Zpět do krvavé země: Operace Kreposť

Analýzu Back to the Bloodlands: Operation Krepost zveřejnil Big Serge na svém Substacku 20. srpna 2024.

Německé tanky v Kurské oblasti tehdy a dnes

V úterý 6. srpna, počátkem ukrajinského útoku na úrovni brigád na Kurskou oblast přes hranici u ukrajinské Sumy, nabrala rusko-ukrajinská válka neočekávaný obrat. Rozhodnutí ukrajinského velení dobrovolně otevřít novou frontu v době, kdy jejich obrana na kritických osách Donbasu selhává, je agresivní a zároveň plné nebezpečí. Senzační podívaná na ukrajinskou ofenzivu do předválečného Ruska v regionu, který je od kritického dějiště války operačně vzdálený, vybičovala bůrákovou galerii[1] k šílenství a vypadá to, že se většina komentátorů a pozorovatelů okamžitě uchýlila ke svým základním vypravěčským instinktům. Ruští „doomeři“ aféru rychle odsoudili jako katastrofální selhání připravenosti ruského ministerstva obrany, akceleracionisté vytrubovali nepodstatnost ruských červených čar, zatímco si rozčarovaní proukrajinští komentátoři zoufali, že operace je marnotratná. vedlejší showČesky, která odsuzuje linii v Donbasu k porážce.

Lidé si v současném informačním ekosystému utvářejí názory velmi rychle a vyhlídka na vzrušení je často vede k tomu, že navzdory orgiím dezinformací a podvodů, které takové události obklopují, odsouvají opatrnost. Za zmínku však stojí, že od začátku operace, kterou zřejmě nikdo nečekal, uběhly pouhé dva týdny, a proto bychom měli být obezřetní a pečlivě rozlišovat mezi tím, co si myslíme, a tím, co víme. S ohledem na to se podívejme na podrobný rozbor ukrajinské operace tak, jak je, a pokusme se rozebrat jak strategický koncept útoku, tak jeho možné trajektorie.

Náhlá a nečekaná erupce bojů v Kurské oblasti samozřejmě vyvolala srovnání s bitvou u Kurska v roce 1943Česky, která je často nesprávně nazývána „největší tankovou bitvou všech dob“. Z různých důvodů je tato slavná bitva špatným srovnáním. Německá operace Citadela byla omezená a neambiciózní operace proti plně připravené obraně, charakterizovaná nedostatkem strategické představivosti a strategického překvapení. Současné ukrajinské snažení může ležet na opačném konci spektra – vysoce nápadité a možná až nebezpečně. Přesto musí návrat německé vojenské techniky do okolí KurskaČesky vyvolat zvednuté obočí. Současné bojiště kolem města Sudža je přesně tím místem, kde se v roce 1943 sovětská 38. a 40. armáda překlopila do protiofenzívy proti německé 4. armádě. Ruská jihozápadní step znovu ochutnává krev a úrodná země se otevírá dokořán, aby přijala mrtvé.

Kreposť: Strategické záměry

Než budeme hovořit o strategické koncepci ukrajinské operace v Kursku, zamysleme se krátce, jak ji nazvat. Opakování fráze „ukrajinská operace Kursk“ bude rychle únavné a suché a nazývat ji „Kursk“ nebo „Bitva u Kurska“ není dobrá volba – jednak proto, že vyvolává určité zmatky zda máme na mysli město Kursk nebo větší oblast kolem něho, a protože bitva u Kurska již proběhla. Proto navrhuji, abychom prozatím ukrajinský útok jednoduše označovali jako operaci Kreposť. Německá ofenzíva na Kursk z roku 1943 byla označena jako Operace Citadela a Kreposť je slovanské slovo pro pevnost nebo citadelu.

Ukrajina během této války přes ruskou hranici zaútočila opakovaně – obecně sebevražedné výpady probíhaly do Belgorodské oblasti, což skončilo katastrofou. Kreposť se však od předchozích epizod odlišuje v několika ohledech, z nichž hlavní je použití pravidelných brigád AFU spíše než polovojenských bojůvek, které sestavila GRU (to jest ukrajinské Hlavní ředitelství zpravodajské služby, nikoli postava Steva Carella ve franšíze Despicable Me[2]).

Pro předchozí výpady do Belgorodu se Ukrajinci rozhodli použít slabě kryté nepravidelné formace jako „Legii ruské svobody“ a „Ruský dobrovolnický sbor“. Jedná se o druh neuniformovaných jednotek, které mohou být v určitých kontextech užitečné tím, že umožňují státům zachovat si symbolickou fasádu věrohodného popření – dobrým příkladem může být vlastní ruské použití neoznačených speciálních jednotek při anexi Krymu v roce 2014. V době aktivní války však tyto polovojenské jednotky působí jako mimořádně chromé. Ať už se „Legie ruské svobody“ nazývala jakkoli, byly to zjevně síly sestavené ukrajinskou vládou, používající ukrajinské zbraně, bojující v ukrajinské válce. Lakování nikoho neoklamalo a absurdity jako „Belgorodská lidová republika“ kromě několika špatných memů na twitteru neexistovaly.

Je však pozoruhodné, že vpád do Kurska neprovedly síly, které se (jakkoli špatně) převlékly jako nezávislé ruské polovojenské jednotky, ale ukrajinské síly operující za sebe – tedy jako pravidelné brigády ukrajinské armády. Vydat základní kapacity AFU k pozemnímu vpádu do Ruska, zvláště v době všeobecné operační krize na Donbasu, je něco úplně jiného než vrhnout na Belgorod polovojenský prapor na jedno použití.

Ale proč? Na Kursku je zřejmé, jak je od kritického dějiště války operačně vzdálený. Těžištěm konfliktu je Donbas a ukrajinská obranná linie kolem měst Pokrovsk, Kostyantinivka, Kramatorsk a Slovjansk s rozhodujícími postranními osami v pozemním mostě a na linii řeky Oskil. Hranice Kurské oblasti, kam nyní Ukrajinci útočí, je od vedlejších bojů kolem Charkova vzdálena více než 130 kilometrů a více než 200 kilometrů od hlavního dějiště války. Vzhledem k rozsahu této války a rychlosti postupu by mohl být Kursk také na Měsíci.

Stručně řečeno, ukrajinská operace v Kursku nemá žádnou možnost, jak podpořit ostatní, kritické fronty války, a dokonce ani v nejvelkorysějším spektru výsledků nemá potenciál uplatňovat na tyto fronty přímý operační vliv. Analýza strategického záměru za Krepostí tedy je v tom smyslu, že nemá žádný bezprostřední operační vliv na existující fronty. Byly vznášeny různé hypotézy, které postupně přezkoumáme a uvážíme.

1) Atomové rukojmí

Šedesát kilometrů od ukrajinských hranic leží malé město Kurčatov (pojmenované po Igoru Kurčatovovi, otci sovětských jaderných zbraní) a jaderná elektrárna Kursk. Blízkost tak zjevně významného – a potenciálně nebezpečného – zařízení tak blízko dějiště bojů vedla mnohé k okamžité domněnce, že cílem Kreposti je jaderná elektrárna .

To jsou vysoce reduktivní a nepodložené teorie a působí, jako by elektrárna byla předmětem ve hře o fant – jako by Ukrajina mohla dobytím elektrárny „vyhrát“. Není hned zřejmé, že tomu tak je. O tom, jak Ukrajina elektrárnu „dobyde“, se toho napsalo spousta, ale otázkou zůstává: a co s ní?

Zdá se, že z toho vyplývá, jako by Ukrajina mohla elektrárnu použít jako rukojmí a vyhrožovat, že ji sabotuje a vyvolá nějakou radiační katastrofu. To však vypadá neprakticky a nepravděpodobně. Elektrárna Kursk je v současné době ve stavu přestavby, při které jsou její čtyři starší reaktory RBMK (podobné těm v Černobylu) postupně vyřazovány z provozu a nahrazeny novými reaktory VVER. Závod je vybaven moderními biologickými štíty, robustní kontejnmentovou budovou a dalšími ochrannými mechanismy. Jaderné elektrárny navíc neexplodují v tom smyslu, v jakém se toho lidé často obávají. Například Černobyl prošel explozí páry kvůli zvláštním konstrukčním nedostatkům, které u v současné době fungujících elektráren neexistují. Představy, že by ukrajinští vojáci mohli jednoduše přehodit pár spínačů a elektrárnu odpálit jako jadernou bombu, nejsou reálné.

Teoreticky je možné, že by se Ukrajinci mohli pokusit dovézt obrovské množství výbušnin a vyhodit celou elektrárnu do nebes a radioaktivní materiál do atmosféry. I když rozhodně nejsem velkým obdivovatelem kyjevského režimu, nemohu si pomoci, ale pochybuji o ochotě ukrajinské vlády záměrně vytvořit radiační katastrofu, která by zamořila velkou část její vlastní země spolu s pásmy střední Evropy, zejména proto, že oblast Kursk je součástí povodí Dněpru.

Příběh o elektrárně zní sice děsivě, ale nakonec je příliš fantasmagorický na to, abychom ho brali vážně. Ukrajina se nechystá záměrně vytvořit radiologickou katastrofu v těsné blízkosti svých vlastních hranic, která by pravděpodobně zamořila její vlastní primární povodí a proměnila ji v nejnenáviděnějšího mezinárodního vyvrhele, jakého jsme kdy viděli. I pro zemi, která je na konci svých strategických možností, je těžké dodat věrohodnost sofistikovanému schématu, které kritické manévrovací prostředky pravidelné armády využije k dobytí nepřátelské jaderné elektrárny a jejímu vyhození do povětří.

2) Rozptýlení fronty

V jiné formulaci je Kreposť vykládán jako pokus odklonit ruské zdroje z jiných, kritičtějších sektorů fronty. Myšlenka „odklonu“ jako taková je vždy přitažlivá až do bodu, kdy se z ní stane něco jako symbol, ale stojí za to uvážit, co by to ve skutečnosti mohlo v kontextu relativní regenerace sil v této válce znamenat.

Můžeme začít u abstraktnějšího problému – Ukrajina je v utváření celkové síly ve vážné nevýhodě, což znamená, že jakékoli rozšíření fronty AFU neúměrně zatíží. Rozšíření frontové linie o zcela novou – a strategicky izolovanou – osu bojů je vývoj působící v neprospěch početně slabšího. To je důvod, proč jsme v roce 2022 viděli, jak Rusové frontovou linii jako předehru k jejich mobilizaci o stovky kilometrů zkrátili. Myšlenka na rozšíření fronty se pro Ukrajince stává skořápkovou hrou – při menším počtu brigád, než mají na pokrytí více než 1000 kilometrů frontové linie Rusové, je otázkou, jaká armáda je právě do Kurska „odkláněna“. Například mluvčí 110. mechanizované brigády (v současnosti bránící se u Pokrovska) řekl Politico, že „podmínky se v naší části fronty zhoršily“ od té doby, co Ukrajina Kreposť spustila; s tím, jak Rusové v útocích pokračují, přichází méně munice.

Konkrétnější problém pro Ukrajinu je však v tom, že Rusové vytvořili zcela novou Severní armádní skupinu zahrnující Belgorod, Kursk a Brjansk a v současné době jsou v procesu vytváření dvou dalších armádních ekvivalentů. V rozsahu, v jakém si Kreposť rozmístění ruských záloh vynutí, bude severního uskupení čerpat ze svých rezervních sil a nikoli z ruských formací, které v současnosti útočí na Donbasu. Ukrajinské zdroje již nabírají blbou náladu a poznamenávají, že k žádnému stažení ruského uskupení na Donbasu nedošlo. Dosud identifikované ruské jednotky bojující v Kursku pocházely v podstatě všechny z tohoto severního uskupení

Více k věci se zdá, že Kreposť podstatně obnažil ukrajinskou sílu na Donbasu, zatímco Rusy ovlivnil jen velmi málo. Nedávný článek v EconomistČesky obsahoval rozhovory s několika ukrajinskými vojáky bojujícími v Kursku, z nichž všichni uvedli, že jejich jednotky byly „staženy, bez odpočinku, z frontových linií na východě pod tlakem sotva den předem“. Článek dále cituje zdroj z generálního štábu AFU, který uvádí, že ruské jednotky deroucí se do Kurska přicházejí ze severní armádní skupiny, nikoli z Donbasu. Nedávný článek New York Times, který přesun ruských sil triumfálně oznámil, připustil, že žádný z ruských přesunů vojsk se netýká Donbasu – namísto toho rozmisťuje odpočaté jednotky z osy Dněpr.

A to je problém Ukrajiny. V boji s nepřítelem s lepší regenerací sílyČesky hrozí pokusy o odklonění nebo přesměrování bojů v konečném důsledku, že se z nich stane skořápková hra. Rusko má na linii přibližně 50 ekvivalentů divizí proti možná 33 ukrajinským – výhoda, která bude tvrdošíjně přetrvávat bez ohledu na to, jak jsou na linii uspořádány. Přidání 100 kilometrů fronty v Kursku navíc je v tomto okamžiku v zásadním rozporu se základními zájmy AFU, které závisí na úsporách sil a vyhnutí se nadměrnému rozšiřování.

3) Vyjednávací žeton

Další proud hypotéz naznačuje, že Kreposť může být snahou o posílení pozice Ukrajiny pro jednání s Ruskem. Anonymní poradce Zelenského údajně Washington Post řekl, že smyslem operace bylo zmocnit se ruského území jako vyjednávacího žetonu, který by bylo při vyjednávání možné vyměnit. Tento názor pak potvrdil hlavní poradce Mykhailo Podolyak.

Přiznáme-li těmto tvrzením nominální hodnotu, možná jsme dospěli ke strategickému záměru Kreposti. Pokud má Ukrajina skutečně v úmyslu obsadit část Kurské oblasti a využít ji k vyjednávání o navrácení předválečného ukrajinského území na Donbasu, pak si musíme položit zřejmou otázku: ztratila rozum?

Takový plán by okamžitě ztroskotal na dvou nepřekonatelných problémech. Prvním z nich by bylo zjevné nesprávné čtení relativní hodnoty žetonů na stole. Donbas – srdce ruských válečných cílů – je vysoce urbanizovaný region s téměř sedmi miliony obyvatel, který – spolu s Ruskem anektovanými Záporožím a Chersonem – tvoří zásadní strategické spojení s Krymem a zajišťuje Rusku kontrolu nad Azovským mořem a velkou částí černomořského pobřeží. Představa, že by Kreml uvažoval vzdát se svých cílů, jen aby nekrvavě získal zpět několik malých měst v jihozápadním Kursku, je jedním slovem šílenství. Slovy prezidenta Trumpa by to byla „nejhorší obchodní dohoda v dějinách obchodních dohod“.

Pokud si Ukrajina myslela, že obsazením ruského území bude Moskva mírovým rozhovorům přístupnější, počítala špatně. Kreml zareagoval vyhlášením protiteroristické operace v Kursku, Byransku a Belgorodské oblasti a Putin – dalek od toho, aby vypadal poníženě nebo zastrašeně – projevil hněv a vzdor, zatímco představitelé ministerstva zahraničí prohlásili, že operace v Kursku nyní jednání vyloučilaČesky.

Dalším problémem při pokusu udržet Kursk jako vyjednávací žeton je, že ho musíte udržet. Jak brzy probereme, to bude pro AFU velmi obtížné. Podařilo se jim dosáhnout strategického překvapení a skrovně proniknout do Kurska, ale existuje celá řada kinetických faktorů, kvůli kterým je nepravděpodobné, že by ho udrželi. Aby bylo něco použitelné jako vyjednávací žeton, musí to být ve vaší držbě – což by tedy Ukrajinu nutilo, aby na dobu neurčitou své síly obrátila na kurskou frontu a udržela ji až do hořkého konce.

4) Čistá show

Konečně se dostáváme k té mlhavější variantě – že Kreposť byla koncipována čistě proto, aby skandalizovala a uvedl do rozpaků Kreml. Toto je jistě senzacechtivé vysvětlení, na kterém se sblížila většina komentářů, se spoustou zlomyslného potěšení z obratu osudů a spektakulárního zvratu ukrajinskou invazí do Ruska.

To vše se pro zahraničním publikum samozřejmě dobře hraje, ale nakonec na tom příliš nezáleží. Neexistují žádné důkazy o tom, že by vliv Kremlu na konflikt nebo závazek ruské společnosti válku podporovat zakolísaly. Tato válka byla svědkem dlouhé řady nominálních ruských „rozpaků“, od stažení z Charkova a Chersonu v roce 2022 přes ukrajinské letecké útoky na Sevastopol, drony a teroristické útoky hluboko dovnitř Ruska až po bizarní vzpouru Wagnerovců. Žádná z těchto událostí nepostihla hlavní cíle kremelské války, kterými zůstává dobytí Donbasu a neustálé vyčerpávání ukrajinských vojenských zdrojů. Vrhla AFU seskupení svých ubývajících strategických rezerv do Kurské oblasti čistě proto, aby to Putina pohoršilo a uvedlo do rozpaků? Možná. Záleželo by na tom? Vysoce nepravděpodobné.

Je velmi běžné, zejména na sociálních sítích, zaznamenávat jakési libování si ve velkém zvratu, kdy Ukrajina osvobozuje Rusko, a aktuality z bojiště často odkazují na AFU „osvobozující“ Kurskou oblast. To je samozřejmě velmi dětinské a nesmyslné. Jakmile se člověk z podívané probere, vypadá to, že je celý podnik zjevně odtržen od veškeré logiky ukrajinské války. Není vůbec jasné, jak okupace úzkého výseku ruské hranice koreluje s ukrajinskými válečnými cíli znovu získat své hranice z roku 1991, nebo jak má rozšíření fronty podpořit vyjednání konečné dohody, nebo – ostatně – jak by městečko Sudža mohlo být rovnocennou protihodnotou za tranzitní uzel Donbasu Pokrovsk.

Nakonec musíme uznat, že Kreposť je velmi zvláštní vojenský vývoj – slabší síla, povstávající z tlaku 700 kilometrového mlýnku, dobrovolně otevřela novou, nezávislou bojovou osu, která nemá žádnou možnost operativní synergie s kritickým dějištěm války. Zanesení války do Ruska a skandalizace Kremlu přináší určité uspokojení. Kyjev možná doufá, že pouhé zneklidnění situace ruskou armádu přiměje, aby udělala chybu nebo se odsunula mimo své pozice, ale osa Kursk zatím ruskou sílu na jiných dějištích neoslabila. Možná si opravdu myslí, že dokážou zabrat dostatek země, o kterou budou moci smlouvat, ale k tomu si ji budou muset udržet. Nebo možná zoufalství z prohrávané války prostě plodí podivné nápady.

Historie pravděpodobně dojde k závěru, že Kreposť byla sice vynalézavá, ale nakonec za vlasy přitažená operace. Hrubý kalkul na zemi ukazuje, že stávající trajektorie války se prostě ve prospěch Ukrajiny nevyvíjí. Ruský postup přes kontaktní linii na východě byl během jara a léta stálý a neúprosný a zničující ukrajinský neúspěch při protiofenzivě v roce 2023 ukázal, že útok proti připravené a zakopané ruské obraně není dobrá odpověď. Tváří v tvář perspektivě pomalého škrcení na východě se Ukrajina pokusila frontu rozvolnit a zavést kinetickější a otevřenější tempo.

Na zemi

Největší problém fantaskních a spektakulárních teorií o operaci Kreposť je poměrně jednoduchý: výsledky na zemi nejsou příliš dobré. Útok byl zaražen co do rozsahu a zastaven ve svém postupu, ale šok a překvapení operace umožnily, aby se vyprávění vymklo kontrole, a to jak na straně bujných ukrajinských příznivců, tak na straně obvyklých oponentů na oběžné dráze Kremlu, kteří už léta naříkají a očekávají bezprostřední ruskou porážku.

Začněme krátkým náčrtem Kreposti, zúčastněných jednotek a stavu záloh. Měli bychom začít poznámkou o složení ukrajinského útočného uskupení a o tom, co nám to říká o stavu AFU

Velmi brzy poté, co Kreposť začala, se ukrajinský ORBAT[3] začal zhmotňovat v neuspořádaném chaosu. Základním problémem, řečeno nejjednodušeji, je, že se na operaci podílí příliš mnoho brigád. V současné době existuje ne méně než pět mechanizovaných brigád (22., 54., 61., 88., 116.), brigáda územní obrany (103.), dvě letecké útočné brigády (80. a 82.) a různé připojené prapory – něco jako tucet celkových ekvivalentů brigády. Řečeno na rovinu, v tomto úseku fronty zcela zjevně dvanáct brigád (30 000 personálu) není – a stojíme před hádankou.

Tajemnost ORBATu roste ještě více, když vezmeme v úvahu úžasnou rozmanitost vozidel, která byla v Kursku viděna (a zničena). Seznam obsahuje minimálně následující aktiva:

• KrAZ Cougar
• Senator
• Oshkosh M-ATV
• Kozák-2
• Bushmaster
• Maxxpro MRAP
• Stryker
• BTR-60M
• BTR 70/80
• VAB
• Marder 1A3
• T-64
• BAT-2
• BREM-1
• Ural 4320
• AHS Krab
• Buk
• M777
• Grad
• 2S1 Gvodzika
• 2k22 Tunguska
• 2S7 Pion
• M88AS2 Herkules
• BMP1
• PT-91
• BTR-4E
• MTLB

To je dlouhý seznam. Ale co to znamená?

Existuje nesoulad mezi počtem brigád, různými typy v Kursku identifikovaných vozidel a skutečnou velikostí seskupení AFU. To naznačuje, že Ukrajinci nejspíše sesbírali motorové rezervy z různých brigád a soustředili je do úderného balíčku k útoku na Kursk, místo aby tyto brigády rozmístili jako takové.

Situace se zdá být velmi podobná německé praxi z druhé světové války při formování Kampfgruppen, neboli bojových skupin. Jak byl Wehrmacht stále více a více přetížený, němečtí velitelé si navykli vytvářet improvizované formace složené z podjednotek, které byly podle potřeby odebrány z frontové linie: vezměte pěší prapor z této divize, ukradněte z této divize tucet tanků, zmocněte se baterie od tohoto pluku a voila: máte Kampfgruppe.

V rozsáhlých částech literatury o druhé světové válce byly Kamfgruppen často považovány za důkaz úžasných improvizačních schopností Německa a schopnosti jejich chladnokrevných velitelů shromáždit bojovou sílu z ošuntělých zdrojů. Na tom není nic konkrétně nesprávného, ​​ale má to tendenci pominout hlavní pointu – Kampfgruppe se stala fenoménem až na konci války, kdy Německo prohrávalo a jejich pravidelné bitevní řády (ORBAT) se začaly hroutit. Skládání mutantních formací může pomoci odvrátit katastrofu, ale není to lepší řešení než nasadit organické brigády jako takové.

Vypadá to, že v Kursku máme ukrajinskou Kampfgruppe s prvky různých brigád – přinášejících s sebou celou hromadu různých vozidel – tvořící skupinu, která pravděpodobně nebude mít více než 7–8 000 mužů. Kromě postupu, kterého dosahuje v Kursku, to o stavu AFU nesvědčí nic dobrého. Aby tuto ofenzívu zahájily, musely stáhnout jednotky, které aktivně bojovaly na Donbasu, a rychle je převézt do Sumy, aby se shromáždily v improvizované úderné skupině. Je to ošuntělé seskupení ošuntělé armády.

V každém případě je základní podoba ukrajinské ofenzívy poměrně jasná. Mechanizované jednotky (včetně mechanických a leteckých útočných brigád) tvořily rozhodující manévrovací prostředky, zatímco jednotky teritoriální obrany od 103. zajišťovaly zabezpečení severozápadního křídla uskupení.

Ukrajinské uskupení bylo schopné dosáhnout něčeho, co se blížilo naprostému překvapení – skutečnost, která byla pro mnohé překvapivá, vzhledem k všudypřítomnosti ruských průzkumných dronů na scéně, jako je Donbas. Zdejší terén byl pro Ukrajinu ve skutečnosti velmi příznivý. Ukrajinská strana hranice na ose Sumy-Kursk je pokryta hustým lesním porostem, který Ukrajincům poskytuje vzácnou příležitost rozmístění svých sil utajit, zatímco přítomnost města Sumy jen 30 kilometrů od hranice poskytuje základnu pro podporu. Situace je velmi podobná ukrajinské operaci v Charkově v roce 2022 (nejpůsobivější válečný úspěch AFU), ve které město Charkov a pás lesů kolem něj poskytly příležitost rozestavit síly do značné míry nepozorovaně. Takové příležitosti neexistují na plochém, většinou bezlesém ukrajinském jihu, kde byla ukrajinská ofenziva v roce 2023 podrobně sledována a při přiblížení bombardována.

V každém případě, s dosaženým strategickým překvapením, se ukrajinským silám v úvodních hodinách podařilo překonat slabou ruskou obranu a proniknout přes hranici. Ruská obrana v těchto oblastech sestává hlavně z překážek, jako jsou příkopy a minová pole, a nevyznačuje se dobře připravenými bojovými pozicemi. Povaha překážek svědčí, že se Rusové primárně soustředili na obranu a odražení přepadů, spíše než na obranu před vážným útokem. Zpočátku se složkám 88. podařilo ruskou střeleckou rotu umístěnou na hraničním přechodu přišpendlit a vzít značný počet zajatců. Z tohoto hraničního přechodu, který se nachází doslova na státní hranici, kolují dnes již známé snímky, na kterých je vidět mnoho desítek vzdávajících se Rusů.

Ruská střelecká rota zachycená na hraničním přechodu

Dvojí efekt strategického překvapení spolu s obrázky velké skupiny zajatých ruských pracovníků umožnily legendy o útoku prolamujícím veškeré překážky. V následujících dnech se začala šířit řada dezinformací tvrdících, že Ukrajinci dobyli město Sudža, asi 8 kilometrů od hranic.

Ve skutečnosti se rychle ukázalo, že ukrajinský postup na Sudžu již s rychlým přísunem ruských posil do oblasti začal váznout. Ukrajinské síly strávily většinu 7. a 8. srpna konsolidací pozic severně od Sudži a prací na obklíčení města, které leží na dně údolí. Nakonec město dobyli, ale zpoždění je stálo drahocenné dny a umožnilo Rusům přisunout na scénu posily.

Celková situace: 7.–8. srpna

Úvodní dny operace bylo velmi obtížné přehlédnout především proto, že Ukrajinci vrhali motorizované kolony po silnici, jak jen mohli, což vedlo k nafouknutým tvrzením o hloubce ukrajinského postupu.

Nyní se ukázalo, že počáteční ukrajinský postup závisel jak na mobilitě, tak na strategickém překvapení, ale oba tyto faktory se zhruba do pátého dne operace vyčerpaly. V pátek 9. srpna se ukrajinský postup z velké části zastavil, protože Rusové vybudovali účinné blokovací pozice, včetně měst Korenevo a Bol’šoe Soldatskoe. Mnoho z nejvzdálenějších ukrajinských průniků se navíc ukázalo být izolovanými mechanizovanými kolonami, které si prorazily cestu co nejdále, než se buď otočily, nebo vběhly do pasti (výsledky jednoho takového střetnutí jsou vidět na videu níže), takže např. dosáhli Ukrajinci několika pozic, které ale ve skutečnosti nikdy nekontrolovali.

Dejte to všechno dohromady a dostanete poměrně omezený a skrovný ukrajinský průnik na ruské území, který se táhne od přístupu ke Korenevu (stále pevně pod ruskou kontrolou) na západě k Plechovu na východě – v rozpětí něco málo přes 40 kilometrů. Sudža je okupována Ukrajinci, ale jejich pozice nesahají daleko za ni – celková hloubka průniku je v nejvzdálenějším místě nějakých 35 kilometrů.

Poté, kdy Ukrajina dobyla Sudžu ale nepodařilo se jí proniknout na jednu z hlavních os v oblasti, čelí nyní velmi nepříjemné taktické realitě. Její krátký záblesk otevřené a mobilní operace se rozplynul a Kursk se kalcifikuje do další fronty se všemi průvodními obtížemi. Nyní zabírá v rámci Ruska skrovný výběžek s městem Sudža (6000 obyvatel) v jeho středu.

Výběžek u Kursku: Celková situace

Po zastavení postupu nyní AFU pracuje na zpevnění a prodloužení boků výběžku. Ústředním bodem se v současnosti zdá být vnitřní ohyb řeky Sejm, která se vine přes hranici a teče asi 12 kilometrů od obsazeného ruského území. Ukrajinci nedávno zaútočili na několik mostů přes Sejm s úmyslem jižní břeh izolovat. Pokud jejich pozemní postup dokáže proniknout na Sejm jižně od Koreneva (přes frontu, kterou v současnosti brání ruská 155. brigáda námořní pěchoty), mají reálnou šanci odříznout a dobýt jižní břeh Sejmu, včetně vesnic Tektino a Gluškovo.

To vše je přiměřeně zajímavé, pokud jde o taktické drobnosti, ale nemá to velký vliv na dvě důležité strategické otázky Ukrajiny: jmenovitě, zda jejich operační úspěchy v Kursku stojí za oslabení na Donbasu a zda jejich zisky stojí za ztráty, které utrpěla. Nejprve se zaměříme na poslední otázku.

Základním problémem Ukrajinců, takticky řečeno, je, že je boje v Kursku z různých důvodů ponechávají vysoce vystavené ruským úderným systémům. Ukrajinská pozice kolem Sudži je regionem chudým na silnice, spojenou s týlovou oblastí na ukrajinské straně hranice pouze hrstkou exponovaných cest, které žádné úkryty nenabízejí. Díky tomu je ukrajinský logistický ocas vysoce zranitelný údery Lancetů a vyčkávací munice. Kromě toho, snahy o řádnou podporu postupu vyžadují, aby AFU převezla blíže hranici drahocenná aktiva a vystavila je útoku.

Ukrajinské údery na sejmské mosty jsou toho dobrým příkladem. Teoreticky dává stržení mostů a zajištění jižního břehu Sejmu dobrý smysl jako způsob, jak západní křídlo pozice kolem Sudži zabezpečit, ale útoky na mosty zahrnovaly i předsunutí vzácných odpalovacích zařízení HIMARS, které ruský ISR[4] odhalil a zničil.

Pokusy o zajištění protivzdušné obrany ukrajinského výběžku budou pravděpodobně podobně finančně neúnosné, protože to znamená zaparkovat tenčící se prostředky protivzdušné obrany AFU v těsné blízkosti ruských hranic. Již jsme byli svědky, jak toho Rusové využili a úspěšně zasáhli systém IRIS-T dodaný z Evropy.

Vytvořením fronty v samotném Rusku Ukrajinci dobrovolně přijali dlouhý a obnažený logistický ocas, zatímco bojují ve stínu ruské vlastní základny materiální podpory. Výsledky byly zatím do značné míry katastrofální. Dosud bylo v Kursku zaznamenáno a geograficky lokalizováno 96 útoků na ukrajinská vozidla a poziceČesky a ztráty ukrajinských vozidel jsou na stejné úrovni jako v úvodních týdnech ukrajinské ofenzívy u Robotyné loni v létě.

Na rozdíl od Robotyné však pro utrpění těžkých ztrát na této ose postupu neexistuje ani silný teoretický důvod. Dokonce i útržkovitě velkorysé nadcházející týdny zanechávají Ukrajinu v Kursku ve slepé uličce. Předpokládejme, že se protlačí k Sejmu a donutí Rusy opustit jižní břeh, obsadí Korenevo a vybojuje v Kursku 120 kilometrovou frontu – a co potom? Je to vyrovnaný obchod za aglomeraci Toreck-New York nebo Pokrovsk, kde Rusové pokračují v neustálém postupuČesky?

Kreposť tak hrozí, že se promění v další VolčanskČesky neboli Krinky – izolovanou opotřebovávací jámu odloučenou od klíčových os války. Kontrola nad Sudžou nemá žádný vliv na schopnost Ruska udržet boj na Donbasu nebo v okolí Charkova, ale vytváří další vakuum, které bude vysávat vzácné ukrajinské zdroje a bojovat o cestu nikam. Kdybyste před měsícem Rusům navrhli způsob, jak odvést a přišpendlit manévrovací jednotky ne méně než pěti ukrajinských mechanizovaných brigád spolu s řadou různých podpůrných jednotek, považovali by to za užitečný plán – a přesto je to přesně to, co AFU udělalo s Krepostí dobrovolně.

Kreposť v konečném důsledku odráží rostoucí ukrajinskou frustraci z trajektorie války na východě, kde AFU zdržuje průmyslový hlemýžď se svým větším a mocnějším sousedem. Vržením tajně sestaveného mechanizovaného balíku na lehce bráněný a dříve podružený sektor fronty se jim nakrátko podařilo znovu otevřít mobilní operace, ale okno mobility bylo příliš úzké a zisky příliš skromné. Nyní se ukázalo, že rozhodnutí odklonit síly na Kursk podkopalo již tak nejistou obranu Donbasu. Ukrajina drží Sudžu a může velmi dobře vyčistit jižní břeh Sejmu, ale pokud to bude na úkor Pokrovska a Toretska, je to obchod, který ruská armáda ráda udělá.

AFU vynakládá pečlivě obhospodařované a vzácné zdroje ke sledování operačně nedůležitých cílů. Radost z boje v Rusku a z nového útoku může s morálkou jistě dělat zázraky a vytvořit show pro západní podporovatele, ale efekt je krátkodobý – jakoby zchudlý muž vyhazoval poslední dolar za chvilkové vzrušení z náhody.