Změny geopolitických paradigmat a vyrovnávání se s psychopaty

Osobně bych nechtěl, aby se Rusko znovu stalo obrovským impériem, protože ruský způsob budování impéria byl nakonec na úkor samotných Rusů (Al Mayadeen English; ilustroval Batoul Chamas).

Varování Západu před eskalací

Otázka: Jako jeden ze způsobů, jak varovat Západ před eskalací války na Ukrajině a její rostoucí agresí vůči Rusku, jste obhajoval jaderné odstrašení… Věříte, že západní představitelé, kteří většinou působí dojmem naprosté iracionality, mohou takové hrozby brát vážně?

Profesor Karaganov: Mnoho západních elit již nemá smysl pro historii a ztratilo smysl pro sebezáchovu. Tento stav nazývám „strategický parazitismus“. Totéž platí pro značnou část západního obyvatelstva, které se stalo samolibým, pokud jde o mír, který mu byl do značné míry zaručen jaderným odstrašením – což nechápe. Kromě toho intelektuální úroveň většiny elit prudce poklesla v důsledku změn morálních norem a zhoršení systému jejich vysokoškolského vzdělávání – zejména v Evropě. Takže těch, kdo těmto otázkám rozumí, je skutečně velmi málo.

Poněkud lepší situace je ve Spojených státech, které si, jak se zdá, zachovaly alespoň zbytky strategicky uvažující politické třídy, ale ta samozřejmě není tou, která řídí show. Někteří z nich jsou však stále blízko moci a někdy mohou ovlivňovat ty, kteří u moci jsou. V každém případě je tamní stav věcí dosti znepokojivý. Jen příklad: prezident Biden i jeho ministr zahraničí Blinken nedávno prohlásili, že globální oteplování je stejně špatné nebo horší než jaderná válka. Byl jsem docela šokován. To je dost šílené.

Otázka: Zdá se, že západní obyvatelstvo, které bylo po desetiletí zvyklé na výkladní skříň demokracie, prosperity a masové spotřeby, je ochromeno a nepostaví se na odpor, aby válečnou lobby zastavilo a znemožnilo. Ani diplomacie už nefunguje. Co podle vás stojí za touto samolibostí Západu? Nedostatek představivosti o tom, jak by mohla vypadat válka na jejich vlastní půdě? Případ kognitivní poruchy, patologického bludu, pýchy, jejich neznalosti historie? Zástěrka jejich zoufalství a vlastní existenční úzkost? Nebo by to mohla být jen fasáda pro nějakou jejich chladně promyšlenou strategii?

Profesor Karaganov: Všechny faktory, které jste zmínil, hrají svou roli. I když se domnívám, že největším faktorem je jejich neschopnost a neochota čelit realitě. Lidé si na ty blikající obrázky na obrazovkách tak zvykli, že je považují za realitu. To je problém všech národů, ale zejména těch, které jsou digitálními technologiemi ovlivněny nejvíce.

Ve vládnoucích kruzích Západu – ve Spojených státech, ale zejména v Evropě – jsou lidé, kteří ztrácejí schopnost vládnout svým národům kvůli rostoucím problémům, s nimiž se nedokážou vypořádat nebo jim dokonce čelit… jako je rostoucí sociální nerovnost, migrace, dokonce i klimatické problémy. Samozřejmě bych mohl pokračovat dál a dál…

Moderní kapitalismus je naprosto neadekvátní systém. Je založen na nekonečném růstu spotřeby, která v konečném důsledku zabíjí Zemi. Místo aby se moderní západní politické třídy snažily omezit spotřebu, snaží se přenést břemeno boje proti znečištění a dokonce obviňovat ze změny klimatu ne výrobce – většina z nich se nachází v „rozvojovém“ světě, ale spotřebitele – většina z nich se nachází v takzvaném „rozvinutém“ světě.

Seznam nevyřešených problémů a výzev je velmi dlouhý. Vládnoucí kruhy se snaží odvést pozornost občanů od těchto problémů tím, že si vytvoří nepřítele. Tentokrát je to Rusko… Snadný cíl kvůli jejich již tak rozšířené a hluboce zakořeněné rusofobii, ale také proto, že Rusko je z hlediska ekonomiky relativně „malé“ a ztratit jako ekonomického partnera Rusko je levnější než ztratit Čínu. (Ale protičínské nálady jsou také na vzestupu, zejména ve Spojených státech).

Mezi západními elitami roste vrstva, která začala připravovat své občany na válku. Mezitím západní představitelé zcela zpřetrhali jakékoli vazby mezi svými občany a Rusy a Ruskem samotným. Obchod a dokonce i jakákoli diskuse s Rusy jsou víceméně zakázány a ti, kdo Rusko navštíví, končí u výslechu na policii nebo u bezpečnostních služeb. To je příznačné pro přípravu na válku – toto hromadění nepřátelství. Už se podařilo udělat z většiny Ukrajinců stádo nenávistníků, kteří všichni poslušně míří na jatka. Další na řadě jsou některé evropské národy.

To všechno je dost zlověstné. Pozorně to sledujeme a uvědomujeme si, že některé dnešní politické třídy či vládnoucí třídy na Západě jsou tak zoufalé, že se uchylují k vyvolávání válek, aby zakryly svou neschopnost a/nebo své zločiny.

Sedící kachny Západu

Otázka: Jaké jsou problémy v západních zemích? Mnozí si jasně všimli nezájmu Německa a EU vyšetřit zničení plynovodu Nord Stream… Pak přišly „úniky informací z kauzy Taurus“, v nichž bylo slyšet, jak němečtí vojenští důstojníci nejprve diskutují s americkými vojenskými důstojníky o útocích na Krym, a to čtyři měsíce předtím, než se o těchto plánech dozvěděli Scholz und Pistorius.

Nedávno Švédsko a Finsko skoncovaly s neutralitou svých států a nyní vítají na svém území základny NATO, které jim podle jejich názoru poskytnou větší bezpečnost. Co podle vás stojí za takovým chováním? Proč dovolují, aby se staly prvními obětními beránky v horké válce proti Rusku? Proč tito lidé obětují své vlastní země americkému Deep State? Komu ve skutečnosti slouží? Je jejich věrnost jinému subjektu, a ne jejich vlastním zemím?

Profesor Karaganov: Úroveň intelektu a smyslu pro odpovědnost většiny vládnoucích tříd – zejména v Evropě – se skutečně hrubě zhoršila. Spojené státy – kterým musím v tomto případě téměř zatleskat – vytvořily v Evropě obrovskou kompradorskou třídu… třídu, které mnohem více leží na srdci zájmy USA a jejich příkazy, než zájmy vlastních zemí a národů.

Americký Deep State nemá své zázemí jen ve Spojených státech… jeho rozšíření lze nalézt i v Evropě. Tvoří jej to, co by se dalo nazvat „globální imperialistickou liberální třídou“, jejímž cílem je sloužit „společným zájmům“. Evropané jsou v tom však ještě horší než Američané, protože otevřeně obětují zájmy svých národů. Jsou zcela zjevně zrádci svých vlastí… A proto kryli takové zločiny, jako je vyprovokování války na Ukrajině, vyhození Nord Streamu do povětří… proto jsou dokonce ochotni riskovat poskytnutí dalekonosných zbraní Ukrajině. (Zajímavé je, že Američané takové zbraně dlouhého doletu otevřeně neposkytují, protože chápou, že by to mohlo vést k eskalaci, dokonce jaderné). Takže Američané prostě obětují Evropany. Ukrajinu už používají jako kanonenfutr… a vypadá to, že se chystají použít jako kanonenfutr i své evropské spojence.

Sledujeme tento vývoj s velkými obavami a uvědomujeme si, že v Evropě bohužel nemáme téměř žádné rozumné partnery. Připravujeme se proto na nejhorší možný scénář. Nicméně doufáme, že zintenzivněním našeho jaderného odstrašování se nám podaří některé lidi v Evropě a ve Spojených státech vystřízlivět. Pokud se to nepodaří, četné krize, které sužují svět, nakonec přerostou ve třetí světovou válku.

Rozrůstající se globální krize

Profesor Karaganov: Tyto narůstající globální krize jsou důsledkem tektonických posunů v současném světovém řádu, který byl v podstatě založen na pět set let trvající nadvládě Západu, z velké části založené na jeho vojenské převaze. Střelný prach a děla byly vynalezeny v Číně. Neustále válčící Evropané je však využívali lépe a měli lepší systém organizace své armády. Na základě toho začali zbytek světa kolonizovat, potlačovat a některé civilizace (Aztéky, Inky) dokonce i ničit a získávat nejprve koloniální a poté neokoloniální rentu. Tento základ však začal být podkopáván bývalým Sovětským svazem, když dosáhl jaderné parity, a nyní vzkříšeným Ruskem. Posun celého tohoto systému vyvolal mnoho krizí a konfliktů. Především však pomohl osvobodit „zbytek“, „globální Jih“, nebo lépe řečeno „globální většinu“.

Nyní je otázkou nejen to, jak zastavit Západ – ale také jak zastavit rostoucí vlny vojenských konfliktů po celém světě. Tím, že jsme vyhověli našim základním bezpečnostním zájmům, jsme zároveň osvobodili zbytek světa od jha Západu a podkopali jeho schopnost vysávat bohatství jiných zemí. Západ se nyní nachází ve stavu zoufalství. Abychom jim vštípili trochu zdravého rozumu, potřebujeme obnovit „zdravý strach“ – to znamená, že musíme obnovit platnost jaderného odstrašení. Bohužel v této chvíli nevidím jinou cestu. Zdá se totiž, že mnoho lidí, zejména na Západě, ztratilo rozum a smysl pro odpovědnost.

Probíhající genocida…

Otázka: Barbarská genocida, kterou dnes „Izrael“ – jako další kolonialistická západní mocnost – páchá na Palestincích, stále pokračuje. Muka palestinského civilního obyvatelstva jsou nepředstavitelná a zbytek světa tomu jen přihlíží a sleduje. Co dělá „mezinárodní společenství“ – aby ukončilo masakry páchané „Izraelem“ a jeho ničení palestinské domoviny… a aby přimělo státy USA/EU přestat „Izrael“ podporovat? A… řekli byste, že genocida v Palestině (a také probíhající vojenské útoky na Sýrii) a válka na Ukrajině jsou v podstatě součástí „velké války“ proti těm suverénním národům globální většiny, které se odmítají stát vazaly hegemona?

Profesor Karaganov: V rámci současného „světového systému“ dokáže „mezinárodní společenství“ Palestincům pomoci jen velmi málo.

Celý konflikt v Palestině považuji za článek řetězce konfliktů vyvolaných vlivem tektonických posunů moci v rámci současného systému a zoufalých pokusů Západu udržet si svou dominanci. Je zřejmé, že Spojené státy – zatímco se navenek z mnoha zemí a území ve světě, které okupovaly a ovládaly – stahují, skrytě na těchto územích provokují nestabilitu, aby vytvořily problémy pro jejich budoucí vůdce. A většina těchto území se nachází v Eurasii.

Musím říci, že jsem si nikdy nedokázal představit, jak by Izraelci byli schopni zahájit tuto válku [proti Palestině] bez otevřené podpory Spojených států. Ve všech ohledech to vypadá, jako by se některé kruhy ve Spojených státech rozhodly rozpoutat novou velkou blízkovýchodní válku s cílem destabilizovat celý region (Spojené státy už každopádně na blízkovýchodní ropě a plynu nejsou závislé, takže neměly zájem na tom, aby si tam nějakou stabilitu udržely).

Masakr v Gaze podkopal legitimitu Izraele a nedokážu si představit, jak by se tato legitimita mohla někdy obnovit. Vypadá to, že tu máme zárodek nové velké války na Blízkém východě a nové tragédie – i pro židovský národ, protože i ten je obětován hlouposti a pýše izraelských vůdců. Nechápu izraelské politiky. Zřejmě se zbláznili… stejně jako evropská politická třída. A Palestinci jsou kvůli této agendě nadále masakrováni.

Otázka: Kromě použití jaderné hrozby jako odstrašujícího prostředku… a vzhledem k tomu, že „globální instituce“, jako je OSN a Mezinárodní soudní dvůr, jsou při zastavování jakýchkoli válek a genocid neúčinné a že jsou – dá se říci – v podstatě v rukou západních elit… nemohl by si někdo představit další odstrašující prostředek – například globální „Alianci odporu“, která by působila jako aktivní „fronta“ proti unipolární mocnosti?

Profesor Karaganov: Globální většina je potenciálně mnohem silnější než někdejší Hnutí nezúčastněných zemí a stává se samozřejmě mnohem důležitějším faktorem mezinárodní politiky. V příštích několika desetiletích se zrodí nový systém – tedy pokud přežijeme toto období krizí a válek… a pokud se nám podaří vyhnout se třetí světové válce, která by pravděpodobně byla válkou poslední… a musíme udělat vše pro to, abychom se jí vyhnuli.

Nevidím žádnou možnost, jak v blízké budoucnosti vytvořit něco, co by se dalo nazvat „Aliancí odporu“… nicméně Společenství svobodných národů – „svobodných“ ve smyslu možnosti žít a pracovat v souladu se svými národními zájmy – by bylo významným příspěvkem ke světovému míru. Abychom však dosáhli budoucího světa svobodných národů, vytvořili větší bezpečnost a snížili potenciální napětí, museli bychom do mezinárodního systému znovu zavést „bezpečnostní zámky“. V současné době existuje pouze jeden „bezpečnostní zámek“ – a tím je jaderné odstrašování. Souběžně s hroutícím se stávajícím systémem musíme také vybudovat nový institucionální systém. OSN sice může nadále existovat, ale zřejmě se nemůže stát znovu efektivní, protože její sekretariát ovládají západně orientovaní úředníci. Museli bychom proto vybudovat zcela nový institucionální systém založený na BRICS+, SCO+ a dalších podobných institucích.

Vskutku… potřebujeme nový soubor institucí, které nebudou ovládány Západem, jehož moc slábne a jehož morální autorita je pryč, protože selhal ve všech ohledech – politicky, ekonomicky a zejména eticky – poté, co rozpoutal nespočet brutálních agresivních činů, zatímco měl možnost diktovat osud světového společenství. Tato éra takzvaného „unipolárního momentu“ dosáhla svého vrcholu v 90. letech 20. století a na počátku roku 2000.

Západní mocnosti ukázaly, jakou mají cenu. Nyní by měly být odvrženy. Je třeba vybudovat paralelní systém světové správy – takový, který by byl spravedlivější a efektivnější. Potřebujeme nový Mezinárodní soudní dvůr, instituce, které pomohou zmírnit hlad ve světě, a instituce, které se zasadí o zlepšení celosvětového zdravotnictví (během pandemie Covidu jsme byli svědky toho, jak západní země, které do značné míry ovládaly světové instituce, tento problém nedokázaly řádně a adekvátně řešit).

Kolonialismus vs. internacionalismus

Otázka: Carské Rusko bylo koloniální mocností a tvrdě soupeřilo s koloniálními státy západní Evropy, zejména s Britským impériem. Jak se lišil kolonialismus carského Ruska od například britského kolonialismu?

Profesor Karaganov: Ano, carské Rusko bylo v mnoha ohledech koloniální mocností, ale od západních koloniálních mocností se velmi lišilo. Když Rusové postupovali na východ a na jih a dobývali a rozvíjeli Sibiř, neuchýlili se ke genocidním prostředkům. Rusové se skutečně mísili s místními elitami, existovalo velké množství mezietnických sňatků, takže Rusové nebyli kolonialisty západního střihu. Carové dokonce přijímali místní elity do řad ruské šlechty. Zdá se, že jsme kdysi počet knížat téměř zdvojnásobili, když jsme připojili Gruzii, jejíž celá šlechta se prohlašovala za knížata. Polovina ruské šlechty byla etnicky neruská. Rusko absorbovalo kultury kolonizovaných národů, místo aby je potlačilo. Rasismus je Rusům téměř zcela cizí.

I když Rusko z bohatství sousedních zemí přirozeně těžilo, ve většině případů je dotovalo… a to zejména v sovětské éře, kdy bylo hlavním poskytovatelem bohatství. Domnívám se, že všechny republiky bývalého Sovětského svazu kromě jedné byly silně dotovány.

Takže jsme koloniální mocností jen podle jména. V mnoha ohledech bylo metropolitní Rusko kolonií svých předměstí. Rusko pak kvůli potřebě bezpečnosti expandovalo, ale v mnoha případech za tuto expanzi zaplatilo ekonomickou cenu. Například po druhé světové válce byla Ukrajina obnovena dříve než ty oblasti vlastního Ruska, které nacistickou okupací utrpěly. Můžeme také s jistou hrdostí konstatovat, že většina civilizací severských národů Sibiře přetrvala dodnes (na rozdíl od uzurpovaných území ve Spojených státech nebo jinde). Počet obyvatel některých z nich se dokonce zvýšil, například v Jakutsku. Ruští a zejména sovětští učenci vytvořili pro tyto národy spisovné jazyky a samozřejmě s sebou přinesli i vzdělání. Spisovné jazyky v pobaltských oblastech, dnes státech, vznikly v Petrohradě koncem 19. století.

Rusko tedy nebylo „kolonialistické“ v tradičním slova smyslu. V konečném důsledku šlo o vytvoření společného státu, v němž místní elity a místní obyvatelstvo – což byli neetničtí Rusové – mohly hrát rovnocennou, někdy dokonce důležitější a privilegovanější roli než samotní etničtí Rusové. To je také důsledek naší historie… Byli jsme kolonizováni Čingischánovou říší, ale Mongolové nám nevnucovali svou kulturu, svůj jazyk ani svou víru. Naše expanze tento typ expanze víceméně napodobila. Naši expanzi bych tedy neoznačil za „kolonialistickou“, ale spíše za „internacionalistickou“.

A samozřejmě nám naše expanze přinesla zdroje, zejména ze Sibiře. Nejprve to byly kožešiny, takzvané „měkké zlato“, pak nejrůznější drahé kameny, stříbro, zlato, pak ropa, plyn. A nyní je Sibiř ruskou obilnicí, základem naší budoucnosti. Sibiř bude zásobovat Rusko a Eurasii potravinami, vodou a přírodními zdroji po celá desetiletí a snad i staletí.

Impéria vs. civilizace

Otázka: Někteří zastánci budoucího multipolárního světa hovoří o sdružování geografických oblastí světa do „říší“… Jaké by pak bylo postavení Ruska? Nebyl by pojem „budování různých říší“ pro multipolární svět problematický?

Profesor Karaganov: Je předčasné hovořit o budoucích impériích, ale impérium – kromě toho, že někdy bylo mocenským územím, které potlačovalo jiné národy – bylo také někdy doménou, která poskytovala mnoha národům bezpečnost a blahobyt.

Nejsem si jist, zda se dočkáme světa několika velkých říší. Domnívám se, že toto období dějin jsme již překonali. Pokud budeme hovořit o Rusku, bude jedním z kulturních, politických, ekonomických a vojenských center světa. Bude to „civilizace civilizací“ zahrnující mnoho etnických skupin… euroasijská civilizace otevřená ostatním.

Osobně bych nechtěl, aby se Rusko znovu stalo obrovským impériem, protože ruský způsob budování impéria šel nakonec na úkor samotných Rusů. Možná měli ušlechtilé cíle, ale pro ruský lid to bylo příliš nákladné. Raději bych nás viděl jako civilizaci civilizací: respektující ostatní, učící se ze zkušeností všech národů… vojensko-politického strážce chránícího svobodu ostatních národů zvolit si vlastní cestu. Osvobození světa od hegemonie je nakonec naším údělem.

Pohled na Východ a na globální většinu

Otázka: Rusko je letos hostitelem konference BRICS+… Rusko také nedávno uspořádalo a hostilo konferenci o multipolaritě, mezinárodní festival mládeže a mnoho dalších akcí, které mají sjednotit globální většinu… Co by se Rusko mohlo naučit od Asie? Afriky? Latinské Ameriky? A co by se tyto regiony mohly naučit od Ruska?

Profesor Karaganov: Učíme se jeden od druhého. Rusové jsou jedineční tím, že jsou kulturně otevřeným národem. Tato kulturní otevřenost je vlastně podstatou toho, že jsme „Rusové“. Narodili jsme se jako „národ národů“. Jsme známí jako stát-civilizace. Ale opět bych nás nazval „civilizací civilizací“. Během staletí našeho vývoje jsme přijali mnoho civilizací a téměř z definice jsme internacionalisté. Samozřejmě máme v Rusku rasisty, šovinisty. Ale celkově jsou Rusové výjimečně internacionalističtí. Jsme proto lépe než většina ostatních připraveni na multipolární, multikulturní a multirasový svět budoucnosti. Musíme se od sebe navzájem učit žít v míru, respektovat a podporovat kultury ostatních, rozvíjet svou vlastní kulturu a propagovat ji po celém světě. Především však musíme respektovat jedinečnost každého národa a podporovat pozitivní mezikulturní obohacování.

Pokud se nám podaří vyhnout se třetí světové válce, cítím se velmi optimisticky, pokud jde o budoucí svět. To je ale náš společný úkol.

Sergej Aleksandrovič KaraganovČesky (*1952) je ruský politolog stojící v čele Rady pro zahraniční a obrannou politiku a děkan Fakulty světové ekonomiky a mezinárodních vztahů na Moskevské Vyšší ekonomické škole. Byl blízkým spolupracovníkem Jevgenije Primakova a poradcem Borise Jelcina i Vladimira Putina. Je autorem a editorem 28 knih a brožur, publikoval kolem 600 článků o ekonomice zahraniční politiky, kontrole zbrojení, strategii národní bezpečnosti, ruské zahraniční a obranné politice. Je předsedou redakční rady a vydavatelem časopisu Russia in Global AffairsČesky (Rusko v globálních záležitostech). Jeho články a knihy byly publikovány ve více než 50 zemích.

 

Nora Hoppe
Nezávislá filmařka, scenáristka, esejistka, překladatelka.

Tariq Marzbaan
Nezávislý badatel v oblasti geopolitiky a kolonialismu; filmař