Text vyšel na blogu Vlastimila Podrackého 11. listopadu 2023

Zelenského činy mají mnoho rozporů, které vedou k otázkám o jeho osobnosti, životě a potažmo o významu těchto rozporů pro celou Ukrajinu a Evropu.

Zelenskij jako komik a herec asi nebyl zcela přesvědčeným ukrajinským neonacistou. Víme, že v době Porošenkovy vlády nacistické bojůvky kritizoval a vtipkoval o amerických agentech na Ukrajině. Navíc hrál hlavní roli ve hře o ideálním státě. Lidé mu věřili, že to, co hraje ve filmu, určitě splní ve funkci prezidenta. Byl tedy jakýmsi ideálním člověkem pro usmíření občanské války, která probíhala na východě Ukrajiny, a odstranění korupce, která je nemocí Ukrajiny a stává se smrtelnou. Zelenského předvolební sliby obsahovaly usmíření občanských rozporů, splnění Minských dohod, dohody s Ruskem a vstup do EU a pokud se občané rozhodnou i do NATO. Jeho strana tedy zvítězila, volilo ji mnoho občanů, kteří dnes trpí válkou na východě a asi si ťukají na čelo, jak byli hloupí. Je zajímavé, že strana Pro život, která zastupovala občany východu Ukrajiny, dostala málo hlasů (je ovšem otázka, jestli volby nebyly zfalšované zvláště na východě, kde řádily bandy banderovců). Prostě hlasy politického středu odvedl Zelenskij svými sliby. Hrálo také roli, že pocházel v Dněpropetrovska, tedy z města na východě, kde se běžně mluvilo rusky a většina byla ruská. Běžný Ukrajinec nechtěl občanskou válku, ani válku s Ruskem, stavěl se proti banderovské neonacistické straně, která byla celkem marginální. U Zelenského je zajímavé, že už tenkrát mluvil o dohodě s Ruskem. Zelenskij ovšem ve svých předvolebních slibech navrácení Krymu propagoval. Prostě věděl, co má lidem říkat.

Zelenskij ovšem nesplnil nic z předvolebních slibů. Ruská menšina na východě byla diskriminována, ruské školy zrušeny a na úřadech byla jen ukrajinština bez rozdílů, zda okres byl zcela ruský nebo ne. Pokud prodavač v obchodě mluvil rusky, byl vyhozen a majitel dostal pokutu. To nemluvím o psychickém a fyzickém násilí banderovských bojůvek, odnímání licencí ruským podnikatelům, zákaz ruských tiskovin a televizních přenosů. Situace ruských obyvatel byla podobná situaci Čechů, kteří zůstali za války v Sudetech, v případě Rusů samozřejmě vyjma těch, kteří byli na Krymu nebo zůstali v neobsazených územích donbaských republik. Zelenskij nakonec Minské dohody vypověděl a nezávislá území donbaských republik se chystal obsadit, zcela proti slibu v Minských dohodách, podle kterých měly Doněck a Luhansk dostat autonomii na základě referenda. K dovršení dokonalého neonacismu byla zrušena Ukrajinská pravoslavná církev, kněží pronásledováni a vyhazováni z kostelů. Lidé měli přestoupit do nové církve, která nemá církevní jazyk staroslovanštinu jako všechny ostatní pravoslavné církve, včetně české, ale ukrajinštinu a kněze prověřené politruky banderovců. Kde byl Zelenskij se svými předvolebními sliby poté, co začal vládnout? Byl to podvodník, nastrčená osoba, agent banderovců tvářící se jako beránek, nebo svoje sliby myslel původně vážně, ale v jejich uskutečnění mu bránily a jeho jednání vedly okolnosti jeho života a celé situace? Na tuto otázku možná odpoví další události. Nebudu zde z dobrých důvodů rozebírat ruskou invazi na Ukrajinu, nechci dopadnout jako učitelka Bednářová. Asi měsíc po invazi vzniklo utajené jednání v Turecku mezi ruskou a ukrajinskou stranou. V dokumentech se tvrdí, že Ukrajina je ochotna přijmout mezinárodně uznanou neutralitu zaručenou velmocemi. Tím by vznikly záruky velmocí hájit Ukrajinu proti ruskému útoku, tedy totéž, co poskytuje členství v NATO, ale padá obava Ruska, že by bylo využito území Ukrajiny k útoku na Rusko. Takové rozhodnutí by vyřešilo obavy Ruska z rozšiřování NATO a případných amerických základen na Ukrajině v blízkosti centrálních ruských oblastí. Smlouva obsahovala schválení samostatných států Doněcka a Luhanska, o Krymu se mělo jednat separátně (území mělo být částečně využíváno Ukrajinou, plavby lodí apod., také se mělo vyplatit odstupné za ušlé platby za ruskou základnu). Zelenský tenkrát mluvil o neutralitě příznivě, asi se chystal dohodu podepsat.

Poté, co vešlo ve známost Zelenského jednání o neutralitě, přijel na Ukrajinu Johnson a možná další politici Západu, aby přemluvili Zelenského neutralitu odmítnout a jednání zrušit. Zde vidíme, že to byl Západ a ne Zelenskij, který nechtěl mírovou dohodu a neutralitu Ukrajiny a chtěl, aby Ukrajinci dále bojovali proti Rusku. Tato dohoda byla zveřejněna Putinem asi po roce u příležitosti afrických představitelů v Moskvě. Nikdo ji nezpochybnil, takže se dá předpokládat, že existovala a není to nějaká dezinformace (mluví o ní Orbán, na seznamu.cz byl odkaz, nyní ovšem už je smazán).

Zelenskij se tedy rozhodl pro válku na základě nabídek, které dostal od Západu. Musel si být vědom rizik, do kterých vstupuje. Západ slíbil Zelenskému mohutnou podporu, měl dostat vše co potřebuje k vítězství. Nebylo pochyb o vítězství, zvláště když se Rusové začali stahovat od Kijeva. Za co ovšem bojoval Zelenský po této změně paradigmatu, když už nebyl obránce vlasti, ale bojoval za zájmy Západu? Vždyť mohl mít mír a bezpečí bez války. Další boj byla vůle Západu a Zelenskij se stal jeho agentem. Do nové role se jako správný herec dokonale vžil.

Od této chvíle se musela mohutně rozvinout propagace, že Ukrajina bojuje za Evropu, že Rusko je říše zla, která nezůstane jen u Ukrajiny, ale obsadí celou Evropu, jsou to teroristé a jakékoliv jiné vyjádření, než odsuzující Rusko, je podpora terorismu jako trestný čin. Zelenskij nikdy neřekl, že chce zničit Rusko, pokud ano, potom opakoval západní propagandu ve svých projevech k lidem Západu.

Zelenskij věděl, že Rusko nikdo neporazí, věděl to dávno ještě jako kluk v ulicích rodného Dněpropetrovska (ruského města založeného ruským carem Petrem I.). Proto chtěl, aby do války vstoupilo NATO. Cestou k tomu bylo přijetí Ukrajiny do NATO jako člena, který je napaden a státy NATO jsou povinny mu pomáhat. Jsou jen dvě výslednice situace: buď bude dohoda s Ruskem nebo celý západní svět vstoupí do války a Rusko porazí. Když padlo to první, je možné jen to druhé. Jinak bude Ukrajina zničena. K tomu se schyluje. Zelenskij může tvrdit, že ho Západ zradil, po konferenci ve Vilniusu je jasné, že Západ do války nepůjde, a dokonce i Ukrajinu do NATO jen tak snadno nepřijme. Zelenskij se už neusmívá, jeho obličej je svraštělý a oči napuchlé. Rozhodl se špatně, věřil Západu a dnes už nemůže couvnout, zahynulo příliš mnoho lidí, než aby přijal podmínky, které mohl přijmout v březnu 2022. Válka musí být vítězná se všemi atributy. To zní ovšem po neúspěšných ukrajinských ofenzivách se stotisíci mrtvými jako volání žíznícího na poušti.

Stavět na slibu neustálých dodávek zbraní a veškeré pomoci je ovšem vždy pochybné, slib také nemusí být splněn, záruky nejsou. Zelenský se místo mírotvorce stal žebrákem, který je nucen stále objíždět svět a slib připomínat. Možná ho bavila role, když mu parlamenty tleskají a chválí borce v uniformách s americkými zbraněmi, kteří vítězí nad zlým nepřítelem, který ve skutečnosti jen vyklízel nehajitelná území a stahoval se do dobře připravených opevněných pozic, aby potom úspěšně bez velkých ztrát mohl odrážet útoky. Nelze ovšem tvrdit, že Západ sliby neplnil a zbraně nedodával. Jenže pýcha není nejlepším rádcem, Rusko už mělo být dávno poraženo, jeho mužická armáda už měla být zničena, prostě domorodci s luky šípy se přece nemohou rovnat západní supercivilizaci! Porážka se nekonala, povolný náčelník měnící zlaté doly, naftové vrty a plynová pole za lesklé skleněné tretky nebyl dosazen, prokletý Putin neumírá na rakovinu nebo Parkinsona a za bohatství své země kupuje zbraně. Co teď?

Zde je mnoho otázek. Slíbil Západ Zelenskému jen zbraně, nebyly to také vily na pobřeží Izraele a na Floridě, tlusté balíky šustících bankovek, které nyní Zelenskij vlastní? Odkud je má? Nicméně, když prohraje, což se dá už předpokládat, musí být přece nějak zajištěn, nenechá se lynčovat davy v ulicích Kijeva, musí někde dožít v pohodě a bezpečí.

Dnes je jasné, že Ukrajina nevyhraje a NATO do války nepůjde. Velitelé jsou zřejmě odlišného názoru na průběh bojů než Zelenskij. Mají odpovědnost, vidí umírat vojáky v zákopech zbytečně. Zelenskij ovšem je ve své smyčce, ze které nemůže vystoupit. Pokud nebude bojovat, Západ zbraně neposkytne. Musí to být psychicky náročná situace, když si uvědomuje, že bojuje marný boj, žene do zákopů vojáky na smrt a ví, že je to zbytečné. Zároveň dostává stále nové a nové facky. Jeho žena jej opustila, jeho ukrajinský lid nechce bojovat, branci se schovávají a utíkají za hranice. Počet obyvatel Ukrajiny se podstatně snížil, tvrdí se, že z původních 45 milionů na 29 milionů, půl milionu už padlo ve válce. Korupce zmítá zemí. Každý natahuje ruku. Ve zdravotnictví se nemine nic bez úplatků, přes hranice pustí stráž jen ty, kteří bohatě zaplatí, náhončí do armády se nechávají podplácet velkými penězi, aby brance neodvedli. Americké zbraně dodané pro boj s Ruskem se objevují v rukách bojovníků Hamásu. Nedá se to změnit, jen se prohlubují nepříznivé jevy, každý myslí jen na sebe, chce se zajistit dolary a zmizet v jiné zemi, třeba v Česku, a zařídit si nový život. Vykrádaná Ukrajina je jen zdroj základního kapitálu.

Když se provedou kontroly korupce, kolabuje celé odvětví. Náhončího branců nechce bez velkých peněz nikdo dělat (pozůstalí po padlých se mohou časem mstít, náhončí musí mít tolik peněz, aby mohl uprchnout), branci zůstávají doma a armáda nemá lidi. Jaké řešení mají generálové, kritizující Zelenského, nevím. Je to jen boj osobností nebo jde o změnu kursu? Ale jaká změna může být? Každá změna znamená se vrátit k dohodám s Ruskem, a to se rovná kapitulaci, uznání špatného rozhodnutí z března 2022.

Pochopení, co je vlastně Zelenskij, zda dokonalý oportunista myslící pouze na sebe a dělající vše jen pro osobní prospěch, nebo oběť nátlaků banderovců a západních agentů, nám může přinést odpověď na otázku, co od něj čekat při příštích mírových jednáních.