Zejména v dnešním světě je neutrální stav žádanější než kdykoli předtím

Redakční úvod

Dnes představíme švýcarský portál „Zeitgeschehen im fokus / Aktuální témata v centru pozornosti“, který se snaží podporovat mírové soužití ve světě, zažívajícím válečné konflikty a extrémní zbrojení, v němž se stále více propaguje násilí jako prostředek konfrontace a kde se často vyjednává pouze pro forma.
Redaktoři, historici, pedagogové, finanční a ekonomičtí experti, lékaři a zástupci dalších profesí, publikující na portálu, se rozhodli skromně přispět k názorové rozmanitosti časopisem „Zeitgeschehen im Fokus“ – ne senzační žurnalistikou, ale pečlivým a seriózním výzkumem, neboť se cítí být zavázáni pravdě a svému svědomí.
Konstatují, že švýcarský mediální prostor se již několik desetiletí zmenšuje. Zatímco ještě v polovině 20. století existoval nespočet nezávislých deníků, dnes o obsahu našich novin rozhoduje pět velkých mediálních domů a jen výjimečně jsou zřetelně patrné odlišné pozice. Nezávislé a komplexní formování názorů – nezbytné pro přímou demokracii – již není možné. Je nám servírována univerzální mediální kaše, přestože svoboda tisku patří k našim nezpochybnitelným základním právům. Chybí potřebná názorová rozmanitost.

Prvním materiálem byl rozhovor o současné situaci v Evropě, tento druhý je o potřebě neutrality.

Článek Thomase Kaisera, redaktora švýcarského portálu Zeitgeschehen im Fokus.

Od začátku ruské „speciální vojenské operace“ proti Ukrajině v naší zemi rezonuje otázka, jakou podobu by měla mít neutralita. Není to nic nového, protože od konce studené války existují určité politické kruhy, které by neutralitu nejraději nechaly pomalu usnout. Na jedné straně stáli tzv. turbo EU, kteří by nejraději viděli Švýcarsko v EU včera než zítra, a na druhé straně část armády, která by Švýcarsko nejraději přivedla do NATO. Tyto síly dnes opět působí.

V roce 1996 tehdejší spolkový rada Adolf Ogi spolu se svým protějškem Flaviem Cotti vedl Švýcarsko do dílčí organizace NATO „Partnerství pro mír“ a porušil tak první tabu: vstup do instituce „kolektivní bezpečnosti“. Bez povšimnutí veřejnosti se Švýcarsko přiblížilo k NATO, stále však bez přímého institucionálního propojení. Tuto nádobu vytvořilo NATO s cílem pomalu sbližovat členské země, zejména východoevropské, s organizací, což se také bez potřeby podařilo s rozšiřováním NATO na východ. Švýcarsko na to „ještě nebylo připraveno“. Obyvatelstvo by tento návrh jistě odmítlo u volebních uren. Vzhledem k významu neutrality pro švýcarské obyvatelstvo museli být političtí stratégové, kteří by dali přednost dosažení členství v NATO, připraveni na dlouhou cestu.

Kousek po kousku, ve smyslu osvědčené salámové taktiky, se nyní Švýcarsko posouvalo stále blíže k NATO, které se stále více ukazovalo jako válečná aliance – vzpomeňme na válku proti Srbsku až po války na Blízkém východě, které byly podle mezinárodního práva všechny nezákonné. Navzdory změně z obranné aliance na útočnou se Spolková rada stále více přibližovala NATO. Kromě „Partnerství pro mír“ je Švýcarsko od roku 2016 také členem takzvané „Platformy interoperability“, která umožňuje ještě užší spolupráci mezi zeměmi NATO a zeměmi mimo NATO.

Masivní tlak ze strany USA

Od ruské invaze na Ukrajinu šla neutralita zpočátku zcela stranou. Zatímco v roce 2014 Spolková rada nepřijala sankce EU po připojení Krymu k Rusku, ale „pouze“ zabránila obcházení dohod, v roce 2022 tomu bylo jinak. Již po pěti dnech se Spolková rada rozhodla sankce EU přijmout – po masivním nátlaku ze strany USA. Pochlubila se, že rozhodla tak rychle a že tak učinila po pečlivém zvážení. Schopnost, kterou má zřejmě jen Spolková rada, být rychlá a pečlivě zvažovat. Po tomto rozhodnutí bylo státům NATO zřejmé, že Švýcarsko již nebere neutralitu příliš vážně.

Žádné švýcarské zbraně do válečných zón

Již byly vzneseny nové požadavky, především na předání švýcarských zbraní nebo munice do třetích zemí, konkrétně na Ukrajinu. Parlament tomu učinil přítrž, aby zabránil dalšímu narušování neutrality. Do stejné kapitoly patří i odkup zakonzervovaných tanků Leopard, který Německo několikrát požadovalo, aby nahradilo tanky předané Ukrajině. Jedná se o zjevný podvod. Předáním vlastního vojenského vybavení a výměnou za něj nákupem (starého) nového se obchází zákaz reexportu zbraní a neutralita Švýcarska.

Armáda zatím vyjádřila k prodeji výhrady z hlediska vlastní bezpečnosti. Výbor pro bezpečnostní politiku Národní rady (SiK-N) však návrh na převod schválil většinou 17 hlasů proti 8.[1]

Očekávaný mediální válec

Švýcarsko by se tak nepřímo zapojilo do války na Ukrajině. Německo bude muset být trpělivé, než budou tanky dodány. Nejprve musí obě komory parlamentu schválit novelu zákona o vývozu zbraní. Pokud se obě komory vysloví pro, bude se hlasovat v referendu. Už teď si lze představit, jaký mediální kolotoč se bude valit Švýcarskem, dokud i ten poslední člověk nepochopí, že neutralita je přežitek.

Německý velvyslanec ve Švýcarsku Michael Flügger v rozhovoru pro švýcarskou televizi triumfoval nad návrhem SiK-N a prozradil, o co v dodávkách tanků vlastně jde, totiž o zásadní rozhodnutí: „Pokud k této právní změně nedojde, znamená to do budoucna pro všechny partnery v NATO, že se na Švýcarsko nelze spolehnout.“ To znamená, že Švýcarsko musí prodat svou neutralitu v pravém slova smyslu. Nejde tedy o nákup 25 tanků ze Švýcarska z bezpečnostních důvodů, které by nahradily tanky dodané na Ukrajinu, ani o 9 000 kusů munice, které se vystřílí za dva dny, ale o začlenění Švýcarska, zbaveného neutrality, do západní aliance. Flüggerova výhrůžka Švýcarsku měla samozřejmě podnítit obavy z toho, že je ostatní státy budou vnímat jako nespolehlivého partnera a zůstanou osamoceny.[2]

Na bývalého spolkového radu Kašpara Villigera tato výhružná hůl zjevně zapůsobila a jako pilný student si z ní rychle vzal ponaučení. V článku pro hosty v „NZZ“ z 11. dubna píše: „Sledujete-li diskuse v Bernu, získáte pochybnosti, zda si všichni političtí aktéři v zemi skutečně uvědomili vážnost situace pro naši pověst, bezpečnost a nakonec i pro naše hospodářství.“ Ale nestačí výtky: „Těm, kteří odmítají legitimní a možnou pomoc ke zmírnění potíží, se pomoci nedostane, až ji budou potřebovat.
Bývalý kandidát SPD na kancléře a ministr financí velké koalice Peer Steinbrück dal najevo praktiky německé politiky vůči Švýcarsku v daňovém sporu se Švýcarskem, když hromadně pohrozil, „že nyní chce proti němu použít kromě „mrkve“ i klacek.“[3] Politici se změnili, metoda zůstala stejná. Suverenita a zákony (menšího) státu jsou přehlíženy.

Argument, že Švýcarsko již nemůže být neutrální ve válce, jako je ta na Ukrajině, je neudržitelný. Každá válka, jak už to bývá, se jednou v zásadě skládá z agresora a napadeného. V některých případech to však není jen černé nebo bílé, ale mnohem složitější, jak se stále zřetelněji ukazuje ve válce na Ukrajině, a bylo by tomu tak, kdyby mainstreamová média od první minuty neservírovala lidem pouze „pozici oběti“ Ukrajiny a Putina nevykreslovala jako brutálního, krvežíznivého a nelidského agresora, který chce znovu nastolit staré sovětské impérium. Je téměř nemožné, abychom viděli, co se tam skutečně děje, tím spíše je třeba zachovat co největší zdrženlivost.

Pomoc při zprostředkování jako prostředník

V dnešním světě, kde se věci mění jako už dlouho ne, kde nadvládu USA stále více odsouvá Čína ve spojenectví s Ruskem a kde se asijské, africké a latinskoamerické státy sbližují, aby se monopolární svět změnil ve svět multipolární, je naprosto nepochopitelné, že Villiger mluví o tom, „že jsme jen nedostatečně přizpůsobili naše chápání neutrality novým skutečnostem“. Z článku jasně vyplývá, že Villigerovo chápání neutrality znamená sloužit mocnosti, v tomto případě NATO. Nebere v úvahu nové skutečnosti, které se odehrávají na jiných kontinentech, jinak by musel na neutralitu pít chválu, a ne labutí píseň.

Zejména v dnešní době je neutrální stav žádanější než kdy jindy. Jeho úkolem by bylo důkladně analyzovat kontext konfliktu, pochopit historické příčiny a poté jako prostředník pomoci konflikt vyřešit mírovou cestou u jednacího stolu. Nedbalé blokování této možnosti z krátkozrakosti a neznalosti situace ve světě se nám v dlouhodobém horizontu vymstí. Když se Kašpar Villiger snaží říkat zastáncům „ultraortodoxního chápání neutrality“, co si mají myslet, a nepřímo je obviňuje z „potvrzování obrazu egoistického podivína“, neodráží to nezávislý postoj. Jako neutrální stát budeme mít v době krize jen málo přátel, protože ani jedni, ani druzí si přízeň našeho státu nezískají. Pokud však budeme toužit po uznání ze strany mocných, pak neutralitu nadobro pohřbíme. Svět by pak přišel o zkušeného a spolehlivého prostředníka v době války. Je to to, co chceme?

—

[1] www.srf.ch/news/schweiz/kriegsmaterial-fuer-die-ukraine-kehrtwende-deutschland-soll-25-panzer-kaufen-duerfen

[2] www.srf.ch/news/schweiz/druck-von-deutschem-diplomaten-wir-erwarten-dass-die-schweiz-ueber-ihren-schatten-springt

[3] www.spiegel.de/politik/ausland/steueroasen-peitschen-peer-empoert-die-schwarzgeld-schweizer-a-587352.html

Článek «Gerade in heutiger Zeit ist ein neutraler Staat mehr gefragt denn je» vyšel na Zeitgeschehen im Fokus 25. dubna 2023 v redakčním bloku „Zastavte válku!“.

Překlad: Asistovaný DeepL
Redakce prosí čtenáře, kteří čtou text v originále a shledají závažné chyby v překladu, o zpětnou vazbu – chyby opravíme.