Článek Yellen Dispatched to Beg China for Face-Saving Slowdown vyšel na Simpliciově Substacku dne 9. 4. 2024 a o den později na stránkách GlobalResearch.

Rostoucí snaha Spojených států „zadržet“ vývoj v Číně se tento týden výrazně projevila, když Janet Yellenová přijela do Pekingu, kde se uskutečnilo její prosebnické turné. Jen několik dní před svým příjezdem vzbudila rozruch svým historicky památným výrokem, že Čína nyní pracuje s „nadkapacitou“ (!!).

Ptáte se, co je to nadkapacita? I pro mě je to nové slovo – pojďme se tedy společně podívat do slovníku:

overcapacity / nadkapacita | podstatné jméno
o-ver-ca-pac-i-ty: ō′vər-kə-ˈpa-sə-tē

 

1a: Když prudce rostoucí hospodářská aktivita drzého nováčka zcela pokoří slábnoucí ekonomiku vládnoucího hegemona, což způsobí, že mnohé drahé zubní protézy a porcelánové fasety gerontokracie vládnoucí třídy chrastí a mlaskají morálním rozhořčením a žárlivostí.

 

1b: Nežádoucí situace, která způsobuje, že akciové portfolio Janet Yellenové a Nancy Pelosiové klesá jako pár botoxem zkrášlených lící.

Uznávám… můj slovník se možná trochu liší od vašeho, mám nějaké neobvyklé vydání. Nicméně, jsme na stejné vlně? Dobrá.

Výše uvedená definice sice v nové oficiální režimní argotové brožuře chybí, ale můžeme s jistotou říci, že neschopní vůdci USA se pustili do vymýšlení nových kreativních eufemismů pro popis totálního svléknutí Číny a rozvrácení ekonomického řádu.

Pokud jste však byli skeptičtí ohledně významu Yellenové směšného sousloví „nadkapacita“, její projev v Číně přesně potvrzuje, co má režim na mysli:

Video přehrajete v originálním článku

„Čína je nyní prostě příliš velká na to, aby zbytek světa tuto obrovskou kapacitu absorboval. Kroky, které dnes ČLR podniká, mohou změnit světové ceny….“.

A bomba:

„Když je světový trh zaplaven levným čínským zbožím, životaschopnost amerických firem je zpochybněna.“

No, řekněme.

Důležitým rozdílem, který je třeba ve výše uvedeném výroku zaznamenat, je to, že po dlouhou dobu se přívlastek „levné“ používaný k označení čínského zboží často podprahově vztahoval k jeho kvalitě, a to v druhotném definičním smyslu. Zde Yellenová mluví o levném ve smyslu ceny: toto rozlišení je významné, protože odkazuje na skutečnost, že čínské výrobní procesy prostě daleko předčily efektivitu na Západě, jak nedávno zdůraznila videa z továrny na výrobu e-aut Xiaomi s vlastním původním vstřikovacím lisem typu Giga PressČesky, který je údajně schopen vyprodukovat jedno auto každých 17 sekund (jeden odlitek karosérie, pozn. redakce).

Xiaomi-GigaPress9100

Video přehrajete v originálním článku

Skutečnost je taková, že Čína prostě předbíhá chátrající a upadající USA ve všech ohledech a zpanikařené elity poslaly Yellenovou prosit, aby ji „zpomalila“ a nedělala jim na světové scéně ostudu.

Jak to Čína dělá? Projděme si několik nejpikantnějších způsobů:

1

V první řadě se stalo téměř pasé vysvětlovat: „Spojené státy financují války, zatímco Čína financuje rozvoj.“ Ale je to skutečně pravda. Zamyslete se nad tím na chvíli:

Výše uvedené je pravdivé: Esquire uvedl, že podle šetření Brownovy univerzity utratily USA od 11. září za války nevýslovných 14 bilionů (1012) dolarů:

A ano, současný dluh USAČesky činí obrovských 34 bilionů dolarů. To znamená, že doslova téměř polovina celého současného amerického dluhu byla vyhozena na nekonečné, bezduché, genocidní války na Blízkém východě.

USA promrhaly veškerou svou krev a bohatství na války. Představte si, co by USA mohly za 14 bilionů dolarů vybudovat? Kde mohly za tuto částku ve vztahu k Číně být? Jak už někdo poznamenal, USA mohly za tyto peníze velmi dobře vybudovat vlastní projekt „jednoho pásu a cesty“, který by propojil celý svět a přinesl nevyčíslitelné výhody.

Čína neutratila za válku ani cent a vše hned vrací zpět do hospodářského rozvoje a blahobytu vlastního lidu.

 

Čína získává lví podíl na stavebních projektech v Africe.

 

Podle nové studie připadá na čínské společnosti 31 % afrických infrastrukturních zakázek v hodnotě 50 milionů USD a více v roce 2022, zatímco na západní firmy 12 %.

Stojí za zmínku, že v 90. letech 20. století získávaly západní společnosti na výstavbu infrastruktury v Africe přibližně osm z deseti zakázek.

Ilustrativní statistiky k tomu jsou nekonečné:

Počet instalací průmyslových robotů v roce 2022 (v tisících jednotek)

Nejtragičtější na této historické zpronevěře amerických prostředků je, že nic z toho nebylo ku prospěchu Američanů. Celou operaci provedla politická kabala uvnitř americké vlády, která byla loajální pouze Izraeli a nikomu jinému. Mluvím samozřejmě o klanu PNAC, který řídil celou škálu válek 21. století, jež Ameriku uvrhly do bídné ostudy a utrpení, nenávratně ji vykuchaly a její světové postavení promrhaly. S americkými národními zájmy nebo bezpečností tyto války neměly vůbec nic společného a způsobily jen to, že jsou Američané méně bezpeční a celý svět je nebezpečnější a nestabilnější.

Čína tento problém nemá: neexistuje žádná nepřátelská skupina „zvenčí“, která by na vedení jejich země parazitovala, doslova vraždila (JFK) a jejich prezidenty (Clinton) vydírala. Čína se proto může soustředit na zájmy vlastního lidu.

A ano, pro ty, které to zajímá, je nyní poměrně prokázáno, že Lewinská byla léčkou Mossadu, která sloužila k vydírání Clintona k souhlasu s různými izraelskými požadavky vůči dohodám z Osla, memorandu z Wye River atd.

Faktem je, že Izrael je destruktivní parazit, který vysává Americe krev a hostitele nutí, aby kvůli němu vedl zbytečné války, které naprosto odstranily všechny výhody a konkurenční výhody, které by země oproti svému čínskému „rivalovi“ mohla mít.

2

Důsledkem výše uvedeného je, že kromě prosté militantní podstaty rozhazovačných válek Amerika plýtvá neúměrným množstvím peněz jen na údržbu a udržování své globální hegemonie. Důvodem je, že donucení vazalů, kteří vás nenávidí, aby se podřídili, stojí spoustu peněz na „prosazení se“.

Čína si nevytváří vazaly, ale partnery. To znamená, že na šíření svého vlivu vynakládá relativně mnohem méně prostředků, protože díky spravedlivé bilaterální povaze čínských dohod k tomu má větší schopnost. USA musí vynaložit relativně nepřiměřené množství prostředků a bohatství, aby si udržely stejnou úroveň „vlivu“, protože tento „vliv“ je zcela umělý, vytvořený z jedovaté směsi strachu, siláckých taktik, ekonomického terorismu, který vede ke bumerangovému efektu poškozujícímu americkou ekonomiku, atd. Stručně řečeno, jsou to mafiánské taktiky versus skutečné obchodní partnerství.

Jedním z velkých rozdílů mezi Čínou a USA je, že Čína je otevřená se o Zemi podílet a je ochotna spoluvytvářet prosperitu s USA. Naopak USA se své globální nadvlády nechtějí vzdát:

Země je dost velká na to, aby se Čína a USA rozvíjely a prosperovaly společně.
Nechceme žít ve světě, ve kterém je Čína dominantní zemí.

Na výše uvedené upozornil Graham Allison, autor idiomu Thukydidova pastČesky ve vztahu k USA / Číně. Thukydidova past, jak někteří možná vědí, popisuje situaci, kdy nastupující mocnost začne vytlačovat stávající globální mocnost, a jak to historicky téměř vždy vede k velké válce. Graham Allison použil k popularizaci této teorie v souvislosti s USA/Čínou historický příklad peloponéské války, kdy byla uzavřená Sparta nucena postavit se rostoucí moci Athén.

Allison byl nedávno pozván prezidentem Xi na fórum pro americké podnikatele, kde mu Xi přímo řekl:

Thukydidova past není nevyhnutelná a planeta Země je dostatečně rozlehlá na to, aby umožnila rozvoj a společnou prosperitu Číny a USA.

Srovnejte velkorysá prohlášení prezidenta Xi s prohlášeními podrážděných, krvelačných a podvodných západních „manažerů“. Xi totiž vyzval k větší výměně mezi Čínou a USA, aby se obě země propojily ve vzájemném porozumění a Thukydidově pasti se vyhnuly:

To je přetrvávající obraz toho, jak skutečně globální vůdcovství vypadá a jaké principy ztělesňuje.

Když člověk o postupném úpadku Ameriky přemýšlí, vybaví se mu jeden stálý obraz představující zatrpklého, ale nebezpečného hlodavce s korálkovýma očima zahnaného do kouta, spřádajícího plány, jak způsobit světu škody a utrpení, aby zamaskoval svůj vlastní pád.

3

Americká vláda dělá vlastnímu rozvoji medvědí službu tím, že všechny své účetní výkazy a hospodaření upravuje. Každá země to občas v určité míře dělá – a podle toho, jak často USA v tomto ohledu obviňují Čínu, by si člověk myslel, že nejhorším porušovatelem je Čína – ale ve skutečnosti to nikdo nedělá více než současný americký režim.

Nedávná zpráva o zaměstnanosti, kterou Bidenova administrativa vydávala za velké vítězství, byla ostudnou parodií. Administrativa se oháněla významnými údaji o zaměstnanosti:

Ukázalo se však, že každé pracovní místo bylo buď na částečný úvazek, nebo bylo federální, nebo bylo přiděleno ilegálním imigrantům:

Americká ekonomika je ve skutečnosti v hrozném stavu a inflace je vysoká.

Tady je Jesse Watters, který to odhaluje:

„Předseda Fedu právě přiznal, že #Bidenomika je jen veletrh pracovních příležitostí pro migranty. Ve skutečnosti dnes pracuje o milion amerických občanů méně, než tomu bylo v roce 2020“.

 

Biden vytvořil 5 milionů pracovních míst pro migranty! Takže se nenechte zmást jeho propagandou, kterou chrlí liberální mašinérie. NA VÁS NEZÁLEŽÍ!

Údaje jsou vypečené ještě víc, když se srovnávají s ekonomickou situací Číny. Jak vysvětluje následující tweeter:

Zatímco čínské PŘÍJMY jsou nižší než americké, Číňané mají mnohem vyšší ČISTOU MZDU než Američané. Jak? Vlastní byty v mnohem větší míře a s mnohem větším vlastním kapitálem než Američané. Ještě krásnější je pohled na střední a mediánovou hodnotu.
Tento graf zde je v podstatě to jediné, co potřebujete k pochopení rozdílu mezi ekonomikami Číny a Spojených států. Ale opravdu ji musíte pochopit a musíte mít hluboké porozumění tomu, co znamená.

Vlastnictví domů ve Spojených státech prudce klesá směrem k nízkým ~60 %, zatímco v Číně je nyní míra vlastnictví domů vyšší než 90 %:

Z výše uvedeného přirozeně vyplývá otázka, jak je možné, že Čína tyto věci zvládá, zatímco USA ne. Jednu z odpovědí přináší toto fascinující vysvětlení, které ukazuje, že v rozporu s představou Západu o Číně jako o jakémsi rigidně autoritářském systému, prezident Xi, který se dívá dopředu, ve skutečnosti využívá velmi špičkové modely ekonomického experimentování, aby čínská ekonomika byla co nejvíce inovativní, pružná a flexibilní.

Stručně řečeno, hloubkové studium tisíců oficiálních dokumentů ukazuje obrovský nárůst slov propagujících ekonomické experimentování ve směrnicích vydaných za Xiovy vlády.

K tomu přistupuje to nejdůležitější: Čína za prezidenta Xi ve své ekonomice zahájila pečlivý plán omezení finančních a spekulativních praktik „západního modelu“. Tady to začíná být důležité, takže se připoutejte.

Dobrý rozbor zde podává čínský akademik Thomas Hon Wing Polin, který čerpá z tohoto nedávného článku:

Článek podává stručnou historii finacování od janovských bankéřů až po současnost a všímá si historických cyklů, které současné zhoršení situace v Americe urychlily:

Pozorovatelé současné americké hegemonie rozpoznávají transformaci globálního systému tak, aby vyhovoval americkým zájmům. Udržování ideologicky poplatného řádu „založeného na pravidlech“ – údajně ve prospěch všech – přesně zapadá do kategorie slučování národních a mezinárodních zájmů. Předchozí hegemon, Britové, přitom měli svou vlastní verzi, která zahrnovala jak politiku volného obchodu, tak odpovídající ideologii zdůrazňující bohatství národů před národní suverenitou.

Při popisu cyklu financializaceČesky a jeho souvislosti se zánikem impérií se v článku o Británii píše:

Například tehdejší hegemon, Velká Británie, byla zemí, kterou nejvíce zasáhla takzvaná Dlouhá krize v letech 1873-1896, což bylo dlouhé období špatného stavu, kdy se průmyslový růst Británie zpomalil a její ekonomické postavení se snížilo. Arrighi to označuje za „signální krizi“ – bod cyklu, kdy se ztrácí produktivní síla a nastupuje financializace.

 

A přesto, jak Arrighi cituje knihu Davida Landese „Nespoutaný Prométheus“ z roku 1969, „jako mávnutím kouzelného proutku se kolo otočilo“. V posledních letech století se podnikání náhle začalo zlepšovat a zisky rostly. „Vrátila se důvěra – ne ta prchavá a prchavá důvěra krátkých konjunktur, které přerušovaly pochmurné období předchozích desetiletí, ale všeobecná euforie, jaká nepanovala od… počátku 70. let 19. století….V celé západní Evropě žijí tato léta v paměti jako staré dobré časy – edwardiánská éra, la belle époque.“ Všechno se zdálo být opět v pořádku.

 

Na náhlém obnovení zisků však není nic magického, vysvětluje Arrighi. Stalo se to, že „s tím, jak její průmyslová nadvláda slábla, triumfovaly její finance a její služby jako přepravce, obchodníka, pojišťovacího makléře a prostředníka ve světovém platebním systému se staly nepostradatelnějšími než kdykoli předtím.“

Stručně řečeno: když impérium umírá, ztrácí svou průmyslovou a výrobní kapacitu, přebírají vládu finance, které pumpují obrovské bubliny falešných spekulativních peněz, jež na krátkou dobu vytvářejí zdání hospodářské prosperity. Právě to se v současnosti děje v USA, utápějících se ve své vlastní agónii dluhů, bídy, korupce a globální destabilizace.

Jedna věc, které je třeba si všimnout – pokud mi dovolíte tuto nepříliš krátkou poznámku – je, že celý západní systém je založen na skutečné institucionalizované ekonomické sabotáži a rozvratu rozvojového světa. Některé z nich jsou popsány v následujících knihách:

Vzestup šedé ekonomiky: Kniha odhaluje, jak se ve Spojených státech souběžně s legální ekonomikou vyvíjela šedá ekonomika, která využívala mezer v zákonech a tajných jurisdikcí k usnadnění nelegálních činností, jako je obchod s drogami, pašování zbraní a praní špinavých peněz.

 

„Temná“ strana globalizace: Mills zpochybňuje převládající představu o globalizaci jako síle pokroku a zdůrazňuje, jak usnadnila rozšíření nezákonných sítí přes hranice a umožnila rozkvět zločineckých podniků.

 

Spoluúčast finančních institucí: Autor zkoumá roli, kterou hrají velké finanční instituce při umožňování praní špinavých peněz a nezákonných transakcí. Zdůrazňuje potřebu přísnější regulace a odpovědnosti, aby se zabránilo tomu, že se banky stanou prostředníky nelegálních aktivit.

Vyzývám vás, abyste si přečetli poznámky k Národnímu memorandu 200, pokud jste o něm dosud neslyšeli:

https://en.wikipedia.org/wiki/National_Security_Study_Memorandum_200Česky

Mimochodem, John Michael Greer právě napsal nový sloupekČesky (díky tomu, kdo na tento blog upozornil v komentářích!) o neologismu, který vymyslel: Lenokracie, což je odvozeno od latinského „leno“ pro pasáka / kuplíře; tj. vláda řízená pasáky, neboli pimpokracie.

Jeho definice kuplířů se v tomto případě týká zprostředkovatelů, kteří jsou klasickými rentiéry – neboli třídou rentiérů -, kteří získávají ekonomickou rentuČesky, aniž by ekonomice přidávali jakoukoli hodnotu, což je pro znalejší oblast Michaela Hudsona.

Vydržte, slibuji, že se to všechno spojí do celkového obrazu Číny.

JMG charakterizuje „pasáky“ jako v podstatě všechny nevolené, byrokratické, červenou páskou se proplétající, krev sající peněžní supy, kteří zabíjejí růst a živobytí tím, že si každý z nich postupně z mršiny pracující třídy ukusuje a na každém kroku běžného podnikání v západních zemích, zejména v USA, si vybírá nějaký malý transakční poplatek. To slouží k zadušení průměrného malého podniku nebo podnikání obecně, nepočítaje v to velké rizikové kapitalisty, kteří jsou většinou odnožemi globálních finančních a investičních firem. To je nedílnou součástí smrtící „financializace“ země, která pro její budoucnost znamená zkázu.

Nyní se vrátíme k popisu Thomase Hon Winga Polina a k tomu, jak s tím souvisí. Upozorňuje na to, že:

Je pozoruhodné, že vedení ČKS nedávno zahájilo velkou snahu vybudovat z Číny „finanční velmoc“ s finančním systémem „založeným na reálné ekonomice“. To by bylo protikladem ekonomické financializace angloamerického typu.

Vychází z následujícího článku:

Přečtěte si tu poslední část: „…nechat čistou tvorbu profitu stranou.“

Věnujte pozornost tomuto klíčovému textu:

Peking v realizaci tohoto velkolepého projektu pokračuje.

 

„Čínský finanční průmysl v hodnotě 461 bilionů jüanů (63,7 bilionu USD) a jeho regulační režim budou v rámci rozsáhlé ekonomické reorganizace vyvolané nejvyšším vedením země výrazně upřednostňovány, přičemž tento sektor bude přetvořen tak, aby sloužil národním cílům, jako je udržitelný růst a postup v globální technologické soutěži.

Už vám to dochází? Pokud ne, tady je závěrečná tečka:

Konkrétně slíbila omezit praktiky ve stylu Wall Street, které jsou považovány za neudržitelné a náchylné ke krizím, a přejít k funkčnosti jako hlavní hodnotě finančního systému, nikoli k ziskovosti.

Rovněž nařídila, aby čínské finanční instituce měly „vyšší efektivitu“ než jejich kolegové v kapitalistickém světě a poskytovaly inkluzivní a dostupné služby v zájmu společné prosperity.

„Ať se nám to líbí, nebo ne, banky a další instituce na straně nabídky by měly očekávat direktivy shora dolů a generální revize, kterým dala pokyn CFC,“ řekl Zhu Tian, profesor z China Europe International Business School (CEIBS).

A je to tady. V podstatě: Čína vytváří revoluci a razí novou cestu financí, která se od divokých excesů Západu odklání a vydává se novým odvážným směrem. Finance ve prospěch reálné ekonomiky, obyčejného člověka, lidu. To je to, čím má být fíkový list Rothschildem prosazovaného „kapitalismu zainteresovaných stran“Česky, nebo ještě lépe: co předstírá.

Je těžké o tomto vývoji nebásnit, protože je skutečně převratný. Čína dláždí novou cestu vpřed pro celý svět. Čínský bankovní průmysl je nyní zdaleka největší na světě a prezident Xi moudře vyrukoval s odvážným ediktem: nebudeme následovat cestu zkázy, kterou zvolil Západ, ale raději určíme svou vlastní novou cestu.

Jedná se o revoluční, paradigma lámající krok, který ukončí šest století trvající nadvládu staré šlechty nad světovými financemi, vysledovanou od janovských bankéřů spřátelených se španělskou korunou až po holandský a posléze anglický bankovní systém, který dosud nadále zotročuje svět a v disidentské sféře je označován různými jmény: od Hydry, přes Leviatana, Cthultu až po prosté: Kabala.

Všech těch 600 let se rozplyne v dýmu s tím, jak Čína odmítne „staré standardy“, které upřednostňují kořistnické, podvodné, vyděračské podmínky a praktiky určené pouze ve prospěch elitní třídy staré aristokracie. Čínský systém je skutečným systémem „stakeholder finance“: vláda násilím podřídí bankéře své vůli a zajistí, aby finance sloužily především obecnému blahu a lidem, nikoli spekulacím, financializaci, kapitalizaci a všem dalším hříšným vynálezům západní třídy staré šlechty.

Začíná to takto:

„… ukončit éru chamtivosti je dobré.“

To hlavní:

„Vláda vyzvala banky, aby opustily étos západního stylu a přijaly pohled odpovídající širším ekonomickým prioritám.“

To je revoluce v procesu.

Pokud si však myslíte, že mé výše uvedené dramatické úlety hraničí s hyperbolou nebo idealismem, můžete mít pravdu. Já samozřejmě stále postupuji opatrně; nemůžeme si být jisti, že se Číně její velkolepé bourání letitého paradigmatu podaří. Ale všechny signály zatím nasvědčují brzkému úspěchu, a co je důležitější, je zřejmé, že Čína má vůdce, který těmto věcem zásadně rozumí na té nejzakořeněnější úrovni. Západní vůdci nejenže nejsou schopni ani pochopit složitosti spojené s omezením kapitálu, ale nejsou toho schopni už jen proto, že jsou zcela koupeni a placeni představiteli právě této kapitálové třídy. Kabala kapitálu je tak hluboce a institucionálně zakořeněná v západních vládních systémech, že je prostě nemožné si představit, že by byli schopni vidět „les pro stromy“ zevnitř samotného lesa.

Mimochodem, ve světle výše uvedeného je zde skutečně zoufalý, uboze závistivý a tvář zachraňující pokus Západu nové směřování Číny pošpinit a špatně charakterizovat:

Stejně jako:

Poslední je ve způsobu, jakým se k tomu přiznává, obzvláště zarážející. Čtěte pozorně:

Tržní ekonomiky USA a Evropy mají problém přežít proti „velmi efektivnímu“ alternativnímu ekonomickému modelu Číny, varoval podle Euractivu vrchní obchodní zástupce USA.

 

Katherine Taiová ve čtvrtek na brífinku v Bruselu uvedla, že „netržní“ politika Pekingu způsobí vážné hospodářské a politické škody, pokud se jí nebude čelit prostřednictvím vhodných „protiopatření“. Výroky Taiové zazněly v době, kdy v belgické Lovani začalo zasedání Rady pro obchod a technologie (TTC) mezi EU a USA.

 

„Myslím, že to, co vidíme z hlediska výzvy, kterou nám Čína klade, je… schopnost našich firem obstát v konkurenci s velmi efektivním ekonomickým systémem,“ uvedla Tai v odpovědi na otázku serveru Euractiv.

Stručně řečeno: Čína nehraje fér – ve skutečnosti upřednostňuje své lidi a ekonomiku před finančními spekulacemi, a to způsobuje, že její firmy ty naše předčí!

Ale to, o čem ve skutečnosti mluví, se dostává k podstatě rozdílu v obou systémech:

Obchodní tajemnice popsala Čínu jako systém, „který jsme formulovali jako systém, který není založen na trhu, jako systém, který je v zásadě založen jinak, a proti kterému bude mít tržní systém, jako je ten náš, problém konkurovat a přežít“.

Jedná se o kódová slova: pod pojmem „tržní“ má na mysli kapitalismus založený na volném trhu, zatímco Čína používá spíše centrálně plánovaný direktivní systém, jak bylo nastíněno dříve. Vzpomeňte si, jak jsem zrovna nedávno zveřejnil stížnosti západních představitelů, že jejich společnosti nejsou schopny konkurovat ruským výrobcům obranného materiálu kvůli jejich „nespravedlivě“ efektivnímu stylu „centrálního plánování“.

I zde mají na mysli to, že čínská vláda vytváří směrnice, které „tržní logiku“ popírají a jejichž cílem je přímé zlepšení života běžných občanů. Na Západě nic takového neexistuje: veškerá tržní rozhodnutí jsou založena pouze na zcela odtržených spekulacích finančních firem a jsou výhradně na příkaz úzké klaky finanční a bankovní elity na vrcholu pyramidy.

Víte, USA jsou ohrožené, protože vědí, že nikdy nemohou férově konkurovat Číně tím, že by svou vlastní nenasytnou finanční elitu potlačily nebo omezily – takže jim zbývá jediná cesta, jak udržet krok: sabotáž a válka.

To je skutečný důvod, proč se USA různými provokacemi zoufale snaží podnítit čínskou invazi na Tchaj-wan, včetně dodávek zbraní. Stejně jako USA použily Ukrajinu jako beranidlo, aby vykrvácely a ekonomicky oslabily Rusko a odpojily ho od Evropy, doufají USA, že Tchaj-wan použijí jako Ukrajinu proti Číně. Rády by podnítily krvavou válku, po níž by Čína zůstala poničená a hospodářsky zaostalá, aby dala upadající a chamtivostí sužované americké ekonomice prostor k oddechu.

Je však nepravděpodobné, že by to vyšlo – Čína je příliš prozíravá na to, aby naletěla a chytila se do pasti. Bude trpělivě vyčkávat a nechá USA, aby se ve svém vlastním nekonečném jedu a zradě utopily.

Ne, žádná Thukydidova past se konat nebude – na to už je pozdě. Spartě past vyšla, protože byla ještě na vrcholu a dokázala Athény zmást. USA jsou v terminálním úpadku a válku proti Číně by prohrály, proto doufají, že místo toho zinscenují válku v zastoupení a zbaběle použijí Tchaj-wan jako beranidlo. Čína však dokáže tyto zoufalé motivy číst s lehkostí jemně glazovaného porcelánu.


SIMPLICIUS Ѱ The Thinker je neznámý autor Substacku. Prominentní komentátor Larry Johnson o něm říká, že „napsal nejlepší analýzu taktických a strategických rozměrů války na Ukrajině a nadcházející ruské ofenzívy, jakou jsem kdy viděl“.


[VB]