Washington ztratil kontakt s realitou

V neúspěšné snaze udržet si „primát“ postavily USA Čínu, Rusko a Írán do role globálních padouchů.

Americký prezident Joe Biden na snímku v Hanoji 10. září 2023 (Saul Loeb/AFP)

Pokud se nepřizpůsobí, svět na to doplatí

Zpravodajská komunita USAČesky nedávno zveřejnila své každoroční hodnocení hrozeb, které se zaměřuje na celosvětové ohrožení národní bezpečnosti země. Dokument odráží společné analýzy a poznatky Ústřední zpravodajské služby, Národní bezpečnostní agentury, Federálního úřadu pro vyšetřování a více než desítky dalších agentur.

Z předmluvy zprávy je zřejmé, jak dystopické a sebestředné je myšlení této komunity: „Během příštího roku budou Spojené státy čelit stále křehčímu globálnímu řádu, který bude napjatý kvůli zrychlující se strategické konkurenci mezi hlavními mocnostmi, intenzivnějším a nepředvídatelnějším nadnárodním výzvám a četným regionálním konfliktům s dalekosáhlými důsledky.“

Zpráva pokračuje: „Ambiciózní, ale znepokojená ČínaČesky, konfrontační RuskoČesky, některé regionální mocnosti, jako je Írán, a schopnější nestátní aktéři zpochybňují dlouhodobá pravidla mezinárodního systému i primát USA v něm.“

Írán, Rusko a Čína jsou tedy hlavními padouchy, kteří údajně zpochybňují dlouhodobá pravidla mezinárodního systému. Žádné překvapení; toto je mantra americké politiky již řadu let.

Problém je spíše v tom, že není jasné, na jaká pravidla se zpráva odvolává: na obyčejové mezinárodní právo zakotvené v Chartě OSN a úmluvách OSN, nebo na tzv. světový řád založený na pravidlech pod vedením USA. Hlavní koncepční problém spočívá v tom, že pro politický establishment USA a jeho klíčové západní spojence neexistuje žádný rozdíl. Jak už to ale bývá, hrubě se mýlí.

Mezinárodní právo a Charta OSN jsou pilíři světového řádu vybudovaného po druhé světové válce, k němuž USA mimořádně přispěly. Naopak mezinárodní systém založený na pravidlech, který vedou USA, je novějším vývojem amerického politického myšlení: sebestředné myšlení pokroucené podle zájmů Washingtonu a jeho spojenců.

Tento řád je založen na neoliberální ideologii a je prodchnut dvojími standardy, čehož je tragédie odehrávající se v GazeČesky nejnovějším a nejviditelnějším příkladem.

Tento systém, založený na řadě předpokladů, jako je výjimečnost USA a nesporná nadřazenost západních demokracií (tj. „západní civilizace“), prohlašuje národní zákony za univerzální. Předpokládá soubor hodnot a souvisejících pravidel, ale dává si poměrně velký pozor, aby je neuplatňoval, pokud jsou v rozporu s jeho vlastními zájmy. Tento řád lze shrnout neformálním heslemČesky: „Pro přátele všechno, na nepřátele zákon“.

Zpochybňování hegemonie USA

Zpráva americké zpravodajské komunity nepřekvapivě viní Čínu, Rusko a Írán spolu s hrstkou nestátních aktérů (včetně Hizballáhu v LibanonuČesky, Hamásu v PalestiněČesky a Húsíů v JemenuČesky), že zpochybňují nejen pravidla mezinárodního systému, ale především „primátu USA“.

Zdá se, že skutečným zločinem není zpochybňování samotného systému, ale spíše hegemonie USA. Zatímco však takový absurdní postoj mohl být ještě před několika lety akceptován, nyní jej otevřeně zpochybňuje – nebo přinejmenším nese s nelibostí – mnoho zemí tzv. globálního Jihu.

Pouze menšina zemí v Evropě a východní Asii považuje primát USA za nezbytný předpoklad stabilního mezinárodního systému. Ve skutečnosti analýza posledních dvou desetiletí historie dokazuje opak.

Globální uspořádání se mění z unipolárního uspořádání, v jehož centru stojí USA, na multipolární. V průběhu dějin impéria vznikala a následně se hroutila. Tvůrci americké politiky by udělali dobře, kdyby se těmto historickým pravidlům přizpůsobili a vzdali se představy o své nepostradatelnosti. Nyní stojí před volbou: přijmout verdikt dějin, jak to postupně od roku 1945 činí Spojené království, nebo se mu katastrofálně vzepřít.

Odkaz na krizi v Gaze ve zprávě je o dystopických názorech americké zpravodajské komunity ještě poučnější: „Stačí se podívat na krizi v Gaze – vyvolanou vysoce schopnou nestátní teroristickou skupinou Hamás, částečně podněcovanou regionálně ambiciózním Íránem a zhoršovanou narativy podporovanými Čínou a Ruskem, které mají Spojené státy na globální scéně podkopat – aby bylo jasné, jak může regionální krize mít rozsáhlé vedlejší účinky a mezinárodní spolupráci v jiných naléhavých otázkách zkomplikovat.“

Tato pasáž naznačuje, že americká zpravodajská komunita v zásadě není schopna vidět konflikt v Gaze takový, jaký skutečně je: národně osvobozenecký boj vyvolaný desetiletími brutální a nepotrestané izraelské okupaceČesky palestinských území, kterému napomáhají masivní dodávky zbraní ze strany USA a politický štít v Radě bezpečnosti OSN, kde by se jinak izraelská vládaČesky ze svých válečných zločinů zodpovídala.

Americký narativ – že události ze 7. října lze vysledovat i v čínských a ruských pokusech podkopat Washington na globální scéně – hraničí se směšností.

Dvojí standardy

Skutečným faktorem, který globální postavení USA podkopává, nejsou údajné akce některých autokracií, ale především mezinárodní chování a dvojí standardy samotného Washingtonu, jejichž příkladem je neochvějná podpora izraelské krvavé lázně v Gaze – útoku, který porušuje všechna pravidla, která USA již desítky let hlásají.

Dokonale to dokládá chování Bidenovy administrativy po nedávném přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSNČesky požadující příměří v Gaze. Poté, co USA umožnily její přijetí tím, že se zdržely hlasování, spěchaly její význam a dopad minimalizovat tím, že ji kvalifikovaly jako nezávaznouČesky.

Takže v zájmu přehlednosti: nepostradatelný stát, který se pyšní tím, že je hlavním tvůrcem dlouhodobých pravidel mezinárodního systému, maják na kopci, v podstatě říká jinému členskému státu OSN (Izraeli), že může ignorovat rezoluci Rady bezpečnosti požadující okamžité příměří poté, kdy v Gaze bylo zabito více než 34 000Česky lidí. Tragickou ironií je, že Netanjahuova vláda americké nabádání ani nepotřebovala; rezoluci by ignorovala tak jako tak.

Pro pořádek dodejme, že rezoluce Rady bezpečnosti OSN jsou vždy závazné. Bidenova administrativa tak promeškala další skvělou příležitost distancovat se od pokryteckých dvojích standardů. Podařilo se jí vynikající mistrovské dílo, když naštvala všechny: Izrael a obrovskou proizraelskou lobby v USA tím, že rezoluci nevetovala; a levici americké Demokratické strany, palestinský lid a zbytek světa tím, že rezoluci nehorázně označila za nezávaznou.

Mezitím americké hodnocení hrozeb přisuzuje Číně „schopnost Spojeným státům a spojencům USA přímo konkurovat a změnit globální řád založený na pravidlech“. Přirovnává tak prostou čínskou schopnost k záměrnému jednání jejího vedení, přičemž nepřímo potvrzuje, že v oficiálním myšlení USA lze uvažovat pouze o světovém řádu vedeném Washingtonem.

V záblesku zdravého rozumu hodnocení hrozeb uznává, že akce USA, jejichž cílem je odradit cizí agresi, si protivníci často „vykládají tak, že posilují své vlastní přesvědčení, že Spojené státy mají v úmyslu je zadržet nebo oslabit, a tyto nesprávné interpretace mohou řízení eskalace a krizovou komunikaci komplikovat“.

Jestliže analytici americké zpravodajské komunity překvapivě chytře a upřímně rozpoznali tento problém, který odborníci na mezinárodní vztahy znají jako koncept „nedělitelnosti bezpečnosti“ (tj. jakékoli bezpečnostní opatření přijaté jedním státem může být jiným státem interpretováno jako hrozba), měli by být také schopni přiznat, že jejich tendence ztotožňovat hypotetické schopnosti s údajnými úmysly je velkou součástí zvýšeného napětí, které moderní geopolitiku charakterizuje.