Vzorový případ Roman Kafka

Článek Zdeněk Jemelík, Vzorový případ Roman Kafka vyšel na serveru Chamurappi 15. března 2025

Pohřešovaný Roman Kafka (Foto: novinky.cz)

Úspěch jsem dosáhl jen jednou. Jinak se vždy uplatnila kastovní solidarita, která vedla kárného žalobce k popření nemravnosti počínání provinilce. A ministři se zpravidla vyřízení kárného podnětu nějak vyhnou, aby nemuseli čelit útokům stavovských unií kvůli domnělému zasahování do jejich nezávislosti.

Opakovaně jsem psal o tom, že nevyhnutelným důsledkem bezzubosti systému kárného řízení je pocit soudců a státních zástupců, že je zaručena beztrestnost jejich chování, což je povzbuzuje k nemravnému jednání.

Toto vše jsem si vybavil, když jsem se dověděl, že policie vyšetřuje soudce Romana Kafku pro podezření ze závažné trestné činnosti. Ukáže-li se důvodnost podezření, budu litovat, že ho shovívaví kární žalobci nechali vyrůst do postavení, v němž se mohl dopustit trestné činnosti. Samozřejmě mu pomohla i pověst nelítostného žalobce z metanolové kauzy, v které si ovšem „slízl smetánku“ z dobře provedeného rozsáhlého policejního vyšetřování. Pověst mu zřejmě pomohla při povýšení z krajského státního zastupitelství na vrchní, a dále při získání postavení soudce okresního soudu a při brzkém přechodu na krajský soud, kde se dokonce neúspěšně ucházel o postavení místopředsedy soudu.

Setkal jsem se s ním v r.2014 u zlínské pobočky Krajského soudu Brno, kde intervenoval v řízení o povolení obnovy procesu, v němž došlo k odsouzení mladého muže za dopravní nehodu se smrtelným následkem. I místní tisk si v té době všiml, že v průběhu jednání se uplatnily emoce s neobvyklou silou. Veřejnost z větší části tvořili blízcí usmrceného, kteří kypěli hněvem proti žadateli o povolení obnovy a jeho rodině. Státní zástupce Roman Kafka využil atmosféru v neprospěch obhajoby a také ji zpětně pomáhal rozvíjet. V soudní síni si vedl způsobem, jaký jsem v žádném jiném trestním řízení nezažil, ač už jsem jich měl v té době za sebou slušnou řádku. Účinnost jeho vystupování zvyšovala skvělá výmluvnost. Působil dojmem velmi chytrého muže.

O přestávkách besedoval v předsálí s novináři a veřejnosti tak, aby jejich hněv rozdmýchal. Když jsem se mu představil, jednal se mnou až podbízivě. Pochlubil se mi mimo jiné, že nechtěl mladému klukovi přivodit nepřiměřeně vysoký trest, proto mu v odvolání proti původnímu rozsudku navrhl mírnější trestní kvalifikaci. Netušil, že se dostanu k textu odvolání a zjistím, že mi lhal.

Podle mého laického subjektivního názoru předpokladem pro způsobilost k výkonu povolání soudce je nestrannost, uvážlivost a slušné chování k účastníkům řízení. Když jsem se po výše uvedených zážitcích dověděl, že se Roman Kafka stal soudcem, divil jsem se a divil jsem se i jeho dalšímu vzestupu.

Na to došlo ale až později. Bezprostředně po ukončení prvního jednacího dne veřejného zasedání jsem podal vrchnímu státnímu zástupci Ivo Ištvanovi jako kárnému žalobci podnět ke kárnému řízení se státním zástupcem Romanem Kafkou. Ivo Ištvan ale postoupil mé podání k vyřízení nižšímu kárnému žalobci, krajskému státnímu zástupci Janu Sladkému. Na základě dřívějších zkušeností jsem neočekával, že Jan Sladký vyhoví, a nemýlil jsem se. O nevyhovění jsem se dověděl od Romana Kafky dříve než od něj. V této situaci jsem podnět aktualizoval dalším podáním Ivo Ištvanovi, v němž jsem m.j. uvedl: „Obnovuji proto výzvu, abyste na pana státního zástupce podal kárnou žalobu. Nemyslím při tom, že mu ublížíte. Je to nadějný člověk, kterého ctižádost a přehnaná horlivost ženou k překročení hranic slušného chování. Narazí-li kvůli tomu na počátku kariéry, sklon s ním neporoste a bude ušetřen větších excesů v budoucnosti. Zaštítíte-li ho, upevníte ho v sebejistotě o jeho dokonalosti a beztrestnosti, které s ním porostou.“

Podání kárné žaloby jsem se samozřejmě nedomohl. Ale kdyby se tehdy Roman Kafka dostal před kárný soud, byl by to šrám na jeho profesní pověsti, který by možná znemožnil jeho jmenování soudcem a možná by se pak vyvíjel jinak.

Jinak je na tom příkladu vidět, jak rozdílně vnímají trestní řízení obvinění, jejich blízcí a obhájci na straně jedné a kární žalobci na straně druhé. Urážky občanů lze formalistickým výkladem vždy zbavit škodlivosti. Nebude lépe, dokud dohled nad profesní mravností soudců a státních zástupců bude probíhat „samoobslužným“ způsobem. Cesta jde přes zřízení Generální inspekce justice.

Roman Kafka není jediný případ, o němž si myslím, že jeho škodlivý vývoj měli kární žalobci včas zastavit. Ale zatím nemá nikdo sílu zbavit notorické škodiče taláru a budou škodit lidem až do odchodu na odpočinek.

Ing. Zdeněk Jemelík (*1935) promoval v roce 1958 na Agronomické fakultě a 35 let působil v resortu zemědělství a výživy. Od roku 1989 byl ředitelem sekretariátu Federálního ministra zemědělství a výživy ve Vládě národního porozumění a od roku 1990 vedoucím sekretariátu náměstka, řídícího petrochemickou výrobu a zemědělství na Federálním ministerstvu hospodářství. V roce 1990 odjel do Španělska studovat zahraniční obchod, odkud prostřednictvím své společnosti Hisparga dovážel potravinářské výrobky. Již téměř 20 let se věnuje sledování trestních procesů, u nichž je podezření, že nejsou férové. Sledoval medializované kauzy, např. od r. 2013 provází její trestní kalvárií bývalou předsedkyni Energetického regulačního úřadu Alenu Vitáskovou, ale většinou se zabývá lidmi, které nikdo nezná a nepodporuje. Nemá právnické vzdělání, na což upozorňuje. Působil řadu let ve spolku Šalamoun, v listopadu 2017 založil spolek Chamurappi z. s. V roce 2020 vydal knihu Škůdci v taláru a v roce 2023 její druhý díl.