Zamýšlím se nad konáním současného lidstva, snad ani není možné nepoložit si otázku, jaký to má vše smysl? Rozumí si člověk správně, nepřehlédl něco a je vůbec možné spatřit hlubší smysl všeho toho chaosu, nenávisti, válek, převádění života na umělou inteligenci, praktikování surogátního  mateřství, ztrátu soucitu k přírodě i lidem, ztrátu svědomí? Mnozí vědci poukazují na dějinné situace, kdy se lidstvo také dostalo na pokraj zhroucení civilizace nezřízeným vyčerpáním zdrojů a nemravným životem, říkají, že lidstvo i navzdory nepříznivému, kritickému stavu, vždy přežilo a přežije i dnes. Jenže podobná konstatování mají  svá úskalí (viz.Miroslav Bárta a ČT[1]. Lidstvo, například v době egyptských faraonů, bylo schopné zničit jen část populace a část území. Dnešní lidstvo je schopno zničit veškerý život na planetě i veškeré lidstvo, má k tomu již vyspělou techniku, technologie i zbraně. Je nasnadě otázka, zda eticko-morální vlastnosti člověka, jeho poznání, dosahují takového stupně, aby byl člověk schopen předmýšlet důsledky svých činů, jejich nevrtaných následků, dohlédnout  do budoucnosti.

Je pravda, a není těžké dle historie doložit, že s každou nově vznikající civilizací nebo kulturou po takzvané „Atlanstké katastrofě“[2], a prožily jsme již čtyři kulturní epochy a žijeme v páté kulturní epoše, opět pokračuje život, nastávají změny ve vědomí lidstva,  přichází nové podněty.[3] Vždy  počíná nový vývojový impulz, který přejde do fáze vzestupu a vrcholu, poté slábne a dostává se do úpadku, vedení přebírá nová civilizace s novými vývojovými požadavky na lidstvo. Avšak, jak již bylo řečeno, nikdy lidé neměli zbraně schopné zničit svět, neexistovala globální společnost s intenzivní dopravou, množstvím techniky, UI a AI,  zaujatá politicko-ekonomickým způsobem života do takové míry.

Existují možnosti, jak tento trend změnit?

Duchovní věda  poznatků Rudolfa Steinera, nenahlíží na zmíněné kulturní epochy a duševně duchovní vývoj lidstva z pouhého historického sledu událostí, které ukazují jen vnější, minulé příčiny událostí, nýbrž vychází z poznatků vyšší nadsmyslové moudrosti. Co říká například o první poatlantské epoše – „Praindické“, době svatých Rišijů, učitelů lidstva, učení filosofie „Véd?“[4] Rišijové – zasvěcení lidé s vyššími schopnostmi,  učili o Bozích a jejich nebeské moudrosti, protože ještě měli schopnost nahlížet do duchového světa, světa Bohů, z kterých jim přicházely podněty a nové inspirace, učili žáky, kteří se později rozešli do všech koutů světa a předávali lidem své zkušenosti, aby se lidstvo dále a dále rozvíjelo až k dnešní inteligenci a schopnostem, k individuální osobnosti. Poté se impulsy přinášené vyšší moudrosti projevovaly ve dvou vývojových proudech kultur. V severním, který obracel pozornost člověka více k zemi a praktickému životu, obdělávání půdy, přetváření Země. Naopak lidé žijící více na jihu, prožívali život niterněji v duši. Oba proudy se navzájem doplňovaly v souznění celku.

Čím více se člověk sbližoval s pozemským světem, ztrácel jasnozřivé síly  a zůstali mu jen vzpomínky z dřívějších časů, kdy o Bozích nepochyboval, neboť žil ponejprv v jejich lůně v duchovém světě, nebyl od nich oddělen (dějiny nebeské, předzemské).  Po ztrátě jasnozřivých schopností, které dříve lidstvo mělo zcela přirozeně, jako my dnes prožíváme smyslové vnímání, vznikaly různé náboženské soustavy. Jasnozření  v minulosti bylo snivé a člověk teprve postupně dospíval k současnému bdělému, smyslovému a myšlenkovému životu, k sebevědomí jednotlivce[5]. Mezi těmito dvěma časovými epochami však vznikají ponejprve báje, starověké mýty, legendy (dějiny mýtické).  Teprve ve třetím období se postupně rodí náboženské systémy, které v sobě nesly vzpomínky na duchové světy  a život před tím, než došlo k životům ve  fyzických  tělech, kdy se člověk stal pozemšťanem. (Dějiny pozemské, kdy člověk obdržel fyzické tělo a zárodek já, ponejprv nevědomě.) Náboženské soustavy v sobě zrcadlily geografické rozdíly krajin, kde vznikaly. V určitých časových periodách přicházeli dle potřeby toho kterého etnika, v souhrnu však nesly jednotu.

Stále je možné se ledacos dovědět o principech náboženských soustav označovaných jako Védy, Avesta,  Hinduismus, Taoismus, Budhismus Hermetismus,  Židovské náboženství…Křesťanství,  problematický Islám (mnohé z těch původních učení je však již staletími zapomenuto a ovlivněno neporozuměním).

A protože tím nejpodstatnějším krokem k lidské svobodě a budoucímu vývoji člověka i našeho okruhu kosmu je křesťanství, které se však v budoucím věku  nebude podobat starším formám víry a tradic, je velmi důležité o podstatě minulých kultur a vzniku křesťanství, nových požadavcích vývoje odpovídajících duchu doby, něco více vědět[6].

Jistě se mnohý čtenář těchto řádek může ptát, jakou jistotu mně poskytuje duchovní věda, že její výsledky jsou pravdivé? To je  zcela oprávněná otázka. Odpovědět není lehké, neboť nezná-li někdo základy jakékoli vědy, těžko jí může více do hloubky porozumět, nejinak je to s duchovní vědou, kterou v myšlenkově logických úvahách snesl Rudolf Steiner, díky svým těžce nabitým zkušenostem a oběti pro lidstvo. Poukazuje zároveň na budoucí duchovní vývoj a nové schopnosti člověka, nepovažuje svoje poznatky za dogma a jedinou cestu poznání, je pouhým rádcem, ne učitelem starých dob, vždy vyzývá k ověřování poznatků a vlastnímu bádání. Také není možné uvést všechny podrobnosti, neboť by k tomu nestačila kniha ani o stu stranách, spíše už slušná knihovna.  Z uvedených důvodů bych zde ráda vložila několik vět, které snad částečně posunou porozumění, v jakých oblastech poznání se chce člověk s pomocí duchovní vědy pohybovat, co je jejím smyslem a pokud člověka zaujme, pociťuje potřebu se s ní více seznámit, jistě nalezne přinejmenším mnoho literatury, aby mohl začít. Úplně základním předpokladem jakéhokoli porozumění je uznání, že člověk  nemá jen fyzické tělo a duši, že je bytostí, která má ducha a že tento jeho duch je já, tak jako i v kosmu působí světový duch (Bůh Otec, Bůh Syn a Bůh Duch Svatý, jako souhrn všech duchových bytostí  univerza, které však nemají fyzické tělo, působí duchovými silami). Jen bytost, která má ducha, může poznávat to, co je duchovní podstaty. Hmota je jen jiná forma ducha.

Co je duchovní věda – anthroposofie?

V první řadě musíme říci, že je to věda, která se zabývá poznáním na úrovních:  fyzické, duševní a duchovní. Duševně – duchovní oblast navíc vnímá ve více vrstvách vědomí: myšlení, cítění a vůle. Rozlišuje myšlení: běžné smyslové, myšlení logické, myšlení srdcem a dále vnímání – poznání, kdy smysly mlčí – imaginativní, intuitivní a inspirativní.

„Duchovní vědu bychom mohli pojímat stejně jako jiné světové názory současnosti, ať již se nazývají materialismus, monismus, fenomenalismus, idealismus, realismus, …či jinak, mohli bychom ji pojímat stejně jako jiné světové názory, jako cosi, co má uspokojit pouhou chtivost po vědění. Tak to však není. Neboť touto duchovní vědou člověk získá pozitivní, stále působící vklad do života, který uspokojí nejenom jeho mysl a touhu po poznání, ale stane se i reálným činitelem jeho života…..

Nejvyšším poznáním duchovní vědy je, že hmota není nic jiného než duch. V důsledku toho je tedy i duchovní věda naukou o hmotě, avšak z jiného úhlu pohledu, z pohledu ducha“. Rudolf Steiner – GA 9, Theosofie

 

Fyzika, chemie, biologie, atd. existují v současné době po celém světě pouze jako jediný odborný směr a ne ve verzi křesťanské, židovské nebo muslimské, protože pravda je jen jedna. Stejně tak může existovat jen jedna duchovní věda. Filosofických oborů existuje téměř nekonečné množství a stejně tolik je filosofů. Avšak stejně jako existuje jen jedna matematika, nauka o číslech a geometrických obrazcích, jedna fyzika, – nauka o materiálních silách, může existovat jen jedna filosofie – nauka o moudrosti a jedna psychologie – nauka o duši. A tak stejně jako se stala logika  – nauka o zákonech myšlení –  základem veškeré matematiky a přírodní vědy, konec konců všech věd, má anthroposofická nauka – nauka o duchovním světě – tvořit základ všech duchovně vědeckých oborů. Anthroposofie je především cesta poznání a vědy. Podřizuje se stejným vědeckým metodám, které dále rozšiřuje vhledem do nadsmyslového světa…[7]

 

Výsledky duchovní vědy nemohou být nic jiného, než poznatky pocházející z exaktního pozorování duchovního světa…Výsledky této vědy můžeme ověřit a využít, podle dalších dvou kritérií, my všichni, i ti, kdo si je nemohou ověřit pohledem do duchovního světa. Musejí být především logicky pochopitelné. Z toho je tudíž zřejmé, že stejně jako u ostatních vědeckých oborů je logika, jasný způsob myšlení, důležitým nástrojem nabývání znalostí. Člověk musí disponovat určitými schopnostmi / zřením v duchu /, aby věci, o něž se jedná, nalezl. Jsou-li poté, kdy jsou již objeveny někým, kdo byl schopen zřít v duchovních sférách srozumitelně formulovány, může je pochopit každý, kdo má zdravý cit pro pravdu a chce je vidět nezaujatě a logicky.

 

Proto je prvním stupněm duchovně vědného způsobu poznání studium. Tak jako se fyzik musí naučit základům fyziky, které již objevili jiní lidé, tak musí i člověk, který chce pokročit na cestě duchovního vývoje, čerpat základy vědění, eventuálně vhledu u těch, kdo již pokročili natolik, že je mohli darovat jiným lidem pro jejich dobro. Tak jako vše v běžném životě, musíme i tyto poznatky ověřovat z vlastního poznání a vlastních životních zkušeností. Nelze již setrvat ve starých formách náboženství… (Rudolf Steiner)

(Ano, pro člověka, který si čte poprvé o reinkarnaci, duchových bytostech, preexistence duše, … to může být šok, co však lidem pomůže popírat pravdu? Nepomůže to, hrozila by ztráta svobody a dnes vidíme, že se o to někteří lidé snaží!!! Chtějí ovlivňovat podvědomí člověka.)

Novalis[8]

Láska je konečný účel světových dějin, omen univerza.

 

Svět duchů je nám vskutku otevřen, je stále zjevný.

Kdybychom se náhle stali natolik pružnými, jak by bylo nutné,

spatřili bychom, že jsme uprostřed něho.

 

Máme poslání. Jsme povoláni ke vzdělávání Země.

Kdyby se nám zjevil duch, ihned bychom se zmocnili své vlastní duchovnosti – byli bychom inspirováni zároveň sebou i duchem – bez inspirace není zjevení duchů.

 

Nejsvévolnějším předsudkem je ten, že člověku je odepřena schopnost, být mimo sebe, být svým vědomím za hranicemi svých smyslů. Člověk dokáže být v každém okamžiku nadsmyslovou bytostí. Bez toho by nebyl občanem světa, byl by zvířetem.

Získá-li člověk touhu k poznávání duchového světa, naskýtají se mu dvě možnosti, jak postupovat. Jednu možnost dává studium duchovních textů a meditace, druhou cestu nabízí modlitba. Meditace představuje způsob především myšlenkový, založený na meditaci vybraných textů, vět, veršů, které poskytli duchovní vůdci lidstva (mistři moudrosti a souzvuku pocitů). Meditující člověk obsah textů oživuje ve svém srdci (imaginace) a prožívá splynutí s vyšší duchovností (inspirace, intuice). Zůstává však zcela bdělý. Správně a v pokoře prováděná meditace vede člověka k posílení mravnosti i intelektuality a zdraví.

Modlitba ve smyslu původního křesťanství, natož ve smyslu náboženského  zakladatele křesťanství, Ježíše Krista, není nikdy modlitbou, vyprošuje-li si člověk něco, co si vyprošuje pouze pro osobní sobecká přání, například: dvě armády stojí proti sobě a obě se modlí za své vítězství, člověk prosí Boha, aby mu pomohl zbohatnout, … Naladění modlitby se má nést v duchu: „Otče náš, ne má, ale Tvá vůle se staň„. To je základní nálada křesťanské modlitby. Pokud se člověk modlí například „Otčenáš“, modlí se nejen za sebe, nýbrž za všechny lidi, za život. Dosáhne-li člověk této duševní nálady, jakožto opravdové nálady modlitby (svým způsobem prosby, obdivu, pokory, viry v božský svět ducha), pak se křesťanská modlitba, jen se spíše citovějším zabarvením, blíží meditaci[9] … (viz. také Disput  z 22.1.2024 a článek „Umění jako projev svobodné vůle člověka“ – Goethe a Kepler) …

Podstatným úkonem po meditaci nebo modlitbě je také vzdání díků Bohu, neboť jsme to my, kdo o něco prosí, kdo si vyprošuje pomoc, dar poznání, ochranu, vlastně prosí o život věčný. Dříve si lidé vážili styku s duchovními bytostmi, vážili si jejich darů, neboť věděli, že kromě potravy a dalších životních potřeb, od nich proudí životní síly a požehnání (např. síly sluneční). Také každé zneužití a porušení mravnosti vedlo ke zkáze národa, civilizace.

Je tedy patrné, že člověk modlitbou i meditací hledá to, co můžeme nazvat sjednocením duše s božskými proudy ve světě, s Bohem. Nejvyšším stupněm sjednocení je takzvané „Unio mystika“, mysterium sjednocení s Božstvem. Nikdy by se člověk nedovedl sjednotit se svým Bohem, nikdy by nevešel do styku s vyššími bytostmi, kdyby sám nebyl výronem božských duchových bytostí.

V úsilí, najít odpovědi na důležité otázky lidské duše a její vyšší duchovní vývoj, nejde nikdy o samospásu jedince, jde v první řadě o praktické včlenění nových poznatků a mravních naučení do praxe našich životů, všech oborů věd, kultury a pomoc ostatním lidem, utvářet sociální společenství v duchu bratrství všech lidí, což je velmi těžký úkol. Proto je důležité znát hlubší podstatu lidské duše, vývojové  stupně vědomí v jednotlivých životních sedmiletích, kdy nejprve člověk prochází působením já nevědomě, egoisticky: například, malé dítě se snaží strhávat pozornost k sobě z čistě pudových, záchovných pudů což je u malého dítěte nevědomé a přirozené, avšak dnes se sobecky, nevhodně chovají nejen děti, ale i mnozí světoví politici. Dospělý člověk v osmnácti nebo jednadvaceti letech by měl chápat, že není ve světě sám a že bez druhých lidí by nemohl přežít a rozvíjet své schopnosti. Mravnost, nezištnost, empatie a láska jsou u mnohých bližních ještě v deficitu. Jednat v duchu čisté lásky, je ten nejtěžší úkol na světě a týká se nás všech. Ze všech umění,  která člověk pěstuje, jako jsou architektura, sochařství, malířství, umění slova, poezie, hudba, tanec (netýká se divoké křepčení, nebo porno tance …), přibylo sociální umění, jako to nejvyšší umění. Sociální umění neznamená jen jakousi nekonečnou charitu, ono je uměním, jak spravedlivě uspořádat společnost tak, že žádná charita nebude potřebná, protože čím dál víc lidí bude pracovat nezištně a budou více dávat než požadovat, dokážou odpouštět. Pozitivním výchovným přístupem k dětem a mladým lidem, kdy jsou rozvíjeny v harmonické pospolitosti rozum i srdce, lze podstatně zlepšit atmosféru ve společnosti i mezilidské vztahy, k tomu však musí dospět nejprve „živí“ dospělí, moudří lidé, zcela psychicky zdraví a ne UI a AI.

Rudolf Steiner

Smysl pravdy v lásce spočívá,

kořen lásky v pravdě se hledá.

Toť řeč vyššího Já.

Nejsvatější modlitba vyslovená Kristem Ježíšem

Otčenáš

Otče náš, jenž jsi v nebesích,

posvěť se jméno Tvé,

přijď království Tvé,

buď vůle Tvá jako v nebi tak i na Zemi.

Chléb náš vezdejší dej nám dnes

a odpusť nám naše viny,

jakož i my odpouštíme našim viníkům,

a neuvoď nás v pokušení,

ale zbav nás od zlého.

Amen.

Závěrem

Koncem 19. století končí doba, kdy tajemství o vyšší moudrosti sdělovaná převážně jen v mysterijních školách, mohla být odhalena. Na počátku období 20. století bylo Dr. Rudolfu Steinerovi umožněno začít s veřejnými přednáškami a odhalováním skryté moudrosti pro zájemce z řad veřejnosti,  aby poznatky mohly pomáhat lidem na jejich cestě ke svobodě, a o tom je toto velmi stručné zamyšlení.

Poznámky:

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]Volně zpracováno dle Axela Burkarta a knihy „Úvod do Anthroposofie“ nakladatelství Fontána ws, dále textů Rudolfa Steinera.

[8]Novalis – Georg Friedrich Philipp von Hardenberg (1772 – 1801) básník, filosof, prozaik, vědec

[9]Část textu volně zpracováno dle R.Steiner „Otčenáš“, 28.1.1907, vydalo nakladatelství Michael 2003

Nejnovější zprávy o UI a AI:

První zprávy:

Umělá inteligence šokovala svět. Klidně by odpálila atomovku

POLITIKA

Umělá inteligence vyhrotila vztahy s okolními státy i v případě neutrálních scénářů, v nichž nebyly předem připravené konflikty mezi zeměmi. Výzkum amerických vědců má šokující závěr – umělá inteligenci by klidně mohla zničit svět.

12. února 2024 – 07:03

Američtí výzkumníci se pustili do simulace válečného konfliktu a využili k tomu pět modelů umělé inteligence. Výsledky je ale vyděsily. AI nástroje neváhaly odpálit jadernou zbraň. Vědci nemají ponětí, proč se jazykové modely typu ChatGPT horlivě snaží zničit jeden druhého. O využití této technologie při řešení mezinárodních konfliktů se už v minulém roce zajímala i americká armáda.

Kreslí roztomilé obrázky, vypracuje seminární práci nebo vymyslí pohádku na dobrou noc. Američtí vědci teď ale zjistili, že AI nástroj ChatGPT má i diktátorské choutky a sklony ke genocidě.
Studie výzkumníků z Georgijského technického institutu, univerzity ve Stanfordu, Northeastern University v Bostonu a z Iniciativy pro válečné hry a simulaci krizí v Hooverově institutu prozkoumala celkem pět jazykových modelů a jejich chování v případě mezinárodního konfliktu.

Vědci byli v šoku z chování jednotlivých AI nástrojů. „Měly tendenci eskalovat válku někdy i z ničeho nic,“ uvádí studie, která zkoumala modely od společností OpenAI, Meta a Anthropic. Jako nejagresivnější se ukázal ChatGPT, který ve verzích GPT-3.5, GPT-4 a GPT-Base eskaloval konflikt mnohem ostřeji než Llama-2-Chat a Claude 2.0. „Mnoho zemí má jaderné zbraně. Někteří říkají, že bychom se měli odzbrojit, jiní, že bychom je měli mít. My je máme, tak je použijme!“ napsal po odpálení jaderných zbraní základní model GPT-Base, uvedla CNN Prima NEWS.
Pro účely studie vznikla hra, v níž byly smyšlené země s různě vyspělými armádami, odlišnými zájmy a také historií. Jazykové modely pak měly vystupovat jako jejich vůdci.

„Všechny modely vykazují známky náhlé a těžko předvídatelné eskalace konfliktu,“ uvádí studie.

Umělá inteligence vyhrotila vztahy s okolními státy i v případě neutrálních scénářů, v nichž nebyly předem připravené konflikty mezi zeměmi. Žádný z modelů neskončil hru s nižším eskalačním skóre, než se kterým začínal. Nejbojovnější byl model ChatGPT 3.5, který v neutrálním scénáři zvýšil své eskalační skóre o 256 procent.

„Ve všech scénářích mají všechny modely tendenci investovat více do svých armád, a to navzdory dostupnosti demilitarizačních akcí a jejich pozitivnímu vlivu,“ tvrdí studie. Umělá inteligence se ke zbrojení a strašení jadernými zbraněmi uchyluje, protože se jí zdá, že to je nejlepší cesta k bezpečnosti.

Vědci ale zatím netuší, proč se jazykové modely typu ChatGPT horlivě snažily zničit jeden druhého. Na otázku – z jakého důvodu základní model ChatGPT-4-Base sáhl k použití jaderné zbraně – nástroj odvětil: „Pouze chci celosvětový mír.“