Výlety, Mahathir a lekce života (3)

V roce 1974, za nového premiéra Abdula Razaka, byl Mahathir jmenován ministrem školství. Jedním z jeho prvních rozhodnutí ve funkci bylo zvýšení vládní kontroly nad univerzitami, a to i přes silný odpor akademické obce. Ministr zejména novelizoval zákon o vysokých školách a dal vládě pravomoc přijímat disciplinární opatření proti zaměstnancům a studentům, kteří byli příliš politicky aktivní. Na tomto místě doporučuji srovnání s politickými aktivitami a politizací univerzit v současné EU. Proč doproučuji srovnání?

Mahathir byl přesvědčen na základě vlastní zkušenosti, že země potřebuje kvalifikovanou pracovní sílu a že prioritou studentů a profesorů by mělo být vzdělání, zatímco politická činnost  je časově náročná a učení neprospívá.

V roce 1975 strana podpořila Mahathirovu kandidaturu na místopředsedu UMNO a brzy po Razakově smrti a jmenování Husseina Onna (1922-1990) premiérem byl jmenován místopředsedou vlády. K premiérskému křeslu chyběl už jen krůček.

Malajsie se stává tygrem

Dr. Mahathir byl jmenován premiérem 16. července 1981, po dalším vítězství UMNO v parlamentních volbách. Tehdy mu bylo 56 let. Jedním z hlavních cílů zvoleného premiéra bylo přeměnit Malajsii v moderní průmyslovou zemi: okamžitě představil Novou rozvojovou politiku (NDP), jejímž cílem bylo zlepšit ekonomický blahobyt všech Malajců.

V té době již Malajsie prováděla tzv. novou hospodářskou politiku (NEP). Jejím cílem bylo odstranit chudobu bez ohledu na rasu a odstranit rasový monopol na některé hospodářské činnosti. Barry Vane, Mahathirův životopisec, však upozorňuje, že premiér nebyl s výsledky NEP příliš spokojen, protože pozoroval nerovnost vývoje a nerovnost ve společnosti. Přestože se zmenšily rozdíly mezi Malajci a Číňany, celkově NEP ponechal nejchudší Malajce na okraji hospodářského rozvoje. Podobnost s českou privatizací je jistě čistě níhodná.

Mahathir věřil, že ekonomika by měla podpořit novou Malajsii, toužil po mentální revoluci, která by Malajce konečně zachránila před ekonomické zaostalosti. Nový Malajsijec měl podle Mohamada mít kulturu, která by pomohla vyřešit jakýkoli problém, být kultivovaný, čestný, disciplinovaný, důvěryhodný a kompetentní.

Osobní hodnocení minulosti a pobytu v Malajsii a jinde mi dovoluje tvrdit, že Mahathirův vliv na socioekonomické a politické procesy v Malajsii a jihovýchodní Asii lze přirovnat k vlivu otce singapurského zázraku Li Kuang-jao, zakladateli Singapuru a předsedy singaporské vlády v letech 1959 až 1990. Model státu, který založil, zkombinoval demokracii s autoritářstvím a vyvážil respekt k zájmům americkým a čínským.

Právě za vlády Mahathira se Malajsie změnila ze slabé, převážně agrární ekonomiky v rozvíjející se střední velmoc s rychlým tempem hospodářského růstu, který není závislý pouze na vývozu surovin (palmový olej) nebo zemědělství. Co umožnilo změnu?

Nejdříve Dr. Mahathir ozdravil ekonomiku znárodněním řady velkých podniků, například britské společnosti Guthrie. Ta kontrolovala 17 % zemědělské půdy v zemi. Britská média okamžitě obvinila Dr. Mahathira z převzetí tohoto podniku. Tato událost byla skutečně neobvyklá v kontextu postkoloniální strategie hospodářského rozvoje Malajsie, která na rozdíl od jiných zemí jihovýchodní Asie projevuje překvapivě liberální přístup k zahraničním – a dokonce bývalým imperiálním – investorům.

Na druhou stranu byli britští podnikatelé v Malajsii často obviňováni z konzervatismu a neochoty k reformám v souladu s vládní politikou. Plantážníci se obávali, že znárodnění povede ke snížení mezd a zhoršení pracovních podmínek. To se ale ke štěstí nestalo.

Premiér poté začal aktivně získávat investory ze země, která jeho vlast okupovala během válečných let. Z Japonska. Mahathirovi bylo jasné, že tato rychle rostoucí velmoc potřebuje dostupné suroviny, půdu a pracovní sílu, a tak vše poskytl. Přesun továren do Malajsie byl výhodný díky nízkým nákladům na pracovní sílu, zónám volného obchodu a vládním pobídkám pro elektroniku a další průmyslová odvětví náročná na pracovní sílu.

Tak se stalo, že japonští výrobci jako Hitachi, Mitsui a Toyota začali v Malajsii zakládat montážní závody. Spojené státy je následovaly a založily v zemi montážní závody na výrobu elektroniky. V tomto období docházelo k přechodu od zemědělské k výrobní ekonomice a země aktivně rozvíjela svůj elektronický průmysl. V 90. letech 20. století se Malajsie stala největším světovým vývozcem polovodičů. A také:

V polovině 90. let se Malajsie stala z rozvojové země 13. největší ekonomikou světa. Příjem na hlavu vzrostl z 2 255 dolarů v roce 1990 na 3 908 dolarů v roce 1995.

Malajsie se pod vedením Dr. Mahathira stala jednou z nejrychleji rostoucích ekonomik v regionu, které se říká asijští tygři. Začala éra megaprojektů, jako jsou Petronas Twin Towers (v té době nejvyšší budova na světě), mezinárodní letiště Kuala Lumpur, severojižní rychlostní silnice a mezinárodní okruh Sepang. Rychlý hospodářský růst, který začal v 80. letech, trval až do poloviny 90. let, přestože v letech 1985-1986 došlo k poklesu trhu s nemovitostmi.

Místní podnikání Mohamad energicky bránil před zahraničními konkurenty. Jako příklad uvádím návštěvu americké delegace vedené ministrem zahraničí USA Alexanderem Haigem. Američané trvali na tom, aby americké banky mohly v zemi působit na místních právech, ale premiér to odmítl s vysvětlením, že by tím malajské banky zadusili. Dr. Mahathir tekrát řekl:

Máme povinnost chránit naše místní banky. Proto se obáváme, že globalizace, jak ji chápou západní země, pro nás nebude dobrá… Nedávno jsme dosáhli nezávislosti, nezávislost pro nás znamená právo řídit zemi po svém.

Mahathir kritizoval západní přístup k politice a ekonomice a propagoval asijské hodnoty. Stejně jako první singapurský premiér Li Kuang-jao mezi tyto hodnoty zařadil oddanost tradicím, etiku tvrdé práce, důraz na disciplínu a zásadu budování společnosti založené na přirozené hierarchii a autoritě.

Poznámka autora: V Malasii jsem si potvrdil znalsoti v islámském bankovnictví v rámci spolupráce s IDB. Kéž by alespoň část zkušnosti a praxe pochopili evropské elity-loutky.

Malajsie se tak stala silou, se kterou se muselo počítat jak v Evropě, tak ve Spojených státech a dalších asijských zemích a byl to Mahathirův největší úspěch: Hlas Malajsie byl slyšet u sousedů v jihovýchodní Asii a ve velké části islámského světa, protože právě za vlády Dr. Mahathira se Malajsie prosadila jako hlavní zastánce asijských hodnot a premiérova dlouhodobá myšlenka domorodých priorit se promítla do výhod na všech úrovních pro etnické Malajce.

Například, Malajci měli přednostní právo získat majetek při velké privatizaci, stejně jako státní zakázky, zvýhodněné půjčky a dokonce i dotace na vzdělávání. V zemi tak vznikla silná vrstva malajských podnikatelů. Poznámka autora: nevím, zda malajsiský investor v ČR je podnikatelem nebo spekulantem, a zda čeští privatizátoři věděli něco o Malajské praxi.

Faktem je, že v letech 1965 až 1995 se příjem obyvatelstva ztrojnásobil. Hospodářský růst se v 60. letech pohyboval kolem 5 % a v letech 1987-1995 rostl HDP průměrným tempem 8,8 % ročně.

Proto díky růstu výroby se Malajsie zařadila mezi 20 největších světových vývozců. Země začala investovat ve východoevropských státech, Jihoafrické republice a Číně. Světová banka prohlásila Malajsii za součást východoasijského hospodářského zázraku spolu se sousedním Singapurem, Thajskem a Indonésií. Protože ale žádný strom neroste až do nebe, objevily se problémy. Jaké?

Ekonomický model, na jehož vytvoření se Dr. Mahathir podílel, měl své chyby. Na ně poukázala asijská finanční krize v letech 1997-1998. Ta postihla také Thajsko, Filipíny, Indonésii a Jižní Koreu.

Poté, co se USA koncem 90. let dostaly z recese, začaly prudce růst dolarové úrokové sazby po celém světě a mezinárodní investoři, kteří se dříve obraceli k asijským tygrům, se začali obávat přehřátí místních ekonomik. Nic nového ve světě kapitalismu! Proto i v Evropě něco podobného nás nemine.

Současně došlo k poklesu cen elektroniky v důsledku nadměrné nabídky na trhu. Kromě toho vysoká míra korupce a finanční kriminality negativně ovlivnila důvěryhodnost oficiálních ekonomických údajů šířených asijskými vládami a vyvolala otázky ohledně efektivity poskytování úvěrů. I tady se nejedná o nic nového.

Když se projevily problémy asijských ekonomik, zahájili velcí mezinárodní spekulanti útok na místní měny. Odmítnutí západních investorů pokračovat v poskytování úvěrů asijským společnostem způsobilo masivní bankroty velkých podniků a bank, pokles výroby a nárůst nezaměstnanosti. I zde je možnost poučit se z nedávné historie. Jak a proč?

Protože problém spočíval v tom, že většina asijských ekonomik byla příliš orientována na vývoz a prosperita asijských tygrů nebyla podpořena rozvinutým a transparentním finančním systémem. Vlády těchto zemí si nadále braly rozvojové úvěry podle receptů MMF a očekávaly, že je budou moci pokrýt příjmy z vývozu. Jakmile začala poptávka po výrobcích z asijského regionu klesat v důsledku rostoucích nákladů a nástupu cenově dostupnějších výrobků v Číně, okamžitě to stáhlo příjmy místních podniků a následně i kurz národních měn.

V kontextu obsahu příspěvku připomínám, že krize nejprve zasáhla Thajsko: v červnu 1997. Vláda tehdy vyčerpala téměř všechny své rezervy na podporu měny a byla nucena opustit pevný směnný kurz. To vedlo k rychlé devalvaci, odlivu kapitálu a prvním bankrotům thajských firem. Recese se brzy rozšířila do Malajsie, Indonésie, Filipín, Hongkongu, Singapuru a Jižní Koreje. Tento jev byl nazván eufemisticky efektem nákazy, vyjádřením, které zmírňuje, zlehčuje, zjemňuje či přikrašluje skutečnost a zdůrazňuje její pozitivní stránku. Ve skutečnosti vlády ignorovaly, že krize je nevyhnutelná, pokud se finanční sektor odtrhne od reálné ekonomiky, regulační orgány ztratí kontrolu a podniky se domnívají, že rostoucí zadlužení je normální, protože levné peníze budou vždy k dispozici a v jakémkoli množství.

Dnes (snad) víme, že peníze pro EU budou emitovány pouze s povolením FEDu, protože konstrukce rezervního systému nedovoluje krach jediné měny, nemá-li se systém zhroutit.

Vzhledem k tomu, že Malajsie byla do značné míry závislá na vývozu, záviselo její hospodářství na faktorech, které vláda nemohla ovlivnit. Když tedy v roce 1998 udeřila krize, HDP Malajsie se najednou propadl o 7,5 %. Zhoršující se recese donutila Dr. Mahathira vypracovat záchranný program založený na ochraně Malajsie před agresivní politikou zahraničních investorů, kteří se snažili převzít kontrolu nad domácím průmyslem, a na oživení ekonomiky prostřednictvím stavebních projektů a nižších úrokových sazeb. Podobnost se situací v české kotlině a dalších členských státech EU je čistě náhodná.

Premiér poté čelil vážným rozporům ve vládě. Jinak to nemohlo ani být. Jeho náměstek Anwar bin Ibrahim (1947), zmíněný předem, podporoval politiku MMF, vyzýval k otevření trhu zahraničním investicím a k aktivní spolupráci se Západem. Od listopadu 2022 působí jako 10. premiér Malajsie, poté co sloužil jako 12. a 16. vůdce opozice od srpna 2008 do března 2015 a znovu od května 2020 do listopadu 2022. Od listopadu 2022 je poslancem za Tambun. Byl odvolán z vlády v roce 1998 i proto, že Dr. Mahathir si nebyl jist důvěryhodností zahraničních partnerů a proto trval na nepopulárních rozhodnutích, která v rozporu s obavami jeho odpůrců umožnila Malajsii snížit negativní dopady krize. I zde je poučení pro nás. Jaké?

Klíčovým rozhodnutím premiéra v té době bylo totiž nenásledovat kurz MMF. Již v roce 1998 zkušenosti zemí, které se na MMF obrátily s žádostí o radu, ukázaly, že tyto programy nejsou přizpůsobeny specifikům přijímajících zemí a nemohou být příliš účinné.

Tak tomu bylo například v případě Indonésie, jejíž vláda požádala MMF o pomoc v roce 1997. V důsledku toho se země zadlužila a její obnova trvala mnoho desetiletí. Tak tomu bylo v případě Řecka a dalších stítech. Dr. Mahthir se proto rozhodl odmítnout zahraniční pomoc a zavést politiku ekonomického nacionalismu. Jejím cílem bylo izolovat malajsijské národní hospodářství od zahraničního kapitálu. Premiér později připomněl, že kdyby se Malajsie zadlužila u MMF, fond by získal kontrolu nad jejími kritickými průmyslovými odvětvími a není jisté, zda by z nich měli malajsijští občané prospěch i poté.

Aby se ekonomika země přizpůsobila novým tržním podmínkám, zahájil Dr. Mahathir zahájil přípravu nové průmyslové politiky. Hlavní plán předpokládal kvalitativní posun od jednoduché montáže ke klastrové výrobě high-tech výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Za tímto účelem byla v zemi zřízena síť průmyslových technoparků, včetně MSC a zahraniční kapitál byl aktivně lákán, aby zde zakládal podniky. Již v prosinci 1998. kdy jsem již začal pracovat v Kuala Lumpur, rezidenty technologických parků se stalo 195 společností, z toho 88 malajských.

A aby se vláda co nejrychleji dostala z recese, starala se o ochranu národní měny a zastavení odlivu kapitálu ze země. Nejdříve bylo třeba zafixovat směnný kurz ringgitu vůči americkému dolaru (do konce roku 1998 činil 3,8 ringgitu za dolar) a zastavit zahraniční obchod s ringgitem. Tím se spekulanti zbavili možnosti využívat měnu drženou v zahraničí k manipulaci s trhem. Malajsijským rezidentským společnostem bylo také zakázáno přijímat zahraniční úvěry. Díky těmto opatřením se odliv kapitálu prakticky zastavil.

Vláda současně zahájila program sociální podpory v podobě příspěvků pro chudé. Na program bylo vyčleněno přibližně 100 milionů ringgitů. Díky uvedeným a dalším opatřením se Malajsii podařilo krizi ve srovnání se svými sousedy překonat relativně dobře. V roce 2000 se vrátila na předkrizovou úroveň HDP. Již koncem roku 1999 došlo ke zlepšení: inflace byla nízká, 3,2 %, stejně jako nezaměstnanost, která činila 3,4 %. Korupce zůstávala relativně nízká, zadluženost bank a podniků byla nižší než u jejich thajských a indonéských konkurentů a investiční prostředky se neplýtvalo na nekontrolovanou výstavbu, jako tomu bylo v Thajsku. Namísto toho peníze byly vloženy do perspektivních projektů. A proto v roce 2002 se malajsijská ekonomika plně zotavila.

Ekonomický nacionalismus zajistil zemi sociální stabilitu a trvalý růst. Tím poskytl stále většímu počtu Malajců pohodlí a životní úroveň střední třídy. Administrativa Dr. Mahthira poskytla úředníkům na všech úrovních možnost školení, aby se zlepšil správní systém. Zvláštní pozornosti se dostalo premiérově školní reformě. Byly vytvořeny nové učební osnovy pro všechny ročníky. Jejich cílem bylo poskytnout dětem vyvážené, komplexní vzdělání s důrazem na matematiku a exaktní vědy. Dr. Mahthir věřil, že právě tyto předměty učiní z Malajců co nejkonkurenceschopnější národ. V české kotlině se mi jeví tento názor – se kterým plně souhlasím, jako fantasie ignorující potřeby technologického rozvoje. Jako příklad uvádím:

Zatímco na počátku 70. let 20. století navštěvovalo školu 67 % šestiletých dětí, na počátku roku 2000 se toto číslo zvýšilo na 90 %. Výrazně se zvýšil také počet absolventů vysokých škol: na začátku vlády Dr. Mahathira pokračovalo ve studiu na vysoké škole 1 procento absolventů škol, na konci vlády – jestli si dobře vzpomínám, to bylo více než než 10 procent. Kromě toho Malajsie počátkem roku 2000 se stala jednou z nejmladších zemí v regionu. Malajská porodnost byla dvakrát vyšší než u rodilých Číňanů a Indů. Proč?  Protože malajské rodiny mohly počítat se stipendii a pracovními místy pro své děti a také s daňovými úlevami za více než dvě děti. Sen Dr. Mahathira – lékaře a politika o nových Malajcích se začínal naplňovat.

Kromě domácích reforem se vláda Dr. Mahathira aktivně zapojila i do zahraniční politiky. Jako předseda vlády Mahathir vyjednával a konzultoval v rámci Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) a Asijsko-pacifické hospodářské spolupráce (APEC) a zapojil se také do dialogu se západními zeměmi.

Byl přitom opatrný, protože vědel, že bohaté státy Evropy a USA mohou kdykoli změnit pravidla hry ve svůj prospěch, například prostřednictvím WTO. Byl hluboce přesvědčen, že po studené válce již Západ a kapitalismus nejsou synonymem demokracie. Proč? Odpověď je v citátu – otázce: Myšlenky jako socialismus, komunismus a další -ismy se zrodily na Západě a ten je nyní odmítá jako špatné. Jak můžeme vědět, že jejich současné představy o demokracii a lidských právech nebudou v budoucnu odmítnuty?

Souhlasu netřeba.

09.05.2023

Část 1, část 2