1. Richard C. Cook: Volby 2024: Trump vs. Harrisová
2. Lee Smith: Připravuje se levice na válku, pokud Trump vyhraje?

Volby 2024: Trump vs. Harrisová

Zdroj obrázku: Investor’s Business Daily. Použití v souladu se zásadami poctivosti (Fair Use Claimed).

Z propasti: Dvě elity?

V září 1862, čerstvě po porážce federálů u Second Manassas, překročila konfederační armáda Severní Virginie pod vedením generála Roberta E. Leeho řeku Potomac do Marylandu a utábořila se nedaleko města Frederick. Spojené státy vstoupily do druhého roku občanské války.

O několik týdnů předtím odrazil Lee Potomackou armádu generála George B. McClellana před hlavním městem Konfederace Richmondem ve Virginii. Zatímco byl McClellan zaměstnán ústupem zpět po Chesapeake Bay do Washingtonu, Lee a jeho generálové se přesunuli po souši, aby u železničního uzlu Manassas rozdrtili síly Unie vedené generálmajorem Johnem Popeem.

Poté se 35 000 vojáků Konfederace vydalo na cestu z Leesburgu ve Virginii přes řeku Potomac, k tomu jim jejich kapela hrála „Maryland, My Maryland“. Lee a prezident Konfederace Jefferson Davis, kteří spolu komunikovali prostřednictvím kurýrů z Richmondu, se domnívali, že by knockoutový úder zakončený útokem na Washington mohl přinést uznání ze strany Velké Británie a Francie a donutit tak Lincolnovu vládu, aby se přiklonila k nezávislosti Jihu.

McClellan se však dokázal přeskupit, pronásledoval je a v sérii bitev, které vyvrcholily na kukuřičných polích podél Antietam Creek u vesnice Sharpsburg v Marylandu, bojovaly obě armády nerozhodně. Bitva u Antietamu se odehrála 17. září 1862 a 23 000 padlých, zraněných a nezvěstných z ní učinilo „nejkrvavější den v americké historii“. Poté, když Lee jeden den čekal, zda McClellan boj obnoví, a k rozhořčení prezidenta Lincolna zjistil, že nikoli, stáhl se zpět do Virginie.

Válka se táhla ještě dva a půl roku, než se Lee v dubnu 1865 u Appomattox Courthouse vzdal generálu Ulyssesovi S. Grantovi. Obyvatelé marylandských okresů Frederick a Washington však byli k tomuto vzrušení, zuřícímu v těch podzimních dnech roku 1862 kolem jejich vesnic a farem, nápadně lhostejní.

Bitvu vnímali jako souboj dvou elit, z nichž se ani jedna nijak zvlášť nestarala o zájmy místních obyvatel ani o jejich touhu být ponecháni na pokoji a soustředit se na sklizeň podzimní úrody.

Po válce rodina Mummových požádala federální vládu o odškodnění za to, že jim Konfederace během bitvy vypálila dům. Rodina spor prohrála, vláda jim řekla, že „to udělali povstalci, ne my“. Naštěstí jim přátelé a rodina pomohli dům znovu postavit.

Je to, čemu dnes přihlížíme, a mnozí komentátoři tvrdí, že jsme tak blízko další občanské válce jako nikdy předtím, jen soubojem dvou elit, nebo dokonce jedné elity, která se maskuje jako dvě? Nebo, jak se někdy zdá, mezi dvěma tlupami (těmito elitami komandovanými), které se podněcují tím, že se navzájem nedokážou snášet, tlupami, které se navzájem dokonce vykreslují jako ďáblovi agenti?

Je v sázce něco skutečného? Nebo je to tak, jak řekl alabamský guvernér George Wallace, když v roce 1968 kandidoval na prezidenta proti demokratovi Hubertu Humphreymu a republikánovi Richardu Nixonovi: „Není mezi nimi ani za groš rozdílu“?

Podívejme se tedy, v čem se oba uchazeči podobají a v čem se liší.

Všimněte si, že je tato analýza založena na podstatných politických otázkách, nikoli na trivialitách „politiky identity“, která lidi tak vzrušuje. Upřímně řečeno, rodokmen Kamaly Harrisové na mě nedělá dojem, že by se promítl do národní spásy, stejně jako Trumpovy tři hodiny s Joem Roganem.

Sociální rozdíly?

Mezi oběma kandidáty je samozřejmě rozdíl, pokud jde o sociální profil, který před voliči zaujali. Pokud je nějakým ukazatelem souboj o americký Senát v Marylandu mezi demokratkou Angelou Alsobrooksovou a republikánem Larrym Hoganem, pak se některé rozdíly odvíjejí přinejmenším od potratů. Zdá se, že Alsobrooksová chce dát ženám naprostou volnost při potratech jejich nenarozených dětí, zatímco Hogan je zřejmě pro mírná omezení. To se zdá být mezi oběma kandidáty hlavní sociální otázkou a zdá se, že je to také hlavní rozdíl v sociální politice obou stran na celostátní úrovni.

Pravděpodobnost, že počet potratů bude pravděpodobně stejný bez ohledu na to, kdo vyhraje, svědčí ve prospěch formulace guvernéra Wallace – „ani za groš rozdílu“.

Ekonomické rozdíly?

Nejdůležitější ekonomickou otázkou, která kandidáty rozděluje, je, že Trump je pro zavedení vysoké úrovně cel na dovoz. Účelem má být obnovení výroby na americké půdě a s tím související růst počtu pracovních míst v továrnách.

Ve skutečnosti by se jednalo o epochální změnu, která by potvrdila postoj Republikánské strany k protekcionismu, sahající až k počátkům Republikánské strany v polovině 19. století. Tehdy vznikl „americký systém“ ekonoma Henryho C. Careyho, který upřednostňoval ochranná cla, silnou národní měnu a vládou sponzorované zlepšování infrastruktury. Obnovení amerického systému by zasadilo ránu neoliberální globalistické politice, díky níž vůdci obou stran již nejméně tři generace vyvážejí pracovní místa z USA do zahraničí, zatímco se zhroutily investice do vlastní výroby a infrastruktury.

Problém, který Trump neřeší, spočívá v tom, že by vyšší cla snížila nebo odstranila záporné obchodní saldo, díky kterému USA vyvážejí do zahraničí dolary k použití jako světová obchodní měna. Taková dynamika je nezbytným prvkem pro zajištění financování 800 vojenských základen, které USA zřídily, aby si udržely svou imperiální hegemonii po celém světě.

S Trumpovými cly by se USA vydaly směrem ke stažení se do „americké pevnosti“. Kamala Harrisová napadla Trumpovy postoje jako „izolacionismus“, stejně jako útočili globalisté z Demokratické strany na republikány „America First“ před vstupem USA do druhé světové války.

Trump se v této otázce projevil bezelstně, když prohlásil, že výprodej dolarů cizími státy, jak to může učinit BRICS, by byl aktem nepřátelství vůči USA, ačkoli v případě vysokých cel by k takovému výprodeji došlo mnohem rychleji.

Nebýt tohoto elementárního rozporu v politice, udělili bychom Trumpovi body. Rovněž Trumpovo nedávné tvrzení, že zruší daň z příjmu, je absurdní, protože příjmy z cel by se pro financování vlády ani zdaleka nemohly stát náhradou.

K tomu se přidává skutečnost, že pokračování globalistické ekonomiky USA znamená nekonečnou válku a národní sebevraždu, aniž by kterákoli ze stran nabídla skutečné východisko, takže opět vítězí guvernér Wallace – „ani za groš rozdílu“.

Rozdíly v zahraniční politice?

Trump tvrdí, že kdyby byl stále prezidentem, konflikty na Ukrajině a v Izraeli by nikdy nevypukly. V době, kdy byl prezidentem, však dohlížel na vyzbrojování a výcvik ukrajinských sil ze strany NATO, které nakonec vyprovokovaly Rusko k invazi, když začala Ukrajina bombardovat rusky mluvící obyvatelstvo v oblasti Donbasu. Nyní USA a NATO ve své zástupné válce proti Rusku na Ukrajině utrpěly katastrofální porážku, pro kterou Trump pomohl položit základy.

Na Blízkém východě Trumpovy kroky v době jeho prezidentství, při přesunu velvyslanectví USA do Jeruzaléma a při nařízení vraždy íránského generála Kásema Solejmáního, pravděpodobně povzbudily Izrael k jeho genocidní válce v Gaze, která podnítila rozšiřující se konflikt mezi Izraelem a Osou odporu. Izrael se nyní může ocitnout na pokraji eliminace těmi, které posledních 75 let terorizoval.

Za Osou odporu stojí regionální mocnost Írán a za Íránem stojí Rusko a Čína. USA tuto koalici nemohou porazit, aniž by vyvolaly jaderný holocaust. Ani Trump / Vance, ani jejich proizraelští podporovatelé Robert F. Kennedy ml. a Tulsi Gabbardová nemají o nic lepší odpověď než Harrisová / Walz.

Jedinou funkční odpovědí je přijetí konceptu multipolárního světa, o němž si USA myslely, že mu nikdy nebudou muset čelit, když se v letech 1989-91 Sovětský svaz rozpadl. Mohl by to Trump dokázat? Ne, pokud do toho bude mít co mluvit americký zahraničněpolitický establishment. A nejde jen o neocony. Jsou to všichni, jejichž živobytí závisí na americké imperiální hegemonii, která se chystá jít ke dnu. A je to také obrovská moc izraelské lobby.

Snahu o globální vojenskou nadvládu nám na začátku druhé světové války vnutila Rada pro zahraniční vztahy dynastie Rockefellerů, která ji ztělesnila v poválečném Systému národní bezpečnosti a kterou dodnes prosazuje americká armáda a neoconi z Deep State. Zlomit jejich moc nad někdejší americkou republikou je velký úkol.

Udělíme Trumpovi body za dobré úmysly, ale odebereme mu je, když si vzpomeneme, jak snadno se váleční štváči jako Nicki Haleyová, John Bolton, Mike Pompeo atd. za předchozí Trumpovy vlády proplížili k moci.

Navíc vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by se Trump dokázal z vlivu sionistických zombie vymanit, nebo že by to vůbec chtěl. Hlasujeme podle guvernéra Wallace – opět.

Co ignorují? Bankovnictví a finance

Bankovní a finanční systém USA byl v posledních desetiletích stále méně regulovaný, až vedla financializace naší ekonomiky ke katastrofální inflaci, velkému nedostatku dostupného bydlení, zničení střední třídy a rostoucí koncentraci bohatství v rukou hedgeových fondů, jako je BlackRock, a miliardářů z řad finanční elity.

Žádná společnost v dějinách nepřežila tak explozivní rozdíl v bohatství, jakým dnes trpí Spojené státy. Říše v jeho důsledku zanikly.

Za touto nadstavbou rozdílu v bohatství stojí všudypřítomný bankovní systém založený na lichvě, na který dohlíží Federální rezervní systém. Mezitím jediné, co krachující federální vládu drží nad vodou, je přímý nákup státních dluhopisů ze strany FEDu. Toto „tištění peněz“ alias „QE / Quantitative Easing / kvantitativní uvolňování“ bylo Obamovou administrativou zvolenou taktikou „odkopávání plechovky“.

Zahrnuje využití nákupů státních dluhopisů jejich přidáním do bilance Fedu k zaplacení vládních účtů, především za zbrojní průmysl a takové nezbytné výdaje, jako je sociální zabezpečení. FED do své rozvahy přidává také cenné papíry kryté hypotékami, což je postup, jehož cílem je zakrýt stále vysoký počet zabavených domů, které zbyly po velké recesi. Stejná metoda byla použita k financování Trumpových a Bidenových úlev za COVIDu.

Ani Trump / Vance, ani Harrisová / Walz nemají co říci k reformě neúspěšného finančního systému, s výjimkou několika almužen, které by Harrisová poskytla malému počtu nových investorů. Trumpovy návrhy na snížení daní jsou typickým republikánským předvolebním programem, který by v případě realizace zvýšil federální deficit, přinesl další QE a byl by kompenzován výslednou inflací. Ideologické zdůvodnění těchto vylomenin nese líbivou přezdívku „moderní měnová teorie“[1].

Ani jedna strana za tento další pád nezíská body, což vede k dalšímu hlasování podle moudrého guvernéra Wallace.

Co ignorují? „Očkovací“ genocidu

„Plandemie“ COVID, která se vyznačovala vypuštěním viru vytvořeného v rámci výzkumu jako zbraň, po kterém následovalo podávání nefunkční „vakcíny“ způsobující miliony nadměrných poškození a úmrtí po celém světě, proběhla v rámci „operace Warp Speed“ prezidenta Trumpa. Trump údajně nevěděl nic o tom, co se dělo v zákulisí za účasti Dr. Anthonyho Fauciho, ministerstva obrany, Big Pharma a ovládnutého vládního regulačního aparátu, ale to je pro poškozenou světovou populaci slabá útěcha.

To, co se rýsuje jako nejhorší katastrofa veřejného zdraví a možná největší známá genocida v dějinách, se odehrálo pod Trumpovým dohledem. Tuto politiku pak ve všech ohledech přijala administrativa Bidena / Harrisové, která s Trumpem sdílí odpovědnost za stále dál se odvíjející katastrofu.

Přestože se zdá, že Trump alespoň slovně podporuje návrhy Roberta F. Kennedyho mladšího „Make America Healthy Again“, nic nenasvědčuje tomu, že by byť jen uvažoval o zastavení používání „vakcín“ založených na mRNA nebo o tom, že by přišel s programem léčby milionů poškozených.

Stačí říci, že Biden / Harrisová / Walz veřejné zdraví v jakémkoli jeho mnohotvárném aspektu naprosto ignorovali, včetně epidemie chronických onemocnění a exploze autismu způsobeného očkováním, natož aby se zabývali genocidou COVID. Jsou zcela výtvorem Deep State a Big Pharma, navíc jsou součástí „Velkého resetu“ WEF a uchvácení národní suverenity WHO.

Obě strany se tak v oblasti veřejného zdraví propadají hlouběji do záporných bodů, ačkoli Trump má šanci se do jisté míry vykoupit možnou rolí RFK ml. v jeho administrativě, ale jen pokud rozbije kult mRNA „vakcín“ Big Pharma / ministerstva obrany do ztracena. Tomu uvěřím, až to uvidím, a možná ani to ne. Vy jste to řekl, guvernére Wallaci.

Co ignorují? Společenský kolaps

Příznaky společenského kolapsu v USA jsou všudypřítomné: pohraniční krize a miliony nelegálních přistěhovalců, nepřetržitá inflace, možné rozkrádání hlasů, pokles porodnosti, chronické nemoci, iatrogenníČesky choroby, nárůst násilné kriminality, vládní podvody, exploze „lawfareČesky“, nadměrná regulace dodávek potravin, cenzura porušující první dodatekČesky, nelegální drogy a závislosti, sexuální nemravnost a obchod s lidmi atd. Seznam je dlouhý a bezpochyby ukazuje na existenci SELHÁVAJÍCÍHO STÁTU, který je stále větším nebezpečím pro sebe i pro zbytek světa.

Nabízí se analogie s Rakousko-Uherskem v předvečer první světové války: konglomerát různorodých regionů bez sjednocující ideologie či kulturní identity, který drží pohromadě pouze osoba stárnoucího císaře, jehož nejistá role při řízení veřejných záležitostí připomíná dnešní podvodně nefunkční prezidentství USA.

Jakmile se v Rakousku-Uhersku pod tlakem války a korupce síla této centralizující instituce zlomila, celá císařská stavba se zhroutila a zanechala chaos v podobě množství různých států, které se staly dnešní střední Evropou.

USA mohou zažít podobný typ krachu, přičemž ani Trump / Vance, ani Harrisová / Walz nemají komplexní program, který by mu mohl zabránit nebo ho vyřešit.

Obě strany opět ztrácejí body, protože ve skutečnosti se nyní nacházíme v propasti národního úpadku. Trump/Vance přinášejí alespoň záblesk uznání toho, co se musí změnit, i když bez programu, jak to udělat. A tak opět vládne moudrý guvernér Wallace.

Závěr

Nyní vše nasvědčuje tomu, že to bude Rusko, kdo udělá tlustou čáru přes Evropu, když učiní NATO přežitkem tím, že vytvoří novou bezpečnostní architekturu vyvažující Východ a Západ. Je to také Rusko, které za podpory Číny nabízí zprostředkování mírového urovnání na Blízkém východě, které uznává legitimní zájmy a aspirace všech účastníků, zatímco impotentní americký dinosaurus dýmá po boku soptícího Izraele.

Tuto změnu v uspořádání světové moci možná vyvolal hospodářský, vojenský a morální kolaps Bidenovy administrativy na mnoha frontách, ale je také důsledkem změny, kdy prázdná financializace západního podnikání ustoupila konkrétnímu využití energie a produktivity rostoucího společenství BRICS+, v jehož čele stojí Rusko.

Nakonec se hegemonie USA po druhé světové válce hroutí před očima celého světa. USA se ji snaží udržet pod pokličkou pomocí svých 800 vojenských základen a mnoha flotil na volném moři. To se však zvrhlo v hru s vysokými sázkami „Whac-a-MoleČesky / Plácni krtka“, při níž USA pobíhají od krize ke krizi proti protivníkům s vnitřními bojovými liniemi, kteří mají stále větší výhodu díky všem typům špičkových technologií a asymetrické války.

Když to vezmeme kolem a kolem, shrnutí guvernéra George Wallace, že „mezi nimi není ani za groš rozdílu“, by mohlo skutečně vystihovat realitu prezidentských voleb v roce 2024. Je tomu tak proto, že v krizi, v níž se nyní nacházíme, se vzhledem ke zlovolnému válečnému štvaní a zákonodárství Deep State a chamtivosti a ziskuchtivosti Big Pharma, BlackRock, sionistů, neokonů a globalistických bankéřů můžeme oprávněně ptát, zda by některý z kandidátů mohl v případě zvolení učinit bez překážek jediný krok pozitivním směrem.

Na okraj dodejme, že v Evropě dochází k naprosto stejnému kolapsu v důsledku nařízení EU, která nutí členské státy neustále zachraňovat vlastní zkrachovalý bankovní systém, což má za následek stagflaci, hyperinflaci, válku proti Rusku na Ukrajině, která hrozí rozšířením, a rostoucí občanské spory mezi proevropskými neoliberálními vládami a „pravicovými“ nacionalistickými hnutími.

V USA i v Evropě sílí tlak. Příslušné „čajové konvice“ vydávají silné pískavé zvuky. Ať už bude výsledek jakýkoli, inteligentní lidé se mohou moudře rozhodnout se stáhnout, doufat v nejlepší, ale připravit se na nejhorší. Dávejte si pozor, jen se nenechte přemluvit k „očkování“.

[1]

Zpět na obsah

Esej Lee Smitha Is the Left Preparing for War If Trump Wins? vyšel na blogu Thomase Klingensteina 28. října 2024

Připravuje se levice na válku, pokud Trump vyhraje?

John Kelly vystupuje před Senátem jako kandidát prezidenta Trumpa na ministra pro vnitřní bezpečnost, leden 2017. (Trump-Pence Transition Project, Wikimedia Commons)

Propagandistická kampaň označující Donalda Trumpa za ctižádostivého diktátora odhodlaného použít vojenský a národní bezpečnostní aparát proti svým politickým oponentům nemá nadcházející volby ovlivnit, ale spíše utvářet povolební prostředí. Je to ústřední část vyprávění charakterizujícího Trumpa jako tyrana (ve skutečnosti ho připodobňuje k Hitlerovi) a vytvářejícího podmínky pro násilí – nejen pro další pokus o Trumpův život, ale pro politické násilí v masivním měřítku, jehož cílem je zemi destabilizovat. .

Jak píšu ve své připravované knize Disappearing the PresidentČesky, výzkum Demokratické strany a zprávy médií ukazují, že se mnoho vysokých stranických funkcionářů a agentů připravuje na možnost vítězství Trumpa. V souladu s tím je plánování zaměřeno na podkopání nastupujícího prezidenta dostatečným násilím, aby otřáslo jeho administrativou. Prominentní povolební scénáře předpovídají tak rozsáhlé nepokoje, že bude nově zvolený prezident nucen odvolat se na zákon o povstání. Vzhledem k tomu, že podle scénářů by někteří vysocí vojenští představitelé odmítali plnit Trumpovy rozkazy, americké ozbrojené síly by se rozštěpily a Amerika by se ocitla na okraji propasti.

Tím, že propagandistický aparát režimu Trumpa hanobí jako despotického šílence, který musí být zastaven, než bude svou vládu teroru moci zahájit, Trumpa nejen pomlouvá, ale také preventivně ohrožuje pověst a kariéru a možná i svobodu současného armádního personálu. Jde o to, tlačit armádu proti Trumpovi: Až přijde čas jednat, postavíte se za demokracii anebo se postavíte na stranu tyrana, který vidí armádu pouze jako nástroj k prosazování svých osobních zájmů? 

Například minulý týden šéfredaktor Atlantic, Jeffrey Goldberg, citoval bývalé představitele Trumpovy administrativy, kteří tvrdili, že republikánský kandidát pohrdá americkými ozbrojenými silami a podle Trumpova bývalého šéfa generálního štábu Johna Kellyho si přeje, aby požíval stejnou úctu, jakou u svých generálů a důstojníků požíval Hitler.

Není to poprvé, kdy je Trump srovnáván s Hitlerem nebo že se Kelly, generál námořní pěchoty ve výslužbě, obrátil proti svému bývalému vrchnímu veliteli. Kelly byl klíčovým zdrojem pro příběh zveřejněný před volbami v roce 2020, také v Atlantiku a také od Jeffreyho Goldberga, že Trump údajně nazval americké vojáky druhé světové války pohřbené na francouzských hřbitovech „zelenáči a poraženci“.

Pravdivost posledního Kellyho odhalení, že Trump obdivuje Hitlera, je samozřejmě nutné posuzovat na základě skutečnosti, že čekal pět let, než ho zveřejnil, i když je nepravděpodobné, že by to na současný volební cyklus mělo velký vliv. Armáda, a zejména veteráni z globální války proti terorismu, drtivou většinou podporují kandidáta, který je proti vedení nekonečných a strategicky nesmyslných zahraničních válek. Trump navíc vzdoroval mnohem drsnějším výmyslům – jako falešná obvinění, že byl kompromitován ruskou rozvědkou – které ho pouze podpořily.

Účelem asociací s Hitlerem není změnit volební preference publika levicových médií, ty v antitrumpovské kolonce již pevně jsou, ale spíše ospravedlnit přijetí extrémních opatření proti republikánskému kandidátovi a hnutí America First a zajistit, aby značná část armády stála na straně protitrumpovského spiknutí. Nejlépe je to zřetelné v kontextu nedávných zpráv slibujících nebo nabádajících po listopadových volbách k násilí.

Například minulý týden zveřejnily New York Times dlouhý rozhovor s odborníkem na fašismus, který prohlásil, že Trump je fašista. Deník na záznam navázal dalším dlouhým článkem dvou harvardských profesorů, kteří v případě vítězství Trumpa vyzývali k masové mobilizaci. Článek navrhuje, aby se soukromý průmysl připojil k organizacím občanské společnosti, aby ostrakizoval Trumpa a jeho příznivce a zapojil se do velkých veřejných protestů s cílem vyvolat krizi. Sama Kamala Harris, komentující na stanici CNN Kellyho obvinění v Atlantiku, tvrdila, že její oponent „je fašista“.

Tyto příběhy jsou pouze nejnovější z pokračující série mediálních zpráv varujících před Trumpovou diktaturou. Zasvěcenec z Beltway Robert Kagan vyrazil brzy a napsal ještě předtím, než Trump nominaci oznámil, že bez zvýšeného odporu proti republikánskému kandidátovi je Amerika „pár krátkých kroků a několik měsíců od možnosti diktatury“. Lednový pořad na NBC tvrdil, že Trump zkoumá způsoby, jak využít armádu k vraždám politických rivalů.

Propaganda určená k vytvoření predikátu pro použití násilí k zastavení Trumpa byla posílena na nejvyšších úrovních Demokratické strany.

Když se Joe Bidena reportér zeptal, zda si je jistý, že po volbách v roce 2024 dojde k mírovému předání moci, Biden odpověděl: „Pokud Trump vyhraje, ne, nejsem si vůbec jistý.“ Pak se prezident zdánlivě opravil a řekl: „Myslím, že pokud Trump prohraje, nejsem si vůbec jistý. On věří tomu, co říká, ale nebereme ho vážně. On to myslí doopravdy, všechny ty věci kolem,“

„Jestli prohrajeme, dojde ke krvavé lázni.“

Biden odkazoval na poznámku, kterou Trump učinil v březnu o čínském úsilí vybudovat závody na výrobu automobilů v Mexiku. Vývoz těchto aut do Ameriky by pro americký automobilový průmysl podle Trumpa vyústil v „krvavou lázeň“. Přirozeně, Bidenova kampaň figuru použila k obvinění Trumpa z podněcování „politického násilí“.

Poslanec Jamie Raskin (D-MD) inzeroval konkrétnější scénář vedoucí k násilí, když slíbil, že Kongres Trumpa odvolá na základě odstavce 3 čtrnáctého ústavního dodatku, který zakazuje zastávat federální úřad každému, kdo se „podílí na povstání nebo rebelii“. „Bude na nás, abychom 6. ledna 2025 běsnícím Trumpovým davům sdělili, že je diskvalifikován,“ prohlásil Raskin. „A pak v podmínkách občanské války potřebujeme bodyguardy pro všechny.“

Nejvýznamnější povolební scénář však navrhla Rosa Brooks, bývalá představitelka Obamova Pentagonu, jejíž válečné simulace v projektu Transition Integrity Project (TIP) levicový tisk v roce 2020 ocenil pro jejich „přesnost“.

Před minulými volbami si Brooks a TIP podle Guardianu „představili tehdy odtažitou myšlenku, že by Trump mohl odmítnout uznat porážku a tvrzením o rozšířeném podvodu při korespondenčním hlasování rozpoutal temné síly, které by vyvrcholily násilím. Každý nepravděpodobný detail simulace se  při útoku na Kapitol USA 6. ledna 2021 naplnil.“

To je geniální způsob, jak zakrýt pravdu. TIP předvídal, že Trump výsledky zpochybní, protože straničtí agenti předem věděli, že volební nesrovnalosti vyplývající z nových volebních postupů, jako je hromadné korespondenční hlasování, které mají podvody usnadnit, budou do očí bijící. Díky minulému výkonu Brooks a její ústřední role v síti zahrnující média a současné i bývalé představitele obrany je její práce široce uznávána jako plán levice pro povolební nouzové plánování.

Pro volby v roce 2024 se Brooks spojila s novinářem Bartonem Gellmanem, aby v květnu a červnu pod záštitou Democracy Futures Project (DFP), který je součástí Brennan Center for Justice na Newyorské univerzitě, vedli sérii válečných her.

Stejně jako v případě válečných simulací v roce 2020 byly dva týmy protivníků obsazeny bývalými vládními úředníky z republikánského i demokratického establishmentu. Výsledky byly oznámeny v polovině léta, aby ostatní úředníci a pracovníci byli na pravděpodobné povolební operace připraveni. Čtyři články byly publikovány ve stejný den, 30. července — v New Republic; v Guardianu;​ ve Washington Post, který publikoval Gellmanův příspěvek; a Brooks sama napsala pro Bulwark – což ukazuje, že scénáře Brooks a Gellmana, alespoň ty zveřejněné, Trumpovo vítězství předpokládají. Hra pak spočívá v jeho blokování.

Narušení, destabilizace a násilí jsou legitimizovány narativem založeným na sebepochvalném zrcadlovém zobrazení a projekci, v níž takzvaní obránci demokracie čelí autoritářskému Trumpovi.

Brooks a její kohorta ignorují důkazy o zneužívání moci Bidenem a Harris a tvrdí, že je to Trump, kdo federální vládu použije proti svým odpůrcům. V jejich válečných hrách je to Trumpova CIA a Trumpovo ministerstvo spravedlnosti, kdo bude úředníky národní bezpečnosti platit za „vyvolávání obav z politizace zpravodajských služeb a z tlaku na zahájení ideologicky motivovaného vyšetřování“. Je to Trump, kdo použije federální daňový úřad, aby šel po neziskovkách. Je to na Trumpův příkaz, že se novináři stanou terčem, média nakloněná demokratům budou vyšetřována a Federální komise pro komunikace zruší jejich vysílací licence. A jak píše Brooks, Trumpova administrativa vyhází nejvyšší vojenské představitele kvůli jejich „námitkám proti Trumpovu důvěrnému vztahu s Ruskem“.

Jejich předpovědi se čtou jako paranoidní fantazie, ale jsou to pečlivě popsané inverze reality, které mají přepsat historii a zakrýt zločiny levice, které otřásly pilíři republiky.

Nejznepokojivější scénář zahrnuje politické a vojenské představitele, kteří „vzdorují snahám federalizovat své jednotky Národní gardy a poslat je potlačit protitrumpovské protesty ve velkých amerických městech“. To znamená, že povolební příručka požaduje (nebo považuje za samozřejmé) rozšířené násilí tak intenzivní, že se prezident dovolá zákona o povstání. Prognóza předpokládá rozkol ve vyšších úrovních americké armády poté, až Trump nahradí náčelníky štábů důstojníky, kteří plní jeho rozkaz a nasadí síly k potlačení nepokojů.

Sem vede politické násilí pěstované destruktivní levicí: krví nasáklé ulice a rozdělená armáda. Účelem vyprávění o Hitlerovi je donutit příslušníky armády, aby se obrátili proti Trumpovi. Loajalita k ústavě přece znamená s Hitlerem bojovat, ne poslouchat jeho rozkazy.

Díky dvěma nedávným pokusům o Trumpův život jsme viděli, jak režimní narativy zároveň podmínky pro násilí vytvářejí a vysvětlují je. Když byl Trump na shromáždění v Butleru postřelen, představitelé Demokratické strany a média nejen popřeli jakoukoli spojitost mezi střelbou a jejich pobuřující rétorikou, ale dokonce obvinili samotného Trumpa. Koneckonců, on a jeho ctižádostivý atentátník jsou ze stejného těsta: „Střelec a Trump jsou na opačných koncích trajektorie kulky, nicméně jako společní nepřátelé práva a demokracie spojeni,“ napsal za všechny David Frum v Atlantiku.

Z tohoto pohledu polarizoval Trump zemi tak hluboce, že je nakonec odpovědný i za pokus o svůj vlastní život. Ale to je další inverze reality, přizpůsobená tak, aby vyhovovala krvežíznivosti temného režimu. Je to logika teroru: Je to pouze násilí našich obětí, které nás přinutilo je zabít. 

Tato samoúčelná logika nejenže dostane levici z háku kvůli minulému drancování; slouží jako záminka pro budoucí násilí proti Trumpovi, jeho pomocníkům a jeho podporovatelům. Po 5. listopadu by mohl tento válečný narativ být rozšířen tak, aby ospravedlnil násilí v masovém měřítku určené k rozbití republiky.

Lee SmithČesky (*1962) je americký novinář a spisovatel. Pracoval pro Hudson instituteČesky a byl redaktorem neokonzervativního The Weekly StandardČesky. Má bakalářský titul z Univerzity George Washingtona, byl stipendistou Sage Graduate School Fellowship na Cornell University a studoval arabštinu na Americké univerzitě v Káhiře a Université Saint-Joseph v Bejrútu. Je autorem několika knih o arabských společnostech jako The Strong Horse: Power, Politics, and the Clash of Arab CivilizationsČesky (Silný kůň: moc, politika a srážky arabských civilizací, 2009), jeho poslední kniha je Disappearing the President: Trump, Truth Social, and the Fight for the RepublicČesky (Zmizení prezidenta: Trump, sociální pravda a boj za republiku, říjen 2024). Pravidelně píše pro magazín Tablet, ale přispívá i do řady periodik jako New York Times, Washington Post, Wall Street Journal, Wired.

Zpět na obsah