Vnitřní nepřítel… Netanyahu stojí před svou zatím největší hrozbou – rozzuřenými Izraelci

Komentář The enemy within… Netanyahu faces his biggest threat yet from furious Israeli public vyšel na serveru Fond strategické kultury 3. září 2024

Nálada izraelské veřejnosti se po navrácení šesti mrtvých rukojmí rozhodně obrací proti vládě Benjamina Netanyahua.

Izrael tvrdí, že rukojmí byla zastřelena bojovníky Hamásu ve stylu popravy, když se jeho vojska přiblížila, aby je zachránila. Hamás říká, že je zabilo izraelské bombardování. Izraelská média hlásí, že pitva ukazuje zranění kulkami. Ale vzhledem k záplavě lží o násilnostech v Gaze chrlených izraelskými úřady, člověk nikdy neví.

Pro izraelskou veřejnost teď už na takových příšerných podrobnostech zjevně moc nezáleží. Hněv je tu proto, že rukojmí mohla být ušetřena, kdyby se Netanyahu zapojil do rozhovorů o zastavení palby a dal přednost záchraně unesených.

Po 11 měsících genocidní války proti Gaze a Západnímu břehu dosáhla nahněvanost neschopností Netanyahua osvobodit rukojmí bodu varu.

Tento víkend zažil Tel Aviv a další města zatím největší protesty proti Netanyahuově nekompromisní politice „porážky Hamasu“. Největší odborový svaz v zemi vyzval ke generální stávce za vynucení okamžitého zastavení palby, aby se dosáhlo propuštění skoro 100 rukojmí.

„Místo dohody (o zastavení palby) dostáváme pytle s mrtvolami,“ řekl v neděli šéf izraelského odborového svazu Histadrut Arnon Bar-David, zatímco až 500 000 protestujících uzavřelo dopravní trasy do Tel Avivu a dalších měst.

Také soukromé podniky a veřejné služby vyjadřují podporu celostátní generální stávky. Izraelská ekonomika je ze téměř rok trvající války proti Gaze a sousedním zemím na pokraji kolapsu.

Rozhněvané rodiny rukojmí a široké lidové hnutí na jejich podporu Netanyahua obvinilo, že se životy unesených v Gaze palestinským hnutím odporu Hamas hraje ruskou ruletu.

Hněv veřejnosti živí zprávy, že těch šest rukojmí mohlo být před pár týdny propuštěno, pokud by Netanyahu přijal dohodu o zastavení palby, se kterou Hamas souhlasil. Izraelský ministerský předseda je obviňován ze sabotáží příměří zprostředkovaného Egyptem a Katarem, protože trvá na udržení vojenské kontroly nad hranicí mezi Egyptem a Gazou, tj. nad pohraniční oblastí známou jako Filadelsfský koridor.

Když Hamas 7. října spustil svou ofenzivu a vzal asi 250 izraelských rukojmí, získala Netanyahuova devastující odveta vůči Gaze širokou veřejnou podporu. V izraelské veřejnosti však narostla sílící deziluze z jeho schopností zachránit unesené držených v labyrintu tunelů Hamasu.

Netanyahuem vyhlášená „válka proti Hamasu“ je zatím katastrofou. Téměř rok neustálého bombardování, pozemní invaze a barbarského obléhání 2,3 milionů Gazanů nepřineslo ani porážku Hamasu, ani propuštění rukojmí.

Z 250 na počátku unesených se izraelským vojskům podařilo zachránit jen osm svých živých občanů. O asi 40 panuje přesvědčení, že byli zabiti plošnými izraelskými nálety. V porovnání s více než 40 000 zabitými Palestinci, z toho podle odhadů 70 procent žen a dětí.

Předtím byli tři izraelští mužští rukojmí zřejmě omylem zastřeleni izraelskými vojáky.

V listopadu Hamas propustil 105 rukojmích jako součást dojednané výměny vězňů.

Takže 97 Izraelců stále zůstává v Gaze nezvěstných.

Pro izraelskou veřejnost je tu závěr: že jednání fungují, pokud je prioritou záchrana životů rukojmích.

Hamas říká, že všichni unesení budou propuštěni za podmínek úplného zastavení palby a naprostého stažení izraelských sil z Gazy. Netanyahu se odmítá přiklonit k ukončení nepřátelství a chce si udržet bezpečnostní kontrolu nad hranicí Egypta s Gazou. Jeho neústupnost je zjevně překážkou dohody.

Americká administrativa prezidenta Joe Bidena tvrdí, že tlačí na jednání o zastavení palby. Ale neustálé dodávky amerických zbraní do Izraele (50 000 tun od 7. října) a opakované sliby „neochabující podpory“ pro „izraelskou sebeobranu“ Bidena a demokratické prezidentské kandidátky Kamaly Harris stejně jako od jejího republikánského rivala Donalda Trumpa znamenají, že Netanyahu cítí, že může válku vést beztrestně dál. Stručně řečeno, Washington je v páchání vleklé krvavé lázně spolupachatelem.

Ale v bezvýchodnosti váznoucímu Netanyahuovi i tak dochází čas. Už i zastánci tvrdé linie v jeho bezpečnostním kabinetu začínají být z bezúspěšnosti tzv. války za osvobození rukojmí rozmrzelí. Narůstá vědomí, že Netanyahuova posedlost zničením Hamasu je marná a pouze ohrožuje zbývající rukojmí.

Už kvůli tomu na sebe údajně v hádce řvali Netanyahu s tvrdou linii zastávajícím ministrem obrany Yoavem Gallantem, který neblaze proslul označováním Palestinců za „zvířata“.

Gallant svého šéfa obvinil z ohrožení životů unesených Izraelců sabotováním jakékoliv dohody o zastavení palby. V neděli řekl: „Upřednostňování Filadelfského koridoru za cenu životů rukojmí je hroznou morální ostudou.“

To je ukázkou, jak až je Netanyahu vyšinutý, když mu už i genocidu vyznávající Gallant říká, že je „morální ostudou“.

Izraelská veřejnost je rozhněvaná a znechucená, neboť počínání Netanyahua vnímá jako vedení katastrofální války s naprostou přezíravostí k životům svých občanů. Stal se pro ně vnitřním nepřítelem.

Na zmiňované masové protesty z tohoto týdne se pohlíží jako na bod zvratu. Vypadá to, že bylo dosaženo kritické hranice předurčující svržení Netanyahuova režimu. Skandování „vrah“ a „příměří hned“ narostla do halasné úrovně, která ohrožuje jeho otěže moci.

Začíná být do očí bijící, že Netanyahu genocidu v Gaze a eskalaci proti Západnímu břehu protahuje kvůli průhledné snaze zůstat v úřadu a vyhnout se táhnoucímu se stíhání v korupčních kauzách. Ze stejného důvodu bojuje za regionální válku.

Jediným způsobem, jakým si Netanyahu své politické přežití kupuje, je obětování životů jiných.

Izraelská veřejnost má nakonec už dost toho morbidního rituálu, v němž jsou bezcitně obětováni jejich vlastní lidé.

Tento týden zažila mezinárodní letiště v Izraeli a Tel Aviv obležení rozhněvanými obyvateli. Izraelská ekonomika je ohromnými náklady na vojenskou mobilizaci už závažně poškozena. Protesty mají za cíl vyvolat zastavení ekonomiky v celém státě, což by vzhledem k žalostnému stavu hospodářství nemuselo být těžké.

Je ironií, že zatímco se Netanyahu se svými americkými patrony strachuje před blížícím se útokem Íránu nebo Hizbolláhu na Izrael, poslední ránu by Netanyahuovi mohl uštědřit jeho vlastní lid.

Finian Cunningham (*1963), původem z irského Belfastu, vystudoval zemědělskou chemii a než se začal věnovat novinové žurnalistice, pracoval jako vědecký redaktor pro Royal Society of Chemistry v Cambridge v Anglii. Je významným odborníkem na mezinárodní záležitosti. Téměř 20 let pracoval jako redaktor a dopisovatel ve velkých mediálních organizacích, včetně The Mirror, Irish Times a IndependentČesky. V červnu 2011 byl vyhoštěn z Bahrajnu za svou kritickou žurnalistiku, ve které upozorňoval na porušování lidských práv ze strany režimu podporovaného Západem. Je také hudebníkem a textařem.