Esej „The Great Reset“ – Die vierte industrielle Verwertung des Menschen vyšel na serveru TKP 11. května 2024

Vládnoucí třídy vždy zacházely s většinou lidí jako se zdroji pro své vlastní zájmy. Jejich hlavním účelem v systému dominia je být použit jako levný zdroj ve výrobě a na bitevním poli. Pod heslem „čtvrté průmyslové revoluce“ připravují elity komplexní restrukturalizaci společnosti. Lidé mají být zakotveni v novém ekonomickém systému prostřednictvím digitalizace, umělé inteligence a bezpohlavnosti. Ale pokus o úplnou kontrolu vede k nečekaným společenským změnám, které se vymykají jakékoli kontrole.

V průběhu historie se vládnoucí třída vždy dívala na lidstvo pouze z perspektivy vykořisťování. Cílem bylo efektivně podřídit lidi vlastním potřebám. Od nástupu nadvlády sloužila masa lidí pouze sobeckým zájmům několika lidí u moci. Začalo to nastolením vlády pomocí násilí, které si podrobilo většinu lidí a uložilo jim za povinnost tribut.

Princip vykořisťování

V této fázi vlády zůstali lidé relativně autonomní, obdělávali vlastní půdu a pouze část svých příjmů museli v pravidelných intervalech odvádět vládnoucí kastě. To znamenalo, že lidé byli nezávislí na moci, a tak musela k prosazení svých nároků používat násilí. Navíc byli lidé vykořisťováni ve válkách vládců, kterými své nároky na další oblasti země a lidí rozšiřovali.

Tento řád společnosti se změnil až se vznikem šlechtické kasty a feudálního systému. Zde si panovníci rozdělili půdu a přidělili ji zvláště loajálním spolubojovníkům, kteří ji pak obhospodařovali a také z toho měli prospěch. Tím převzali velení nad sedláky a soustředili život na vlastní osobu. Vše nyní vyžadovalo souhlas feudála, dříve svobodní sedláci byli nyní jejich nevolníky a stali se jeho majetkem, se kterým mohl volně nakládat. Přesto pracovali zemědělci stále na půdě, ze které žili. Daňové odvody feudálům a vzdáleným centrálním vládcům velmi kolísaly v závislosti na jejich potřebách, ale ve většině případů si zemědělci dokázali něco vydělat.

Od těžby k průmyslovému využití

Tento řád se opět změnil se vznikem obchodních společností a později továren během industrializace. Lidé byli ve velkém hnáni do měst, aby za špatných podmínek pracovali v továrnách, docích a loděnicích. Ekonomická forma se stále více měnila v závislost na majitelích. Poprvé lidé nebyli schopni pracovat a žít nezávisle na nich. Zatímco dříve si mohli na půdě vypěstovat vlastní jídlo, nyní byli zcela závislí na penězích, které dostávali za svou práci. Stroje, lodě a loděnice patřily bohatým majitelům a ti mohli dělníky kdykoli propustit, takže už neměli žádný příjem a hrozila jim smrt hlady.

Vzestup buržoazie zbohatlé industrializací a mezinárodním obchodem vedl nakonec ke vzpouře proti šlechtě, která do té doby tvořila stát, proces, který byl přinejmenším v Evropě završen teprve v průběhu 20. Buržoasie tak převzala moc v mocenských strukturách, které nyní dozrály ve státy. Vznikly takzvané demokracie, parlamentní systémy, které účinně skrývaly skutečnou vládu elit a dávaly masám iluzi, že si vládnou samy[1]. Tím se nezměnily základní podmínky vykořisťování. Více lidí než kdy předtím žilo ve městech, pracovalo v závislosti na kapitalistech a museli se spokojit s tím, co dostali. Příležitostí k soběstačnosti bylo stále méně, což nezměrně zvyšovalo závislost na kapitalistech a tím i jejich moc. Ve stejné době rostl obchod s finančními spekulacemi a objevil se finanční průmysl, který se založením centrálních bank, jako je Federální rezervní systém, vytvořil své vlastní instituce. Tato kapitálová a finanční moc byla ve státě dlouho dominantní, USA jím byly založeny s cílem zajistit její mocenské zájmy. Prostřednictvím masového zadlužování a finančních spekulací přerozdělovala elita velké množství peněz do svých kapes a pouštěla se do válek, kdykoli bylo ohroženo podnikání nebo dluh příliš vzrostl. V tomto systému, který se v té době již prosadil na celém Západě, byli lidé považováni pouze za levný výrobní prostředek a jako potrava pro děla ve válkách elit.

Teprve poválečný boom vytvořil takzvaný blahobyt, ale ten se omezil pouze na tupý materialismus. Prosperita vytvořila soběstačný boom, ve kterém byli sami pracující poprvé masově integrováni do trhu. Objevil se spotřebitelský kapitalismus, ve kterém domácí spotřebiče, soukromá auta a nakonec technologie nalezly lukrativní odbyt. Poprvé byli dělníci sami dostatečně bohatí na to, aby kupovali zboží, které vyrobili, což následně stimulovalo růst, koncept, který se rozšířil až s vynálezem HDP Brity během druhé světové války. Lidé byli nyní potřeba nejen jako dělníci a vojáci, ale také jako spotřebitelé. Tento poválečný rozmach však vedl ke zvýšení požadavků ze strany dělníků. Bojovali za 5denní týden, 40hodinový týden, pravidelné zvyšování mezd, dovolené a byli celkově dobře organizovaní, aby své požadavky proti panstvu prosadili.

Protiútok panstva

Poválečný boom však skončil, a tak útoků kapitálu, které existovaly vždy, přibývalo. Za tímto účelem byla organizace pracujících omezena a byla zavedena neoliberální ideologie, která odpovědnost za vše kladla na samotný lid. Lidé byli ideologicky odcizeni svému prostředí a proměnili se v osamělé bojovníky. Ideologie přesvědčovala, že kdokoli může dosáhnout čehokoli, a pokud se mu to nepodaří, je to jeho vlastní chyba. Za zbídačení tedy nebyla zodpovědná chamtivost kapitalistů, ale samotný lid. Ideologie ospravedlňovala progresivní sociální škrty, snižování mezd, masové propouštění a také nastolila tvrdou konkurenci, která sdružování lidí vylučovala. Z odborů se staly ryze funkcionářské spolky, které již nebojovaly za dělníky, třídní vědomí vymizelo, i kvůli dříve vnímanému vzestupu do střední třídy prostřednictvím materiální hojnosti.

K tomu se přidala globalizace, která umožnila přesunout výrobu do jiných zemí, kde byli lidé ochotni pracovat za daleko méně a vládce tak stáli méně. V podstatě ti, kteří jsou u moci, jednali s lidmi na celém světě stejně, totiž jako s levným zdrojem a často jako s potravou pro děla. Během kolonialismu a neokolonialismu 20. století to lidé v koloniích zažívali mnohem tvrději. Vyhánění, otroctví a vykořisťování byly a stále jsou na denním pořádku. To je doprovázeno ničením životního prostředí a domácích trhů záplavou levného zboží ze Západu, která ve světě trvale podpořila hlad, takže jsou lidé ochotni pracovat za velmi málo peněz.

To znamenalo, že se lidé na Západě náhle octli v konkurenci s nejlevnější pracovní silou v zámoří, což je přinutilo své požadavky snížit. Zároveň se pracovní místa přesouvala na globální jih, což pro lidi na Západě omezilo pracovní přiležitosti. To dále pokračovalo postupující automatizaci a digitalizaci. Vznikla soutěž. K tomu byla propagována sebeoptimalizace, která přenáší břemeno úspěchu a neúspěchu individuálních životů na jednotlivce. Jednotlivci byli nuceni se stále více přizpůsobovat podmínkám diktovaným těmi u moci. V důsledku byli jednotlivci vychováváni k „samostatnosti“, v níž měli být nezávislí na službách státního zabezpečení. Sociální stát byl z tohoto důvodu zrušen a ti, kteří byli u moci, shrábli peníze dříve určené lidem do vlastních kapes. V Německu bylo v rámci této ideologie pojištění pro případ nezaměstnanosti nahrazeno „Hartz IV“, záchytnou sítí pro ty, kteří jsou ze systému vyloučeni jako nadbyteční, ale přesto se vynakládá veškerá síla přinutit tyto nadbytečné zpět do systému. Ekonomické násilí, psychický nátlak a bezohledná podřízenost dominují vztahu mezi dělníkem a nezaměstnanými a těmi, kdo jsou u moci.

Sebeoptimalizace

Se sebeoptimalizační ideologií byla dominanci přidána další dimenze. Zatímco dříve lidem dominovaly fyzické faktory, zpočátku násilí a později závislost na výrobních prostředcích panstva, byl tento mechanismus doplněn o složku psychologickou. Nyní to byli sami lidé, kteří se přinutili přizpůsobit se okolnostem diktovaným shora. Zároveň ti, kdo byli u moci, privatizovali vše, na čem se dalo vydělat, a socializovali ztráty, což vedlo k pravidelným úsporným programům a masovému zbídačování projevujícímu se zejména v takzvané eurokrizi zemí jižní periferie EU. Lidé nyní museli platit za selhání těch, kteří byli u moci.

Systém uvolněného finančního kapitálu, který stále větší části světového majetku konsoliduje, se však mohl pouze propadnout do krize, a to v roce 2007 s kolapsem světového finančního systému, který mohl pokračovat pouze masivní záplavou peněz. Díky systému skončily tyto peníze zpět u těch, kdo byli u moci. To však krizi neodstranilo. Ve skutečnosti je systém od té doby v krizi, ale ta má své kořeny mnohem dříve. Neoliberalismus a opatření přijatá v návaznosti na finanční krizi z roku 2007 měla za cíl pouze oddálit krizi systému a vládnoucím umožnit další zisky.

Další ekonomický pokles byl oznámen již na podzim 2019 krachem na repo trhu, na kterém si banky vzájemně poskytují krátkodobé úvěry. Úroková sazba se přes noc zvýšila z jednoho nebo dvou procent na více než 10 procent, což znamená, že jedna nebo více bank se dostalo do obrovských problémů[2]. Ti, kteří jsou u moci, se však na propad dlouho připravovali. V kombinaci s vyčerpáním důležitých zdrojů, postupující digitalizací a rozšiřováním umělé inteligence to způsobuje, že je nutné, ale také možné v ekonomickém systému pokračovat s menším počtem lidí, aby se otevřely nové možnosti růstu.

Příprava na totální nadvládu

Příprava probíhala pod heslem „čtvrté průmyslové revoluce“, do které prý lidstvo vstoupilo kolem roku 2000. Zde začala totální automatizace a digitalizace pokračující vývojem AI. Čtvrtá průmyslová revoluce zcela přetváří ekonomiku a společnost, protože jejím cílem je učinit lidi v mnoha oblastech zcela zbytečnými. Tak to popisují Klaus Schwab a Thierry Malleret v jejich knize „The Great Reset“, stejně jako Yuval Noah Harari ve svém „Homo Deus“. Popisují změnu ve společnosti jako vynucenou těmi, kdo jsou u moci, prostřednictvím řady rušivých událostí. Schwab předpokládá, že zhruba 47 procent lidí by jednoduše nahradily stroje. To se týká zejména sektoru pohostinství, maloobchodu a zábavy, kde se očekává, že až 86 procent lidí bude propuštěno. Schwab vysvětluje, že se lidem žilo příliš dobře. Harari tvrdí, že vzestup v poválečných letech nezvýšil spokojenost lidí, ale pouze jejich očekávání a požadavky. Ty se tedy v budoucnu pravděpodobně nenaplní. Lidem se nedají dělat ústupky, ale musí se jim snížit životní úroveň a odnaučit je všemu, co v budoucnu už stejně nebude existovat.

Na ztráty v prosperity již byli lidé připraveni prostřednictvím příběhu o změně klimatu. Příběhu o stopě CO₂ říká, že má mít negativní dopad na klima na Zemi, takže pokud nebudeme jednat co nejrychleji a nejradikálněji, bude celá planeta v budoucnu neobyvatelná. Jeho prostřednictvím jsou lidé k omezování vyzýváni a později nuceni pomocí rozpočtů CO₂. Schwab a Malleret v „The Great Reset“ také vysvětlují, že se lidem žije příliš dobře. V budoucnu nejenže budou pro systém nadbyteční, ale budou také zbaveni materiální kompenzace, která do té doby je nutila přijmout podmínky kapitalismu. Pro ty u moci to znamená nebezpečný potenciál nespokojenosti, který je podle Harariho nutné potlačit drogami a počítačovými hrami.

V budoucnu bude podle těch, kdo jsou u moci, zapotřebí jen pár dobře placených odborníků v oblastech biotechnologií, umělé inteligence a IT, stejně jako robotiky a automatizace. Navíc, ač je Schwab a Harari nezmínili, otroci v dolech, aby těžili suroviny potřebné pro digitalizaci, jak se to už v Africe, Asii a Jižní Americe děje.

Dobrovolné podřízení

Diktatura Korony donutila lidi, aby si na vyžadované podmínky zvykli. V důsledku opatření byly z velké části uzavřeny restaurace a maloobchody a byly také omezeny kulturní aktivity na minimum nezbytné pro televizní prožitek. Digitalizace se rozmohla, protože byli lidé nuceni používat digitální platformy jako Zoom nebo MS Teams. Podnikatelé jako provozovatelé cateringu byli také dohnáni do náruče platforem jako Deliveroo nebo Lieferando, které si tímto způsobem dokázaly vydělat velké zisky. Streamovací platformy se staly hlavní možností, jak vydržet nudu lockdownů, čímž pro tento aspekt vize vládců připravily cestu.

Schwab a Malleret napsali, že lidé si musí zvyknout trávit většinu svého života online, protože je to bezpečnější, levnější a, jak nesprávně dodávají, i ekologičtější.

Zároveň jsou však lidé závislí na dodavatelské infrastruktuře, která je v rukou mocných zcela monopolizována. Nejenže zprivatizovali stát[3], což je důležitý předpoklad pro realizaci všech cílů v jejich celku, ale mají ve svých rukách také proces koncentrace potravinového zásobování. K tomu se přidává oddělení potravinového zásobování od přírody. Umělé maso, umělé mléko a geneticky modifikované rostliny pěstované ve velkých továrnách mají tvořit zdroje potravin. Zároveň se bojuje proti všem přírodním alternativám, a to i pod heslem zdraví.[4][5][6]

Optimalizace lidského kapitálu

Aby v průběhu čtvrté průmyslové revoluce bylo možné tzv. lidský kapitál optimálně využít, musí se změnit a přizpůsobit samotní lidé. Z toho vyplývá ideologie transhumanismu. V kontextu řízených společenských změn se zavádí kultura optimalizace a upgradu, která má sloučit lidi se stroji a propojit je s internetem. Vznikají tak snadno ovladatelné subjekty, které slouží vůli těch, kteří jsou u moci, aniž by protestovali. Umožňuje také objektům člověk-stroj vnutit vždy nejnovější „upgrady“ v bio-, nano- a robotické technologii. V kombinaci se sociálním kreditním systémem, digitálními penězi a digitálním ID mohou oligarchové zavést nátlak pod hrozbou vyloučení ze systému, což by nakonec znamenalo rychlou smrt. Jak jsme již viděli u injekcí koronového genu, technologie pro své subjekty nebudou nutně přínosem. Dostanete toxické, škodlivé látky a implantáty.

Neustálý upgrade a změny vlastního těla jsou pro lidi zpočátku atraktivní jako dobrovolné rozhodnutí. Politika identity, která se zaměřuje na sexualitu a gender a je ukotvena v myslích lidí prostřednictvím obrovské indoktrinace, připravuje lidi na neustálé zásahy, neustálé změny až po transformaci pohlaví včetně. Na jedné straně to slouží k dobrovolnému zavedení cíleného snižování počtu obyvatel. Protože lidé se změněným pohlavím už nemohou mít děti. I to je byznys, ve kterém se dají obracet miliardy. Kromě toho mohou být lidé prostřednictvím politiky identity postaveni proti sobě. Zaměřují se na otázky životního stylu a identity a vynakládají spoustu energie na vzájemný boj v těchto otázkách, než aby se zabývali vztahy nadvlády a závislosti. Transhumanitární společnost bez pohlaví ztrácí vlastní třídní vědomí a zatemňuje totalitní a nehumánní prvek, který v sobě nese. Zvláště zřetelně je to vidět na současných protestech proti genocidě v Gaze. Životní styl levice a Zelení se jich neúčastní. Naopak, veškerou kritiku odsuzují, těmi, kdo smýšlejí jinak, pohrdají a Izrael v jeho genocidě podporují.

Živí bohové, neužiteční poddaní

Z technického rozvoje budou těžit pouze oligarchové. Podle Harariho se stanou superspotřebitely biotechnologií, nanotechnologií a vědy. Jakýmikoli prostředky si prodlouží život do nepřirozené délky. Zatímco poddaní v předchozích staletích vždy doufali, že vládce brzy zemře a uvolní místo jinému, humánnějšímu, moderní oligarchie se dokázala pozdvihnout a stát se věčnými vládci usilujícími o nesmrtelnost. Prostřednictvím technologie a svých centrálních pozic v globální síti sjednotí božské síly.

Harari však také zdůrazňuje, že se velká masa lidí stane pro svět zcela zbytečná. V ekonomickém systému již neslouží žádnému účelu a je pacifikována narkotiky a digitálními světy. Zachování takových životů by bylo možné pouze na základě myšlenky o posvátnosti života. A sám Harari si klade otázku, co by na takovém životě mělo být svaté. Cesta k cílenému vyhynutí tedy není vzdálená. Takové myšlenky nejsou ve vládnoucích elitních kruzích nové a stávají se společensky přijatelné díky přijetí a podpoře genocidy v Gaze. Pokud vezmete v úvahu i škody na zdraví, včetně smrti[7], Velká válka v Evropě, jak se v současné době připravuje a která někdy zahrnuje i jaderné zbraně, by snižování populace ještě usnadnila a urychlila. Evropa je také chudá na suroviny, a kontaminace tohoto kontinentálního přívěsku Asie by mohla být ještě několik desetiletí tolerována. Není divu, že tento hororový scénář prožívá v době hospodářského poklesu nový vrchol.

Zakladatel této nelidské ideologie Thomas Malthus kritizoval přelidnění v důsledku rozvíjejících se ekonomik koncem 18. století. Předpokládal, že dojde k neomezenému růstu počtu lidí, zatímco ekonomika nebude schopna držet s ním krok. Pokud tedy tedy obava, že nebude dostatek pro všechny, panuje už v rozvíjejících se ekonomikách, pak je tato víra ještě větší v kolabujících ekonomikách, jaké zažíváme přinejmenším na Západě. Touto šílenou ideologií jsou hnáni i oligarchové, kteří hromadí stále větší podíly na světovém majetku zatímco zdroje dochází. To je důvodem příprav na ztrátu prosperity prostřednictvím pro životní prostředí destruktivní ideologie změny klimatu, a pak její skutečné, částečně umělé, vyvolávání prostřednictvím pseudopandemie a neustálých válek.

Čtyřtřídní společnost

Ve čtvrté průmyslové revoluci se lidstvo v důsledku „Velkého resetu“ dělí na nejméně čtyři části různých velikostí. Na vrcholu je třída superbohatých oligarchů, kteří si svět rozdělili mezi sebou. Tím kapitalismus proměnili v neofeudalismus, který už ideologii konkurence ani nepotřebuje – skutečná konkurence byla vždy zamýšlena jen pro malé a slabé. Obsluhovat je bude kasta specializovaných pracovníků v několika málo stále vzkvétajících ekonomických sektorech: biotechnologie, robotika a automatizace, stejně jako IT. Budou technologicky ovladatelní a poslušní a budou nuceni poslouchat prostřednictvím sociálních kreditních systémů a digitálních peněz. Pod tím je třída otroků vykonávajících všechny ty činnosti, které ještě nemohou být prováděny samostatně stroji, tedy hlavně práce v dolech při těžbě surovin, jako je koltan, zlato, měď a tak dále. Také tato třída se díky technologii, digitalizaci a biotechnologii stává zvládnutelnou. A pak je tu naprostá většina zbytečných, pro které systém nebude mít vůbec žádné využití. V představách oligarchů může být tato třída zpacifikována tím, že ji nasadíme na drogy a vnutíme ji do digitálních světů. Můžeme se jí ale také zbavit. Pravděpodobně bude použita kombinace obou možností, aby část zbytečných lidí mohla být kdykoliv rekvírována do služby jako potenciální rezerva pro pracovní činnosti, samozřejmě aniž by do toho měla co mluvit.

Reprodukce lidí zredukovaných na lidský kapitál a kteří jsou stále potřební, nemusí být ponechána na nich samotných. Lze je pěstovat v laboratoři[8]. To má tu výhodu, že je můžete geneticky manipulovat a dát jim vlastnosti, které lze využít. V budoucnu budou lidé chováni podle potřeb ekonomiky ovládané oligarchií a následně v ní vykořisťováni a spotřebováni. Experimenty s neplodností velké části lidstva již dlouho probíhají. Skvělou práci zde odvedly nejen injekce koronového genu, ale v posledních desetiletích masivně narušily plodnost lidí také otravy lidí těžkými kovy, jinými vakcínami, průmyslovými produkty a elektromagnetickým zářením[9][10][11]. Roli hraje i zrušení pro reprodukci nezbytného pohlaví. Z dlouhodobého hlediska by lidé měli být zbaveni dokonce myšlenky biologické reprodukce.

Zrušení národních států

Regulující stát už nebude. Oligarchové již z velké části infiltrovali státní a mezistátní instituce svými personálními a finančními prostředky. Dalším logickým krokem je tedy zrušení států. A to jeho zahnáním do totální zadluženosti, která umožňuje zbytek privatizovat. Privatizace je poháněna velkou válkou, jak dokazuje příklad Ukrajiny. Vzhledem k tomu, že korporace již soukromé žoldnéřské společnosti a tajné služby mají, stát jako sílu k prosazování svých zájmů již nepotřebují. Robotika a umělá inteligence také nahrazují lidské bojové síly a umožňují oligarchům své zájmy chránit a potenciální povstání potlačovat automatizovaně, aniž by k tomu bylo třeba používat lidi. Zřejmé je to na současném používání dronů a AI na Ukrajině a v Gaze.

Směřujeme tedy ke světu, ve kterém se drtivá většina lidí stane nadbytečnou. K uspokojení potřeb oligarchie a výrobě zboží pro jejich osobní potřeby je jich stále potřeba jen malá část. Zbytek buď bude omámeně sedět doma, nebo bude odracionalizován. Tímto způsobem si oligarchové mohou lidsky zmenšenou planetu nárokovat pro sebe, proměnit ji ve svou osobní zahradu Eden a žít své představy o zemi bez zbytečných lidí.

Velký reset nebo Velký odpor?

V každém případě jsou to představy vládců, kteří se chtějí stát bohy a božskou mocí vládnout lidem. K realizaci má ale mnoho z toho ještě daleko, i když se na tom v současné době horečně pracuje. To ale neznamená, že se tyto představy musí uskutečnit. Protože každý pohyb tímto směrem, každý nátlak a nátlak vytváří, jak dokázala totalitní koronavirová opatření, protitlak, který je pro mocné jen stěží kontrolovatelný a projevuje se zcela nepředvídatelnými způsoby. Podařilo se tak například odvrátit obecný požadavek očkování. Faktorem, který je pro ty, kdo jsou u moci, je nepředvídatelný, je lidská kreativita ve vzdorování vládě a obcházení předpisů. To se nedá dopředu naplánovat ani spočítat a nutí mocné svůj kurz neustále upravovat a někdy i improvizovat, což totalitní moc oslabuje a odhaluje její mezery.

Totalitní koronavirová opatření byla levicovými a antiautoritářskými kruhy akceptována a propagována do extrému („Zero-Covid“). Od těch se neočekávalo, že by se státnímu nátlaku ochotně podřídili a s náboženskou horlivostí pronásledovali disidenty. Vedlo to však k tomu, že ukázali své skutečné barvy a skutečné úmysly. Zelení, údajní pacifisté a ekologové, se ukázali jako váleční štváči a ničitelé životního prostředí. Údajně antiautoritářští levičáci projevili zálibu v německém poddanství.

Zároveň se proti opatřením neočekávaně postavili lidé ze střední třídy a ti, kdo věří v právní stát a demokracii. Ty je nyní třeba s velkými náklady udržet pod kontrolou, což se zdá být obtížnější, než ovládat stát kritizující levičáky. Protože ti první, kdo nyní musí být očerňováni jako pravičáci, popírači, dezoláti, antisemité atd. a vytlačováni na okraj společnosti, aby se zachovalo zdání demokracie, pocházejí ze středu společnosti. Totéž platí pro značné úsilí již tak přetíženého soudního systému při stíhání občanů, kteří nebyli ochotni řádně nosit roušky, a lékařů, kteří vydávali osvědčení o osvobození od jejich nošení. Nyní jsou rozpory narativu a stinné stránky tzv. demokracie stále zjevnější, což propagandistické úsilí o zajištění stability systému zvyšuje. Mezitím se musí na autobusových zastávkách po celé zemi vylepovat plakáty a reklamy na demokracii, aby se udržela víra v „nejlepší formu vlády, jakou známe“ .

Princip sociální nejistoty

Zdá se, že existuje „princip sociální nejistoty“. Jakýkoli pokus o úplnou kontrolu vede k nepředvídatelným malým společenským změnám, které, pokud nejsou kontrolovány, mohou dosáhnout velkých účinků. Ty je zase třeba s velkým úsilím ovládat, což zase vede k malým změnám prostřednictvím zásahu atd. Úsilí je stále větší a větší, dokud se represivní systém nezhroutí a zotročení lidé nepřetrhnou řetězy.

Právem to připomíná „teorii chaosu“, podle níž malé změny počátečních podmínek mohou mít dramatický vliv na další běh událostí. Lidská kreativita a spontánnost má proto největší potenciál zastavit tyto šílené cíle vládnoucí kasty a vybudovat lepší svět bez nadvlády.

---

[1] https://apolut.net/der-demokratie-irrtum-von-felix-feistel/Česky

[2] https://magma-magazin.su/broschueren/jan-mueller-imperialismus-und-great-reset/Česky

[3] https://tkp.at/2024/02/29/der-private-staat/Česky

[4] https://apolut.net/hostile-uebernahme-von-felix-feistel/Česky

[5] https://www.manova.news/artikel/der-neue-feudismus-2Česky

[6] https://www.manova.news/artikel/der-oligarchfeudalismČesky

[7] https://www.manova.news/artikel/die-bevolkerungsredungČesky

[8] https://www.heise.de/news/Erste-funktionsfaehige-kuenstliche-Gebaermutter-5991086.htmlČesky

[9] https://www.manova.news/artikel/heimische-uberwachungČesky

[10] https://multipolar-magazin.de/artikel/ewiges-giftČesky

[11] https://multipolar-magazin.de/artikel/risk-fluoridČesky

Obrázek “Průmyslová revoluce” od blvesboy je licencován pod CC BY-ND 2.0.

---

---

[PJ]