Chartista Jiří Gruntorád drží hladovku za odstoupení Mariana Jurečky, ministra práce a sociálních věcí. Vadí mu nízké penze pro disidenty. Je okamžitě zahrnut pozorností sympatizujících médií. Třeba Vlk z Kosa zostra, prominentní alternativec, kterému o tom poslal informace exdisident Jan Schneider, píše:

Zvedá se mi žaludek …Jak tenhle režim zachází s těmi, jejichž činnost si zprivatizoval. Je mi šoufl z toho neuvěřitelného pokrytectví a farizejství. Z jejich antimorálky… Pane Gruntoráde, Jane Schneidere – omlouvám se vám za nás samé i za tuhle vládu, kterou jsme jako voliči dopustili.

Vlk je docela zvláštní případ, který to odvážné, co napíše, čas od času vyvažuje. Má asi pocit, že je nějak chráněn, když třeba píše, že zásadně neotiskuje z ruských webů, jen kritiku Rusů. A možná proto nadbíhá i disidentům.

Ale každý je jiná povaha a není to text o Vlkovi.

Vždy jsem říkal, že jsou chvíle, kdy se média spojují a jako bájní hlídací psi demokracie vystupují bok po boku. Ať jsou veřejnoprávní, nebo oligarchistické, bulvární, kulturní nebo alternativní. Typickým případem byly lidské pochodně na Václaváku. Příznačné bylo, že ihned všichni vyrukovali s tím, že jde o vykolejené podivíny… Je až zarážející, jak všechna média v tom byla ve shodě. Ale nebudu to tady rozvádět. Zkrátka setkávají se čas od času spolu na jedné lodi a takovým je i tento případ.

Takže, o co jde: Signatář Charty 77 Charlie Soukup se vrátil domů a vyměřili mu velice nízký důchod. Z Austrálie, kam byl donucen emigrovat, a kde pobýval nejdéle, mu žádný důchod dosud nechodí. Disidenti se obrátili na Fialu a bylo jim řečeno, ať požádají o změkčení tvrdost i zákona. To udělali a Jurečka to odmítl. Nato vyhlásil hladovku Gruntorád, přidal se John Bok a začalo se okamžitě mluvit obecně o nízkých důchodech disidentů. A diskutuje se teď o lecčem, že třeba oni přijímají od pochybného prezidenta vyznamenání, a co pro ně stát dělá? Ani důchody jim nezlepší…

Je třeba říci, že tady je nesmírně důležitý širší kontext všeho: Jurečka má resort MPSV. A tam je mnoho problémů, úřady práce nevyplácely nové důchody, čekalo se někdy půl roku, příjemci žijí z úspor…  Nezáviděníhodné jsou případy českých občanů, kteří pracovali na Slovensku. Tam platili zdravotní pojištění, a tudíž měli nárok například na příspěvek na péči. Na stáří se přestěhovali do ČR, ale protože si Slováci vymohli na Evropském soudu, že nemusí příspěvek posílat do cizích zemí, nemají prostředky na nákup pečovatelské služby nebo zaplacení pobytu v sociálním zařízení. Jedná se asi o 500 lidí a stát není schopen jejich situaci vyřešit… Krušná je rovněž situace rodin, které pečují o své příslušníky závislé na péči druhé osoby. Příspěvek sice dostávají, ale ten nebyl valorizován od roku 2018, některé stupně dokonce od roku 2016. Anebo ekonomická opatření, ta silně postihují staré a postižené. Zásadní omezení slevy daně na partnera zasahuje pečující o seniory a držitele průkazu ZTP/P, kteří nemají příjem z ekonomické činnosti. Oběťmi zvýšené daně na léky budou především senioři. A staří a nemocní si musí také více zdravotních pomůcek kupovat ze svého. Tito lidé se stále častěji potýkají s tím, jak vůbec tyto věci mají uhradit. A takto lze uvádět další příklady, kdy se na jmenované skupiny zapomíná.

A hlavně je nutno dodat, že ty dlouhodobě bojují s prakticky nulovou podporou médií o to, aby se jejich situace změnila. Zatím bezúspěšně. Ovšem jakmile jde o disidentské důchody, tak to je úplně jinačí záležitost… Třeba Jurečka už dnes ví, že asi pochybil, a nařídil nové a okamžité ověření situace Soukupa a zabývat se míní urychleně i dalšími disidenty. A chrabré STAN ihned vyhlásilo, že považuje situaci bývalých disidentů za nedůstojnou a neudržitelnou: „Budeme prostřednictvím našich ministrů znovu apelovat na ministra práce a sociálních věcí, aby v rámci platných zákonů urychleně našel řešení problematické situace někdejších disidentů. Paralelně navrhneme řešení, které odpůrcům komunistického režimu pomůže systémově.“

A jak to asi dopadne, milý čtenáři? Ty skupiny postižených a nemohoucích nedostanou žádnou tribunu na Václaváku, nedostane se jim žádné masivnější podpory médií, budou zase odbyti dvěma větami a budou čekat dál. Na Godota asi. Tu a tam zazní na veřejnosti ojedinělý hlas, odhaduji, že asi Václava Krásy, který bude působit jen jako hlásek, co daleko nedolehne. Dál se budou psát petice a sbírat podpisy, upozorňující na palčivost problémů. Disidentům naopak bude vyhověno promptně, vždyť jsou to hrdinové, před kterými se stále padá na kolena, jak zmíněný Vlk ukázal zcela názorně.
Myslí si někdo něco jiného? Hmm, to se ale nachází ještě někde v čase dětských iluzí.

19.11.2023.