Foto: REUTERS/Leah Millis

Jisté znamení příprav na velkou válku

V roce 2022 byla v mnoha zemích světa zaznamenána rekordní úroveň inflace. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky činila celosvětová průměrná míra inflace v roce 2020 1,9 %. V roce 2021 se zvýšila na 3,4 %. Vrcholu však míra inflace dosáhla v srpnu 2022. Na meziroční bázi byla inflace v tomto měsíci odhadována na 8,0 %.

V USA byly hodnoty inflace v uvedených letech následující (%): 1,2; 4,7; 8,2. Ve Spojeném království (v %): 1,0; 2,5; 9,9. V Kanadě (v %): 0,7; 3,4; 7,6. atd. Inflace v letech 2020-2022 neminula téměř žádný stát na světě. Trend byl však všude přibližně stejný: inflace rostla a v roce 2022 dosáhla nejvyšších hodnot.

Světová média a mnozí odborníci přičítali výrazný skok inflace v předloňském roce prudkému nárůstu cen uhlovodíků na světovém trhu. Tento prudký nárůst byl zase vysvětlován tím, že Ruská federace musela výrazně omezit své exportní dodávky ropy a zemního plynu. Joe Biden kdysi nazval globální inflaci roku 2022 „Putinovou inflací“. A s jeho lehkou rukou začala západní média toto slovní spojení často používat. Ve skutečnosti měla být globální inflace pojmenována po americkém prezidentovi, protože ke snížení vývozu ruských uhlovodíků došlo v důsledku uvalení protiruských sankcí ze strany Washingtonu.

Z mého pohledu nebyl prudký nárůst cen uhlovodíků na světových trzích v roce 2022 hlavní příčinou globálního inflačního skoku. Staré učebnice ekonomie (ty, které byly vydávány ještě v minulém století) zdůrazňovaly, že nejdůležitější příčinou inflačního nárůstu cen jsou deficity veřejných rozpočtů. Tyto rozpočtové „díry“ jsou uzavírány produkty „tiskařských lisů“ centrálních bank. Jedná se o klasickou nezajištěnou emisi, která narušuje rovnováhu mezi penězi a zbožovými masami ve prospěch prvně jmenovaných. Nerovnováha zároveň vede k růstu cen nikoli okamžitě, ale s určitým časovým zpožděním.

Hlavní příčinou význačného skoku inflace ve světě v roce 2022 byly světové události, které se začaly odehrávat v prvních týdnech roku 2020. Ve světě se začala rozvíjet tzv. pandemická kovida. Dnes je každému jasné, že šlo o provokaci globálního rozsahu, kterou připravilo a spustilo světové zákulisí. Jedním z iniciátorů a ideologů globální provokace je prezident Světového ekonomického fóra Klaus Schwab. Ve své knize „COVID-19 a velký reset“ (2020) otevřeně říká, že takzvaná „pandemie“ je nezbytná pro radikální restrukturalizaci celého světa. Nástrojem takové restrukturalizace se staly celostátní karantény a výluky, které ochromily ekonomiky většiny světa. Aby zmírnily hospodářské a sociální otřesy způsobené karanténami, výlukami a dalšími omezeními individuálního a společenského života, začaly státní orgány zvyšovat rozpočtové výdaje. To jsou příčiny rekordních rozpočtových schodků.

Takto například vypadá dynamika deficitů federálního rozpočtu USA ve druhé polovině minulého desetiletí (v miliardách dolarů): 2015 – 439; 2016 – 585; 2017 – 665; 2018 – 779; 2019 – 984; 2020 – 3100. Lze říci, že v roce 2020 došlo k „významnému skoku“ v rozpočtovém deficitu. V relativním vyjádření vyskočila velikost rozpočtového deficitu téměř třiapůlkrát: v roce 2019 činil 4,6 % HDP a v roce 2020 to bylo 15,9 % HDP.

Abychom byli spravedliví, ve většině ostatních zemí se rok 2020 vyznačoval prudkým nárůstem rozpočtových schodků. Ačkoli z ekonomicky vyspělých zemí se žádné nepodařilo dosáhnout rekordní relativní úrovně deficitu federálního rozpočtu USA. Nejblíže k USA měly Spojené království s 15,3 % HDP a Japonsko s 12,6 % HDP. Pro srovnání, v roce 2020 činil rozpočtový deficit (% HDP): v Německu 4,3; v Číně 6,2; v Rusku 4,0. V roce 2020 činil rozpočtový deficit (% HDP): v Německu 4,3; v Číně 6,2; v Rusku 4,0.

Hlavní úder speciální operace s kódovým označením „pandemie Covidu“ zasáhl země v roce 2020. V letech 2021 a 2022 se přizpůsobily „novému normálu“ (výraz Klause Schwaba) a snížily rozpočtové deficity na přijatelnější úroveň. Například ve Spojených státech byl deficit federálního rozpočtu v roce 2021 snížen na 10,9 % HDP a v roce 2022 na 4,6 % HDP. V Německu činil deficit 3,7, resp. 2,6 % HDP, ve Spojeném království 6,0, resp. 5,6 % HDP.

Inflační efekt rekordních rozpočtových deficitů z roku 2020 se však plně projevil až v roce 2022. Navíc byl posílen takovým faktorem, jako je růst cen energií na světovém trhu po zahájení sankční války Západu proti Rusku od konce února 2022.

Loňský rok však znamenal pokles inflace v důsledku snížení rozpočtových deficitů v letech 2021-22. Podle předběžných odhadů činila inflace v USA na konci loňského roku 3,4 %. To je pro srovnání 6,5 % za celý rok 2022. Tedy pokles téměř o polovinu. Přitom v posledních měsících loňského roku se inflace počítaná na roční bázi blížila 3% cíli. Podobný vývoj inflace pozorujeme i v dalších ekonomicky vyspělých zemích Západu. Ve Velké Británii podle předběžných odhadů inflace v loňském roce klesla na 4 %. Všichni čekají na úplné a konečné vítězství nad inflací jako na manu nebeskou. Všichni totiž doufají, že pak centrální banky začnou snižovat klíčovou sazbu a peníze budou opět levné.

Já jsem se však seznámil s některými předběžnými odhady inflace v roce 2024, které provedli nezávislí odborníci a soukromé subjekty (banky, poradenské společnosti, ratingové agentury). Odhady jsou velmi opatrné, ale jejich podstata je přibližně následující: bude obtížné udržet inflaci na úrovni roku 2023. Jinými slovy, poroste.

Důležitý (nebo dokonce hlavní) argument ve prospěch tohoto závěru: cyklus snižování rozpočtového deficitu v letech 2020-2022 skončil. Začíná nový cyklus jejich zvyšování. Vezměme si například federální rozpočet USA na fiskální rok 2022 (začíná 1. října 2021; končí 30. září 2022). Jeho schodek činil 1,375 miliardy dolarů, tedy 5,4 % HDP. Deficit federálního rozpočtu USA na fiskální rok 2023 však již činí 1,695 miliardy dolarů, tedy 6,3 % HDP. Nyní již Amerika žije federálním rozpočtem na fiskální rok 2024. Je již známo, že rozpočet na konci prvního čtvrtletí uvedeného fiskálního roku (říjen-prosinec 2023) vykazuje schodek ve výši 510 miliard dolarů. Odborníci předpovídají, že na konci celého fiskálního roku nemůže být deficit v žádném případě nižší než 2 biliony dolarů. A s největší pravděpodobností bude vyšší (v USA, stejně jako v Rusku, také existuje „sezónnost“ v plnění rozpočtu). Podobné prognózy jsou k dispozici i pro další ekonomicky vyspělé země.

Jaký je důvod očekávání rostoucích rozpočtových deficitů? Snad proto, že lidstvu hrozí nová, ještě horší „pandemie“ než „covid“ z roku 2020? Možnost takového scénáře nelze vyloučit. Žádná ze zemí však na letošní rok nepočítá s novými karanténami a uzavírkami.

Mnohé západní země naopak počítají s navýšením výdajů na válku. Ačkoli oficiálně USA ani jejich spojenci nikomu válku nevyhlásili (zatím), taková válka de facto probíhá na Ukrajině a v řadě dalších „horkých míst“ planety. Ostatně, kdo ví, třeba jednou budou muset vyhlásit válku oficiálně. Takže je to velmi jednoduché:

– inflace bude letos vyšší než loni;

– očekávané zvýšení inflace je způsobeno tím, že současné vládní rozpočty mají vyšší deficity než loni;

– vyšší deficity jsou způsobeny zvýšenými vojenskými výdaji.

Řada ruských i zahraničních zdrojů již informovala o tom, že ke zvýšení vojenských výdajů zemí NATO došlo již v loňském roce. Na zasedání Severoatlantické rady 13. prosince 2023 se spojenci dohodliČesky na civilním a vojenském rozpočtu NATO na rok 2024. Civilní rozpočet je stanoven na 438,1 milionu eur a vojenský rozpočet na 2,03 miliardy eur, což představuje nárůst o 18,2 %, resp. 12,0 % oproti roku 2023.

Lze říci, že ve světě začíná nové kolo závodů ve zbrojení (předchozí kola probíhala během studené války v letech 1946-1991). Vojenští odborníci se přou o to, do jaké míry tyto závody ve zbrojení zvyšují riziko světové války a zničení většiny lidstva. Nejsem v této věci odborníkem, a proto se zdržuji jakýchkoli hodnocení. Jako ekonom však mohu s pravděpodobností blížící se 100 % předpovědět, že tyto závody ve zbrojení vyvolají nové kolo inflace. A inflace v roce 2022 se může zdát jako „květinka“ ve srovnání s inflací vyvolanou vojenskými výdaji. Ta se může stát dokonce hyperinflací.

Mimochodem, připomínají to někteří domácí i zahraniční experti. Konkrétně nedávno vyšel článek Michaela Wilkersona „War is Always Inflationary / Válka je vždy inflační“. Klíčová věta článku: „Války vždy vedou k inflaci. Z tohoto pravidla neexistují žádné výjimky. A zde je další důležitá teze: „Inflace zaostává za měnovou expanzí o několik let“. Autor hovoří právě o časové prodlevě, která vzniká mezi okamžikem nezajištěné měnové emise a začátkem prudké inflační exploze cen.

Zkušenosti z mnoha válek, světových i občanských, ukazují, že prudce zvýšené vojenské výdaje je možné financovat zvýšením stávajících a zavedením nových daní. Během válek je však tato metoda omezená (a někdy nebezpečná svými sociálně-politickými důsledky), takže hlavní (a někdy jedinou) metodou se stává metoda nezajištěné emise peněz na krytí rozpočtových deficitů. Inflace, jak autor poznamenává, je „skrytou daní, zpočátku pro většinu lidí nepostřehnutelnou, protože každoročně roste a pomalu pohlcuje úspory a kupní sílu“.

Michael Wilkerson v podstatě opakuje abecedně řazené pravdy z učebnic ekonomie minulého století. Dnes jsou však tyto abecední pravdy vyhnány a nahrazeny jakousi neumělou neoliberální argumentací, z níž nelze pochopit, kde je příčina a kde následek. A někdy ani profesionální politici plně nechápou vztah mezi válkami (nebo přípravami na ně) na jedné straně a inflací, reálnými příjmy a dalšími socioekonomickými ukazateli na straně druhé.

Aby byl vztah mezi válkami a inflací čtenáři jasnější, uvádí Michael Wilkerson přehled pro obyvatele Západu (zejména Američany) nejvýznamnějších válek. Během severoamerické války za nezávislost na britské koruně v 18. století vzrostly ceny o 350-700 % v závislosti na území (kolonii nebo státu) a jejich vlastní daňové a měnové politice (tehdy neexistovala centrální vláda oprávněná vybírat daně).

Během občanské války v USA v letech 1861-65 přesáhl nárůst cen v USA 60 % a na Jihu ještě mnohem více. Během první světové války vzrostly ceny v USA téměř o 70 %. Během druhé světové války o více než 50 %. Během deset let trvající války ve Vietnamu (začala v roce 1965) činil nárůst cen 35 %, ale nejvýrazněji se projevily účinky inflace v 70. letech 20. století. K válce ve Vietnamu bych dodal, že se vedla v době, kdy platil zlatý dolarový standard a možnost použít „tiskařský lis“ amerického Fedu k zalepení „rozpočtových děr“ byla omezená (obrazně řečeno, na tomto lisu byla „zlatá brzda“).

Zajímavá je autorova úvaha, že dnes použití nezajištěné emisní metody k financování válek umožňuje prodloužit dobu trvání válek. V minulosti válka končila, když se státní kotel vyprázdnil: „Když byly měny kryté zlatem, snažily se vlády vyhnout vleklým válkám a násilí na úkor státu, protože války byly drahé a nabídka peněz omezená. Vůdci požadovali vyjednání míru a války končily, když se státní kasa vyprázdnila.“

Nyní lze vyprazdňující se státní pokladnu doplnit „inflační daní“, aniž by se na to ptal lid nebo „lidově zvolení“ (tj. poslanci), kteří nemají žádnou pravomoc zasahovat do záležitostí „inflační daně“: „…poté, co všechny hlavní světové mocnosti ve 20. století opustily zlatý standard a přešly na model fiat (tj. na papírové měny kryté pouze vírou a úvěrem emitujícího státu), zmizelo přirozené omezení války. Dokud byl v provozu tiskařský stroj, mohly růst deficity a vznikat nové dluhy vydáváním papírových peněz (nebo jejich digitálních ekvivalentů) na úhradu probíhajících konfliktů. Obrovské ekonomické náklady tiše nesli vlastenečtí dělníci a střední třída, kteří posílali své syny a dcery obětovat svá těla a životy.“

Začátek nového kola inflace v mnoha zemích světa je znamením, že se připravují na velkou válku.