Válka na Ukrajině probíhá na základě klamání

Ukrajinská PR kampaň Bidenovy administrativy opakuje zprávy z vietnamské války

To, že se průběh války na Ukrajině obrátilČesky ve prospěchČesky Ruska, je nyníČesky příliš zřejméČesky na to, abyste to ignorovali – pokud tedy nejste vysoce postavený úředník Bidenovy administrativy, v jehož případě rok 2024 pravděpodobně povede k nějakému sluncem zalitému vítězství a prosperitě Ukrajiny.

Vezměme si s týdenním odstupem komentáře, které koncem ledna pronášeli tehdejší úřadující náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová a jeden z jejích nástupců v úřadu náměstka ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti, James O’Brien. Při odjezdu z ukrajinského hlavního města Nulandová (kterou mnozí považují za jednu z hlavních obhájců desetileté zástupné války mezi Spojenými státy a Ruskem) prohlásilaČesky: „Dnes večer odjíždím z Kyjeva povzbuzenější ohledně jednoty a výsledku, ohledně roku 2024 a jeho absolutního strategického významu pro Ukrajinu.“

„Odjíždím také jistější,“ pokračovala, „že s tím, jak Ukrajina svou obranu posiluje, čeká pana Putina na bojišti několik pěkných překvapení, a že Ukrajina dosáhne několika velmi výrazných úspěchů.“

Přibližně ve stejné době na přednášce v German Marshall Fund O’Brien vyjádřil svůj optimismusČesky ohledně budoucnosti Ukrajiny: „Věříme, že Ukrajina bude do konce roku 2024 silnější a v lepší pozici, aby mohla rozhodovat o své budoucnosti.“

Prohlášení Nulandové a O’Briena jsou ekvivalentem šťastných pohádek na dobrou noc, které si establishment vypráví, aby udržel vlky reality, svědomí a selhání přede dveřmi. Jsou to vysoce nepravděpodobné výpovědi o současné situaci na místě, kde podle bývalého ukrajinského generálního prokurátora Jurije Lucenka Ukrajina utrpěla ve válce s Ruskem 500 000 mrtvých a ztrácí „30 000 zabitých a zraněných měsíčně“.

Dokonce i deník New York Times, který patřil k nejposlušnějším komplicům administrativy, informoval o tom, co označuje za ukrajinské „sebevražedné mise“ přes řeku Dněpr. Podle zprávy z 16. prosince 2023 „několik vojáků a mariňáků hovořilo s novináři kvůli znepokojení nad vysokými ztrátami na životech a nad podle nich příliš optimistickými zprávami oficiálních představitelů o postupu ofenzívy“.

Tyto zprávy jsou v rozporu s opakovaným zdůrazňováním ze strany prezidenta a vysokých představitelů administrativy, že Rusové nejen prohrávají, ale že již prohráli.

Vidíme, jak řekl prezident Biden v červenci 2023 novinářům, žeČesky „není možné, aby [Putin] válku na Ukrajině vyhrál. On už tu válku prohrál“. Bývalý předseda sboru náčelníků štábů Mark Milley na setkání s ministry obrany NATO před rokem tento týden prohlásil, že „Rusko prohrálo; prohrálo strategicky, operačně i takticky“. Tentýž týden při vystoupení na CNN poradce pro národní bezpečnost Jake Sullivan podobně prohlásil, že „Rusko tuto válku již prohrálo“.

Média se jako obvykle přeochotně přidala. Sloupkař New York Times David Brooks tak svým čtenářům sdělil: „Válka na Ukrajině není jen vojenskou událostí, je to intelektuální událost. Ukrajinci vítězí nejen díky převaze svých vojsk. Vítězí proto, že bojují za nadřazenou ideu“. Téměř přesně před rokem, v lednu 2023, informovala čtenáře deníku Washington Post reportérka Liz Slyová, žeČesky „pokud bude rok 2023 pokračovat tak, jak začal, je velká šance, že se Ukrajině podaří splnit novoroční slib prezidenta Volodymyra Zelenského a do konce roku získat zpět celou Ukrajinu – nebo alespoň dostatečné území, aby  hrozba ze strany Ruska definitivně skončila, jak tvrdí západní představitelé a analytici“.

David Bromwich, profesor univerzity Yale a autor knihy The Intellectual Career of Edmund Burke (Intelektuální kariéra Edmunda Burkeho), napsal,

Čím je nepravděpodobnost oficiálního vysvětlení větší, tím naléhavější je potřeba podepřít ho nekontrolovaným opakováním, potvrzováním, vylepšováním. A tak se království nepravdy šíří bez hranic a omezení. Oficiálně schválený popis té či oné události je potvrzován byrokratickým dohledem a obyvatelstvu oznámen spolupracujícím tiskem a médii. Tím je vytvořen konsensus, který se vznáší bez jakýchkoli obav o pravdivost.

Pokud se nám lže o průběhu války – a že se nám lže -, jaká je asi pravděpodobnost, že se nám lže i o jejich příčinách?

Válku, jak jsme neustále a opakovaně informováni, nezpůsobila ani expanze NATO, ani postmajdanský etnonacionalistický program Ukrajiny, ani její odmítnutí plnit Minské dohody, ani Zelenského hrozba, že získá jaderné zbraně pronesená v Mnichově v únoru 2022Česky, ale Putinův revanšismus.

To je bod, který se opakuje i v nepodstatných souvislostech. Ve svém projevu 23. října, pouhé dva týdny po překvapivém útoku Hamásu na Izrael, Biden prohlásilČesky: „Hamás a Putin představují různé hrozby, ale mají jedno společné: oba chtějí zcela zničit sousední demokracii – zcela ji vyhladit.“

Strobe Talbott, bývalý náměstek amerického ministra zahraničí a prezident Brookings Institution, se domníváČesky, že Putinovou „konečnou hrou“ je obnovení „ruského impéria se sebou samým jako carem“. Kathryn Stonerová ze Stanfordovy univerzity je toho názoruČesky, že „jde o válku proti ukrajinské demokracii a nemá nic společného s ruskými obavami z toho, že Ukrajina jednou vstoupí do NATO“. Zatímco čtenáři nedávného článku v New Republic se dozvěděliČesky, že „Putin vlastně dal jasně najevo, proč na Ukrajinu vtrhl: chce zemi přinutit, aby se znovu připojila k Rusku, a to ve snaze obnovit Sovětský svaz“.

Pokud nám lžou o příčinách války, jsme pak také klamáni o tom, co je na východní Ukrajině v sázce? Pravděpodobně. Zde se paralela s vládní lhavostí v období války ve Vietnamu stává příliš zřejmou, než abychom ji mohli ignorovat.

Především si připomeňme, že šablona, tedy šablona studené války, se v podstatě nezměnila, a to ani v některých detailech, v neposlední řadě ve srovnávání Ngo Dinh DiemaČesky a Volodymyra ZelenskéhoČesky s Winstonem ChurchillemČesky. Jihovietnamská vláda (hrabivá, zkorumpovaná) měla právo na americké zbraně na základě svého práva „rozhodovat o budoucnosti [národa]“. Podobně má ukrajinská vláda (hrabivá, zkorumpovaná) právo, jak nám donekonečna tvrdí, aby jí bylo umožněno „určovat svůj osud“.

Díky ruské invazi na Ukrajinu se vrací teorie domina, která byla v letech po Vietnamu dlouho předmětem posměchu. Prezident Biden proto 6. prosince prohlásilČesky: „Pokud Putin obsadí Ukrajinu, nezastaví se tam. Je důležité vidět zde dlouhodobou perspektivu. Bude pokračovat…. Pak budeme mít něco, o co neusilujeme a co dnes nemáme: Američtí vojáci bojují proti ruským vojákům,“ opakujeČesky slova prezidenta Johnsona z července 1965:

Tohle je skutečně válka. Je vedena Severním Vietnamem a podněcována komunistickou Čínou. Jejím cílem je dobýt Jih, porazit americkou moc a rozšířit asijské panství komunismu. V sázce jsou velké částky. Většina nekomunistických národů Asie nemůže sama a osamoceně vzdorovat rostoucí moci a chápavým ambicím asijského komunismu.

Po zveřejnění Pentagon Papers v roce 1971 filozofka Hannah Arendtová poznamenala, že v době vietnamské éry „nebyla politika lhaní zaměřena téměř nikdy na nepřítele…, ale byla určena především, ne-li výlučně, pro domácí spotřebu, pro domácí propagandu a zejména pro účely klamání Kongresu“. Po dvou letech nám, občanům, Bidenova administrativa a sdělovací prostředky neustále lžou o příčinách války, jejích výsledcích a jejím průběhu. Otázka, která by měla být, ale samozřejmě nebude, po tomto posledním americkém zahraničním neštěstí řešena, zní: Poučíme se vůbec někdy?