V historickém rozsudku ICJ prohlašuje izraelskou okupaci za nezákonnou, vyzývá k evakuaci osad a reparacím

Analýza In a historic ruling, ICJ declares Israeli occupation unlawful, calls for settlements to be evacuated, and for Palestinian reparations vyšel na serveru Mondoweiss 19. července 2024

Mezinárodní soudní dvůr čte poradní stanovisko soudu k „Právním důsledkům vyplývajícím z politiky a praxe Izraele na okupovaném palestinském území“ ze dne 19. července 2024. (Foto: Mezinárodní soudní dvůr)

V kousavém poradním stanovisku, které Izraeli jistě utáhne právní šrouby a uvalí na jeho západní spojence velké pouto, prohlásil dnes nejvyšší světový soudní orgán, že 57letá okupace Izraele a osidlování Západního břehu a východního Jeruzaléma jsou nezákonné, a že obojí musí skončit, že osady musí být evakuovány a že Palestinci – jimž je upřeno jejich nezcizitelné právo na sebeurčení – musí být za své ztráty kompenzováni a musí jim být umožněn návrat do svých zemí.

Trvalé zneužívání jeho postavení okupační mocnosti Izraelem prostřednictvím anexe a prosazování trvalé kontroly nad okupovaným palestinským územím a pokračující maření práva palestinského lidu na sebeurčení porušuje základní principy mezinárodního práva a činí přítomnost Izraele na okupovaném palestinském území nezákonnou,

řekl předseda libanonského soudu Nawaf Salam zaplněnému soudnímu sálu v Paláci míru v Haagu.

A soudce Nawaf řekl, když četl z 83stránkového poradního stanoviska Mezinárodního soudního dvora, že mezinárodní společenství je povinno neuznat za legální mezinárodně protiprávní činy, kterých se Izrael v průběhu své dlouhodobé okupace dopustil, ani mu neposkytovat pomoc a pomoc při jejich podpoře.

Všech devět klauzulí operativního prohlášení poradního posudku bylo schváleno drtivou většinou z 15 soudců.

Na rozdíl od příkazu Mezinárodního soudního dvora (ICJ) z 26. ledna o prozatímních opatřeních proti Izraeli, vydaného v reakci na žádost Jihoafrické republiky podle Úmluvy o genocidě, nejsou poradní stanoviska nejvyššího soudního orgánu OSN závazná.

Jsou však nejautoritativnějším vyjádřením mezinárodního práva a mají obrovskou politickou váhu.

Prohlášením izraelské okupace palestinských území za nezákonnou se soud posunul daleko za své rozhodnutí z roku 2004 o izraelské separační zdi. Toto stanovisko jednoduše prohlásilo bariéru za nezákonnou a překážku práva palestinského lidu na sebeurčení. Izrael to ignoroval a jeho západní spojenci se zdrželi jeho prosazování.

V dnešním poradním posudku soud znovu prohlásil nezákonnost izraelského osidlování podle Čtvrté Ženevské úmluvy a potvrdil použitelnost Ženevské IV., dvou paktů o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech a Úmluvy o Odstranění rasové diskriminace (CERD) mimo mezinárodně uznávané území Izraele (Izrael to popírá).

Soud se vyhnul právním důsledkům izraelského útoku na Gazu (považovaného ve svých jiných nařízeních o prozatímních opatřeních proti Izraeli za věrohodně genocidní) a potvrdil, že status Gazy jako nedílné součásti okupovaných území – a status Izraele jako okupační mocnosti – událostem 7. října předcházely.

Žádost Valného shromáždění OSN

Dnešní rozhodnutí je odpovědí soudu na žádost o poradní stanovisko k „právním důsledkům vyplývajícím z politiky a praktik Izraele na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma“ a k tomu, jak tyto politiky a praktiky ovlivňují „právní status“ okupace Izraele, na které se koncem loňského roku odvolávalo Valné shromáždění OSN v rezoluci, kterou, aby ji odvrátili, Izrael a jeho západní spojenci pohnuli nebem a Zemí.

Generální tajemník OSN Antonio Guterres ve svém dopise ICJ informujícím ho o žádosti o poradní stanovisko ICJ požádal, aby se zabýval „pokračujícím porušováním práva palestinského lidu na sebeurčení ze strany Izraele a jeho dlouhodobé okupace, osidlování a anexi palestinského území od roku 1967 … a od jeho přijetí související diskriminační legislativy a opatření.“

Odkaz na „diskriminační legislativu a opatření“ v žádosti o poradní stanovisko Valného shromáždění otevřel soudu dveře, aby se vyjádřil k otázce izraelského apartheidu.

A to také udělal, a to především odkazem na článek 3 Úmluvy o odstranění rasové diskriminace a apartheidu (CERD) z roku 1965, ve které je apartheid výslovně zakázán – první takový zákaz, který předcházel úmluvě o apartheidu z roku 1976.

„Soud poznamenává, že izraelská legislativa a opatření ukládají a slouží k udržení téměř úplného oddělení osadníků od palestinských komunit na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě,“ stojí v dnešním poradním stanovisku. „Z tohoto důvodu se Soud domnívá, že izraelská legislativa a opatření představují porušení článku 3 CERD.“

„Myslím si, že zjištění porušení článku 3 je nesmírně významné,“ řekl Mondoweissu irský právní vědec David Keane po rozhodnutí.

Keane však zdůrazňuje, že porušení článku 3 by se mohlo týkat rasové segregace nebo apartheidu anebo obojího. Několik soudců uvedlo porušení článku 3 v jednotlivých prohlášeních, aniž by apartheid specifikovali.

Jihoafrický soudce Dire Tladi ano.

„Toto zjištění interpretuji jako souhlas s tím, že politika a praktiky Izraele představují porušení zákazu apartheidu,“ napsal soudce Tladi.

Dokážu pochopit, že existuje neochota popsat politiku Izraele v OPT jako apartheid. Domnívám se, že hlavním důvodem tohoto váhání je, že doposud byla jako apartheid popisována pouze politika jihoafrické vlády z doby před rokem 1994 v Jihoafrické republice a jinde v jižní Africe… Je těžké nevidět, že izraelská politika legislativa a praxe zahrnují rozšířenou diskriminaci Palestinců téměř ve všech aspektech života, podobně jako tomu bylo v případě jihoafrického apartheidu.

Rozhodnutí soudu o článku 3 CERD, i když nuancované, přichází ve vhodnou chvíli. Posledních šest let se výbor CERD zabýval „Mezistátní stížností“, kterou proti Izraeli podala Palestina, a která tvrdila, že Izrael porušuje článek 3. Stížnost setrvává v režimu „smírčího jednání“ déle než rok. Izrael účast odmítl. Dnešní odkaz soudu na porušení článku 3 slibuje urychlení CERD.

„Posudek poskytuje CERD platformu pro individuální rozhodnutí v otázce apartheidu,“ řekl Mondoweissu David Keane.

Rychlá reakce ICJ

Vzhledem ke složitosti otázek, které mu Valné shromáždění OSN kladlo, odpověděl ICJ rychle.

Začátkem ledna předal generální tajemník OSN Guterres soudu 15 000 stran zpráv a rezolucí OSN, dokumentujících celé spektrum izraelských praktik za 57 let izraelské vojenské okupace.

V polovině února se konaloČesky pět dní veřejných slyšení .

Porušování mezinárodního práva ze strany Izraele je rozsáhlé a hanebné, bylo nejvyššímu soudu OSN sděleno v ústních a písemných prohlášeních podaných 57 členskými státy OSN a třemi organizacemi – Ligou arabských států, Organizací islámské spolupráce a Africkou unií – největší počet, který kdy případ před ICJ argumentoval.

Základní otázka položená soudu: Překročila přítomnost Izraele na okupovaných palestinských územích (OPT) hranici mezi zákonnou okupací, jak je definována a upravena Haagskou úmluvou z roku 1907 a Ženevskou úmluvou z roku 1949, a „nepřípustným získáním území válkou“ – tj. anexí?

Ano, uvádí v posledních letech stále větší počet právních orgánů.

Ve zprávě z podzimu 2017 pak zvláštní zpravodaj Michael Lynk předložil Radě OSN pro lidská práva čtyřdílný test legality okupace. Izrael neobstál, prohlásil Lynk: a) anektováním částí území, které obsadil v červnu 1967 (východní Jeruzalém a Golanské výšiny); b) nenavrácením území pod suverénní palestinskou správu v přiměřené době; c) tím, že nejedná v nejlepším zájmu palestinského lidu (označovaného ve Čtvrté Ženevské úmluvě jako „chráněný národ“); a tím, že nejedná v dobré víře, „v plném souladu se svými povinnostmi a závazky podle mezinárodního práva“ a jako členský stát OSN.

A, tvrdili před ICJ Lynk a další letos v únoru, ICJ v této záležitosti vytvořil precedens.

Ve svém posudku z roku 1971 o pokračující přítomnosti Jihoafrické republiky v Namibii (Jihozápadní Afrika) soud rozhodl, že Jižní Afrika „zneužila podmínky svého svěřenectví“, že její okupace je proto „nezákonná“ a že režim apartheidu byl povinen „okamžitě stáhnout svou správu z Namibie a ukončit tak okupaci jejího území“.

Izraelští spojenci, kteří rezoluci Poradního stanoviska v OSN nedokázali odvrátit, na soud naléhali, aby ji odmítl vydat, přestože žádost byla přípustná a spadá do jurisdikce soudu; pokud by se tak stalo, narušilo by to „mírový proces“, dvoustranný spor, který nejlépe vyřeší samotné strany. A pokud by stanovisko vydal, aby svůj názor zformuloval co nejužším způsobem, distancoval se od komplexních základních příčin, vrátil se o století zpět, a že soud není schopen posuzovat na základě více než 15 000 stran dokumentů, které mu poskytlo Valné shromáždění a které dosud neznal.

Soud tyto námitky v dnešním rozsudku zamítl.

Zatímco pokračuje v hledání spravedlivého a mírového řešení takzvaného ‚konfliktu‘, rozhodl dnes ICJ, že mezinárodní společenství musí Izrael za jeho protiprávní činy povolat k odpovědnosti.

„Přesné kroky, jak nezákonnou přítomnost Izraele na okupovaném palestinském území ukončit, jsou záležitostí, kterou se musí zabývat Valné shromáždění, které si toto stanovisko vyžádalo, a také Rada bezpečnosti,“ uvádí se v dnešním poradním stanovisku. „Je na Valném shromáždění a Radě bezpečnosti, aby zvážily, jaká další opatření k ukončení nezákonné přítomnosti Izraele jsou nutná s přihlédnutím k současnému poradnímu stanovisku.“

Dnešní poradní stanovisko však zdůrazňuje, že

všechny státy jsou povinny neuznat za legální situaci vyplývající z nezákonné přítomnosti Izraele na okupovaném palestinském území. Jsou také povinny neposkytovat pomoc nebo pomoc při udržování situace vytvořené nezákonnou přítomností Izraele na okupovaném palestinském území. Je na všech státech, aby při respektování Charty Organizace spojených národů a mezinárodního práva zajistily, aby jakákoliv překážka, vyplývající z nezákonné přítomnosti Izraele na okupovaném palestinském území a bránící palestinskému lidu při výkonu jeho práva na sebeurčení, byla odstraněna.

Historický rozsudek

„Myslím, že je to skutečně historické rozhodnutí,“ říká Julia Pinzauti, právní vědkyně na univerzitě v Leidenu, která vede kurz o ICJ. „A,“ řekla Mondoweissu Pinzauti, „vzhledem k tomu, jak očividně nezákonné izraelské praktiky jsou, si myslím, že ICJ k žádnému jinému závěru dospět nemohl.“

„[Je to] vyvrcholení let a let práce, zejména palestinských organizací pro lidská práva,“ říká Pinzauti. „Jestli tato rozhodnutí přinesou změnu nebo ne, pokud jde o ukončení nezákonné okupace a záchrany životů a ukončení apartheidu a diskriminačních praktik a opatření, která brání právu palestinského lidu na sebeurčení, závisí v konečném důsledku skutečně na třetích státech a mezinárodních organizacích.“

„Toto bude od nynějška ústředním bodem prakticky každé rezoluce Valného shromáždění a Rady pro lidská práva,“ řekl před několika dny Mondoweissu bývalý zvláštní zpravodaj OSN Michael Lynk v očekávání rozsudku.

„Slovo ‚nelegální‘ bude od nynějška před ‚okupací‘,“ říká Lynk. Izraelská válka v Gaze prohloubila izolaci Izraele, říká. „Rozhodnutí tohoto druhu od Mezinárodního soudního dvora, myslím, tento druh izolace jen uspíší.“

David KattenburgČesky je vědecký pedagog, novinář, webový vydavatel, podcaster a obhájce lidských práv. Původně z Winnipegu v Kanadě, žije nyní v Bredě v Nizozemsku. Svůj židovský pohled na utlačování Palestinců Izraelem podává v rádiu CBC, Radio Netherlands a Radio Deutsche Welle, produkoval webový magazín Green Planet MonitorČesky a přispíval do The Real News Network. Je také veteránem rádia CKUW a externím přispěvatelem deníku MondoweissČesky.