1. Simon Mabon: Norsko, Irsko a Španělsko plánují uznat palestinskou státnost
2. Reuters: Norsko, Irsko a Španělsko uznaly palestinskou státnost

Norsko, Irsko a Španělsko plánují uznat palestinskou státnost

Ron Fassbender/Alamy Live News

Co to znamená pro mír na Blízkém východě – expertní otázky a odpovědi

Conversation: K začátku letošního května uznalo Palestinu jako nezávislý stát již 143 zemí. Hlasovali pro přijetí Palestiny do Organizace spojených národů (kde má v současnosti status pozorovatele). Jak důležitá jsou tedy tato prohlášení Norska, Irska a Španělska?

SM: Rozhodnutí uznat Palestinu jako stát je nesmírně významným a symbolickým krokem, zejména pokud jej přijímají západní státy. Rozhodnutí zdůrazňuje rostoucí podporu palestinského sebeurčení ve velké části světa – a tato rozhodnutí přivítala Arabská ligaČesky. A přesto samotné uznání těmito státy nestačí.

Prominentní západní mocnosti – včetně USA, Spojeného království, Francie a Německa – se dosud uznání Palestiny zdržely na základě toho, že by to „podkopalo“ skomírající mírový proces z Osla. Dohody z OslaČesky formulovaly vizi mírového soužití mezi dvěma státy – takzvané „dvoustátní řešení“Česky – avšak absence mezinárodně uznaného suverénního státu Palestina celý tento přístup podkopává.

Conversation: Spojené státy a Spojené království zůstávají v tomto ohledu zdrženlivé. Do jaké míry byly pozice Spojeného království a dalších západoevropských států ovlivněny vytrvalou podporou Washingtonu Izraeli?

SM: Většinu minulého století se státy na celém západě z velké části zdráhaly odchýlit se od postojů USA v konkrétních otázkách, přičemž podpora Washingtonu pro Izrael byla ve většině z nich ústřední. Odklon od amerického výslovně proizraelského postoje by vyvolal ve washingtonském pásu mnoho hněvu, což by vyvolalo třenice v diplomatických vztazích s dominantní globální mocností.

A přesto v průběhu minulého roku představitelé Spojeného království, USA a dalších členských států EU určitou míru podpory pro vznik palestinského státu naznačili. Devastace Gazy to posunula kupředu a ukázala potřebu průlomu směrem k trvalému míru.

USA údajně zkoumají možnost uznání Palestiny jako součást „velké dohody“Česky, která zahrnuje ukončení války v Gaze a uznání státu Izrael Saúdskou Arábií. Saúdští představitelé přesto dali jasně najevoČesky, že uznání Izraele může nastat až poté, když skončí válka v Gaze a „bude uznán nezávislý palestinský stát v hranicích z roku 1967 s východním Jeruzalémem jako svým hlavním městem“.

Jiné státy na Blízkém východě spojily postkonfliktní rekonstrukci Gazy s palestinskou státností. Po celou dobu izraelští představitelé – zejména Benjamin Netanjahu – tyto kroky hlasitě odsuzovaliČesky, přičemž Izrael okamžitě odvolal velvyslance v Norsku, Španělsku a Irsku.

Conversation: Ustavení Palestiny jako nezávislého státu je klíčovým předchůdcem dvoustátního řešení. Při pohledu na mapu regionu v současné podobě se zdá téměř nemožné si to představit. Jaká je nejlepší možnost pro určení hranic dvou přebudovaných národů?

SM: Pokud se podíváte na palestinské stránky britského úřadu pro zahraniční věci, společenství a rozvoj, jejich název je „Okupovaná palestinská území“Česky. Vyplývá to z důsledků války z roku 1967 – známé jako šestidenní válkaČesky – kdy izraelské síly obsadily pásmo Gazy, Západní břeh Jordánu, východní Jeruzalém, Sinajský poloostrov a většinu Golanských výšin. Dobytí těchto území nebylo mezinárodním společenstvím uznáno. Většina nadále uznává východní Jeruzalém a Západní břeh za okupované.

Při uznání palestinského státu irský ministr zahraničí Michael Martin prohlásil, že tato entita bude uznána v hranicích z roku 1967, což znamená, že palestinský stát zahrnuje Gazu, Západní břeh Jordánu a Jeruzalém existující jako hlavní město izraelského i palestinského státu. Praktické aspekty jsou však mnohem složitější, pramení z přítomnosti nelegálních osad na Západním břehu Jordánu a širších otázek bezpečnosti.

Dohoda Oslo IIČesky ustanovila administrativní rozdělení napříč Západním břehem před konečnou dohodou o statutu. Oblast A, která tvoří 18 % území, spravuje Palestinská samospráva pod kontrolou palestinské policie. Oblast B, která tvoří 22 % území, spravuje Palestinská samospráva s bezpečnostní kontrolou sdílenou s Izraelem. Oblast C, zdaleka největší (60 %), je spravována výhradně Izraelem a je domovem odhadem 300 000 Palestinců a 400 000 izraelských osadníků. To představuje další výzvy k dosažení dohody o konečném stavu.

Jak Dohoda z Osla II rozdělila okupovaná palestinská území. (ResearchGate)

Rostoucí vliv náboženské praviceČesky v Izraeli situaci dále komplikuje. Členové náboženské pravice získali v Knessetu [parlamentu] význam, zatímco související momenty osadníků pokračují v zabírání půdy v oblasti C a násilném zneužívání domorodých Palestinců na Západním břehu Jordánu a ve východním Jeruzalémě. Dosažení dohody o konečném statusuČesky vyžaduje řešení těchto výzev spolu s existenční otázkou nároků na Jeruzalém.

Conversation: Základním postojem Izraele, který podporují USA, je, že musí být zaručena jeho bezpečnost. Ale nezávislý palestinský stát bude pravděpodobně řídit svou vlastní bezpečnostní i nezávislou zahraniční politiku. Co když se tedy nově nezávislá Palestina snaží spojit se s mocnostmi, které jsou vůči Izraeli a Západu, otevřeně nepřátelské včetně Íránu a Ruska?

SM: Otázky týkající se bezpečnosti sužovaly snahy o dosažení konečné dohody o statusu. Pro Izraelce byla jejich široká angažovanost na palestinských územích vedena bezpečnostními otázkamiČesky, včetně blokády Gazy, „separační bariéry“ a kontrolních bodů na Západním břehu.

Pokračování ve vykonávání bezpečnostního dohledu nad Západním břehem bylo ústředním bodem izraelského postoje a angažovanosti v oblastech B a C. Ustavení palestinského státu by ze své podstaty izraelský bezpečnostní dohled odstranilo. Je tomu tak proto, že nový palestinský stát by byl nutně suverénní a ze své podstaty by vyžadoval, aby ostatní dodržovali zásadu nevměšování se do jeho záležitostí. To potenciálně představuje významnou výzvu pro izraelské bezpečnostní kalkulace. Příslušníci izraelských obranných sil (IDF) pravidelně vstupují na Západní břeh Jordánu a do Gazy, aby „sekali trávník“Česky, což je strategický proces cíleného zabíjení.

Nový palestinský stát by neměl nouzi o spojence v arabském světě i mimo něj. Suverénní státy mohou podle definice svobodně zavádět nezávislou zahraniční politiku a spojovat se s kýmkoli, koho si zvolí.

Víme, že Hamás získal podporu ÍránuČesky, který sám své nepřátelství vůči Izraeli hlasitě vyjadřuje, ale povaha této podpory se liší od angažmá Teheránu s Hizballáhem v Libanonu, s jednotkami lidové mobilizace v IrákuČesky nebo s povstalci HúsíČesky v Jemenu. Po nedávné sérii útoků, ke kterým došlo mezi Izraelem a ÍránemČesky, by jakékoli spojenectví mezi palestinským státem a Íránem ze strany politiků v celém Izraeli bylo považováno za vážnou bezpečnostní výzvu.

V sázce je hodně – ale situace vypadá ze všech stran stále zoufaleji. Vzhledem k ničivě vysokému počtu mrtvých a devastaci života v celé Gaze, stejně jako k pokračující okupaci východního Jeruzaléma a Západního břehu Jordánu a vzhledem k tomu, že dohoda o konečném statusu je stále méně pravděpodobná, se musí něco změnit.

Simon MabonČesky je profesorem mezinárodních vztahů na Institutu Politiky, filosofie a náboženství Lancasterské University, Spojené království. Jeho práce je v průsečíku blízkovýchodních studií, mezinárodních vztahů a (mezinárodní) politické teorie. Zajímá se zejména o suverenitu a její omezování, sektářství, vesmír a nomos, spolu s empirickými projevy těchto problémů. Je ředitelem institutu SEPADČesky, zabývajícího se výzkumem sekt, sektářstvím a jeho projevů.

Zpět na obsah

Norsko, Irsko a Španělsko uznaly palestinskou státnost

Španělský ministr zahraničí José Manuel Albares, norský ministr zahraničí Espen Barth Eide a irský ministr zahraničí Michael Martin gestikulují po tiskové konferenci v Bruselu 27. května 2024. (REUTERS / Johanna Geron)

Shrnutí:

• Španělsko, Irsko a Norsko uznaly palestinský stát
• Tři země doufají, že podpoří mírový proces v Gaze
• Izrael stáhl velvyslance z Osla, Dublinu a Madridu
• USA, Francie a Německo toto rozhodnutí nepodpořily

Madrid, 28. května 2024 (Reuters) – Španělsko, Irsko a Norsko v úterý oficiálně uznají palestinský stát, a to i přes rozzlobenou reakci Izraele, který se po sedmi měsících konfliktu v Gaze ocitá ve stále větší izolaci.

Madrid, Dublin a Oslo uvedly, že se připojením k více než 140 ze 193 členských států OSN, které uznávají palestinský stát, snaží urychlit úsilí o zajištění příměří ve válce Izraele s Hamásem v Gaze.

„Je to historické rozhodnutí, které má jediný cíl: aby Izraelci a Palestinci dosáhli míru,“ řekl španělský premiér Pedro Sanchez v televizním projevu před zasedáním vlády, která opatření formálně schválí.

Španělsko podle něj uzná jednotný palestinský stát zahrnující pásmo Gazy a západní břeh Jordánu pod palestinskou samosprávou s hlavním městem východním Jeruzalémem.

Palestinská samospráva, která vykonává omezenou samosprávu na Západním břehu Jordánu pod izraelskou vojenskou okupací, toto rozhodnutí uvítala.

Sanchez uvedl, že Madrid neuzná žádné změny hranic před rokem 1967, pokud se na nich obě strany nedohodnou.

„Je to jediný způsob, jak pokročit směrem k tomu, co všichni uznávají jako jediné možné řešení k dosažení mírové budoucnosti, tedy palestinského státu, který bude žít vedle izraelského státu v míru a bezpečí,“ dodal.

Irské ministerstvo zahraničních věcí minulý týden oznámilo, že povýší své zastoupení v Ramalláhu na Západním břehu Jordánu na velvyslanectví, jmenuje velvyslance a povýší status palestinské mise v Irsku na velvyslanectví.

Tyto tři země prý doufají, že jejich rozhodnutí podnítí další země Evropské unie, aby je následovaly.

Izrael tento krok opakovaně odsoudil a trvá na tom, že podporuje Hamás, který 7. října ze své základny v Gaze provedl útok na Izrael.

„Sanchezi, když… uznáš palestinský stát, podílíš se na podněcování ke genocidě židovského národa a na válečných zločinech,“ napsal v úterý na X izraelský ministr zahraničí Israel Katz.

Před irským parlamentem vlála palestinská vlajka, protože vláda měla v úterý ráno na zasedání kabinetu uznání schválit.

„Irský lid ví, že řešení v podobě dvou států je jediným způsobem, jak přinést mír a stabilitu lidem v Izraeli a lidem v Palestině,“ řekl novinářům před zasedáním kabinetu premiér Simon Harris.

ROZDÍLNÉ NÁZORY

Z 27 členů Evropské unie již palestinský stát uznaly Švédsko, Kypr, Maďarsko, Česká republika, Polsko, Slovensko, Rumunsko a Bulharsko. Malta a Slovinsko naznačily, že by mohly následovat.

Velká Británie a Austrálie uvedly, že o uznání uvažují, ale člen EU Francie prohlásila, že nyní není vhodná doba, zatímco Německo se připojilo k nejvěrnějšímu spojenci Izraele, Spojeným státům, a odmítlo jednostranný přístup, přičemž trvá na tom, že dvoustátního řešení lze dosáhnout pouze prostřednictvím dialogu.

Konflikt, který vypukl poté, co 7. října bojovníci Hamásu vtrhli přes jižní hranici Izraele, si podle údajů ministerstva zdravotnictví Gazy dosud vyžádal více než 36 000 mrtvých Palestinců.

Izrael tvrdí, že při počátečním útoku, nejhorším v jeho 75leté historii, zahynulo 1 200 lidí a více než 250 rukojmích bylo zajato.

Izrael na tento krok uznání reagoval stažením svých velvyslanců z Madridu, Osla a Dublinu a předvoláním velvyslanců těchto tří zemí, aby shlédli videozáznamy Izraelců zajatých ozbrojenci Hamásu.

Zablokoval také poskytování konzulárních služeb Palestincům na Západním břehu Jordánu a obvinil Španělsko z pomoci Hamásu. V reakci na to Španělsko vystupňovalo kritiku a konflikt v Gaze označilo za „skutečnou genocidu“.

Španělsko v pondělí uvedlo, že požádá ostatní členy EU, aby oficiálně podpořili příkaz Mezinárodního soudního dvora z minulého týdne, který Izraeli nařizuje zastavit vojenský útok na město Rafáh na jihu Gazy.

Sanchez se však v úterý snažil zmírnit napětí tím, že odsoudil Hamás a vyzval k propuštění rukojmích.

„Není to rozhodnutí, které bychom přijali proti někomu, rozhodně ne proti Izraeli,“ řekl. „Chceme mít co nejlepší vztahy.“

Zpět na obsah