pochemu-k-ostanovke-stranaua

Po raketovém útoku z 8. července ukrajinští blogeři vyzvali k zastavení války všemi prostředky

Proč ukrajinští blogeři začali vyzývat k rychlému ukončení války

Poslední masivní raketový úder na Ukrajinu z 8. července odhalil nový trend v náladách veřejnosti. Zatímco dříve po takovém ostřelování ukrajinské sociální sítě téměř jednomyslně požadovaly pomstu Rusku a pokračování války až do vítězství, nyní byla reakce jiná.

Samozřejmě se opět ozývaly výzvy k válce až do vítězství, a bylo jich mnoho. Zaznělo však také mnoho výzev, aby se úřady co nejdříve dohodly na míru. Patřili k nim i populární blogeři s milionovým publikem, kteří dříve o politických tématech psali jen zřídka.

Autoři příspěvků hovoří o obtížnosti dosažení hranic z roku 1991 – jednoho z oficiálních cílů Ukrajiny ve válce, o rostoucím počtu civilních obětí v důsledku bojů a o „politických hrách“ kolem války. Tvrdí, že jednání s Ruskem jsou tak jako tak nevyhnutelná, a proto je lepší je zahájit co nejdříve, aby se zachránily další tisíce lidí, kteří v případě pokračování války zemřou.

V reakci na to byli obviněni z šíření „nehorázných ruských výmyslů“ a objevily se návrhy, aby se jimi zabývala SBU. (bezpečnostní služba Ukrajiny, pozn. redakce)

Odborníci se zároveň domnívají, že blogeři spíše reagují na nálady veřejnosti, které se začaly měnit na podzim loňského roku, kdy bylo jasné, že se naděje na rychlé vítězství nad Ruskem nenaplňují. To způsobilo nárůst počtu stoupenců brzkého ukončení války i bez návratu všech ukrajinských území.

Co tento nový trend znamená a jak může ovlivnit situaci na Ukrajině, analyzovala „Strana“.

Dokud neumírají děti

Mohutný raketový útok na Ukrajinu z 8. července, při kterém jen v Kyjevě zahynulo 33 lidí, vyvolal na ukrajinských sociálních sítích reakci, která není pro poslední vojenské roky typická. Na jedné straně se stejně jako dříve objevily nadávky na Rusko za ostřelování, ničení a smrt, výzvy k pomstě AFU a k tomu, aby uživatelé „přispívali“ více na armádu.

Na druhé straně však řada blogerů psala příspěvky, jejichž obecný smysl je následující: politici si zahrávají s životy lidí a je třeba zastavit válku. To se rozšířilo mezi obrovské publikum, protože někteří z těch, kteří to psali, jsou blogeři s milionem a více odběrateli a také poměrně známí politici.

Jedna z „milionových odběratelů“ – Vladyslava Rogovenko napsala v Insta-stories, že ji zpráva z 8. července „šokovala“.

„Nechte toho šaška jít a vyjednávejte o míru. Dost bylo nevinných mrtvých a téhle hrůzy. Jak dlouho to ještě bude trvat? Můj hněv nemá mezí. Nenávidím úřady na obou stranách,“ stojí v jejím příspěvku.

Blogerka z Ivano-Frankivska Julia Verba, která má 1,6 milionu odběratelů, zase obvinila úřady, že během války kradly.

„Svět to vidí a nic nedělá. Naši zemi okrádá naše vlastní moc. Umírají děti a lidé. Jsou ničeny rodiny a životy. Plány a sny,“ napsala.

Blogerka Mila Barajevová, která má 223 000 odběratelů, napsala, že „je jí jedno, jak to skončí, hlavně aby neumíraly děti“.

„Už to konečně zastavte. Je mi úplně jedno jak, hlavně aby už neumíraly děti kvůli vašim @zasraným@ politickým hrám,“ stojí v jejím příspěvku.

Bloger Alexander Vološin, který má také milion odběratelů, zase uvedl, že „tuhle válku nevybojujeme a musíme být chytřejší“.

„Musíme být kurva chytřejší, v celé téhle hře, protože je to hra. Musíme hrát podle jejich pravidel, a pak je v jednu chvíli naštvat, že vlastně hráli podle našich,“ řekl Vološin po ostřelování.

Proti pokračování války se vyslovila také Anna Alkhimová, známá blogerka z Dněpru.

„To vaše „не пробачемо“, „переможемо“[1], to je všechno tak na hovno, myslím, že nejsem jediná. „переможемо“ – kdy? To je, až už si vyděláte spoustu peněz, až ze země nic nezbude, žádní lidé, žádné děti, žádná armáda, nikdo nezůstane, pak nebudete „пробачемо,“ /* řekl Alchim.

Současně s blogery hovořila o nutnosti ukončit válku i řada politiků.

„Potřebujeme ukončit válku? Jednoznačně! Desetitisíce našich občanů již zemřely, staly se invalidy. Ženy denně ztrácejí své nejlepší manžele, syny, rodiče. Už jsme toho ztratili tolik! Už jsme pocítili všechny důsledky války… Jako politik, jako vlastenec své země nechci, aby Ukrajina přestala existovat! Velmi bolestně prožívám každou naši ztrátu, každý život… Proto musíme udělat vše pro ukončení války na všech úrovních, při každé příležitosti! Právě konec války bude vítězstvím!“ – napsal poslanec Artem Dmytruk (dříve vyloučený ze „Služebníků lidu“) na svém kanálu Telegram.

V podobném duchu se vyjádřil i Oleksij Arestovič, který kritizoval „stranu války“, která vyzývá k „válce až do vítězného konce“.

Jaké návrhy slyšíme od „válečné strany“ a od lidí, kteří jsou v ní emocionálně uvězněni?

1. „Válka až do vítězného konce“. – Co se rozumí pod pojmem „konec“? Zničení Ruské federace, ukrajinské vlajky nad Kremlem? Jakými prostředky toho hodláte dosáhnout, když jste nedokázali udržet Rabotino a Avdějevku?

2. „Svět se probudí a konečně…“. Svět už viděl (…a prováděl) horší tragédie. Mosul, Gaza, Hirošima, Drážďany, Coventry, Mariupol. Pocity míru budou trvat tři dny, ale politika se nezmění ani na minutu. Tato politika nepřesune na Ukrajinu množství finančních prostředků, které by splnilo požadavek číslo jedna. A i kdyby byly převedeny (na chvíli si to představme), naše úroveň organizace neumožní jejich efektivní využití. Nepotřebujeme „stranu míru“. Potřebujeme stranu střízlivosti. „Válka až do konce“ znamená další stovky mrtvých dětí a váš ‚mír‘ s tím nic neudělá. A my s tím nic neuděláme – nemáme na to prostředky a nemáme na to organizaci. Naší jedinou šancí je zastavit válku a resetovat stát a společnost. Dnes ještě můžeme na city křičet o „…válce až do vítězného konce“, ale zítra si musíme poctivě odpovědět na otázku – co je to ten „konec“? A kdo ho potřebuje? Chceme být Afghánistánem pro Rusko, nebo Švýcarskem pro sebe?“, napsal Arestovič na svém kanálu Telegram.

Signály pro SBU

Blogeři, kteří vyzývali k urychlenému uzavření míru, byli okamžitě obviněni, že si „nahrávají Kremlu“.

„Takzvaní blogeři-influencerové podivuhodnou shodou okolností začali synchronizovaně skuhrat s některými otevřenými ruskými narativy a vyjadřovat přání vzdát se území výměnou za efemérní mír. Začali obviňovat ukrajinské úřady, nikoli Rusko, ze smrti našich občanů, nebo alespoň dělit odpovědnost za tragédii napůl. Velmi rád bych si myslel, že šlo o nehodu, ale žiji v tomto světě příliš dlouho na to, abych tomu věřil. Doufám, že SBU proces sleduje a nebude ignorovat pokus skupiny lidí ovlivnit milionové publikum v zájmu nepřítele,“ napsal na své facebookové stránce Sergej Pritula, známý politik a dobrovolník s 1,4 milionu sledujících.

Bývalý šéf oděského Pravého sektoru Sergej Sternenko však v reakci na prohlášení blogerů vyslovil podezření, že existuje „nasazená konspirační (i ne tak konspirační) síť, která takové zprávy (o potřebě míru – pozn. red.) vypouští z nějakého důvodu“.

„Měli by být pod přísným dohledem speciálních služeb,“ napsal na svém Telegram-kanálu, kde má téměř 780 tisíc odběratelů.

Na Telegramovém kanálu týmu Bihus.info zase napsal, že jelikož konkrétně poslanec Dmytruk říká, že „vítězstvím bude konec války“, pak na základě jeho „aktivní podpory moskevské církve“ na takové „vítězství“ už dlouho čeká.

Toth odpověděl, že „výzvy k míru jsou dnes ‚projevem skutečné síly a starosti o náš lid, o naše děti‘.

„Mír není vzdání se pozic, je to boj o budoucnost, v níž budeme všichni žít a budovat silný a rozvinutý stát!“. – Dmytruk napsal na svém kanálu Telegram.

Reaguje na nálady veřejnosti.

V komentářích pod příspěvky zastánců a odpůrců rychlého uzavření míru se podle pozorování „Strany“, pokud odstraníme vyložené „boty“, názory také nápadně rozcházejí. Mnoho lidí navíc podpořilo postoj blogerů, kteří jsou pro brzké ukončení války.

„Promírové“ názory zaznívaly již dříve, ale ne veřejně. A sociální sítě jsou nepochybně veřejným vyjádřením názorů. Proč to „prasklo“ nyní: mezi mnoha lidmi roste únava, ba podráždění, nevidí dobré východisko ze současné situace,“ komentoval pro Strana politolog Ruslan Bortnik.

Podle politologa Andreje Zolotareva blogeři, kteří se vyslovili pro rychlé ukončení války, reagují na nový veřejný trend.

„Značná část společnosti je unavena válkou a je připravena přijmout jakoukoli verzi míru. Někteří blogeři to vycítili a chtějí těmto náladám odpovídat. Zároveň jiní blogeři, stejně jako dříve, mluví a píší na sociálních sítích o potřebě pomstít bombardování, a to také část společnosti podporuje,“ odpověděl Zolotarev na dotaz Strany.

Žádnou společnou řeč zde zatím nevidí. Diskuse se však pravděpodobně nedá zastavit.

„Čekají nás velké veřejné bitvy. Všichni budou dál diskutovat o tom, co země potřebuje, co dál: kompromis, „zmrazení“ konfliktu nebo válka do vítězného konce. Spolu se společností se bude rozvrstvovat i blogerské prostředí,“ řekl Bortnik. Diskuse navíc může přerůst ve velký veřejný dialog o směrech vývoje Ukrajiny.

„Země si musí vybrat, kam se má ubírat, jakou trajektorii, kterou zatím určuje invaze a vedení,“ poznamenává expert.

Vedení na tuto diskusi zatím nereaguje, ačkoli, jak bylo napsáno výše, zastánci „války do vítězného konce“ již požadují potrestání těch, kteří jsou pro rychlý mír.

„Úřady zatím sledují reakci společnosti. V zásadě umí pracovat se složitými emocemi a využívat je ve svůj prospěch. Zda se zapojí i orgány činné v trestním řízení a speciální služby, zatím není jasné,“ říká politolog Zolotarev.

„Je možné, že se pokusí jednotlivé blogery, kteří požadují klid, rozdrtit rukama orgánů činných v trestním řízení. Problémem pro úřady však je, že lidí, kteří si přejí co nejrychlejší ukončení války, je už příliš mnoho. Takže se domnívám, že potlačit takové nálady, a tedy i diskusi na téma konce války, nebude možné,“ říká politolog Bortnik.

Zároveň, pokud, jak se mnozí odborníci domnívají, ukrajinské úřady skutečně zvažují možnost kompromisu ohledně ukončení války, pak mohou výzvy k brzkému jednání využít k přípravě veřejného mínění pro případ, že by takové jednání skutečně začalo. Více jsme o tom psali zde.


[1]не пробачемо“ – nedovolíme; „переможемо“ – vítězství (ukrajinsky)

Denis Rafalskij je politický zpravodaj, analytik a komentátor. Vzděláním učitel angličtiny a francouzštiny, ale ocitl se v žurnalistice. Pracoval v médiích v Donbasu, Kyiv Post, novinách Kapital a internetovém vydání Apostrof. Se „Stranou.ua“ spolupracuje od jejího založení.


[VB]