USA a Izrael jsou světovou většinou stále více odsuzovány a izolovány

Rozhovor vede Thomas Kaiser

Prof. Dr. iur. et phil. Alfred de Zayas, odborník na mezinárodní právo a bývalý člen OSN

Thomas Kaiser: Mezinárodní soudní dvůr (ICJ) nařídil Izraeli, aby zajistil, že armáda nebude páchat genocidu v pásmu Gazy, a že musí být povolena humanitární pomoc. Jak se na rozsudek díváte z hlediska mezinárodního práva?

Alfred de Zayas: ICJ měl nařídit příměří. Článek 41 statutu ICJ uvádí:

1. Soud má pravomoc uvést, pokud se domnívá, že to okolnosti vyžadují, jakákoli prozatímní opatření, která by měla být přijata k zachování příslušných práv kterékoli strany.

2. Do konečného rozhodnutí budou strany a Rada bezpečnosti neprodleně informovány o navrhovaných opatřeních.

Thomas Kaiser: Jaké by to mělo důsledky?

Alfred de Zayas: Mnohé nebo žádné. Mnoho, pokud mezinárodní společenství nakonec přijme opatření. Žádné, pokud to budeme tolerovat, stejně jako jsme tolerovali Ázerbájdžánu a Turecku etnickou čistku v Náhorním Karbachu v listopadu 2023 vyhnáním 120 000 Arménů – pokračování genocidy z let 1915 až 1923.

Preventivní opatření jsou závazná. Izrael je musí respektovat, ale nebude, protože se těší bezvýhradné podpoře USA. USA a Izrael jsou světovou většinou stále více odsuzovány a izolovány.

Thomas Kaiser: Lze z reakce Izraele vyčíst, že obě opatření dodržuje a že došlo ke změně jeho vojenského přístupu?

Alfred de Zayas: Ne. Izrael se po desetiletí bouří proti OSN, proti mezinárodnímu humanitárnímu právu, proti mezinárodnímu právu obecně. Mezinárodní společenství by z toho mělo vyvodit důsledky a uvalit na Izrael hospodářský bojkot, přerušit diplomatické styky a zatýkat a odsuzovat izraelské politiky a vojenský personál podle zásady „univerzální jurisdikce“, jak to například udělalo Švédsko s íránskými občany, kteří naivně přiletěli do Švédska na rodinnou návštěvu.

Thomas Kaiser: Různé lidskoprávní organizace, stejně jako Palestinci v Gaze, na Západním břehu Jordánu a v diaspoře, byli verdiktem zklamáni, protože ICJ nevyzval k příměří.

Alfred de Zayas: Těmto lidskoprávním organizacím patří čest. Jihoafrická republika požadovala od soudu devět bodů. Soud vyhověl šesti bodům. Těchto šest bodů zcela postačuje k ukončení genocidy. Těchto šest bodů může být realizováno pouze v případě, že bude uzavřeno příměří. Jasný požadavek na příměří by však byl jistě lepší. Mnoho lidí by si to přálo, protože by to mělo velký symbolický význam.

Thomas Kaiser: Neměly by být boje okamžitě zastaveny, aby se zabránilo genocidě, kterou Jihoafrická republika odsuzuje a před kterou varuje Mezinárodní soudní dvůr?

Alfred de Zayas: Přesně tak. Ale tak jako tak se Izrael ani USA nechtějí vzdát. Oba ztratili směr. Nebude snadné se z této trapné situace dostat. Izrael a USA se soustředí na eskalaci. To by mohlo zapálit celý Blízký východ: Irák, Írán, Jemen, Egypt, Jordánsko, Sýrii, Libanon a tak dále – dokonce i Turecko.

Thomas Kaiser: Izrael tvrdí, že chce Hamás vojenskou akcí zlikvidovat, a odvolává se přitom na právo na sebeobranu. Mezitím bylo zabito přibližně 30 000 Palestinců, zejména žen a dětí. Může být argumentace Izraele z hlediska mezinárodního práva obhajitelná?

Alfred de Zayas: Vůbec ne. Izrael je okupant, okupační stát, a proto se nemůže odvolávat na právo na sebeobranu. Izrael je od roku 1947 agresorem. Naopak Palestinci – stejně jako všechny okupované národy – mají právo na odpor, a to i se zbraní, jak víme z dekolonizace a z mnoha rezolucí OSN, včetně rezoluce 2625, které právo na odpor potvrzují. Izrael musí nejprve realizovat právo Palestinců na sebeurčení, jak požadují stovky rezolucí OSN a poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora z roku 2004. Článek 51 Charty OSN stanoví:

Žádné ustanovení této Charty neomezuje, v případě ozbrojeného útoku na některého člena Organizace spojených národů, přirozené právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu, dokud Rada bezpečnosti neučiní opatření k udržení mezinárodního míru a bezpečnosti. Opatření učiněná členy při výkonu tohoto práva sebeobrany oznámí se ihned Radě bezpečnosti.

Alfred de Zayas: Izrael tvrdí, že má právo na sebeobranu. Toto právo však platí pouze v případě, že „obránce“ není skutečným agresorem. Válka nezačala 7. října 2023, ale již v roce 1947/48, kdy byla vyhlášena Nakba. [3] Právě Palestinci mají právo na sebeobranu proti izraelské krádeži půdy a politice apartheidu. Právo na sebeobranu navíc nedovoluje ani kolektivní trest, ani odvetu a už vůbec ne genocidu!

Záležitost již projednává Rada bezpečnosti, ale podle článku III e Úmluvy o genocidě jsou za genocidu částečně odpovědné i samotné USA. Zbraně, které Palestince zabíjejí, jsou zbraněmi USA a USA dokonce vetovaly rezoluci Rady bezpečnosti ve prospěch příměří.

Nastal čas, aby se Valné shromáždění na základě rezoluce „Sjednocení pro mír“ ujalo této věci a přijalo rezoluci proti Izraeli a všem státům, které Izrael podporují a dodávají mu zbraně. [1]
Jednotlivé státy pak musí provést vlastní opatření proti Izraeli. Pro Palestince je to otázka života a smrti.

Thomas Kaiser: Pnina Tamano-Šata, izraelská ministryně pro přistěhovalectví a integraci, v rozhovoru pro NZZ řekla: „Jediný, kdo chce genocidu, je Hamás“. Co si o tomto hodnocení myslíte? Je oprávněné?

Alfred de Zayas: Je to drzé, nelidské. V jidiš se tomu říká chutzpah, převrácení reality, bezkonkurenční drzost. A neříkám to jen já, ale i moji přátelé, známí židovští profesoři a kritici politiky Benjamina Netanjahua, jako jsou Ilan Pappe, Norman Finkelstein a Jeffrey Sachs. Tamano-Shatas hlásá klasickou propagandu a dezinformaci týkající se izraelsko-palestinského konfliktu: z obětí se stávají pachatelé a naopak. Tacitus před 2000 lety napsal, že je lidskou přirozeností nenávidět ty, vůči kterým se člověk provinil: Proprium humani ingenii est odisse quem laeseris (Tacitus, Agricola, 42). A – což je nepříjemné – NZZ [4] otiskuje tento nesmysl.

Thomas Kaiser: Jaká mírová opatření by se ještě dala přijmout, aby se ukončilo vraždění v pásmu Gazy, ale i na Západním břehu Jordánu, které kritizují i USA?

Alfred de Zayas: Pomohlo by, kdyby 100 členských států OSN přerušilo diplomatické styky s Izraelem. Nemůžeme nečinně přihlížet genocidě.

Thomas Kaiser: Je zarážející, že se dosud neozvaly hlasy, které by zabíjení žen označily za akt pohrdání ženami a odsoudily za něj Izrael.

Alfred de Zayas: Zvláštní zpravodajka OSN pro násilí na ženách Reem Alsalemová opakovaně odsoudila zabíjení žen a dětí. Média ji však ignorují. [2]

Thomas Kaiser: Když ruská raketa zabije na Ukrajině pět civilistů, což je jistě nepřípustné, západní média se pohoršují. Skutečnost, že za čtyři měsíce války v pásmu Gazy zemřelo více civilistů než za dva roky války na Ukrajině, se zamlčuje, jak jen to jde …

Alfred de Zayas: Protože západní tisk – New York Times, Washington Post, BBC, FAZ, DIE ZEIT, dokonce i NZZ – nelze považovat za nezávislý. Tento „lživý a neúplný tisk“ je z velké části ve službách Washingtonu a Bruselu. Nejen Reem Ansalem, ale i reportéři jako Richard Falk, Michael Lynk, John Dugard, Alena Douhanová, Idriss Jazairy a Michael Fakhri jsou establishmentovým tiskem jednoduše ignorováni.

Thomas Kaiser: Profesore de Zayasi, děkuji vám za rozhovor.

ODKAZY A REFERENCE

[1]

[2]