Ze záporožského bojiště přicházejí rozporuplné zprávy o pokusech ukrajinských sil o průlom u obce Rabotino.

Ačkoli mlha války v tuto chvíli brání definitivnímu popisu toho, co se v Rabotinu a jeho okolí odehrává, jedno je jisté – není to první pokus Ukrajiny prolomit tamní ruskou obranu, a pokud se jim to dosud nepodařilo, nebude to pokus poslední.

Bitva o Rabotino se dost možná zapíše do dějin rusko-ukrajinského konfliktu jako novodobá verze bitvy o Prochorovku, která se odehrála 12. července 1943 mezi německou a sovětskou armádou. U Prochorovky sovětská obrana zlomila páteř německému pancéřovému útoku. Vypadá to, že podobná situace se dnes odehrává v okolí vesnice Rabotino, kde ruští obránci bojují s ukrajinskými útočníky v obrněných vozidlech americké a německé výroby.

Ukrajina a její páni z NATO si při nové snaze o prolomení ruské obrany v Záporoží nejspíš vzali ponaučení z historie Skotska. Legenda praví, že když první skotský král Robert Bruce viděl, jak pavouk, kterému se nepodařilo utkat pavučinu, to zkouší znovu a znovu dokud neuspěje, tuto zkušenost použil jako motivaci pro svůj vytrvalý boj proti anglické koruně.

Postřeh Roberta Bruce později posloužil jako inspirace americkému pedagogovi Thomasi Palmerovi. V příručce pro učitele z roku 1840 píše: Tohle je lekce, kterou byste si měli osvojit: Zkoušejte, zkoušejte to znovu. Když se to nepodaří napoprvé, zkoušejte to znovu.

Vytrvalost nejlépe popisuje to, co se odehrává na bojištích v oblastech, které Rusko nazývá Novorossia (Nové Rusko) – sebevražedné nájezdy ukrajinských sil na připravené obranné pozice ruských protivníků. Doposud dosáhly jen o málo víc než mrtvoly a zničená vozidlaČesky.

Vytrvalost, jak ukazuje poznatek Roberta Bruce, může – a často se to také podaří – zvítězit tváří v tvář nepřízni osudu. Když byla současná ukrajinská protiofenziva koncipována poprvé, na podzim roku 2022, vycházela Ukrajina ze studie s vytrvalostí, která se skutečně osvědčila – úspěšná protiofenziva uspěla vytlačením ruských sil z Charkovské oblasti a znovu dobyla pravý břeh Chersonské oblasti včetně města Cherson. K úspěchu přispělo, že NATO poskytlo vojenské vybavení a výcvik v hodnotě desítek miliard dolarů, spolu s podporou operačního plánování, zpravodajskými informacemi a sledovacími a průzkumnými zdroji NATO.

Když podzimní protiofenzíva skončila, Ukrajinci a jejich pánové z NATO se soustředili na vybudování nové ukrajinské armády, která by nahradila tu, která vykrvácela v Charkově a Chersonu, nové ukrajinské armády, která by se na jaře 2023 pokusila útočné operace obnovit.

Nic z toho nebylo tajné. Velitel ukrajinských ozbrojených sil, generál Valerij Zalužnyj, v rozhovoru objasnil, že cílem operací na jaře 2023 je prolomit ruskou obranu v záporožské operační zóně a postoupit o 84 kilometrů k městu Melitopol. Jeho ovládnutí, jak prohlásil, by nám zajistilo plnou palebnou kontrolu pozemního koridoru [spojujícího Krymský poloostrov s Donbasem a Ruskem], protože z Melitopolu už můžeme střílet na Krymský průliv.

Zalužnyj, se sebedůvěrou získanou z nedávných úspěchů na bojišti, prohlásil: Vím, že mohu tohoto nepřítele porazit, než přidal podmínku: Ale potřebuji zdroje. Zalužnyj řekl, že na základě daného úkolu dokážu spočítat, jaké zdroje jsou potřeba k vybudování bojeschopnosti, a čísla uvedl: Potřebuji 300 tanků, 600-700 bojových vozidel pěchoty, 500 houfnic. K tomu rychle poznamenal Teď nemluvím o letounech F-16Česky. Řekl však, že potřebuje dělostřeleckou munici – spoustu munice. A prohlásil, že NATO není schopno tuto potřebu uspokojit.

Zalužnyj výzbroj, kterou požadoval, dostal. Poslal své síly na výcvik do zemí NATO, zatímco své bojové plány úzce koordinoval s partnery v NATO. Vybrané ukrajinské jednotky vyslal do německého Grafenwoehru, kde se jim dostalo pětitýdenního kurzu s americkými instruktory, zaměřeného na efektivní vedení operací kombinovaných zbraní velikosti roty a praporu, integrující dělostřelectvo, obrněné a pěší síly.

Cílem Zalužného bylo město Melitopol. Aby se tam ukrajinská armáda dostala, musela prolomit ruskou obranu  připravovanou po celé měsíce. Ukrajinští velitelé a jejich partneři z NATO věřili, že klíčem k vítězství je postavit dobře vycvičené, dobře vybavené a vysoce motivované ukrajinské síly proti ruským jednotkám, jejichž výcvik a morálku považovali za podřadnéČesky a které se pod plnou sílou ukrajinského útoku zhroutí a utečou.

V lednu 2023 začaly ukrajinské síly prozkoumávat ruskou obranu a hledat nejslabší místo, které by se pak stalo ústředním cílem jejich útoku. Domnívaly se, že ho našly poblíž vesnice Rabotino v Záporoží ve švu mezi 291. motostřeleckým plukem (MSP) a 70. MSP 42. gardové motostřelecké divize.

NATO si vybralo dvě nejlépe vycvičené a nejlépe vybavené ukrajinské brigády – 33., která používala pěchotní bojové vozidlo M-2 Bradley americké výroby, a 47., která byla vybavena bojovými tanky Leopard německé výroby. Obě brigády byly vycvičeny Spojenými státy v taktice kombinovaných zbraní, podle které měly nasadit plnou sílu podél švu mezi 291. MSP a 70. MSP. Ukrajinští vojáci byli přesvědčováni, že ruské oddíly přidělené k těmto tažným jednotkám při prvním náznaku vážného boje utečou nebo se vzdají.

Ukrajinský útok začal 8. června 2023 a udeřil proti ruské obraně v okolí obce Rabotino. Během několika hodin bylo všem zúčastněným jasné, že očekávání ukrajinských velitelů a velitelů NATO neodpovídá realitě na místě – ruští vojáci, kteří Rabotino bránili, se drželi pevně, což bylo vedlejším produktem dobrého výcviku, vynikajícího velení, správné taktiky a odpovídajícího vybavení. Ukrajinci naproti tomu fatálně selhaliČesky a bojiště zaplnily vyhořelé obrněné transportéry Bradley, tanky Leopard a mrtvoly ukrajinských vojáků. Postupné útoky v průběhu následujících dní dosáhly obdobných výsledků – Rusové se udrželi, zatímco Ukrajinci umírali.

V následujících týdnech se zdálo, že Ukrajina svou taktiku změnila, upustila od výcviku v Německu s kombinovanými zbraněmi a namísto toho začala používat útoky pěchoty, silně podporované dělostřelectvem, jejichž cílem bylo rozbít ruskou obranu kousek po kousku. Ačkoli zpočátku zaznamenaly větší úspěch než počáteční s využitím obrněné techniky, nakonec je Rusové odrazili a Ukrajinci utrpěli obrovské ztráty na živé síle.

Neúspěch ukrajinského tažení na Melitopol byl na summitu NATO v litevském Vilniusu 11. a 12. července obrovskou ostudou jak pro ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, tak pro jeho partnery z NATO. V následném ukazování prstem a vzájemném obviňování se Ukrajina pranýřovala, že byla požádána o splnění obtížného vojenského úkolu s nedostatečnými zdroji, a konkrétně se odvolávala na nedostatek stíhaček F-16 (navzdory tomu, že generál Zálužný F-16 výslovně vyřadil ze seznamu vybavení, které podle svých slov k úspěšnému útoku na Melitopol potřeboval).

Mezitím NATO svalilo vinu za neúspěšnou ofenzívu přímo na bedra ukrajinských důstojníků, kteří nedokázali správně použít taktiku, jíž se učili v Grafenwoehru. Uniklá zpráva německé zpravodajské služby zdůrazňovala, že přechod Ukrajiny od masivních pancéřových útoků k menším útokům vedeným pěchotou představoval naprostý odklon od operací s kombinovanými zbraněmi, které ji učilo NATO. Německá zpráva však pominula, že se NATO pokusilo operační umění, jehož zvládnutí vyžaduje měsíce, ne-li roky, vtěsnat do výcviku, který trval jen několik týdnů.

Ukrajina vyšla z vilniuského summitu v klasické situaci Hlavy 22, problému, jehož jediné řešení je popřeno okolností, která je jeho součástí, anebo pravidlem. Pokud Ukrajina chtěla, aby její partneři v NATO zvýšili vojenskou pomoc, například poskytnutím stíhaček F-16, musela prokázat pokrok na bojišti. Aby však mohla pokrok na bojišti prokázat, musela zaútočit bez podpory stíhaček F-16, což jakýkoli takový útok odsoudilo k neúspěchu.

Kromě toho odhalil summit ve Vilniusu realitu rostoucí únavy partnerů NATOČesky z Ukrajiny, přičemž někteří z nich začali pochybovat o svých možnostech poskytovat jí časově neomezenou podporu. Ukrajina musí prokázat vůli a schopnost zvítězit nad Ruskem, domnívají se mnozí západní pozorovatelé, jinak Západu nezbude než začít hledat diplomatickou cestu z války. Takové vyjednávání by mohlo Ukrajinu přinutit, aby v rámci podmínek akceptovala ztrátu území, které si v současnosti nárokuje Rusko, což je pro Zelenského vládu tabu.

Tváří v tvář Hobbsonově volbě[1] nařídil Zelenskij Zalužnému, aby ofenzívu v Záporoží zdvojnásobil a ukrajinské síly nasadil způsobem odpovídajícím výcviku, kterého se jim od NATO v průběhu posledních sedmi měsíců dostalo.

Americký komik W. C. Fields měl na Palmerovu hlášku zkoušej to znovu jiný názor. Prohlásil: Když napoprvé neuspěješ, zkus to znovu. Pak to celé vzdej. Nemá smysl být kvůli tomu blázen!

To, co Zelenskij, Zalužnyj a ukrajinská armáda kolem vesnice Rabotino podnikají, je, mírně řečeno, pošetilé. Touha dobýt Melitopol se pro Zelenského stala svatým grálem, který Ukrajinu přijde draho, a to jak z hlediska životů zmařených na bojišti, tak i z hlediska geopolitických důsledků prodlužování boje, který Ukrajina nemůže vyhrát, a to jak z hlediska možných dalších územních ztrát, tak z hlediska dlouhodobých ekonomických a společenských dopadů ztráty životně důležitých zdrojů a infrastruktury.

Albert Eistein, slavný vynálezce kvantové fyziky, se k tématu vytrvalosti vyjádřil ještě erudovaněji: Šílenství je dělat stále dokola stejnou věc a očekávat jiné výsledky.