1. Blogger Billmon: Prodloužení války na Ukrajině: USA povolily použití ATACMS proti Rusku
2. Zoltán Kottász: Ukrajina odpálila americké rakety na Rusko
3. Glenn Diesen: USA schválily raketové útoky dlouhého doletu na Rusko
4. Finian Cunningham: Proč by měl Putin Bidenovu patetickou provokaci ignorovat

Analýzu Bloggera Billmona To Prolong The War In Ukraine U.S. Allows ATACMS Use On Russia publikoval server Moon of Alabama 18. listopadu 2024

Prodloužení války na Ukrajině: USA povolily použití ATACMS proti Rusku

Prezident Joe Biden, či kdokoli, kdo za něj myslí, dělá vše pro to, aby byl mír na Ukrajině méně pravděpodobnýČesky:

Prezident Joe Biden povolil Ukrajině, aby použila rakety dodané Spojenými státy k útokům hlouběji do Ruska, čímž se uvolní omezení na zbraně s delším dosahem.
…
Putin varoval, že Moskva by mohla poskytnout zbraně dlouhého doletu ostatním k útokům na západní cíle, pokud spojenci NATO dovolí Ukrajině použít jejich zbraně k útoku na ruské území.
…
Podle jednoho z lidí obeznámených s vývojem budou rakety delšího doletu pravděpodobně použity v reakci na rozhodnutí Severní Koreje podpořit Putinovu invazi na Ukrajinu.

Rakety ATACMS, které Ukrajina dosud směla odpalovat převážně proti Krymu, byly nosiče kazetové munice s dosahem asi 160 kilometrů.

Zatím nevíme, zda je nově povolené použití munice ATACMS na cíle v Rusku relevantní pouze pro typ střel s kazetovou municí nebo pro vysoce výbušné střely ATACMS s dosahem 300 kilometrů.

Ruský prezident Vladimir Putin však správně poukázal na to, že JAKÉKOLI použití ATACMS vyžaduje zapojení prostředků NATO (U.S./UK) pro získávání údajů o zaměřování a pro plánování a programování dráhy rakety.

Jakékoli použití ATACMS přímo proti Rusku je tedy aktem války NATO proti Ruské federaci. Ruská reakce na to bude přiměřená, ale může se docela dobře objevit na scéně daleko od Ukrajiny.

Vojenská užitečnost útoků ATACMS proti Rusku je pochybná:

Celkové zásoby raket ATACMS jsou nedostatečné, takže američtí představitelé v minulosti zpochybňovali, zda by jich mohli Ukrajině poskytnout dostatek, aby to mělo význam.

Zdánlivým důvodem pro povolení použití ATACMS je obrana ukrajinských jednotek, které vtrhly do ruské Kurské oblasti.

Během této invaze ukrajinské jednotky postoupily do Ruska hlouběji, než jim umožňovalo obvyklé dělostřelecké krytí do hloubky 20 kilometrů. Na jejich další podporu byly na frontu vytaženy raketomety HIMARS s raketami GMLRS s dosahem 70 kilometrů. Jen několik z nich svou službu u ruských hranic přežilo. Během srpna a září 2024 jich ruské síly zasáhly šest nebo sedm. (Právě dnes bylo hlášeno zničení dalšího.)

ATACMS nejsou žádné zázračné zbraně. Průběžná bilance zpráv ruského ministerstva obrany uvádí 235 úspěšných odchycení raket ATACMS.

Použití ATACMS na podporu ukrajinského předmostí v Kursku Rusku poněkud ztíží jeho likvidaci. Rusko prohlásilo, že nebude vyjednávat, dokud ukrajinské jednotky jeho zemi neopustí. Prodloužení existence předmostí tak zabrání rychlé mírové dohodě, kterou má možná nově zvolený prezident Donald Trump na mysli.

Aby nasazení ATACMS proti Rusku dále zdůvodnila, poukazuje Bidenova administrativa na severokorejského strašáka:

Severní Korea poskytla Rusku tisíce vojáků, aby Moskvě pomohla získat zpět území v pohraniční oblasti Kurska, které letos zabrala Ukrajina.

..

Podle odhadů USA, Jižní Koreje a Ukrajiny bylo do Ruska vysláno až 12 000 severokorejských vojáků.

„Odhady“ jsou odhady analytiků, pro které neexistují žádné důkazy.

Nebylo prokázáno nic, co by dokazovalo, že v Rusku nějací severokorejští vojáci jsou. Tvrzení, že se v Kurské oblasti připravuje k boji kontingent severokorejských vojáků o velikosti divize, uvedla Ukrajina až poté, kdy ji americký think-tank navrhl použít to jako téma rozsáhlejší propagandistické kampaně.

Rusko disponuje dostatečnými silami k eliminaci ukrajinských jednotek na svém území. Je velmi pochybné, že by jakékoli ruské velení souhlasilo se zapojením severokorejských jednotek do jakékoli ruské operace. Propagandistické tvrzení o „severokorejských vojácích“ tak nadále zůstává jen tvrzením.

Nastupující prezident Donald Trump veřejně prohlásil, že bude usilovat o co nejrychlejší ukončení války na Ukrajině. Bidenova administrativa nejenže pomohla tuto válku rozpoutat, ale snaží se ji co nejdéle prodlužovat.

Z vojenského hlediska neposkytne použití ATACMS proti cílům v Rusku ukrajinským silám žádnou významnou výhodu. Nezbývá jim žádná možnost, jak se v této válce udržet nebo zvítězit. Jejich porážka je nevyhnutelná.

Povolení použití ATACMS proti Rusku však povede k eskalaci války do nové dimenze. Prodlouží to cestu k jakékoli mírové dohodě. A to výhradně ve prospěch těch, kteří jsou na této válce politicky a finančně zainteresováni.

Zpět na obsah

Ukrajina odpálila americké rakety na Rusko

Francouzský prezident Emmanuel Macron (vlevo) a americký prezident Joe Biden se účastní prvního dne summitu G20 v brazilském Riu de Janeiru 18. listopadu 2024. Foto: Pablo Porciuncula / AFP

Podle ukrajinské tiskové agentury „RBC-Ukrajina“ provedlaČesky Ukrajina první úder proti Rusku raketami ATACMS dodanými USA. Střely s doletem 300 kilometrů zasáhly muniční sklad u města Karačev na západě Ruska. Útok potvrdila ukrajinská Rada národní bezpečnosti a obrany.

Použití raket představuje novou etapu války, kterou Rusko označilo za jasnou eskalaci.

Ruský prezident Vladimir Putin v úterý 19. listopadu podepsal revidovanou jadernou doktrínu, v níž prohlásil, že konvenční útok na Rusko ze strany jakékoli země, která je podporována jadernou mocností, bude považován za společný útok na jeho zemi.

Jak jsme již dříve informovali, americký prezident Joe Biden nedávno udělil Ukrajině souhlas k odpálení amerických raket dlouhého doletu hluboko na ruském území.

Moskva dala jasně najevo, že takový krok považuje za eskalaci války a že by to znamenalo účast západních zemí v konfliktu, na což by Rusko odpovídajícím způsobem reagovalo.

Jak v pondělí (18.11.2024) uvedla mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharovová:
Použití raket dlouhého doletu Kyjevem k útoku na naše území by znamenalo přímou účast Spojených států a jejich satelitů, jakož i radikální změnu samotné podstaty a povahy konfliktu.

Rozhodnutí amerického prezidenta Joea Bidena vyvolalo smíšené reakce evropských představitelů. Zatímco jestřábí politici zřejmě připravují své občany na válku, tábor zastánců míru odsuzuje americkou administrativu za eskalaci rusko-ukrajinského konfliktu.

Francouzský prezident Emmanuel Macron uvedlČesky, že Bidenovo rozhodnutí „bylo naprosto správné“ a že Rusko je „jedinou mocností, která dnes provádí eskalaci tohoto konfliktu“. Prezident uvedl, že souhlas Kyjeva s odpálením amerických raket na Rusko byl nutný, protože rozmístění severokorejských vojákůČesky Moskvou bylo „vážnou změnou v konfliktu, kterou bychom neměli podceňovat“.

V úterý 19. listopadu 2024, v 1000. den od zahájení ruské invaze na Ukrajinu, zveřejnil Macron na svém účtu na sociální síti X vzkaz, v němž zdůraznil, že „jsme rozhodně stáli po boku Ukrajiny a jejího lidu, abychom zajistili vítězství svobody, míru a spravedlnosti“ a že podpora Francie „nezakolísá“.

Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot prohlásil, že jeho země je otevřená myšlence umožnit Ukrajině zasáhnout vojenské cíle hluboko uvnitř Ruska pomocí raket poskytnutých Paříží. Očekává se také, že Spojené království dodá rakety, které Ukrajina použije na cíle uvnitř Ruska, přičemž premiér Keir Starmer prohlásilČesky, že Spojené království musí „zdvojnásobit“ svou podporu Kyjevu.

Francie a Velká Británie poskytly Ukrajině své rakety dlouhého doletu Storm Shadow a SCALP, ale zdržely se povolení jejich použití uvnitř Ruska bez amerického souhlasu s použitím raket ATACMS.

Jedinou další evropskou vojenskou mocností, která se zatím drží zpátky, je Německo, jehož kancléř Olaf Scholz prohlásil, že jeho vláda nebude dodávat Ukrajině rakety dlouhého doletu Taurus. Zdůraznil, že je důležité podpořit obranu Ukrajiny proti Rusku a zároveň jednat „obezřetně“.

Scholzovi nedávno vyčinilČesky ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj za to, že v pátek 15. listopadu hovořil s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Zelenskij varoval, že „je rozhodující oslabit Putina a izolaci Ruska“, ale že Scholz otevřel „Pandořinu skříňku“ a jeho telefonát s ruským prezidentem by mohl přimět ostatní evropské lídry, aby ho následovali. V pondělním tweetu Scholz uvedl, že je „správné promluvit a říci Putinovi: musí ukončit tuto válku“.

Telefonát mezi Scholzem a Putinem signalizuje mírný posun v postoji Evropy k válce, kdy sílí hlasy podporující mír a dialog. Boje trvají již téměř tři roky a frontové linie na bojišti se za poslední dva roky téměř nepohnuly.

Na obou stranách Atlantiku sílí sbor stran a politiků, kteří jsou frustrováni financováním Ukrajiny, přičemž konec války je v nedohlednu. Nově zvolený americký prezident Donald Trump, který má v lednu nastoupit do Bílého domu, chce válku co nejdříve ukončit, protože se snaží provádět neintervencionističtější zahraniční politiku. Jeho spojenci odsoudili rozhodnutí odcházejícího prezidenta Joea Bidena povolit odpálení amerických raket na Rusko jako pokus o podkopání Trumpových mírových plánů.

Tento názor sdíleli i maďarští a slovenští politici, jejichž vlády kritizovaly politiku Evropské unie, která vojensky podporuje Ukrajinu a uvaluje na Rusko sankce. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó prohlásil, že „válkychtivá elita“ na obou stranách Atlantiku stupňuje snahy o rozšíření ukrajinského konfliktu do globální války.

Slovenský premiér Robert Fico uvedlČesky, že„jde o bezprecedentní eskalaci napětí“. Dodal, že toto rozhodnutí „maří jakoukoli naději na zahájení jakýchkoli mírových jednání a ukončení vzájemného zabíjení Slovanů na Ukrajině“.

Zarytí zastánci Ukrajiny zároveň uvítali použití raket k úderu na cíle hluboko na ruském území.

Litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis se domnívá, že strategie EU vůči Ukrajině by neměla být založena na diplomacii. „Potřebujeme strategii, která by vycházela ze síly. […] A když mluvím o síle, mluvím o zbraních, mluvím o skutečném odstranění všech omezení,“ řeklČesky.

Mezitím dvě skandinávské země – Švédsko a Finsko – začaly připravovat své občany na totální válku. Stockholm v pondělí zveřejnilČesky nejnovější verzi brožury „V případě krize nebo války“, která instruuje civilisty, aby byli připraveni se zásobami potravin a nouzových potřeb. Helsinská vláda v pondělí rovněž spustila internetové stránky s radami, jak se připravit na krizi.

Zpět na obsah

Analýzu The US Approves Long-Range Missile Strikes on Russia publikoval Glenn Diesen na svém Substacku 19. listopadu 2024

USA schválily raketové útoky dlouhého doletu na Rusko

Překročení hranice mezi proxy válkou a přímou válkou

Diskuse o povolení raketových útoků dlouhého doletu na Rusko jsou hluboce nečestné a zavádějící. Politicko-mediální elity předkládají hluboce chybné argumenty na podporu závěru, že útok na Rusko raketami dlouhého doletu nepřekračuje hranici mezi zástupnou válkou a přímou válkou. NATO může být úspěšné v klamání sebe sama, ale pro Rusko není pochyb o tom, že jde o válečný akt.

1) „Ukrajina má právo se bránit“

Argument, že Ukrajina má právo se bránit jako ospravedlnění pro NATO, aby povolilo dálkové údery na Rusko, je velmi manipulativní. Veřejnost je vtažena velmi rozumným předpokladem, založeným na všeobecném přijetí práva na sebeobranu. Jakmile premisu přijme, pak je prezentováno jako daný závěr, že by Ukrajině měly být dodány rakety dlouhého doletu k útoku na Rusko. Rozsah válečné účasti NATO jako hlavní problém je následně z argumentace zcela vyloučen.

Východiskem férové diskuse by měla být správně otázka: Kdy je hranice mezi zástupnou válkou a přímou válkou překročena? Jde o americké rakety dlouhého doletu, jejich použití je zcela závislé na amerických zpravodajských službách a zacílení, budou je obsluhovat američtí vojáci a budou naváděny americkými satelity. Jejich vypuštění z ukrajinského území nic nemění na tom, že jde o přímý útok USA na Rusko. USA tyto zbraně proti Rusku tři roky nepoužily, protože by to znamenalo přímý útok, ale nyní se média snaží prodat pohádku, že jde pouze o nekontroverzní vojenskou pomoc, aby se Ukrajina mohla bránit. USA a někteří jejich spojenci v NATO se rozhodli zaútočit přímo na Rusko a měli by o tomuto záměru být upřímní. Pokusy prezentovat ho jako pouhé poskytnutí vojenské pomoci Ukrajině na její obranu je nezodpovědným úsilím potlačit jakýkoli nesouhlas a vyhnout se vážné diskusi o útoku na největší jadernou mocnost světa.

Je nezbytně nutné vžít se do kůže protivníků a zeptat se, jak bychom si situaci vyložili a co bychom dělali, kdyby se situace obrátila. USA a NATO v průběhu let napadly mnoho zemí, takže naši představivost nemusíme příliš namáhat, abychom vytvořili hypotetický scénář. Jak bychom reagovali, kdyby Rusko vyslalo rakety dlouhého doletu, závislé na ruském zpravodajství a cílení, provozované ruskými vojáky a řízené ruskými satelity, aby zaútočily na země NATO pod rouškou pouhé pomoci Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku, Libyi, Sýrii, Jemenu, jiné zemi, aby se bránila? Děláme si iluze, když předstíráme, že by to nebylo interpretováno jako přímý útok, a navzdory velkým rizikům bychom byli nuceni k odvetě, abychom náš odstrašující účinek obnovili.

Prezident Putin v září 2024 varoval, že to Rusko bude interpretovat jako přímý útok a začátek války NATO-Rusko, a argumentoval, že Rusko zareaguje odpovídajícím způsobem. Jasnost jeho výroků téměř znemožňuje odvolat závazek NATO úder vrátit, což je ve hře na kuře záměrná taktika, protože Rusko nemůže uhnout.

K legitimizaci útoku na Rusko slouží příběhy o tisících severokorejských vojáků bojujících na Ukrajině nebo v Kursku. To je s největší pravděpodobností válečná propaganda NATO, protože jinak, pokud by bojovaly tisíce severokorejských vojáků, by existovaly nějaké důkazy. Cvičení Severokorejců v Rusku je pravděpodobně zamýšleno jako odstrašující prostředek pro případ, že by NATO do války proti Rusku vstoupilo, což vypadá, že se nyní děje. I pokud se ale Severokorejci do bojů zapojí, útokem na Rusko to NATO nečiní o nic méně účastníkem války.

2) Rusko si netroufá na odvetu proti NATO

Neochota Ruska v minulosti dostatečně reagovat na postupné eskalace NATO byla předkládána jako důkaz pro falešný závěr, že se Rusko neodvažuje reagovat. Není pochyb o tom, že ruská zdrženlivost NATO povzbudila. Prezident Biden jednou tvrdil, že vyslání F-16 by mělo za následek třetí světovou válku, dnes jsou taková varování odsuzována jako „ruská propaganda“. Chybějící reakce Ruska, když USA tuto hranici překročily, znamenala, že USA mohly tvrdit, že se nejedná o přímý útok. Následkem se pravidla proxy války změnila.

Ruským dilematem posledních tří let bylo buď reagovat s rizikem vyvolání třetí světové války, nebo svůj odstrašující moment postupně opustit a USA povzbudit. S každou eskalací NATO čelí Rusko stále vyšší ceně za svou zdrženlivost. Rusko bylo pod tlakem, aby stanovilo konečnou červenou linii, a přímý útok NATO je prostě příliš nebezpečný na to, aby zůstal bez odezvy.

Jak Rusko zareaguje? Před stisknutím jaderného tlačítka je na eskalačním žebříku několik dalších stupňů. Rusko může zesílit údery na ukrajinské politické cíle a infrastrukturu, zapojit severokorejské jednotky, které byly pro takovou situaci pravděpodobně zamýšleny jako odstrašující prostředek, zaútočit na aktiva NATO v Černém moři a logistická centra v Polsku nebo Rumunsku, zničit satelity používané k útokům na Rusko nebo zaútočit na vojenské prostředky USA/NATO v jiných částech světa pod záminkou umožnění jiným zemím bránit se.

Ruská reakce bude také záviset na tom, jak tyto rakety budou použity. The New York Times navrhl, aby použití bylo omezené a použité primárně na pomoc Ukrajině při okupaci Kurska, což také činí USA ještě více zapojeným účastníkem okupace ruského území. Přesto musí Rusko na jakékoli porušení svých červených linií reagovat rázně, aby čelilo inkrementalistické/salámové taktice NATO, která má za cíl ruský odstrašující moment rozdrobit. Účelem takového inkrementalismu je vyhnout se nadměrné reakci Ruska. USA na použití těchto zbraní při přímých útocích na Rusko předvídatelně uvalí omezení, která ale budou postupně odstraňována.

Rozsah reakce Ruska bude záviset na míře jejich účinnosti. Válku evidentně vyhrává Rusko, a Moskva je proto ohledně jakékoli eskalace opatrná, protože potřebuje jen čas. Pokud by však tyto zbraně vývoj války skutečně otočily, pak by se Rusko považovalo za nucené zahájit proti NATO silný útok, protože to považuje za válku o své přežití. NATO by proto mělo doufat, že tyto zbraně účinné nejsou, což podkopává důvody pro jejich použití.

3) Rakety mohou zvrátit vývoj války

Válka je již prohraná a Washington již dříve připustil, že by tyto rakety dlouhého doletu hru nezměnily. V tomto okamžiku existují pro eskalaci války dva důvody, pro další krvácení Ruska a pro sabotáž Trumpova cíle válku ukončit.

Existují drtivé důkazy, že hlavním cílem sabotování všech cest k míru v zástupné válce na Ukrajině bylo oslabit Rusko jako strategického soupeře. Dokonce i Zelenský v březnu 2022 uznal, že některé západní státy chtějí použít Ukrajinu jako zástupce proti Rusku: „Na Západě jsou ti, kterým dlouhá válka nevadí, protože znamená vyčerpání Ruska, i kdyby znamenala zánik Ukrajiny a přicházela za cenu ukrajinských životů“.[1] Izraelští i turečtí zprostředkovatelé potvrdili, že USA a Velká Británie istanbulskou mírovou dohodu mezi Ruskem s Ukrajinci sabotovaly, zatímco rozhovory s předními americkými a britskými diplomaty odhalily, že oslabení Ruska a změna režimu v Moskvě jsou jediným přijatelným výsledkem.[2]

Načasování rozhodnutí Washingtonu je také podezřelé a zdá se, že jeho cílem je sabotovat Trumpův masivní mandát k ukončení zástupné války. Pro srovnání, Obama podobně zahodil klíč do americko-ruských vztahů koncem roku 2016, když předával Bílý dům Trumpovi. Protiruské sankce a vyhoštění ruských diplomatů měly sabotovat Trumpův slib s Ruskem vycházet. Zdá se, že se Biden řídí stejnou příručkou a riskuje třetí světovou válku, aby zabránil vypuknutí míru na Ukrajině. Biden byl kognitivně příliš narušen na to, aby se ucházel o znovuzvolení, ale přesto je údajně mentálně schopen zaútočit na Rusko, když se připravuje na odchod z Bílého domu.

NATO jde do války

Dnešní svět je nebezpečnější než kdykoli jindy v historii. Rozhodnutí USA zaútočit na největší jadernou mocnost světa je zoufalým úsilím obnovit globální prvenství. Co dělá tuto situaci ještě nebezpečnější, je absurdní sebeklam napříč Západem, který vede k náměsíčnosti směrem k jaderné válce. Když riskují třetí světovou válku a jaderné zničení, měly by veřejnosti předložit upřímnější argumenty.

[1]

[2]

Glenn DiesenČesky (*1979) je je profesorem na norské University of South-Eastern Norway (USN), přidruženým redaktorem Russia in Global AffairsČesky a pravidelným komentátorem Russia TodayČesky. Titul Bachelor of Commerce získal na University of Wollongong v roce 2001 a Master of Business na University of Sydney v roce 2004. V roce 2004 studoval ruský jazyk a literaturu na Saint Petersburg State University. Diesen pokračoval v získání magisterského titulu v mezinárodních vztazích na Macquarie University v roce 2009 a doktorátu z politiky a mezinárodních vztahů na Vrije Universiteit Amsterdam a Macquarie University v roce 2014. Jeho výzkum se zaměřuje na geoekonomii, konzervatismus, ruskou zahraniční politiku a Velkou Eurasii.

Zpět na obsah

Komentář Finiana Cunninghama Why Putin should ignore Biden’s pathetic ATACMS provocation vyšel na serveru Strategic Culture Foundation 18. listopadu 2024

Proč by měl Putin Bidenovu patetickou provokaci ignorovat

Co se týče provokací, poslední od prezidenta Joea Bidena, která povoluje použití raketových úderů dlouhého doletu na Rusko, je jistě troufalostí. Ale v praxi je to nakonec ubohé gesto chromého prezidenta, které nebude mít na očekávané vojenské vítězství Ruska proti kyjevskému režimu vyzbrojenému NATO žádný dopad.

OznámeníČesky Bidenova rozhodnutí je zoufalým hazardem s poslední pobídkou s cílem vyvolat eskalaci s Ruskem a sabotovat přicházející plány zvoleného prezidenta Trumpa na ukončení konfliktu na Ukrajině. Bidenův krok je neuvážený, zavrženíhodný a nenávistný. Neměl by však být považován za vážnou hrozbu.

Pro Rusko by to bylo nejlepší ho ignorovat. Samozřejmě se musí bránit jakékoli zvýšené potenciální hrozbě pro své území, kterou takové zbraně mohou představovat. Moskva by nicméně měla nadále uplatňovat strategickou zdrženlivost, kterou je prezident Putin proslulý, a neměla by se za provokaci mstít.

Je pochopitelné, že ruští politici a média na zprávy amerických médií, že Biden dal ukrajinské armádě zelenou k nasazení ATACMS americké výroby pro úder hluboko na ruské území, reagovali zuřivěČesky. Nadzvukové střely Mach-3 odpalované ze země mají dosah až 300 kilometrů.

Drzost a arogance americké vládnoucí třídy nezná mezí. Dokonale sankcionovalo Rusko (bezvýsledně, myslíte), vyzbrojilo neonacistický režim v Kyjevě, již pomocí ATACMS zabilo civilisty na ruském území Krymu a tak dále. Nyní Biden rozšiřuje své útočné schopnosti hluboko do Ruska.

Před dvěma měsíci ruský prezident Vladimir Putin varovalČesky, že pokud USA k takovému kroku přistoupí, dramaticky to změní samotnou podstatu konfliktu na Ukrajině, v němž Moskva uvidí Spojené státy a jejich partnery v NATO jako „přímé účastníky“ války proti Rusku.

Putinova úvaha byla správná. Rozmístění ATACMS a dalších sofistikovaných raket dlouhého doletu proti Rusku by nevyhnutelně znamenalo, že tyto systémy obsluhují Američané a personál NATO. Ukrajinská armáda – zmítaná dezercí, rozložená a trpící špatnou morálkou – by nebyla schopna takovou munici zacílit a provozovat. Použití ATACMS nebo ze vzduchu odpalovaných JASSM a britských a francouzských řízených střel Storm Shadow a Scalp k zasažení Ruska se rovná přímému zapojení NATO do války proti Rusku.

Důsledek toho, co Putin řekl, byl vážný a potenciálně katastrofální. Pokud by západní státy tento krok učinily, výsledek by mohl znamenat totální válku mezi jadernými mocnostmi.

Když Putin své ostré varování v září vydal, zdálo se, že tomu Biden a další západní vůdci, včetně britského premiéra Keira Starmera, věnovali pozornost a od úvah o povolení ukrajinského režimu použít proti Rusku rakety dlouhého doletu ustoupili.

Nyní se však Biden podle zpráv obrátil, aby konečně svůj souhlas dal. Styl anonymních amerických úředníků informujících New York Times, Washington Post a Associated Press má všechny znaky řízené psychologické operace.

Co se změnilo?

Jednoduché. Donald Trump vyhrál 5. listopadu prezidentské volby v USA přesvědčivým vítězstvím navzdory politickému establishmentu, který chtěl, aby vyhrála Kamala Harris. Nově zvolený republikánský prezident převezme vládu za dva měsíce, kdy bude 20. ledna inaugurován. Trump opakovaně prohlásil, že bude jednat o ukončení téměř tříletého konfliktu na Ukrajině, kvůli kterému USA a spojenci NATO zkorumpovaný režim na Ukrajině financovali ve výši 200 miliard dolarů.

A přesto po všem tom obscénním plýtvání západními veřejnými prostředky na nabuzení válečné mašinérie se Rusko chystá zástupce NATO porazit. Sázky na budoucnost NATO a západní imperialistické válečné mašinérie nemohly být vyšší.

Impozantní Trumpův volební mandát naznačuje, že si americká veřejnost přeje, aby se válečné štvanice USA zastavily a aby bylo prioritně postaráno o její rostoucí ekonomické a sociální potřeby.

Za Trumpa by válečný šmejd mohl skončit. Jeho nominace Tulsi Gabbard – otevřené kritičky zástupné války NATO na Ukrajině – ředitelkou národní zpravodajské služby minulý týden je hlavním znakem jeho odvážných úmyslů vyjednat diplomatické urovnání konfliktu. To znamená konec krvavých peněz proudících do pokladen západního vojensko-průmyslového komplexu a Wall Street. Biden a kandidátka demokratů Kamala Harrisová byli loutkami válečného běsnění. Aby předvedli dobrý výkon, hlásali nekonečnou rusofobii, čímž jednání s Moskvou znemožnili, a přísahali, že udrží konflikt na Ukrajině „tak dlouho, jak to bude potřeba“. Evropští lídři jako Starmer, Macron a Scholz jsou stejně opovrženíhodní.

Zatímco si Biden balí kufry na svůj opožděný odchod do důchodu, poskytuje na poslední chvíli zoufalé služby válečnému běsnění ležícímu v prohnilém srdci amerického kapitalismu. Minulý týden jeho ministr zahraničí Antony Blinken (další loutka, která není entitou) řekl, že Bidenova administrativa uvolní na vojenskou pomoc Ukrajině dalších 9 miliard dolarů, aby mohla ve válce pokračovat až do příštího roku.

Stejně tak je dalším trikem, jak válečné běsnění udržet v chodu, Bidenovo oznámení o používání raket dlouhého doletu. Trump by mohl rozhodnutí zvrátit, až do Bílého domu vstoupí, ale během příštích dvou měsíců se zdá, že se Bidenova administrativa snaží jeho mírové záměry sabotovat eskalací konfliktu do nebezpečného bodu, odkud není návratu.

Rusko by nemělo návnadu spolknout. Pro začátek, Spojené státy nemají dostatečnou zásobu ATACMS, které by Ukrajině daly. Jakékoli použití těchto střel bude omezené. Takzvaný prezident kyjevského režimu Vladimir Zelenský – před měsíci zrušil volby a vládne dekretem – nemá šanci rychle postupující vítězství ruských sil zastavit, a to ani s několika ATACMS.

Ne, nejde o obranu Ukrajiny nebo umožnění Zelenského směšného „plánu na vítězství“. Všechno je to o tom, že západní imperialistický hluboký stát pod vedením Američanů chce vyprovokovat Rusko k strašlivé eskalaci, aby válečné zisky udržely v pohybu.

Bidenovo gesto je neuvážené, ale je to něco, s čím by se mělo zacházet s despektem. Jak se sune do nicoty své důchodové demence, lidé na tohoto neúspěšného politika brzy zapomenou. Jeho 50letá kariéra byla pro americký imperialismus jedním dlouhým obdobím prostituce.

Legálně by Rusko mohlo na Bidenovu provokaci reagovat recipročními útoky na místa USA a NATO. Ale taková eskalace je přesně to, na co imperialistický hluboký stát USA a jeho lokajové z NATO sází.

Provokativní gesto je spíše symbolické než podstatnou hrozbou. Rusko by ho mělo ignorovat a soustředit se na zničení zástupného režimu NATO v Kyjevě, a tím důvěryhodnosti USA a NATO zasadit smrtelnou ránu.

Finian Cunningham (*1963), původem z irského Belfastu, vystudoval zemědělskou chemii a než se začal věnovat novinové žurnalistice, pracoval jako vědecký redaktor pro Royal Society of Chemistry v Cambridge v Anglii. Je významným odborníkem na mezinárodní záležitosti. Téměř 20 let pracoval jako redaktor a dopisovatel ve velkých mediálních organizacích, včetně The Mirror, Irish Times a IndependentČesky. V červnu 2011 byl vyhoštěn z Bahrajnu za svou kritickou žurnalistiku, ve které upozorňoval na porušování lidských práv ze strany režimu podporovaného Západem. Je také hudebníkem a textařem.

Zpět na obsah