---

Obsazení Oděsy a konec. Pochopí, jak je podvedli.

Co se otočilo na Ukrajině

Západ nechce dodat Ukrajině moderní zbraně, soudí analytik Štěpán Kotrba. „Existuje vysoká pravděpodobnost pokoutného prodeje nebo zajetí pokročilé technologie a reverzního inženýringu protivníkem,“ zdůvodňuje. Parlamentním Listům.cz vysvětlil, proč najednou čteme v médiích o Ukrajině špatné zprávy. „Poslední velkou ofenzivou této války bude obsazení Oděsy až po Podněstří. Ztráta přístupu Ukrajiny k moři a konfiskace jejich námořní flotily. Civilní, i zbytků té vojenské. Pak už jakýkoliv boj nebude mít ekonomický smysl,“ vyhlíží závěr války.

Co se nám to stalo s českými médii? Ukrajina najednou už nevítězí, ale „situace se obrací a Ukrajina může prohrát“, dozvídáme se. Co se změnilo?

Změnily se informace západních rozvědek pro západní média. Dosavadní lži o „protiofenzivě“ se staly neúnosné při pohledu na mapu Ukrajiny. Dvě stě metrů vpřed a půl kilometru vzad není ofenziva, ale cílená denacifikace a demilitarizace – přesně podle ruského záměru. I blbí už na Západě pochopili, že proti ruské zbrojní a ekonomické převaze nemůže Ukrajina vyhrát válku. Rusko navíc nevrhlo do války všechny své vojáky a všechnu svou techniku, ale aktivovalo pouze jeden z pěti vojenských okruhů (Severní vojenský okruh) spolu s dobrovolnickými sbory. Stále ještě „nerozdalo zbraně lidu“ – civilům. Během doby „stojací“ války dokázalo nejen vybudovat vícevrstevnou obranu, ale i znásobit zbrojní produkci v týlu – a to jak v množství stíhaček, obrněnců, tak a zejména v dělostřeleckém střelivu, raketách pro salvové raketomety a v „těžkých“ pseudobalistických raketách Iskander a raketách pro systémy PVO Buk, Pancir-S1, S-300 a S-400. Existuje jediná „díra“ v PVO: Nikdo prozatím nemá salvové raketomety s malými a levnými střelami na krátkou vzdálenost proti dronům.

Překvapil mě názor jedné ukrajinské influencerky: Pokud nám Západ nechce dát tolik zbraní, abychom vyhráli, nemusíme ztrácet životy našich nejlepších. Vykašleme se na to, ustavíme exilovou vládu jako před 100 lety, odejdeme na Západ a NATO bude mít Rusko přímo na svých hranicích. Dokážete takový postoj pochopit?

Víte, nejhorší vždy je uvěřit vlastní propagandě. Propaganda nemusí být pravda, téměř vždy je to lež, mající pouze udržet „bojový duch“ jednotek. Ukrajinští „naši nejlepší“ nejsou ti, kteří byli svolní narukovat a v raketometných bojích se nechat roztrhat v zákopu. To jsou ti, kteří za jakoukoliv cenu emigrovali hned na začátku války. Západ nikdy nechtěl dát Ukrajině „tolik zbraní, aby vyhrála“, protože je nemá a není ochoten financovat jejich „válečnou“ výrobu. Nikdo nechce „svobodu Ukrajiny“ do té míry platit. Západ vyprázdnil sklady zastaralých zbraní, které nashromáždil v arzenálech za celou dobu studené války.

Vy máte rád zbraně. Což není nic špatného. Já jsem nedávno sledoval TV dokument o Třetí říši, kdy si vprostřed války řekli: Nebudeme dělat špičkové zbraně, stačí sériová výroba jednoduchých zbraní, ale opravdu masově. Lze v tom vidět poučení?

Obrovské. Němci ovšem dál pokračovali ve výrobě těžkých tanků (těžké tanky Tiger, Königstiger s Henschelovou věží, jako odpověď na ruský tank tank IS-2, který měl 122mm kanón), jejichž součástková náročnost a strojírenská přesnost byla na závadu používání v boji. V bitvě u Sandoměře v srpnu 1944 skončily naprostým debaklem. Během tří dnů ztratili Němci 11 tanků Tiger II v boji se sovětskými tanky T-34/85 a IS-2. Německé tanky byly slabě pancéřované a pancéřové plechy byly skoro kolmé. Věže sovětských téček byly odlévané a sešikmené. Tankový pluk Bäke vyzbrojen středními tanky Panther v lednu 1944 v pětidenním boji v „kapse Balabonovka“ zničil 267 sovětských tanků, při ztrátě jednoho tanku Tiger a 4 Pantherů. A nejlepší z německých tanků byl Panzer IV, kterého se vyrobilo do konce války 8500 kusů.

K čemu je přesný a technicky dokonalý český automat EVO-3, když po vytažení z bahna potřebuje větší údržbu, než jeho majitel? Kalašnikov (AK-47) zvítězil jako zbraň ne proto, že by byl extra přesný, ale proto, že se ho naučil ovládat, rozebírat a čistit v zákopu každý černoch z pralesa, každý beduín na poušti a každý afghánský mudžáhid v horském sedle.

Ruské zbraně, mnohdy až historické provenience, jednoduché íránské drony a dodávky z KLDR evidentně Moskvě fungují …

Rusové nedávno vytáhli na ukrajinské bojiště s až směšným obrněným vozidlem – unikátem: BTR-50. Je to „léty prověřený“, lehký, obrněný, pásový, obojživelný transportér až pro 20 vojáků. Ve výzbroji sovětské armády je od roku 1954. Sice pamatuje Stalina, ale… je to elementárně jednoduchá konstrukce, hmotnost pouze 14,5 t, výška pouhé 2,03 m, pancéřování do 10 mm, kulomet KPV ráže 14,5 mm, 44 km/h na silnici, ovšem 11 km/h ve vodě. 20 osob na korbě, dva v kabině. Ideální na výsadek přes lehce zamrzlou řeku. Ukrajina ani Západ takovými vozidly nedisponují.

Dronům se říká sice „íránské“ podle vzoru Šáhid-136, ale už dlouho je Rusko vyrábí samo pod označením Geraň/Geraň-2. Jde o jednoduchá deltakřídla z plastu s dvoutaktním motorkem z mopedu. Ovšem s dosahem 1000 kilometrů, se schopností vynést hlavici o hmotnosti 40 kilogramů výbušnin (pro srovnání – typický dělostřelecký granát M795 ráže 155 mm nese 11 kilogramů výbušnin). Navádění signály GPS/GLONASS, autonomní a u novějších verzí rojové – elektronika umožňuje poměrně vysokou přesnost předem zadaných souřadnic cíle. Efektivní útoky jsou ve velkých rojích. Zahltí protivníkovou obranu vyšším množstvím cílů, než je kapacita obranné baterie či ji naprosto vyčerpá a za rojem pak může na stejný cíl letět těžká nadzvuková raketa. Proti nim doposud neexistuje protizbraň, která by byla stejně levná a stejně účinná. Obtížná viditelnost plastového deltakřídla na obrazovkách radarů, minimum kovových částí, ze starších čínských telefonů vyrobená navigace a řídicí modul – to vše chce levnou, ovšem masivně salvovou protizbraň a jiný způsob detekce, než radarem.

Granáty ze Severní Koreje jsou kupodivu přesnější a létají dále, než ty ruské. Korejci si dávají záležet na kvalitě a i cena bude více než mírná.

Rusko-ukrajinská válka je válkou zákopovou, hnanou dopředu pouze politiky. „Nepostup“ ukrajinské protiofenzivy ukrajinským velitelům kupodivu nevadí a ruským dokonce vyhovuje. Na břehu Dněpru tak mohou zemřít prakticky všichni ukrajinští vojáci, aniž se fronta posune. Gerasimova linie je pětivrstevná… Ukrajině docházejí vojíni i arzenály z dob Stalina, západní „zázračné zbraně“ i střelivo. Nemá-li ukrajinský voják náboje ani do samopalu, sedí na dně zákopu a čeká na smrt. Každý den ale musí jíst… Jídlo musí někdo zajistit a dovézt do zákopů. Potraviny musí někdo vyprodukovat.

Západ dělá Ukrajině medvědí službu. Dodal velké množství naprosto nekompatibilních zbraní desítek výrobců a různých ráží – od sovětských ráží skladovaných z dob Varšavské smlouvy, přes různé „firemní modifikace“ po univerzální ráže NATO. S francouzskými, německými a anglickými návody k použití… Bez instruktorů. Logistika zásobování střelivem je tím pádem příšerná. Logistika oprav ještě horší. A ruský generální štáb zjistil i největší slabinu „kolektivního Západu“ – nedostatečnou sjednocenost: roztříštěná zbraňová základna, obtížná interoperabilita a vysoce náročný výcvik i logistika. Zatímco Rusko pokračuje ve funkcionalistické tradici masových armád Varšavské smlouvy: unifikace, standardizace. Ráží, komponent i náhradních dílů napříč celou armádou, vše odvozeno od sovětských standardů a kompatibilní se starými zásobami. Výrobní primitivnost, „vandalfest“ odolnost a elementárně jednoduchá obsluha. Čili kompatibilita všeho se vším. Šroubky počínaje, uniformami, radiostanicemi a náboji konče. Obrovské série, minimální ceny, nekonkurenční záruka dlouhodobých dodávek.

Ukrajina chce stavět továrny na zbraně, Rusko jen oživilo výrobu garantovanými objednávkami ministerstva obrany a vypucovalo historickou bojovou techniku. Na Ukrajině nemá smysl používat moderní obrněnce na podvozku Armata s profesionálními osádkami, dobrovolníkům stačí staré, jednoduše ovladatelné tanky a BMP, jezdící na naftu jakékoliv kvality, pouze s přídavnými pasivními i aktivními ochranami proti tandemovým hlavicím a Javelinům. Kaťuše se od 2. světové války neměnily a náboje do děl také ne. Že Kamazy neplní normu EURO 5 a žerou, opravdu nikomu nevadí.

Abychom nějak odpověděli na ukrajinské nářky, že Západ jim nechce dát vzdušné síly a další věci, které potřebují k odražení Ruska: Proč se zdráháme? Nemáme, nebo nechceme?

Nechceme. Nikdo nechce dávat nestabilnímu režimu pokročilé zbraně. Tím méně letouny, schopné nosit jaderné zbraně. Kdoví, kolik hlavic je schováno kdesi v nějakém bunkru… Existuje vysoká pravděpodobnost pokoutného prodeje nebo zajetí pokročilé technologie a reverzního inženýringu protivníkem. Nebo jejich přeprodeje daleko nebezpečnějším režimům – například Íránu nebo Číně. Vy si asi nepamatujete ruského defektora Viktora Ivanoviče Bělenka, který v roce 1976 uprchl na Západ s tehdy utajovanou sovětskou stíhačkou MiG-25… Přistál v Japonsku a NATO mělo Vánoce. Nebyl první ani poslední. V roce 1953 dva polští piloti přelétli se stíhačkami MiG-15 do Dánska. V roce 1985 a 1987 přelétly sovětské vrtulníky při operacích v Afghánistánu do Pákistánu. Kapitán Alexander Zujev odletěl v roce 1989 ve stíhačce MiG-29 do Trabzonu v Turecku.

Další kontroverze je, že vysoce účinné zbraně potřebují vysoce inteligentní, kvalifikovanou a vycvičenou obsluhu. Kdo se hlásí dobrovolně na tajnou protizákonnou misi „false flag“? Nikdo?

Pokud to takto vojensky půjde dál, co se na jaře s největší pravděpodobností stane? Za tohoto tempa dodávek, za tohoto stavu živé síly?

Ptejte se, co se stane v zimě, kdy je hluboké bahno zvané „rasputica“ umrzlé. To je ideální počasí pro nastartování těžkých vozidel a přesun vpřed. Říká se tomu útok na předem vymrzlé pozice… 🙂

Poslední velkou ofenzivou této války bude obsazení Oděsy až po Podněstří. Ztráta přístupu Ukrajiny k moři a konfiskace její námořní flotily. Civilní i zbytků té vojenské. Pak už jakýkoliv boj nebude mít ekonomický smysl.

Na Donbase, na jihovýchodní frontě, u Chersonu? Dospěje to do stavu, kdy Rusové budou obléhat nějaké opravdu velké město typu Charkov, Dnipro nebo Záporoží?

Tady přece nejde o dobytí měst. Nejsme ve středověku. Když vykrvácí ukrajinská armáda na poli před kteroukoliv sněhem zapadlou vesnicí, je to dle této taktiky stejné, jako kdyby krvácela na předměstí Kyjeva. Notabene… Rusové šetří ukrajinské civilisty, jak je to jen možné. I civilní technologie. Voda ve vodovodech Kyjeva stále není otrávená. GSM telefony na většině území stále fungují. Jen operátoři se mění podle toho, komu platí daně a čí rozvědku hostí ve velíně. Rusko nepotřebuje staletou nenávist. A za dvacet let už Banderovy mladé a mrtvé obdivovatele v ukrajinském munduru nebude nikdo litovat. Možná ani jejich přeživší příbuzní ne. Možná se budou i stydět, jak moc se nechali podvést. Tymošenkovou i dnešním režimem v Kyjevě.

Když si přehlédneme Evropu, máme tu Británii, Skandinávii, Polsko, Pobaltí a Česko, které jsou jednoznačně pro boj za každou cenu.

Ale kdeže… Polsko a Pobaltí ano. Tam je protiruská nenávist fanatická. Ve Skandinávii je to touha ukončit století politiky finlandizace a spočinout v náručí NATO. V Česku je to proamerická menšina v této vládě. Ani ne celá vláda. Určitě ne generálové na Ministerstvu obrany. Určitě ne vojáci.

Pak tu máme různé stupně „vlažnosti“ až k jasnému „ne“ z Maďarska a Slovenska …

Slovensko pod vládou Fica už řeklo dobroserství dost. Kšeft se zbraněmi, který někdo zaplatí, nikoho neuráží. Fico není chcimír ani klon Václava Havla. Maďarsko pod vládou Orbána se nikdy k západnímu protiruskému ekonomickému šílenství nepřipojilo. Na straně Západu jde hlavně o ekonomické šílenství. Stále – a opakuji to už patnáct let, platí, že tlusté roury vedou z Východu na Západ. I když některé z nich záškodníci poškodili, Česko stále své uhlovodíky dováží z Ruska. Nyní pouze oklikou a dráž. Jeho blbost.

Pokud by došlo na to, že by USA nakonec z pomoci vycouvaly, jak by to dopadlo na úrovni zbytku NATO či v EU? Kdyby pomoc Ukrajině zůstala na „bedrech Evropy“.

Vydržela by týden… Pak někdo ukrajinského prezidenta zavraždí přesnou kulkou na vzdálenost půl kilometru a jeho političtí souvěrci začnou vyjednávat o zbytku území za mír.

I západní ekonomové se podivují, že se Rusko pod sankcemi nezhroutilo.

Alespoň vidíte, jací jsou to idioti. Jak nevzdělané lidi produkují západní univerzity. Stačí pohlédnout na mapu, přečíst si pár hesel z encyklopedie hospodářské geografie a musí vám dojít, že pro Rusko je válka na Ukrajině lapálie, jejíž vyřešení chce pouze čas a eliminaci zapadnických záškodníků. Co jíst Rusko má. Je soběstačné. V obilí i mase. Průmysl železa a hliníku běží dál. Stejně tak nitrátová chemie. Čili granáty budou. Jediné, co se nerozvíjí, je prozatím valná část mikroelektronického průmyslu, softwarového průmyslu a telekomunikací. Nicméně továrna na sebevražedné drony už se dokončuje. Sankce a odchody zbabělých západních kapitalistů nejvíc poškodily segment spotřebního zboží se „značkovou“ přirážkou. Podprsenky z H+M nejsou něco, co by většina Moskviček nemohla nějaký čas postrádat. Stejně jako jejich nabíječi mohou postrádat nové mercedesy. Trochu zamrzí odchod bagrů Caterpillar, ty ale nahradí těžká technika z Běloruska. Sice hnusně šedá, ne jásavě žlutá, ale to je fuk. Jediný, kdo bude plakat, je vyšší střední třída a milionáři. A těch Putinovi, pokud stále ještě mají konta na Západě, není líto. Už v roce 2014 zakázal „dvojí loajalitu“ s nemovitostmi či aktivy na Západě všem státním úředníkům a manažerům státních korporací.

Je spousta zemí, které nesouhlasí s politicky vnucovanými sankcemi a neokolonialistickým chováním „Západu“ a rádi Rusku prodají, protože Rusko má čím platit. Ropou, plynem, vzácnými nerosty, zlatem, platinou, titanem, průmyslovými diamanty, hliníkem. Fosfáty a nitráty. To nejsou natištěné papírky, jako v případě amerického dolaru, jehož hodnota je relativní. To jsou suroviny, kterých je potřeba v každé ekonomice. Takže západní automobilky s ostudou neschopnosti dovážet náhradní díly a dělat značkový servis ztratily pozici a západních aut jsou plné prodejny s ojetinami, trh dobyla Čína. Pro nás naprosto neznámé značky předělaly své modely pro ruský trh a nyní nabízejí za poloviční ceny oproti západním automobilkám výkonné crossovery s arktickou výbavou, zimními pneumatikami a navigací GLONASS.

Pochopte, Rusko dneška není Sovětský svaz. Nezná proletářský internacionalismus, rady ani vzájemnou hospodářskou pomoc, zná pouze vzájemně prospěšný obchod s kýmkoliv, kdo ví, jak zaplatit či čím – bez ideologického balastu. Bez přezíravosti, bez diktátu, bez politiky. To je cesta, kterou si Rusko vybralo.

Vy jste předpokládal, že si Rusové nějak pomohou. Po roce a půl trvání ostrých sankcí, čím si Rusové pomohli?

Respektem k těm státům, které se dokázaly vzepřít „kolektivnímu Západu“. Včetně Severní Koreje. Strategickým partnerstvím s Čínou. Budováním široké koalice BRICS a zemí Jihu na ne-kolonialistickém principu. Rusko nakoupí tanker pro „šedivou flotilu“ klidně z Konga, když nikdo jiný neprodá. Slušně za něj zaplatí a ještě přidá loď kořistného ukrajinského obilí zdarma nádavkem…

Ekonomika Ruska Západ „překvapila“. Je v černých číslech. Západ se pod návalem důsledků sankcí potácí.

Každý rád říká: „Já to říkal.“

Já to říkal…

V jakém konkrétním případě si to nyní říkáte vy?

Směju se firmě SIEMENS, která chtěla utéci také, ale je vázána servisními smlouvami, ze kterých není úniku. Směju se automobilkám, které prodávají miliardové haly za jeden rubl a vyklízejí trh Číňanům. Směju se módnímu průmyslu, který by se mezi ruské zbohatlíky rád vrátil. Směju se firmám, které se rozhodly zásobovat okolní země a podporovat pašování do Ruska – takzvaný „paralelní dovoz“. Generuje to ohromné množství korupčních dolarů přirážky. Ale… musíte být ruský vlastenec, ne zapadnik. Musíte mít souhlas „seshora“.

A co vás naopak překvapuje?

Vytrvalost hlupáků. Albert Einstein kdysi řekl, že „definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“

Kolikátá že je to vlna sankcí Západu proti Rusku? Třináctá?

Pojďme skončit u nás doma. SPD je ve vztahu k Ukrajině jasná, ta by nedodávala Ukrajině nic.

Jsou hloupí. Když Ukrajina zaplatí… Dobře, tak dodají levně Slovensku, Slovensko obratem draze prodá na Ukrajinu.

Budou vládní strany v jasně proukrajinském postoji jednotné, i kdyby se to skutečně začalo „sypat“?

Nebudou. Žádný politik mimo Netanjahua není odvážný. A jak praví jeden izraelský bonmot, Netanjahu je proto odvážný, protože jenom Žid z Erec Izrael nemá kam utéci.

A co Babiš?

Babiš podniká v energeticky i surovinově náročném oboru. Podniká úspěšně. Babiš není hlupák.
Hlupáci tuto zemi nyní řídí.

Zpět na obsah

---

Rozbor „analýzy“ Washington Post o neúspěšné ukrajinské protiofenzívě – část 1

Začíná hra na obviňování, kdo ztratil Ukrajinu. Víme to díky deníku Washington Post, kterému se podařilo udělat skutečnou reportáž a zveřejnil dvoudílný seriál o neúspěšné ukrajinské protiofenzívě. Jo, za to pochvala. Špatné zprávy? Analýza je povrchní a opakuje mnoho nepravdivých tvrzení ukrajinských představitelů. Proto jsem tady. Abych vám pomohl roztřídit ty nesmysly. Obujte si vysoké holinky. Pointa je jednoduchá – válka je prohraná a na pořadu je připsat vinu.

Články Washington Postu jsou následující:

Chyby a rozpory poznamenaly útočné plánování USA a Ukrajiny.
a
Na Ukrajině válka dílčích zisků, protože protiofenziva vázne

Začněme článkem o „chybných výpočtech“. V tomto článku je několik chybných informací a nesmyslů, které je třeba vzít v úvahu.

Dne 15. června seděl v konferenční místnosti v bruselském sídle NATO ministr obrany Lloyd Austin po boku nejvyšších amerických velitelů u stolu se svým ukrajinským protějškem, k němuž se připojili pomocníci z Kyjeva. V místnosti panovala frustrovaná atmosféra.

Austin se svým rozvážným barytonem ptal ukrajinského ministra obrany Oleksije Reznikova na rozhodování Ukrajiny v prvních dnech dlouho očekávané protiofenzívy a naléhal na něj, proč jeho síly nepoužívají Západem dodané odminovací zařízení, které by umožnilo větší mechanizovaný útok, nebo proč nepoužívají k zakrytí svého postupu kouř.

Reznikov, holohlavý právník s bradkou, řekl, že rozhodnutí přijímají ukrajinští vojenští velitelé. Poznamenal však, že ukrajinská obrněná vozidla jsou při každém pokusu o postup ničena ruskými vrtulníky, drony a dělostřelectvem. Bez letecké podpory bylo podle něj jedinou možností použít dělostřelectvo k ostřelování ruských linií, sesednout z cílených vozidel a pokračovat pěšky. …

Schůzka v Bruselu, která se konala po necelých dvou týdnech kampaně, ukazuje, jak protiofenzíva, která se zrodila s optimismem, nedokázala přinést očekávanou údernost, což vyvolává mezi Washingtonem a Kyjevem třenice a klade hlubší otázky ohledně schopnosti Ukrajiny dobýt rozhodující část území zpět.

Klíčovým poznatkem z této úvodní salvy je, že Západ již na počátku věděl, že ukrajinská protiofenzíva nebude fungovat. Šokující je, alespoň podle mého názoru, že šašci jako Austin a Milley skutečně věřili, že mají životaschopnou šanci prolomit ruské linie. Neúspěch Ukrajiny je důsledkem dvou věcí – za prvé, Ukrajina měla k dispozici NULU leteckých sil s pevným křídlem, které by mohla proti ruským pozicím použít, a za druhé, Ukrajina tím úkolovala nezkušené, špatně vycvičené vojáky.

Zde je shrnutí klíčových zjištění, které ve své první zprávě uvedl deník Washington Post:

• Ukrajinští, američtí a britští vojenští důstojníci uspořádali osm velkých stolních válečných her, aby vytvořili plán kampaně. Washington však špatně odhadl, do jaké míry lze ukrajinské síly v krátké době přeměnit na bojovou sílu západního typu – zejména bez toho, aby Kyjev získal letectvo, které je nedílnou součástí moderních armád.
• Američtí a ukrajinští představitelé se občas ostře rozcházeli v názorech na strategii, taktiku a načasování. Pentagon chtěl, aby útok začal v polovině dubna a zabránil tak Rusku pokračovat v posilování svých linií. Ukrajinci váhali a trvali na tom, že bez dalších zbraní a výcviku nejsou připraveni.
• Američtí vojenští představitelé byli přesvědčeni, že mechanizovaný frontální útok na ruské linie je proveditelný s jednotkami a zbraněmi, které Ukrajina má. Simulace dospěly k závěru, že kyjevské síly by v nejlepším případě mohly dosáhnout Azovského moře a odříznout ruské jednotky na jihu za 60 až 90 dní.
• Spojené státy prosazovaly soustředěný útok podél této jižní osy, ale ukrajinské vedení se domnívalo, že jeho síly musí útočit na třech různých místech podél 600 km dlouhé fronty, na jihu směrem k Melitopolu i Berďansku u Azovského moře a na východě směrem k obklíčenému městu Bachmut.
• Zpravodajská komunita USA měla skeptičtější názor než americká armáda a odhadovala, že ofenzíva má šanci na úspěch pouze 50 na 50 vzhledem k robustní, mnohovrstevnaté obraně, kterou Rusko během zimy a jara vybudovalo.
• Mnozí na Ukrajině i na Západě podceňovali schopnost Ruska zotavit se z katastrof na bojišti a využít své trvalé přednosti: lidské zdroje, miny a ochotu obětovat životy v takovém měřítku, s jakým může počítat jen málo jiných zemí.
• Jak se blížilo očekávané zahájení ofenzívy, ukrajinští vojenští představitelé se obávali, že utrpí katastrofální ztráty – zatímco američtí představitelé se domnívali, že bez rozhodného útoku budou ztráty nakonec vyšší.

Zde je ještě stručnější shrnutí – západní vojenští vůdci jsou banda arogantních tupců, kteří už více než 70 let nezvítězili v konvenčním vojenském střetnutí, jako bylo to, kterému čelila Ukrajina. Ignorovali zpravodajská hodnocení CIA, ignorovali klíčovou roli, kterou ve všech plánech NATO hraje letectvo, a ignorovali význam řádného výcviku vojáků k provádění komplexních vojenských manévrů s kombinovanými zbraněmi.

Pokud se ponoříte do článku Washington Post, možná budete šokováni, že:

V prvních měsících roku 2023 podnikli vojenští představitelé Velké Británie, Ukrajiny a Spojených států na základně americké armády v německém WiesbadenuČesky sérii válečných her, při kterých byli ukrajinští důstojníci zařazeni do nově zřízeného velitelstvíČesky zodpovědného za podporu boje Kyjeva.

Strávil jsem více než 23 let sestavováním a realizací podobných „válečných her“ pro speciální jednotky americké armády. „Výsledky“ jsou vždy funkcí předpokladů, které byly do hry vloženy na počátku. Například pokud předpokládáte, že můžete postoupit o 30 kilometrů denně bez letecké podpory, pak vám hra tento absurdní předpoklad umožňuje. Dojdete k výsledku alias závěru, který nebude mít žádnou souvislost s realitou.

Podle reportérů deníku Washington Post pronesl generál Mark Milley v návaznosti na jednu z těchto stolních „her“ následující trestuhodný a dětinský výrok:

„Neměl by existovat žádný Rus, který by šel spát bez obavy, že mu uprostřed noci někdo nepodřízne hrdlo,“ řekl Milley podle úředníka obeznámeného s událostí. „Musíte se tam vrátit a vytvořit kampaň za bojovou linií.“

To je šašek, který se příliš mnoho díval na filmy s Rambem a zřejmě opravdu věřil, že se nějaký ukrajinský voják bude plížit kilometry Ruskem kontrolovaného terénu jen proto, aby spícímu ruskému vojákovi podřízl krk. Jo, to je sakra pitomá změna hry.

Dalším faktorem, kromě pýchy, který ukrajinskou protiofenzivu odsoudil k zániku, byla klamná víra Ukrajiny v podzimní ofenzívu v roce 2022, kdy ruské síly provedly z Charkova a Chersonu taktický ústup. Podle tohoto článku Washington Post Ukrajinci i vedoucí představitelé NATO skutečně věřili, že Rusy porazili. Nikdo ve velitelské pozici by nepřipustil alternativní vysvětlení, že Rusko si uvědomilo, že nemá dostatek sil k obraně těchto území, a rozhodlo se stáhnout na obranyschopnější pozice. V důsledku falešného předpokladu přijalo NATO i Ukrajina nesmysl, že stačí zaútočit na ruské pozice a Rusové se stáhnou.

Vojenští představitelé Spojených států podle deníku Washington Post založili mnoho svých předpokladů výsledku ukrajinského útoku na svých předchozích „zkušenostech“ z Iráku a Afghánistánu. To si snad dělají prdel!

Američtí vojenští důstojníci zjistili, že v hlavních bitvách v Iráku a Afghánistánu byly ztráty mnohem nižší, než se odhadovalo. Odhady považovali za výchozí pro plánování lékařské péče a evakuace z bojiště, takže ztráty předpokládané výše nikdy nedosáhly.

V žádném okamžiku Spojené státy v Iráku ani v Afghánistánu nebojovaly proti zakopanému nepříteli, který měl rozhodující převahu v podobě pevných křídel, rotačních křídel, min a dělostřelectva. Ani jednou. Přesto se tu shromáždili u stolu a vyprávějí Ukrajincům, jak se to dělá. Takhle se předvádí smrtelná klauniáda – tj. smrtelná pro ty, kterým předstíráte pomoc.

Zpráva zničeně přiznává, že přinejmenším jeden ukrajinský důstojník si uvědomil, že americké „válečné hry“ jsou nesmysl:

… vysoký ukrajinský vojenský představitel souhlasil. Válečné hry „nefungují“, řekl zpětně, částečně kvůli novým technologiím, které bojiště změnily. Ukrajinští vojáci bojovali ve válce, která se nepodobala ničemu, co síly NATO zažily: rozsáhlý konvenční konflikt se zákopy ve stylu první světové války překrytý všudypřítomnými drony a dalšími futuristickými nástroji – a bez vzdušné převahy, kterou měla americká armáda v každém moderním konfliktu, který vedla.

Reportéři Washington Post, kteří tento článek sestavovali, nejsou nejostřejšími tužkami v penálu. Zařadili do něho následující:

Ukrajinský generál chtěl mnohem větší ruské okupační síly – neznalé terénu a již čelící problémům s morálkou a logistikou – rozptýlit, aby jejich bojovou sílu rozmělnil.

A je to tu zas. Další nepodložená zbožná přání. Jak je možné, že po 9 letech podpory domobrany v Donbasu Rusko „nezná“ terén? Nesmysl! Stejně tak problémy s morálkou a logistikou. Jde o další případ psychologické projekce – Ukrajina přisuzuje Rusku právě ty problémy, se kterými se potýká sama.

Autoři zprávy připouštějí, že výcvik pro útoky kombinovanými zbraněmi vyžaduje více než roční výcvik. Avšak místo toho, aby to uvedli jako jeden z do očí bijících nedostatků v navrhovaném ukrajinském plánu útoku, píší:

Tisíce vojáků by byly v Německu cvičeny ve formacích velkých jednotek a bojových manévrech v americkém stylu, jejichž principy pocházejí z druhé světové války. Pro americké vojáky trval výcvik v tzv. kombinovaných operacích často déle než rok. Ukrajinský plán navrhoval zkrátit tento výcvik na několik měsíců.

Haló?? Takový výcvik nelze zkrátit. Neohrožení reportéři dále přiznávají, že Spojené státy nemohly dodat dělostřelecké granáty, které Ukrajina požadovala:

Daleko větším problémem byly dodávky 155 mm nábojů, které by Ukrajině umožnily rozsáhlému ruskému dělostřeleckému arzenálu konkurovat. Pentagon spočítal, že Kyjev jich potřebuje 90 000 nebo více měsíčně. Produkce v USA sice rostla, ale sotva přesahovala desetinu tohoto množství.

Pro matematiky: „sotva desetina“ znamená 9 000 nábojů měsíčně. Tolik jich Ukrajinci vystříleli za týden.

Takže, abychom to shrnuli, USA se ujaly vedení při vymýšlení bojového plánu, s jehož realizací měly NULOVÉ zkušenosti. Souhlasily s tím, že Ukrajině poskytnou omezený a nedostatečný výcvik. Nedokázaly dodat dělostřelecké granáty ani letadla s pevnými křídly, která jsou k provedení takové operace zapotřebí, a američtí představitelé byli „překvapeni“, že ukrajinská protiofenziva selhala.

V době, kdy jsem pracoval v Úřadu pro boj s terorismem na ministerstvu zahraničí, jsem pracoval pro plukovníka námořní pěchoty ve výslužbě, který s oblibou říkal: „Blbost se nedá napravit.“ Vždycky jsem věřil, že tomu tak je. Jsem rád, že se nedožil toho, aby byl svědkem imbecility, která je charakteristickým znakem Bidenovy administrativy; zejména pokud jde o obézní klauny, jako je ministr obrany Austin a bývalý velitel CJCS Milley.

Zpět na obsah

---

Rozbor „analýzy“ Washington Post o neúspěšné ukrajinské protiofenzívě – část 2

Tento dvoudílný seriál v deníku Washington Post je nutné si přečíst, protože čtenář se z něj dozví o propastném výkonu Bílého domu a ministerstva obrany. Považuji to za skutečně šokující. Věděl jsem, že Biden, Austin a Milley jsou špatní. Jen jsem nedocenil, jak moc špatní. Na stupnici od 1 do 10, kde desítka znamená největší průser v dějinách, mají tito lidé jedenáctku.

Druhá část, „Na Ukrajině válka postupných zisků, protože protiofenzíva vázne“, prosazuje falešný narativ, že to, co se děje na Ukrajině, je „patová situace“. Ne. To, co se děje, je velký nářez ze strany Ruska. Zde je definice patové situace v šachu, která platí i pro válku:

Pat je zvláštní typ remízy v šachové hře, která nastává, když šachista, který má táhnout, nemůže provést žádný legální tah na bezpečné pole, ale zároveň není v šachu. Pat končí partii remízou – situace, kdy neexistuje způsob, jak by některý z hráčů mohl partii vyhrát.

Rusko nemá možnost vyhrát? Přemýšlejte znovu. Decimování ukrajinské armády je právě cesta k vítězství.

Druhá část podrobně popisuje, jak se plán útoku navržený Spojenými státy rozpadl během prvního týdne protiofenzivy.

Ukrajinské jednotky minová pole očekávaly, ale byly zaskočeny jejich hustotou. Půda byla poseta koberci výbušnin, kterých bylo tolik, že byly některé z nich zakopány v hromadách. Vojáci byli cvičeni k řízení svých Bradleyích v zařízení v Německu, v rovném terénu. Ale na bahnité půdě Záporožské oblasti, v ohlušujícím hluku bitvy, se snažili řídit úzkými uličkami, které předsunuté jednotky vyčistily od min …

Čtvrtý den toho generál Valerij Zálužný, vrchní ukrajinský velitel, viděl dost. Ohořelá západní vojenská technika – americké Bradley, německé tanky Leopard, vozidla pro odminování, rozsetá po bojišti. Počty mrtvých a zraněných snižovaly morálku …

Místo aby se pokusil ruskou obranu prolomit hromadným mechanizovaným útokem a podpůrnou dělostřeleckou palbou, jak mu radili jeho američtí kolegové, rozhodl Zalužnyj, že ukrajinští vojáci půjdou pěšky v malých skupinkách asi po deseti – což by sice ušetřilo vybavení a životy, ale bylo by mnohem pomalejší.

Zalužného alternativa se ukázala být stejně mozkově mrtvá. Vysílání chlapů pěšky na vzdálenost několika kilometrů vyžaduje, aby s sebou nesli více než 60 kilogramů výstroje, munice, jídla a vody. Pokud si myslíte, že je to snadné, pak jste nikdy nezvedli těžký batoh na záda a nepokoušeli se jít po nerovném terénu. Avšak jakmile tito ukrajinští vojáci dosáhli linie konfliktu, během půl hodiny jim došla munice. Kdo jim měl zásoby doplnit? Odpověď – NIKDO!!!

Zde jsou klíčová zjištění z 2. části:

• Sedmdesát procent vojáků jedné z brigád, která vedla protiofenzívu a byla vybavena nejnovějšími západními zbraněmi, přicházelo do boje bez jakýchkoli bojových zkušeností.
• Neúspěchy Ukrajiny na bojišti vedly k rozporům se Spojenými státy ohledně toho, jak hlubokou ruskou obranu nejlépe prorazit.
• Velitel amerických sil v Evropě se na počátku kampaně nemohl několik týdnů spojit s vrchním ukrajinským velitelem v důsledku napětí, které americké sekundování při rozhodování na bojišti vyvolávalo.
• Každá strana obviňovala druhou z chyb nebo chybných výpočtů. Američtí vojenští představitelé dospěli k závěru, že Ukrajina selhala v základní vojenské taktice, včetně pozemního průzkumu k rozpoznání hustoty minových polí. Ukrajinští představitelé uvedli, že Američané zřejmě nepochopili, jak útočné drony a další technologie bojiště změnily.
• Celkově Ukrajina získala zpět jen asi 200 čtverečních kilometrů území, a to za cenu tisíců mrtvých a zraněných a miliardové vojenské pomoci Západu jen v roce 2023.

Pokud věnujete čas přečtení celého článku, dojdete k poznání, že tento debakl zcela zavinili američtí vojenští plánovači. Arogance a pýcha společně vysílaly Ukrajince na misi, která byla skutečně nemožná. Žádná armáda na světě nedokáže prolomit opevněné obranné pozice bez letecké podpory. K čertu, to je základní princip amerických kombinovaných zbraní. A přesto právě to USA po Ukrajincích požadovaly. Šílenství!!!

47. armáda byla vybrána jako „průlomová síla“ na špici protiofenzivy a měla být vybavena západními zbraněmi. Ale když ji Milley obcházel a povídal si s ukrajinskými vojáky – od dvacetiletých mladíků až po rekruty středního věku -, mnozí mu řekli, že teprve nedávno opustili civilní život a nemají žádné bojové zkušenosti.

Bojové manévry, které Milley a další američtí velitelé od Ukrajinců očekávali, jsou pro americké vojáky, kteří mají za sebou 14 měsíců výcviku, obtížné. V případě Ukrajiny Spojené státy trvaly na tom, aby to pestrá sbírka nezkušených rekrutů zvládla s dvouměsíčním výcvikem. Co si Milley a Austin sakra mysleli, že se stane?

Američtí a ukrajinští představitelé uvedli, že nikdy neočekávali, že dva měsíce výcviku promění tyto jednotky v síly podobné NATO. Namísto toho bylo cílem naučit je správně používat nové západní tanky a bojová vozidla a „udělat z nich gramotné lidi v základech střelby a přesunů“, uvedl americký představitel vyššího vojenského sboru.

Ze strany amerických a ukrajinských velitelů nejde o nic jiného než o vojenské pochybení. Poskytli rekrutům dostatek informací, aby je dostali na bojiště, kde byli zmasakrováni.

Kéž by ti američtí poradci byli nuceni jít na frontu a pokusit se splnit rozkazy, které Ukrajincům tak liknavě vydávali. Zde je ukázkový příklad z druhého dílu:

Američtí vojenští představitelé se domnívali, že by Ukrajina mohla dosáhnout výraznějšího pokroku, kdyby začala více využívat pozemní průzkumné jednotky a snížila svou závislost na snímcích z bezpilotních letounů, které nebyly schopné odhalit zakopané miny, nástražné dráty nebo nastražené nálože.

Jistě. Provádějte průzkum, zatímco vás ostřeluje dělostřelectvo, minomety a útočí na vás drony. To je hračka.

Novináři nadále prosazují lež, že Rusko spoléhalo na útoky lidskou vlnou:

V celé Záporožské oblasti Rusové rozmístili nové jednotky nazvané „Bouře Z“ s bojovníky naverbovanými z věznic. Bývalí vězni útočili v lidských vlnách, kterým se říkalo „masové útoky“, a byli využíváni k šetření elitnějších jednotek. V okolí Robotyně – vesnice, které měla 47. armáda dosáhnout v první den protiofenzívy – byli promícháni s ruskou 810. gardovou námořní pěší brigádou a dalšími formacemi pravidelné armády.

Kde jsou hroby? Kde jsou truchlící příbuzní? To, že bojovníci „Bouře Z“ byli nedávno propuštění trestanci ještě neznamená, že neměli rodiny nebo znepokojené příbuzné. Pokud jich bylo tolik zabito, proč neexistují sociální média, která by takové ztráty potvrdila? Na ukrajinské straně takové informace určitě vidíme.

Druhá část této zprávy Washington Post jasně ukazuje, že ukrajinští představitelé měli lepší přehled o realitě než jejich američtí kolegové:

Ukrajinci trvali na tom, že Západ jim prostě neposkytuje letectvo a další zbraně potřebné pro úspěch strategie kombinovaných zbraní. „Chcete, abychom pokračovali v protiofenzivě, chcete, abychom předvedli brilantní postup na frontové linii,“ řekla Olha Stefanishyna, místopředsedkyně ukrajinské vlády pro evropskou a euroatlantickou integraci. „Ale my nemáme stíhačky, což znamená, že chcete, abychom do toho naše vojáky vrhli, víte, a smířili se s tím, že je nemůžeme chránit.“

Když spojenci řekli ne, řekla, „slyšeli jsme … ‚Nám nevadí, že vaši vojáci budou umírat bez podpory z nebe'“.

Na srpnové videokonferenci, po níž brzy následovalo osobní setkání poblíž polsko-ukrajinských hranic, američtí vojenští představitelé prosazovali své stanovisko. Řekli, že chápou logiku zaměstnávání ruských sil na různých místech fronty, ale tvrdili, že hluboký postup nepřijde, pokud Ukrajinci nezhromáždí více sil na jednom místě, aby mohli postupovat rychle a rozhodně.

Zalužnyj v reakci na to vyložil problémy v hrubých rysech: žádné letecké krytí, více min, než se očekávalo, a ruské síly, které byly působivě zakopané a účinně přesouvaly své rezervy, aby ucpaly mezery.

Po přečtení této zprávy už chápu, proč Ukrajina a Západ běžně znevažují ruské síly jako neschopné, špatně vedené a bez morálky – domnívám se, že jde o ruskou dezinformační kampaň. Rusové tyto informace šíří, aby Ukrajince a jejich spojence v NATO uvedli v omyl. Podsouvají je západním zpravodajským agenturám a ty je přebírají, aniž by si vyhledaly potvrzující informace.

Tato zpráva bohužel ukazuje, že západní vojenští představitelé se za posledních šest měsíců nepoučili vůbec o ničem. Opakují falešnou mantru, že válka je patová, a nadále si namlouvají, že Rusko je slabé a zranitelné. Kolik Ukrajinců ještě musí zemřít, než se Washington a Londýn probudí a uvědomí si, že prohráli?

Zpět na obsah

[VB]