Po získání Grónska bude ovládnutí Kanady pro USA uzavřením kruhu
V roce 2017, kdy se Klaus Schwab, architekt globalistických ambicí Světového ekonomického fóra, otevřeně chlubil tím, jak ovlivnil kanadskou vládu, se Trudeau a polovina jeho kabinetu stali stoupenci programu WEF Young Global Leaders.
Trudeauova vláda byla po léta dokonalým modelem vládnutí, které WEF prosazuje: otevřené hranice, neúprosné zdanění uhlíku, neochvějné přihlášení se k zástupným válkám NATO a úcta ke korporátním oligarchům na úkor obyčejných Kanaďanů.
Výsledek? Roztříštěná země, rozvrácený energetický sektor, prudce rostoucí ceny nemovitostí a suverenita národa systematicky narušovaná politikou diktovanou správními radami v Davosu, nikoli v Ottawě.
Kanada bez hranic, zadlužená, poslušná země: to byla Kanada.
Justin Trudeau odešel v slzách, zatímco dav propukl v potlesk na oslavu jeho odchodu.
Udělal Kanadě celosvětovou ostudu i v etické a právní rovině, zejména pro své sympatie k Ukronáckům, pro svůj sionismus, pro přílišné ústupky pedofilii, pro to, že zabil svobodu slova, že zavedl zuřivou diskriminaci neočkovaných a zašel tak daleko, že zablokoval bankovní účty řidičům kamionů, kteří protestovali proti opatřením přijatým během pandemie.
A další podobné špinavosti, jako jsou například patnáctiminutová integrační městečka[1].
Nyní chce Trump, aby se 51. státem stala Kanada, a tím vdechla život Severoamerické unii.
Je však pro Kanadu výhodné sloučit se se státem, který je až po krk zadlužený?
Možná nejde o svobodnou volbu a výpočet výhodnosti, ale o uznání strategické rovnováhy sil.
Koneckonců jde o uznání velmi pozdního konce britského impéria po vydání zákona o nezávislosti Indie v roce 1947, Rhodesie v roce 1965 a Hongkongu v roce 1997.
Po přijetí na hranici nepřátelství, kterého se v Austrálii dostalo králi Karlu III., není divu, že se náklonnost dominií k vlasti a ke Commonwealthu do značné míry vypařila.
Na otázku ohledně své představy, že by Kanada měla být státem USA, Trump odpověděl: „Zbavte se této uměle narýsované hranice a podívejte se, jak to vypadá, a bylo by to také mnohem lepší pro národní bezpečnost. Nezapomeňte, že Kanadu v podstatě chráníme.
Ale tady je s Kanadou problém. Tolik přátel tam mám, miluji Kanaďany. Jsou skvělí, ale my vydáváme stovky miliard ročně na jejich ochranu. Vydáváme stovky miliard ročně na to, abychom se o Kanadu postarali. Proděláváme na obchodních deficitech.“
Od svého vítězství ve volbách 5. listopadu Trump hovořil o tom, že USA dánské území Grónsko koupí a že znovu převezmou kontrolu nad Panamským průplavem. V úterý odmítl v rámci těchto přání vyloučit vojenskou nebo ekonomickou akci.
Trump k tomu dodal: „Mohu říci toto: potřebujeme je pro ekonomickou bezpečnost“.
Trump se nezavázal k jednání o smlouvě s Panamou, ale řekl: „Podívejte se, Panamský průplav je pro naši zemi životně důležitý.“ Dodal: „Provozuje ho Čína, Čína, a my jsme Panamský průplav Panamě dali.
Číně jsme ho nedali a oni ho zneužívají. Oni ten dar zneužili. Nikdy neměl být vybudován.“
„Bude USA stačit, když slíbí konec obchodních cel, snížení daní, vojenskou ochranu a podobné věci?
Bude snad muset Trump provést nějakou speciální vojenskou operaci?
Jisté je, že pokud obsadí Kanadu, Grónsko, Panamu, poté, co obsadily Švédsko a Finsko, USA znovu získají světovou moc.
Celá EU a Velká Británie, nemluvě o Mexiku, Filipínách, jižním kontinentu, jsou jednoznačně poddanými říše s hvězdami.
Vždyť po tom, co Izrael provedl Gaze, Libanonu, Golanům a Sýrii, je v mezinárodní politice možné a pravděpodobné všechno na světě…
Patnáctiminutové město – další odkazy:
‚America First‘ meets Greenland, Taiwan, and the Panama CanalČesky / „Amerika na prvním místě“ se setkává s Grónskem, Tchaj-wanem a Panamským průplavem: Responsible Statecraft, Joanna Rozpedowski, 7.1.2025
Claudio Resta vystudoval v roce 1986 ekonomii a obchod na janovské univerzitě a brzy se přestěhoval do New Yorku, kde se pokusil prosadit jako konceptuální minimalistický výtvarný umělec.
[VB]
Donald se vybarvuje. Pokud vím v Grónsku bylo referendum o odtržení, ale neuspělo. Kdyby uspělo, mohlo by se potom připojit k USA. Kupovat země dnes nelze. Musí být souhlas obyvatel. Nemyslím si, že by všichni Kanaďané odmítali připojení k USA. Je to otázka referend v jednotlivých provinciích, které by se staly státy USA. Quebec by to jistě odmítl, mohl by zůstat samostatný, jak o tom vždy toužil.
Co se týká Panamy, muselo by to jít násilím. A co Cuba, Jamaika, Santo Domingo a proklaté Haiti? Pak je na řadě Mejiko, Honduras atd. Brasilie je už mimo, je součástí BRICS. Čína to nedovolí. Důležitá je Venezuela, která má naftu. US mariňáci by udělali konečně pořádek v Columbii, odkud proudí neustále do US cocain.
Co se stane s Puerto Rico? Dnes americkou kolonií.
První, koho jsme citovali v souvislosti s tímto tématem, byl Alexandr Dugin (3. 1. 2025 „Eskalace: ohlédnutí za rokem“): „… Trump potřebuje v prezidentském křesle posílit, vypořádat se s nepřáteli, vysušit bažinu, revidovat zahraniční politiku USA. Pokračováním v té současné Ameriku velkou neudělá. Bude muset anektovat Kanadu, Grónsko a Panamský průplav. A bojovat s Čínou a pomáhat izraelské krajní pravici …“
Vypadá to, že pro některé Američany jsou Trumpovy návrhy zajímavou možností: „Robustní arktická strategie Spojených států rezonuje s Trumpovými širšími tématy ekonomického nacionalismu a zabezpečení zdrojů, a přestože je vystavena značnému odporu Dánska – navrhovaná koupě Grónska – sama o sobě si nezaslouží nedomyšlený výsměch, kterého se mu dosud dostalo“ – viz Responsible Statecraft, 7. 1. 2025, Joanna Rozpedowski (odkaz pod článkem).