1. Trochu jiný pohled
2. 75 let od založení ČLR

Trochu jiný pohled

19.10.2021 – Zahájení Sněmovny

Úvod

Na některé věci už nemám trpělivost, ne proto, že bych byl arogantní, ale prostě proto, že jsem ve svém životě dospěl do bodu, kdy už nechci ztrácet čas s tím, co nemohu ovlivnit nebo zraňuje důstojnost. Nemám trpělivost s cynismem, přehnanou kritikou a požadavky vně kontextu a prostředí, ve kterém žiji. Ztratil jsem vůli usmívat se po druhé na ty, kteří se nechtějí usmívat na mě a snažím se nevěnovat ani minutu těm, kteří lžou, chtějí manipulovat nebo jsou zrádci.

Výjimky, ke kterým patří příběh s digitalizací stavebního řízení (DSŘ) jako část veřejné správy, úroveň, obsah a směřování komentářů, analýz, diskutovaná řešení pomocí expertů a odvolávání ministrů spojených s určitou politickou stranou, potvrzují pravidlo, připomínají mi historii vraždy Julia Césara (15. března 44) a dílo Francise Bacona, anglického filozofa, státníka, vědce, právníka a autora (1561–1626), z něhož cituji:

Člověk totiž věří tomu, co chce považovat za pravdivé. Protože nemá dost trpělivosti k objevování, zavrhuje věci nesnadné, dále věci střízlivé, jež jdou do větší hloubky, neboť je pověrčivý. Zamítá rovněž světlo zkušenosti, protože je pyšný a nadutý, aby se nezdálo, že v mysli prodlévá u věcí nepotřebných a pomíjejících, dále odmítá věci paradoxní, poněvadž podléhá běžnému mínění.

Příběh o schůzce, telefonátu a podrazu

Příběh ukázal, že etika a slušné jednání není ani v případě pohodlné vládní většiny v parlamentu, senátu a podpory na hradě samozřejmostí v nejvyšších patrech české politiky. Příběh představuje primitivismus, hloupost a varování pro občany, i ty, kterým se podařilo zachovat si selský rozum. Proč příběh představuje varování? Protože představil, jak vrcholní politici jednají nejen s veřejností, ale i mezi sebou. Dokázal mimo jiné, že ani dva politici nejsou schopni interpretovat jednu schůzku a jeden telefonát stejně. Dokázal, že se nejedná o problém lingvistický a politický, ale o problém pokrytectví, mocensko-systematický a charakterový se symptomy patologie, která vyžaduje péči a odstranění od mocenského rozhodování.

V takovém stavu s patologií kritizovat prezidenty a politiku Číny a Ruska, ignorovat potřebu veřejné diskuze o následcích státního terorismu ve spojení s Nordstream, přípravy na válku na Blízkém východě, nevyhnutelné vojenské porážky Ukrajiny a modifikované doktríny týkající se použití jaderných zbraní (i v případě roje dronů), abych jmenoval některé, je nejenom nezodpovědné ze strany politiků, ale i občanů zhýčkaných leností, zábavou a konzumem, a ve výsledku lhostejných k dokumentům týkající se domoviny a její veřejné správy.

Víte, lidé mají tu trpělivost hledat v písku diamanty nebo perly v moři; ale aby hledali v lidech vzácné a podivné dary od pánaboha, aby nepřišly nazmar, to je ani nenapadne. A to je veliká chyba, napsal svého času Karel Čapek (1890–1938). Nevím, kdo z členů vlády četl Čapka. Podle premiéra jeho zástupce a ministr (Bartoš) nezvládl digitalizaci stavebního řízení a neuvědomuje si, v jak špatném stavu je. Řešení digitalizace nepočká ani hodinu, doplnil premiér. Ano, digitalizace nepočká ani hodinu, ale bude čekat roky a bude předmětem průzkumů! Dovoluji si tvrdit, že konečné řešení nebude optimální, nebude ani o korunu levnější než reklamované, nebude rychlejší a pohodlnější pro stát a občana, nesníží korupci a nezvýší důvěru ve veřejnou správu. Proč?

Stav veřejné správy v ČR

Na základě znalosti kvality a stavu veřejné správy ČR z několika dvouletých průzkumových zpráv OSNČesky, první zprávy OECD z roku 2023, EK (mimo jiné poslední úprava 9.března 2021) a některých dokumentů vlády ČR, které jsem prostudoval v rámci oponentury jedné kvalitní diplomové práce, dovoluji si tvrdit, aniž bych měl záměr nebo ambici míchat se do vnitřních záležitostí a politiky ČR, že zpackaná digitalizace jako taková a stavebního řízení specificky má svou dlouhou historii. Příběh proto nemůže být hodnocen jako překvapení nebo neočekávaný. A nejde nejenom za Fialou a dnes již bývalým ministrem Bartošem. Ale i za klíčovým ministrem, panem Rakušanem. Ten byl, a to ne náhodou, informován jako třetí (po ministrovi a prezidentovi). Jak je možné, že se ministr Rakušan ztratil z veřejné debaty a lze o něm číst veřejně až 27. září?

Formálně je premiér zodpovědný za plnění programového prohlášení vlády a má kontrolovat práci jednotlivých ministerstev a plnění úkolů z prohlášení vyplývajících. Dělá to? Příběh dokazuje, že ne. Nabízí se proto mnoho otázek. Z těch mnoha nabízejících se uvedu pouze tři subjektivně vybrané a formulované, přičemž vycházím z toho, že pan Bartoš není největší tragédií této vlády (z mnoha důvodů, o kterých dnes nebudu psát), a že není my cup of tea:

1) Proč ministr Rakušan neorganizoval veřejnou diskuzi a dialog po obdržení průzkumové zprávy OECD v roce 2023 a před zahájením projektu pod vedením pana Bartoše?

V kapitole zvané Podpora participace občanů a stakeholderů v České republice na veřejném dění, se píše:

…jsme dospěli k závěru, že napříč českou veřejnou správou již existují ostrůvky dobré praxe, jako jsou poradní orgány, které zahrnují různé typy stakeholderů mimo veřejnou správu, ale jsme nuceni konstatovat, že stávající procesy často nemají dostatečný dopad a že v současné době neexistuje žádná zastřešující národní vize participace.

2) Proč ministr Rakušan nezabezpečil participaci občanů a stakeholderů v projektu pod vedením pana Bartoše, když neexistuje žádný univerzální model participace a participace sama po sobě není lineární koncept a my známe různé způsoby a stupně zapojení a dopadu?

Připomínám, že pro pochopení participace vytvořil Arnstein osmistupňovou škálu, tzv. participační žebřík, od manipulace po veřejnou kontrolu. Spektrum participace veřejnosti měří participaci ve vztahu k jejímu vlivu na rozhodování pomocí pěti stupňů a rozlišuje tři stupně participace občanů a stakeholderů, které se liší podle míry zapojení a dopadu, jež jsou s nimi spojeny: Informování, konzultace a zapojení.

3) Jak bude premiér Fiala konat až bude možné faktograficky dokázat, že: a) jím a týmem zvolené náhradní řešení problému digitalizace není realistické, b) že náklady jsou nejenom nepřiměřené, ale spojené s nekonečnou korupcí a c) celková koncepce Klientsky orientované veřejné správy 2030 (KOVES) představuje velice křehký politický závazek již kvůli slibu uplatňovat principy informovaného rozhodování (EIDM) a, že stát bude umět generovat inovační řešení a rozhodovat se na základě odpovědně analyzovaných dat. Vzpomíná si dnes někdo z politiků na v roce 2012 zkrachovalý projekt IZIP a další? Co dělají dnes viníci krachu?

Připomínám, že digitalizaci ohrožují zásadní významná, středně vážná a nízká rizika. Ministerstvo vnitra jich identifikovalo celkem 36! Patří mezi ně politická rizika, vyjednávání mezi vládou a parlamentem a setrvačnost státní správy. Znajíc něco málo o české společnosti, dovoluji si doplnit seznam rizik o vnější a vnitřní sabotáže. Ty jsou pro dnešní společnost typické a vždy spojeny s toky peněz pramenících ze státního rozpočtu a žab sedících na jejich pramenu.

Pro doplnění připomínám také, že ve většině zemí OECD je většina primárních zákonů iniciována výkonnou mocí, s výjimkou Kolumbie, Kostariky, České republiky, Koreje, Mexika a Portugalska, kde je vyšší podíl primárních zákonů iniciován zákonodárcem.

Důvěra

OECD Přehled o stavu veřejné správy v ČR – v části nazvané Shrnutí konstatuje:

Důvěra občanů v instituce veřejné správy a státní správu je výrazně pod průměrem OECD a spokojenost s veřejnými službami je nerovnoměrná. K obnovení důvěry, překonání dopadů krizí z poslední doby a řešení budoucích výzev by měly přispět i reformy veřejné správy, a to zejména reformy zaměřené na zdokonalení mechanismů vládnutí nutných k adekvátní reakci nejen na průřezové výzvy a dopady krize, jako je změna klimatu a digitalizace, ale i na zvýšení efektivity, pružnosti a schopnosti veřejné správy reagovat jak na centrální, tak i místní úrovni.

Proto hlavním úkolem pro veřejnou správu v ČR by mělo být posílení důvěry občanů, protože důvěra je významně pod průměrem zemí OECD. Kromě toho celosvětový průzkum Gallup World Poll dokazuje, že vládě důvěřují jen čtyři občané z deseti a ve státní správu věří třetina ve srovnání s průměrně padesáti procentní důvěrou v tyto instituce v zemích OECD. Důvěra v parlament je ještě slabší, důvěřuje mu pouhých 14 % občanů.

Je skutečností, že důvěra ve vládu klesla v průběhu pandemie onemocnění covid-19 a nadále klesá. Podle dat Eurofondu se nedostavil efekt semknutí se na podporu státu v obtížné chvíli (tzv. rallying round the flag, Eurofound, 2020). V indexu OECD, který sleduje otevřenost, užitečnost a opakovatelnou použitelnost dat (OURdata) ČR dosahuje vyššího skóre u dostupnosti dat, než u jejich přístupnosti a podpory opakovaného použití. Tato skutečnost představuje velký potenciál k zamyšlení a nápravě.

Podle průzkumu MV ČR „Spokojenost se stavem vybraných oblastí veřejného života“ bylo méně než 25 % občanů spokojeno s tím, jaké jsou jejich možnosti účasti při rozhodování. Není proto divu, že ČR se umístila na 65. místě indexu e-participace Organizace spojených národů. Přestože je zapojování zainteresovaných stran a občanů do tvorby legislativy důležité, v ČR je účast na přípravě primárních zákonů nízká.

Z analýzy zprávy OECD kapitoly Důvěra, ČR postrádá – cituji:

… celkovou vizi a rámec pro zapojování občanů a nemá ani standardní a systematizované postupy pro konzultace, které by občanům umožňovaly účast na formulování zásad politik a legislativy a na veřejném životě.

Data v tabulce OECD indikují, že důvěra občanů v instituce veřejné správy a státní správu je výrazně pod průměrem OECD a spokojenost s veřejnými službami je nerovnoměrná.

Integrita

S předem zmíněnou důvěrou je přímo spojena integrita. I o ní se také zmiňuje OECD. Cituji:

Česká republika se pohybuje v mediánu indexu vnímání korupce Transparency International, ale vykazuje klesající tendenci – z 59/100 bodů v roce 2018 klesla v letech 2020 a 2021 na 54/100 bodů. Celosvětově se řadí na 49. místo vedle Polska a Slovenska…Průzkum mezi českými občany poukazuje na znepokojující situaci, neboť pouze 8 % z nich uvedlo, že jsou spokojeni s úrovní korupce v zemi.

Zpráva World Justice Project z roku 2021 uvádí:

Tato čísla odrážejí nízkou spokojenost českých občanů s některými službami včetně služeb poskytovaných územními samosprávami a dopad vysokého počtu korupčních kauz vysoce postavených úředníků, které přispěly k celkově nízkému vnímání integrity zákonodárné a výkonné moci.

Podle GRECO, cituji:

v ČR nadále přetrvávají důležité faktické i právní problémy týkající se členů parlamentu, výkonné moci, předcházení střetu zájmů a transparentnosti lobbingu. V ČR neexistuje kategorie veřejných činitelů, kteří by museli zveřejňovat své kontakty s lobbisty. V polovině zemí OECD jsou již léta vedeny veřejné databáze, ve kterých lobbisté a veřejní činitelé zveřejňují informace o svých stycích.

Otázka: Proč se vláda neujme řešení tohoto problému?

Historie veřejné správy

Zohlednit historii veřejné správy v České republice není snadné. Na základě zkušenosti se jeví, že zmíněná správa představuje rozsáhlý, složitý, ne snadno uchopitelný jev, vyžadující znalost historie, schopnosti srovnání a hledání kontextuálních řešení s ohledem na vývoj společnosti a technologií. Proto se krátce zmíním o historii veřejné správy, která by měla být jedním z předmětů vstupní zkoušky před nástupem do funkce ve veřejné správě.

Česká republika má dlouhou tradici samosprávy, která sahá až ke starému feudálnímu správnímu systému. Složitost vymezení pojmu a funkce veřejné správy dokazuje absence přesné definice pojmu v právních předpisech, což odlišuje ČR od mnoha jiných států. Existují případy, že samotný pojem je obsažen přímo v názvu, ale jasná definice chybí. Příkladem je zákon o informačních systémech veřejné správy.

Veřejnou správu je také možné vymezit negativním způsobem. To proto, že se jedná o výkon veřejné moci, který není zákonodárstvím, soudnictvím a ani vládnutím, nýbrž a pouze výkonem. Analýza přenesené působnosti dokazuje, že složitý systém způsobuje překrývání odpovědností, vyžaduje intenzivní koordinaci mezi jednotlivými úrovněmi veřejné správy a klade vysoké nároky na elektronickou veřejnou správu, tj. eGovernment. Proto na aspekt sdílené povinností obcí upozorňuje OECD v kapitole zvané Přehled. Cituji… je nezbytné vytvořit vertikální mechanismy pro koordinaci společných povinností.

Vysoký počet obecních samospráv v ČR a vertikální koordinace představují výzvu pro všechny účastníky veřejného života. Dokazuje to politická a operativní praxe. Proto ústřední orgány státní správy při organizaci a kontrole výkonu přenesené působnosti spolupracují raději s obcemi nejvyššího typu (typ III, 205 obcí).

Pro politickou práci uvádím, že v roce 2020 měla ČR nejmenší průměrnou velikost obce mezi zeměmi OECD: 1 710 obyvatel na obec. Průměr v OECD je 10 250 obyvatel, a průměr EU je 5 960 obyvatel. Medián velikosti českých obcí je 442 obyvatel, 95,7 % obcí mělo v roce 2021 méně než 5 000 obyvatel a 88,6 % méně než 2 000 obyvatel. Průměrná rozloha obcí je také nejnižší v OECD. České obce mají v průměru rozlohu 13 km2. Průměr celé OECD je 234 km2.

Proto pro ekologický, efektivní a ekonomický rozvoj nejenom eGovernmentu v ČR vyplývá urychlená potřeba zastavit rozdrobenost a přejít ke slučování obcí, podobné tomu, které proběhlo a stalo se pravidlem v mnoha zemích OECD v 90. l. 20. století. Ať mi někdo ze žijících politiků srozumitelně a jednoduše vysvětlí existující paradox, který podporuje mimo jiné korupci, nekompetentnost a nehospodárnost veřejné správy: V době slučování v mnoha zemích OECD se rozdrobenost obcí v ČR zvýšila: ze 4 100 v roce 1990 na 6 230 v roce 1994!

Je nabíledni, že hlavní důvod rozdrobenosti představuje nepochopení předem zmíněné historie veřejné správy. Tento proces se snažil ukončit v roce 2000 zákon o obcích. Zákon stanovuje, že nová obec musí mít alespoň 1 000 obyvatel, aby mohla získat status obce. Tímto způsobem zákon dává obcím možnost dobrovolného slučování bez jakékoliv konkrétní motivace. Tato skutečnost je typická pro českou legislativu: nízká explicita jazyka. Ta umožňuje vysokou míru interpretace a neposloupnosti a je jednou z hlavních příčin pomalého a neefektivního fungování a rozvoje vládnutí a správy. V OECD zprávě stojí: Územně správní roztříštěnost ve svém důsledku téměř znemožňuje zajistit nákladově efektivní poskytování veřejných služeb.

Připomínám, že dřívější studie OECD naznačují, že existuje mezi náklady na poskytování služeb a velikostí obcí vztah. Pro srovnání a jako důkaz nabízím: Přehled o stavu veřejné správy: Česká Republika, OECD.Online.

Stav veřejné správy ČR

Protože přichází dlouhá a bolestivá doba lámaní chleba, pro všechny zmiňuji, že Česká státní správa (ústřední úroveň) má cca 62 000 zaměstnanců. Přibližně 14 % jsou představení, z nichž ženy ve vyšším managementu představují cca jednu třetinu. Státní zaměstnanci se obecně dělí do dvou kategorií. Na ústřední úrovni se na naprostou většinu z nich vztahuje zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě s plnou účinností od 1. ledna 2015, jejž má v gesci Ministerstvo vnitra.

Zákon o státní službě se vztahuje na ty, kteří pracují v centru vládnutí, tj. orgánech státní správy typu ministerstev nebo Úřadu vlády. Patří sem Úřad vlády, 14 ministerstev, 204 podřízených služebních úřadů a 16 ústředních orgánů statní správy (např. Český statistický úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální apod.). Zákon byl několikrát novelizován (naposledy v listopadu 2022). Novelu, která vstoupila v platnost 1. ledna 2023, charakterizuje vysoká roztříštěnost územní samosprávy.

Není pochyb, že menší obce doplácejí na nedostatečný počet kvalifikovaných lidí na vedoucích postech, odborných technických pozicích a mají nedostatek poskytovatelů služeb. Proto veřejná správa čelí dvojí výzvě. Zaprvé: bude muset do svých řad přilákat stále specializovanější zaměstnance. Za druhé: nejenom OECD hlásí potíže při přijímání odborníků na zpracování a analýzu dat, specialistů na informační a komunikační technologie (ICT), odborníků na přírodní vědy, technologie, inženýrství a matematiku. Ve všech těchto oblastech roste na trhu práce konkurence ze strany jiných zaměstnavatelů.  Současně ve sféře výchovy a vzdělání vládne chaos, sabotáž a vše se podobá jízdě na černé sjezdovce bez zkušenosti a helmy.

Jestli například v informačních a komunikačních technologiích může být pro veřejnou správu obtížné nabídnout profesionálům konkurenceschopný plat, to například v oblasti práce s daty, dochází k rapidnímu technickému vývoji, rozvíjejí se možnosti strojového učení, využití umělé inteligence i tzv. big data, a to i ve veřejné správě. To vše klade nároky na náborový proces. A ten představuje podle osobní zkušenosti nejenom v ČR kámen úrazu. Na něm si zlomí vaz i EK.

Co učí příběh o schůzce, telefonátu a podrazu

Digitální stavební řízení je jeden ze tří nejsložitějších digitalizačních projektů v Česku. Druhým projektem je systém sociálních dávek. Na projektu se pracuje již tři roky s koncem v nedohlednu. Třetí projekt, daňový systém, měl být dávno hotový. Práce na něm ještě ani nezačaly. Co z těchto faktů a zmíněném v příspěvku vyplývá, nechť si každý čtenář sám vyvodí.

Premiér Fiala svým pokusem napnout neexistující svaly odhalil, že je nejslabším článkem ve vládnoucím řetězu a umožnil každému občanu se selským rozumem nahlédnout do mistrovské třídy, ve které se učí, jak ignorovat rady a jak počeštit všechny myslitelné aspekty metod řízení.

Ex-ministr Bartoš musel s problémy, o kterých jsem se zmínil v článku, i s odvoláním počítat, jestliže chtěl zkusit se dotknout penězovodů, které neměl ve své gesci a pod kontrolou.

Ministr Rakušan dostal nastavené zrcadlo s varováním. V něm vidí, jak vedl boj proti Babišovi, nalákal Piráty, aby je kroužkováním podvedl, a ukázal, zda ví, že i jeho hodina se blíží, nehledě na unikátní mocenskou pozici jím vedeného ministerstva, která nemá obdoby snad i ve světě.

Forma odvolání ministra premiérem, neschopnost Pirátů mlčet v době ponížení a rádoby překvapený ministr Rakušana snažící se lovit v kalných vodách, umožnily bývalým prezidentům Klausovi a Zemanovi sjednotit se v názoru a dokázat unikátní stupeň neschopnosti pětikolky a dnes již čtyřkolky vládnout demokraticky státu, který se stal nehybným terčem v antropologické válce, v níž s pravděpodobností hraničící jistotou bude na straně poražených.

Prezident – generál ve výslužbě by měl požadovat vyjádření o důvěře vládě a případně přinutit premiéra vyhlásit předčasné volby. Ty jako Damoklův meč by mohly tuto tragikomedii ukončit.

Politikům všem úrovní se zájmem o domovinu se nabízí pohádka z pera Alexandra Sergejeviče Puškina, O rybářovi a rybce z roku 1833. A kdo nemá rád Puškina, může si přečíst a poslechnout Jana Wericha na stejné téma, které se svého času zalíbilo i německým bratřím Grimmům.

Ti, kteří nečtou nebo nemají rádi pohádky a preferují fakta, doporučuji seznámit se přístupem k průzkumu OSN s pomocí metod komplexních systémů, které jsou předmětem studií v mnoha oblastech přírodních věd, matematiky a sociálních věd. Oblasti, které se specializují na interdisciplinární studia komplexních systémů, zahrnují teorii systémů, teorii komplexity, systémovou ekologii, logistiku a kybernetiku. Připomínám, že komplexní systém nemá žádnou formální definici, žádné přesné vymezení, má plynulý přechod, závislost na úhlu pohledu, na míře abstrakce a představení přes příklady, včetně výčtu charakteristik.

Kdo preferuje data a inovace ve státní správě, může se poučit na příkladech Švýcarska, Velké Británii, co se týče inovací, nebo Dánska.

Tam jsou osobní údaje uchovávány v registrech pod osobními identifikačními čísly. Statistický úřad (Statistics Denmark) zprostředkovává využití těchto databází spravovaných na mikroúrovni pro výzkumné účely. Přístup k nim mají schválení analytici, univerzity, výzkumné organizace a ministerstva. Statistics Denmark má k dispozici údaje z více než 250 tematických oblastí od dat týkajících se trhu práce, spotřeby a demografických údajů po data k dopravě, zemědělství a životnímu prostředí. Data, která připravuje oddělení výzkumných služeb, jsou přístupná na dálku prostřednictvím speciálních zabezpečených serverů. Analytici mají pro tyto oblasti přístup k datům shromažďovaným již od sedmdesátých let 20. století.

Jestliže Shakespeare napsal, že Ještě nikdo nebyl takový filozof, aby trpělivě snášel bolení zubů, a Kafka chápal, že Život je neobratně sestavená hostina, při níž se netrpělivě čeká na předkrm, zatímco kolem přešla v tichu hlavní pečeně, to v úvodu zmíněný římský senátor věděl, že Je snazší najít muže, kteří dobrovolně zemřou než najít ty, kteří jsou ochotni bolest trpělivě snášet.
Souhlasu netřeba.
26/27.9. 2024

Zpět na obsah

75 let od založení ČLR

Vyhlášení Čínské lidové republiky 1. října 1949 (Wikimedia Commons)

Úvod

Následující příspěvek představuje připomínku k výročí založení ČLR, navázání diplomatických vztahů a příležitost veřejně poděkovat za možnost účastnit se 27. září recepce organizované velvyslanectvím ČLR v Praze. Na ní jsem se setkal s několika starými známými a mohl mj. pozorovat reakce především českých hostů a několika zahraničních diplomatů. Kromě předem uvedeného příspěvek popisuje několik faktů, skutečností a zamyšlení, které by si mohlo zasloužit pozornost nejenom na velvyslanectví ČLR v Praze, ale i u české veřejnosti.

Dnes, v neděli 29. září, před 75. výročím založení Čínské lidové republiky prezident Si Ťin-pching předal medaile a čestné tituly, nejvyšší státní vyznamenání, ve Velkém sále lidu v Pekingu. Na slavnostním ceremoniálu promluvili válečný veterán Huang Zongde, který byl oceněn Medailí republiky, a také paní Dilma Rousseffová (1947), bývalá brazilská prezidentka (2011-2016). Ta obdržela Medaili přátelství. Je mimo jiné známa i výrokem: Bellini si navždy získal místo v srdci každého Brazilce, když zvednul oběma rukama trofejní pohár roku 1958. Gesto, které se opakuje při každém vítězství našeho světa, udělalo z Belliniho ikonu brazilského úsilí překonat nepřízeň osudu. Celkem bylo oceněno pouze patnáct jednotlivců.

1. října 2024 si mnozí připomenou 75. výročí založení Čínské lidové republiky

V roce 1949 představovala Čína pouhá 4 % globální ekonomiky. Díky svému bezprecedentnímu hospodářskému vývoji Čína dnes představuje cca 19 % globálního HDP.

Do roku 2007 rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou táhly globální růst, zatímco růst vyspělých západních ekonomik se zpomalil. Výsledkem se stal růst dopadu čínské ekonomiky na ekonomiky různých států světa. Rozvojové projekty, jako je iniciativa Pásu a cesty, Asijská infrastrukturní investiční banka a Nová rozvojová banka, pomohly zvýšit růst v mnoha rozvojových ekonomikách. Čínské projekty však čelí hrozbě ze strany západních států, především USA a EU, které se nacházejí v systémové hospodářské, morální a dluhové krizi.

Proces sbližování Číny se Západem byl všechno, jen ne hladký. Poté, co Teng Siao-pching, kterému jsem věnoval celou kapitolu ve čtyřjazyčné knize 100 let KP (ISBN 978-80-270-8820-1), v roce 1978 zavedl reformy a otevírání se, Čína se stala nejprve globální ekonomickou velmocí a v posledním desetiletí i globálním lídrem v oblasti špičkových technologií různého druhu. Kromě toho Čína v roce 2020 vymýtila extrémní chudobu o celých deset let dříve, než stanovila Agenda OSN pro udržitelný rozvoj 2030.

Do roku 2025 je navíc Čína připravena dosáhnout většiny ambiciózních cílů v oblasti špičkových technologií uvedených v politickém programu Made in China 2025. Tyto úspěchy jsou hodné veřejné připomínky v rámci oslav 75. výročí založení Čínské lidové republiky.

V kontextu prokazatelných úspěchů a plánů pod vedením KP Číny připomínám, že mnozí oficiální mezinárodní a lokální experti se oproti autorovi článku zásadně mýlili, když hlásali, že čínská ekonomika je globální inflační hrozbou, poté tvrdili, že je globální deflační hrozbou, a když i to se nepotvrdilo, tak začali tvrdit, že čínská ekonomika se uprostřed oživení zhroutí. Ani jedno, ani druhé, ani třetí se nestalo a není pravda. V předdveří svátku sklizně a času radosti (Sukot) neuškodí samozvaným mudrcům a sinofobům přečíst si něco z knihy Kazatel.

Vztah mezi Československem a Čínskou republikou

Ke vzájemnému uznání mezi Československem a Čínskou republikou došlo dne 18.6.1919. V té době již existoval konzulát Československé republiky v Charbinu. 11.11. 1921 oficiálně zahájil svoji činnost úřad československého delegáta v Pekingu, který byl zrušen v roce 1931 po zahájení činnosti velvyslanectví. K navázání oficiálních styků mezi oběma zeměmi došlo 5.12.1930. V roce 1931 zahájilo činnost velvyslanectví ČSR v Šanghaji. V červenci 1933 bylo otevřeno velvyslanectví Čínské republiky v Praze.

Jeho činnost, stejně jako činnost československých zastupitelských úřadů v Číně, byla ukončena po roce 1939, v souvislosti s okupací Československa. Podstatu vzájemných vztahů tvořily obchodní styky. Ty se rozvíjely v duchu Přátelské a obchodní dohody uzavřené v Nankingu v roce 1930. Dne 4.10.1949 Československo uznalo Čínskou lidovou republiku jako jedna z prvních zemí a navázalo s ní diplomatické styky. Později ČLR ke dni 1.1.1993 uznala Českou republiku. V říjnu 2024 se proto připomíná 75. výročí navázání diplomatických styků.

ČLR a ČR před deseti lety

Tehdejší kabinet Bohuslava Sobotky na svém jednání 23. dubna 2014 schválil pracovní cestu ministra zahraničních věcí do ČLR. Posledním ministrem zahraničí, který navštívil ČLR, byl v roce 1999 Jan Kavan. Ministr Lubomír Zaorálek pobýval v ČLR ve dnech 28. až 30. dubna 2014 na základě pozvání ministra zahraničních věcí ČLR Wang Yi (1953). Vláda ČR se tímto krokem připojila k ostatním zemím EU (Francii, Německu a Velké Británii), které již vedly s ČLR funkční dialog a rozvíjely intenzivní ekonomické i politické kontakty.

Hlavním tématem jednání bylo prohloubení vzájemné spolupráce na principech dohodnutých ve společných prohlášeních vlád České republiky a Čínské lidové republiky z let 1999 a 2005 a navázání na strategické partnerství mezi Evropskou unií. Česká republika má zájem vybudovat s Čínou strategické partnerství, podobné jako je mezi Čínou a Německem, Francií nebo Velkou Británií, řekl předseda vlády Sobotka a dodal: Rozvoj česko-čínských vztahů považuji za jednu ze svých priorit a 65. výročí navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi chceme využít jako ideální příležitosti pro zahájení nové éry vzájemné spolupráce. Minulé vlády Čínu jako silného hospodářského partnera ignorovaly a chovaly se tak zcela v rozporu se zájmy České republiky i v rozporu s postupem většiny vyspělých zemí.

Nevím, zda si fialová čtyřkolka uvědomuje, že ministr zahraničí ČLR dnes je ten samý diplomat jako před deseti lety, zda ex-pirát Lipavský ví něco o Sobotkově prohlášení z roku 2014, a že debata amerických viceprezidentů naplánována na 1. října 2024 může být rozhodující v americkém prezidentském klání, ve kterém napadání Číny bude i nadále hrát důležitou roli.

Připomínám, že kdyby USA myslely vážně řešit globální existenční výzvy, ukázaly by politickou odvahu nasměrovat čínsko-americké vztahy oboustranně výhodným směrem. Tím by dovolily změnit i směr čínsko-českých vztahů. Připomínám také, že prezident Si v roce 2013 navrhl bývalému americkému prezidentovi Obamovi v Sunnylands v Kalifornii nový model vztahů, který vydláždil cestu ke konferenci OSN o změně klimatu v Paříži a umožnil přijmout Pařížskou dohodu z roku 2015, od níž Trump v lednu 2017 odstoupil. Výsledek? Nejlevnějším autem na americkém trhu, nehledě na 100% clo, je dnes čínský BYD a existenční krize automobilového průmyslu v EU.

ČLR dnes

Čína čelí nepřátelskému vnějšímu prostředí. Globální Jih se nehlásí k takové míře ekonomického protekcionismu jako USA, ale velikost jeho trhu a investiční kapacita přece jen nemohou dnes ještě plně kompenzovat ztrátu západních trhů a kapitálu. Za předpokladu, že se Čína vyhne chybám v domácí politice, bude i nadále překonávat země G7. V důsledku toho se globální ekonomické těžiště bude i nadále přesouvat z Atlantiku do Pacifiku.

Snahy o oddělení čínské ekonomiky od Evropy a Spojených států podstatně nemění a nezmění celkovou dynamiku moci. Povedou ale ke scénáři, kdy všichni hráči obdrží nižší výnosy. ČR bude bez výhledu na kompenzaci. USA dnes jsou si vědomi, že mohou prosperovat pouze ve spolupráci s prosperující a stabilní Čínou, podobně jako tomu bylo v roce 1990, kdy prezident George H. W. Bush, navzdory jestřábím radám zadržovat Čínu, tlačil na spolupráci.

Pro informaci a doplnění zmiňuji se o čínském programu Green for Grain (něco jako zelená pro obilí) s významem i pro českou kotlinu. Jedná se o bezprecedentní projekt ekologické obnovy, jehož cílem je omezit úbytek lesů. Pilotní projekt byl spuštěn v roce 1999 (na zkušební bázi) a zaveden v roce 2000 po celé zemi. Během dvou desetiletí realizace Čína rekultivovala a obnovila 515 milionů mu (více než 34 milionů hektarů) půdy pro lesnictví a pastviny. Celkové ekologické přínosy generované úsilím o rekultivaci a obnovu dosahují 1,38 bilionu jüanů (196,82 miliardy dolarů). Přibližně 41 milionů zemědělských domácností po celé zemi se zúčastnilo projektů rekultivace a obnovy, z nichž mělo přímý prospěch 158 milionů zemědělců.

Z Číny k zamyšlení v ČR

Od přelomu století se v Číně objevilo nespočet digitálních kulturních podnikatelských subjektů založených na platformách, díky pokroku v digitálních technologiích. Poskytováním velkého množství digitálních kulturních programů a děl podnikatelské subjekty vypěstovaly obrovskou skupinu spotřebitelů, vydělávají víc než dost a zvýšili svou konkurenceschopnost na trhu.

Čínské digitální kulturní produkty, včetně online her, dramat a internetové literatury, dosáhly významných výsledků i na zahraničních trzích. Řada videoher, včetně Black Myth: Wukong, se stala velice populární po celém světě. Objemy stahování a doba používání čínských digitálních her a platby za ně na zahraničních trzích rostou jako houby po dešti.

Čínská internetová literatura se transformovala z obsahu na modely tvorby a fungování. Platformy vyvinuly lokalizovaný provozní model a tvůrci online literatury se stali novou silou v tomto odvětví. Tisíce čínských televizních dramat a filmů byly a jsou vysílány po celém světě prostřednictvím různých platforem, což zvyšuje obraz kulturní Číny ve světě.

V kontextu uvedeného poznamenávám, že kulturní výměny lze rozdělit do tří kategorií: politické a kulturní výměny mezi vládami, akademické výměny a mezilidské výměny populární kultury. Současně si dovoluji tvrdit, že výměny populární kultury podporují vzájemné učení. Proč? Protože mohou ekologicky, efektivně a ekonomicky šířit kulturní povědomí a položit základy pro politické a akademické výměny i ve světě neurčitosti a různých politických priorit, které se neobejdou bez kultury, znalosti historie.  Čína a ČR by proto měly společně pokusit se plně využít úlohu digitální kultury a zintenzivnit rozvoj digitálních technologií, podpořit výměnu a vzájemné učení mezi Čínou a ČR. Tradiční čínská kultura, medicína a příběh moderní Číny, ČR a Slovanů, kteří se musí probudit z letargie, zábavy a konzumu, chtějí-li přežít jako stát a národ, by tak mohly být prezentovány prostřednictvím digitálních produktů na vysoké úrovni a sehrát jednu z důležitých rolí při formování světového řádu založeném na sdílení, sociální spravedlnosti a mírovém soužití.
Souhlasu netřeba.
29.9.2024

Zpět na obsah

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.