Jen úvodem řeknu, že jde pro mne o osobní téma, neboť mezi obětmi covidu byli dva lidé, shodou okolností katoličtí kněží, ke kterým jsem si vybudoval za desítky let niterný vztah, a několik velmi dobrých známých a dlouholetých kolegů, všichni ve věku 70 plus.

A hned přiznám, jak mne vytáčí ten křivící pohled na covidové události. Vytáčí mne, co čtu dnes na webech, sociálních sítích, co mi chodí poštou. O covidové diktatuře a o hrdinech, kteří jí vzdorovali proti policii a státu, co nesklonili hlavu před covidovým ujařmením. Nebo o docela obyčejné viróze, přičemž je v této souvislosti opakovaně zdůrazňováno, že statistiky o covidových mrtvých byly cíleně nadsazovány.

Dovolím si nyní připomenout pro ty, co ztrácejí paměť, aspoň několik věcí. Skutečnost byla rozhodně jiná, než se dnes dočítám… Babiš po první vlně covidu zvolil u druhé strategii promořování, která byla odborníky a vědeckou komunitou považována za neefektivní, neekonomickou, a hlavně hluboce nemorální. Odborníci upozorňovali, že se potřebujeme viru zbavit. A že čím více se budeme spontánně promořovat, tím dříve u nás převáží nové nakažlivější mutace viru a tím více obětí bude. A také se stalo… Německo nás pojmenovalo Mutationsgebiet (oblast mutací) a vydávalo před námi různá varování. Byli jsme v čele světových tabulek mrtvých a nakažených na počet obyvatel. Okolní státy, ale i Američané, se děsily našeho vývoje, byli jsme v delším časovém období považováni za hlavní epicentrum covidu v Evropě. CNN nás nazvala ostrůvkem zkázy a beznaděje. Například naši sportovci, vědomi si toho, že jejich imunitní systém a celkový stav organismu se s infekcí dobře vypořádá, nedodržovali skoro nic. Protože tak benevolentní přístup jako u nás jinde nebyl možný, běžně se stávalo, že doma byli čeští sportovci covid negativní, a když vycestovali do zahraničí, bylo půl týmu covid pozitivní.

Pokud jde o média, tak aspoň obrys toho, co jsme vídali v médiu nejrozšířenějším, České televizi. Respektive, co neviděli. Určitě nám televizní reportáže nepřiblížili životní osudy lidí, které předcházely jejich náhlému odchodu. O zemřelých se mluvilo zcela neosobně – asi tak, jako že bude pršet. Informacím o nich dominovali odtažitá čísla. Minimálně času bylo věnováno budoucnosti, reportéři nevyžadovali odpovědi, proč léky na covid, zcela běžné v jiných zemích, u nás stále nejsou. Média obecně různá zla přehlížela. S jakousi absurdní vyvážeností rovnocenně nahlížela boj hospodských o otevření hospod a boj starých lidí o život. Ale když o tom člověk uvažuje, ani ne rovnocenně. Boj hospodských byl přijímán s pochopením a velkou částí společnosti dokonce se sympatiemi. Děsiví byli lidé, kteří požívají v této době štěstí mládí a zdraví a kteří na obrazovkách nekompromisně volali uprostřed umírání po svých lyžovačkách, hospodách a dalších radostech života. Vzpomínám, jak nám v televizi ukazovala jedna žena vlasové odrosty, že nemůže ke kadeřníkovi.

Tím se dostávám k většinové společnosti. Co stručně říct? Nedodržovala se karanténa, nakažení chodili běžně mezi nenakažené, podle výzkumu zadaným WHO dokonce plných 53 procent z nich. Ve velkém se u nás falšovaly testy na covid. Navzdory zákazu byly otevřené mnohé hospody i provozovny, jezdilo se do horských hotelů s celými rodinami, jako že na služební cesty. Obchody, služby, hospody, bary, které tajně fungovaly, bylo možné najít v aplikacích chytrého telefonu a všichni to věděli a dělali, že o tom nic neví. Svoji úlohu dlouho neplnila ani policie, přestože jí nouzový stav dával mnoho možností k pokutám a trestům. Hlídky se až do březnového zpřísnění v roce 2021 vyhýbaly skupinám tlachajícím a popíjejícím u výdejních okének, nekontrolovaly klientelu hotelů na horách a někteří policisté se pod podmínkou anonymity dokonce vyznávali v médiích ze sympatií k těm, které by měli omezit. A hygienické předpisy porušovaly prakticky všechny továrny. Jely devět měsíců bez omezení. A i když v nich dlouhodobě docházelo k šíření viru, drtivá většina netestovala. Odbory v té době ani nedutaly a snažily se předstírat, že neexistují.

A nemůžu vynechat v tomto pojednání ani soudy, které se údajně podílely na útlaku. Zavření provozovny nebo třeba nemožnost cestovat do centra jihoafrické mutace koronaviru Zanzibaru bylo u nás důvodem k žalobě a osočení, že jde o omezování svobody a návrat totality. A zpravidla okamžitě následoval verdikt, který dával za pravdu žalobci s absurdním stále se opakujícím vysvětlením, že přijetí tak závažného kroku omezujícího svobodu není dostatečně právně zdůvodněno. Skoro kdykoli si člověk zapnul v době vrcholící epidemie televizi, dovídal se mezi prvními informacemi, že vlastně všechna opatření na ochranu zdraví a šíření viru byla shledána protizákonnými.

Tak tohle byla ta strašná covidová diktatura???

Zemřelo minimálně čtyřicet tisíc především starých lidí. Často kvůli zločinné lehkomyslnosti svých mladších spoluobčanů. Čísla, která Český statistický úřad dokládá, jsou naprosto přesvědčivá. Je zřejmé, jak se dramaticky snížil počet penzí ve dvou covidových letech. Covid zkrátka jednoznačně kosil mezi penzisty. Ale o tom prakticky nikdo nepsal, jako by k jejích úmrtí nedošlo. A ti, co se snažili o ochranu starých a chronicky nemocných: Smejkal, Maďar, Hořejší, ti byli odsunuti na černou listinu.

Za to si dnes člověk přečte, jaké máme hrdiny. Čteme o těch, kdo kvůli rozhodnutí slepě se nepodvolovat nezákonným příkazům státních orgánů a nátlaku vyvíjeném médii prošli těžkou dobou nezlomeni. To jsou zdravotní sestry, které se odmítly nechat naočkovat, pendleři, kteří přes hranice sem a tam vozili britskou variantu viru, dokud to německá strana nezatrhla. Ale to je, podle senátorky Zwyrtek Hamplové také národní probuditel, Daniel Landa, který mobilizoval na náměstích národ k odporu proti diktatuře, a jehož prvotním cílem bylo shromáždit co největší občanskou sílu na případnou obranu ústavnosti a svobody, a tak bych mohl pokračovat, ale už to raději zkrátím.

Myslím, že jde o dokonalou vizitku společnosti. A je to už skoro povinný postoj na tzv. alternativě. A to budí obrovské pochybnosti o těch kolem Rajchla, a jistěže v první řadě o něm. Ty mejly, co mi chodí nyní s nastupující novou vlnou, to je síla, a jak jsou ještě opatřeny důrazným doporučením, abych určitě přeposílal „příbuzným a přátelům, až na ně nebo na vás zase bude teď někdo tlačit ohledně očkování proti covidu“. Je to vlastně pořád dokola, včerejší pravda se stává lží a včerejší lež pravdou s tím, jak se postupně proměňuje společenské klima. A dnes, soudě podle reakcí některých známých, kteří se tentokrát nenechají očkovat, se veřejné mínění už asi ustálilo. Zdá se, že většinová společnost tento pokřivený obraz přijímá. Nebo přinejmenším nic proti němu už nenamítá!