Interview srbského novináře a spisovatele Dragana Vujičiće s francouzským spisovatelem a publicistou Thierry Meyssanem se věnuje podobnostem mezi válkou v Kosovu (1998), válkou na Ukrajině (2021) a masakrem v Gaze (2023).

Thierry Meyssan, Večernje Novosti 25.2.2024

Dragan Vujičić: Agrese proti SFRJ a zpravodajství o této válce byly také zlomem ve vašem životě. Co vás přimělo opustit hlavní proud západních médií?

Thierry Meyssan: Během války jsem vydával denní bulletin. Porovnával jsem tiskové konference NATO s depešemi zpravodajských agentur z Balkánu. Byly to dva příběhy, které se postupem času stále více lišily. Nechápal jsem, proč všechny místní tiskové agentury vyprávěly jeden příběh, zatímco mezinárodní agentury jiný. Nevěděl jsem, co si o tom mám myslet.

Jakmile válka skončila, ti z mých přátel, kteří tam jeli, okamžitě viděli, že balkánské tiskové agentury říkají pravdu, zatímco západní si svůj příběh vymyslely.

Čekal jsem, že si jedna strana vymýšlí víc než druhá, ale ve skutečnosti lhala jen jedna strana: NATO.

Média jsem neopustil, ale studoval jsem způsob, jakým Britové falšují informace už sto let. Naučil jsem se myslet nezávisle na nich.

Dragan Vujičić: Co jste viděl v Srbsku v roce 1999? Co si pamatujete z Rambouillet?

Thierry Meyssan: Srbsko bylo učebnicovým případem. Západ se rozhodl skoncovat s tím, co zbylo z Jugoslávie. Rambouillet byla fraška. Diplomaté předstírali, že vyjednávají o míru, ale sloužili zájmům, které se již rozhodly pro válku. Pro Západ šlo o přípravu narativu, podle něhož jsou pacifisty, ale proti své vůli jsou nuceni vést války proti autoritářským režimům.

Dragan Vujičić: Před kamerami jste označil emigraci Albánců z Kosova a Metohije za jedno z největších válečných divadel a podvodů. Operace pod falešnou vlajkou? Můžete vyjmenovat některé z těch podle vás nejsmrtonosnějších?

Thierry Meyssan: Exodus Albánců, seřazených na železničních tratích, byl tragédií, na kterou jsme byli všichni citliví. Nechápali jsme, co se děje. Pamatovali jsme si jen obrazy z druhé světové války. Když nám říkali, že prchají před represí Slobodana Miloševiče, uvěřili jsme tomu. Nemohli jsme uvěřit, že před ničím neutíkají, ale že byli zataženi do Makedonie.

Teprve v roce 2008 začala Kelly Greenhillová publikovat o teorii migrace jako zbraně. A v roce 2012 jsem byl svědkem stejného jevu, tentokrát v Sýrii: Turecko vyzývalo sunnitské Syřany ze severu země, aby před boji s džihádisty utekli a uchýlili se na druhou stranu hranice. NATO tak odčerpalo celou populaci, která nebyla schopna svou zemi bránit. V roce 2015 pak uprchly miliony Venezuelanů. Opět platí, že pro migranty neexistoval žádný problém před migrací; ten pro ně a jejich zemi vytvořila až jejich migrace.

Všechno je to jen obrovská manipulace.

Dragan Vujičić: Po 11. září 2001 jste zahájil osobní válku za pravdu. Stručně: co jste zjistil, a myslíte si, že by Trump skutečně mohl být v novém volebním období na vaší straně?

Thierry Meyssan: Oficiální verze útoků z 11. září nemá hlavu ani patu. Věže se zhroutily samy do sebe rychleji, než stačí spadnout kámen. Výbuchy hasiči slyšeli a natočili v každém pátém patře. Materiál se rozptýlil na prach, takže nezůstaly žádné trosky. Kameny v základech se roztavily jako při sopěčné erupci. Odpoledne se zřítila třetí věž. V Pensylvánii zmizelo letadlo. V Pentagonu došlo k výbuchu, ale letadlo, které ho způsobilo, se nikdy nenašlo a možná vniklo vraty, aniž by poškodilo jejich rám. A tak dále.

Tyhle útoky byly obrovskou a krutou show, která stála život 3 000 lidí, ale o které se nám bezostyšně lže. V roce 2013 FBI prokázala, že výpověď generálního prokurátora, který tvrdil, že v uneseném letadle telefonoval se svou ženou, byla lež. Žádné telefonické rozhovory s cestujícími ve čtyřech letadlech neproběhly. V roce 2023 vyšetřovací útvar ministra obrany prokázal, že dva z údajných únosců (z nichž se žádný neobjevil na palubních seznamech 4 letadel) byli agenti CIA.

Přesto nikdo nereagoval.

Kromě Donalda Trumpa, který 11. září odpoledne v pořadu New York One vyjádřil své rozhořčení nad oficiální verzí a okamžitě ji označil za směšnou. Následně vstoupil do politiky. Dnes se ke kauze 11. září vyjadřuje na každém svém předvolebním mítinku. Snad se mu podaří tuto otázku objasnit, i když se mu to během prvního funkčního období nepodařilo.

Dragan Vujičić: Genocida ve Srebrenici byla „odsouzena“, ale genocida v Gaze nikoli. Jak se na tyto genocidy díváte?

Thierry Meyssan: Na masakry se nedíváme stejně, záleží na identitě pachatelů. Západní představitelé odsuzují masakr ve Srebrenici, ale ne masakr v Gaze.

Mám na mysli Norimberský tribunál. Ten konstatoval, že nejvyšším zločinem není zločin proti lidskosti, ale zločin proti míru. To je zločin, který vytváří podmínky pro spáchání druhého.

V Srbsku nebyli nikdy souzeni ti, kdo válku plánovali, ale pouze ti, kdo ji provedli. Totéž se dnes děje na Ukrajině. Angela Merkelová a François Hollande, kteří byli garanty minských dohod, se chlubili, že je podepsali jen proto, aby získali čas pro připravu na současnou válku. Oni jsou skutečnými viníky.

Dragan Vujičić: Před Ukrajinou, během války v Chorvatsku, se na uniformách a v chorvatské armádě poprvé objevily nacistické insignie. I tehdy, i dnes na Ukrajině to Západ ignoruje nebo vítá. Proč je nacismus kolektivnímu srdci Západu tak drahý?

Thierry Meyssan: Anglosasové druhou světovou válku nikdy neskončili. Po porážce nacistů bojovali proti Sovětům, to se na některé nacisty spoléhali. Skrytě je využívali i během studené války.Nacisty, ale i všichni jejich spojenci, jako banderovce nebo ustašovce. Mohli jsme to vidět, ale raději jsme zavírali oči.

Když se Sovětský svaz rozpadl, nacisté vystoupili ze stínu, nejprve v Chorvatsku, pak po celé Evropě, zejména v Lotyšsku.

V roce 2019 Britové využili ustašovce, jejichž rodiče se uchýlili do Latinské Ameriky, aby v Bolívii svrhli Evose Moralese a nahradili ho Jeanine Áñezovou.

Dragan Vujičić: : Ve válce na Blízkém východě nejsou nacistické symboly, ale je tam nacismus. Jak je možné, že si svět nevšiml, že palestinské civilní ztráty jsou dvakrát vyšší než německé, italské nebo japonské za druhé světové války?

Thierry Meyssan: Lidé ve vyspělých společnostech nevidí stejné věci. Někteří sledují televizi, která jim poskytuje pouze informace příznivé pro Izrael, zatímco jiní získávají informace z internetu a sociálních sítí. Ti druzí nemohou vystát masakr, jehož jsou svědky.

Nikdo na Západě neví, že židovští supremacisté Benjamina Netanjahua mají společnou historii s ukrajinskými banderovci, straussovci v USA a Muslimským bratrstvem Hamás. Netanjahuovým idolem je ukrajinský fašista Vladimír Ze’ev Žabotinský, jehož osobním tajemníkem byl jeho otec. V roce 1922 uzavřel spojenectví se Symonem Petljurou a Dmytro Doncovem. Když tito lidé zmasakrovali desítky tisíc Židů, Světová sionistická organizace požadovala od Žabotinského, který byl jedním z jejích ředitelů, vysvětlení. Odmítl odpovědět a zabouchl dveře. Dmytro Doncov se stal mentorem Stephana Bandery. Před druhou světovou válkou tito lidé uzavřeli spojenectví s nacisty. Během války se Doncov stal správcem Institutu Reinharda Heydricha. Byl jedním z asi dvaceti lidí, kteří dohlíželi na „konečné řešení židovské a cikánské otázky„. Po válce Bandera spolupracoval s Muslimským bratrstvem v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Žabotinský se zase spojil s Benitem Mussolinim. Pod záštitou Duceho vytvořil fašistickou milici Betar. Na začátku světové války přijal Vladimíra Žabotinského a Benziona Netanjahua v New Yorku neokonzervativní filozof Leo Strauss. Jejich stoupenci bojovali proti Britům. Po válce vyhodili do povětří britské velitelství v Palestině a zavraždili britského koloniálního ministra a zvláštního vyslance OSN hraběte Folkeho Bernadotta. Muslimské bratrstvo zase v roce 1987 vytvořilo palestinskou pobočku Hamásu.

Byli to pravděpodobně žáci Leo Strausse, kdo zorganizoval útoky z 11. září.

Všichni tito lidé se navzájem znají, sdílejí stejné myšlenky a spolupracují. Nezáleží jim na Židech a muslimech, Srbech a Chorvatech. Jejich jedinou ambicí je politická moc a na lidský život neberou ohled.

Dragan Vujičić: Připojily se západní země po nařízení Mezinárodního soudního dvora Izraeli ke genocidě Palestinců tím, že odmítly financovat civilní obyvatelstvo?

Thierry Meyssan: Mezinárodní soudní dvůr se spojil s ministerstvem zahraničí USA. Požádal Izrael, aby nepáchal genocidu, ale nezakázal mu to.

Západ se spojil s Bílým domem. Bez mrknutí oka sledují, jak Palestinci umírají. Stáhly finanční prostředky z UNRWA, aby mohli vyhladovět, aniž by byli zabijeni.

Západní média, aby zasévala zmatek, připisují operaci ze 7. října pouze Hamásu. To není pravda. Účastnily se jí také Islámský džihád a marxistická PFLP. Byla to první společná akce různých frakcí palestinského odporu za posledních patnáct let.

Je těžké to pochopit, ale Hamás je rozdělen na dvě části: na jedné straně jsou vůdci věrní Muslimskému bratrstvu a anglosasům a na druhé straně ti, kteří se připojili k Palestinskému odporu. Ti první bojovali s Izraelci proti Syrské arabské republice, zatímco ti druzí se loni smířili s prezidentem Bašárem Asadem. Ti první jsou teroristé, ti druzí bojovníci odboje.

Benjamin Netanjahu věděl nejméně rok předem, že Hamás připravuje operaci 7. října. Nejenže neudělal nic, aby jí zabránil, ale v létě vyhodil svého ministra obrany, protože kladl příliš mnoho otázek. Dne 6. října Netanjahu povolil mužům střežícím hranici s Gazou opustit svá stanoviště a odejít na oslavu náboženského svátku. Je zřejmé, že historické hnutí Hamás a Benjamin Netanjahu společně zorganizovali útok ze 7. října, jehož hlavní obětí se stala židovská opozice v kibucech.

Dragan Vujičić: Řád práva a řád pravidel. My Srbové doufáme, že v novém soudním systému budou napraveny chyby, počínaje agresí NATO proti nám. Jsme naivní?

Thierry Meyssan: Nemyslím si, že budeme někdy schopni napravit naše zločiny. Nanejvýš můžeme konečně vybudovat svět založený na vládě práva. To byl cíl již cara Mikuláše II. a Francouze Léona Bourgeoise (nositele Nobelovy ceny míru) před první světovou válkou. Dnes o to usiluje prezident Vladimir Putin: svět, kde každý respektuje svůj podpis a zodpovídá se za své činy veřejnému mínění.

Dragan Vujičić: Norimberk 2. Jak je daleko?

Thierry Meyssan: Norimberk byl možný jen proto, že byl koncem světové války. Mimochodem, tomuto tribunálu se podařilo odhalit zločiny některých z těchto zločinců, ale soudil jen několik z nich, zatímco CIA a MI6 mnohé z nich znovu využívaly. Totéž se stalo s Tokijským tribunálem a japonskými imperialisty.

Organizace světa a záruky míru mi připadají důležitější než vyrovnávání se.

Dragan Vujičić: Dnes jste v Damašku. Existuje tam nějaká svoboda pro novináře?

Thierry Meyssan: V Damašku už nejsem. Přestěhoval jsem se blíž ke své rodině. Mimochodem, ano, Sýrie je svobodná a novináři tam svou práci mohou dělat. Ale země je zničená. Spojené státy jí odmítají povolit obchod se sousedy. Nechtějí, aby se hospodářsky vzpamatovala, aby nemusely přiznat svou vojenskou porážku.

Dragan Vujičić: Potřetí za sebou, v roce 2024, jste byl dnes vyhlášen nejvlivnějším geopolitickým analytikem. Gratulujeme. Je to ale v dnešní době zdravé?

Thierry Meyssan: Dnešní svět je krutý a nebezpečný. Jsme svědky válek na Ukrajině a v Gaze. Ale stejně tak trpí lidé v Súdánu a na Haiti. Dokud budeme lhát, nebude mír.