Jak blízko je kolaps izraelské armády?
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Obsah:
Dňa 7. októbra uplynul rok od teroristického útoku Hamasu na území Izraela, ktorý eskaloval dlhotrvajúci konflikt medzi Izraelom a Palestíncami. Reakcia Izraela bola krutá, viedla k obrovskému množstvu obetí a zďaleka sa ešte neskončila. Naopak, konflikt môže prerásť do veľkej vojny so zapojením veľmocí. Mimoriadne aktuálnou témou je však snaha Izraela o elimináciu Agentúry OSN pre pomoc palestínskym utečencom (UNRWA) na územiach pod jeho kontrolou, na ktorú reagoval aj generálny tajomník OSN. Okrem tejto udalosti existujú aj ďalšie dôvody, z ktorých vyplýva, že medzi Izraelom a OSN eskaluje napätie.
Časti:
– Vojna v Palestíne a úloha OSN
– Utečenci a UNRWA
– Čo je cieľom Izraela?
– Vojna a reakcia sveta
– Problém pre Západ?
Navzdory nadějím Bílého domu vidí političtí rivalové Hizballáhu Izrael jako válčícího proti celému Libanonu.
Bidenova administrativa naznačila, že eskalaci izraelské kampaně na libanonské frontě považuje za jedinečnou příležitost, jak roli Hizballáhu v Libanonu snížit.
Ale i přes bezprecedentní těžké rány, které Izrael straně uštědřil, včetně zavraždění jeho vůdce Hasana Nasralláha, se tento úkol může ukázat jako obtížnější, než by si politici ve Washingtonu rádi připustili.
Cíl izraelského premiéra Benjamina Netanjahua zapojit Spojené státy do širší blízkovýchodní války se již částečně naplnil. Počátkem tohoto měsíce se americké síly podruhé v tomto roce přímo zapojily do sestřelování raket, které Írán vypálil v odvetě za izraelské útoky na íránské zájmy.
Podobná cena, kterou je třeba zaplatit za to, že se Spojené státy nechaly vtáhnout do současných izraelských válek, nemusí být nutně zaplacena v Libanonu. Úder, který izraelská ofenziva zasadila schopnostem Hizballáhu v Libanonu, pravděpodobně nesnížil jeho schopnost asymetrických operací jinde. Jeho ochota použít tuto schopnost proti zájmům USA roste do té míry, do jaké si Spojené státy dovolí být spojovány s izraelskými smrtícími ofenzívami a do jaké míry tyto ofenzívy činí části Libanonu podobnými strašlivým troskám Gazy.
Pravděpodobně by nikoho nepřekvapilo, kdyby se dozvěděl, že mezi kritiky současných válek devastujících Blízký východ existuje několik názorů na to, kdo vlastně podporuje rostoucí krvavý konflikt, který by se mohl brzy týkat nejméně šesti zemí v regionu. Jednoduše řečeno, existuje myšlenkový směr, který věří, že Izrael, podporovaný svými různými mocnými lobby diaspory, vzdoruje světovému mínění, aby pokračoval ve vyvražďování původních Palestinců a sousedních Libanonců. Jinými slovy, je to všechno o tom, že Izrael jedná ve zlém úmyslu a špatně.
Jiný pohled však vidí neokonzervativci ovládanou zahraniční politiku Spojených států, která využívá izraelské krutosti a tvrdého pravicového vedení k naplnění amerických národních cílů v regionu.
Začneme hlavní otázkou, která zní: Proč Spojené státy nemají zájem na ukončení konfliktu na Blízkém východě a na Ukrajině? Což víme, že v obou těchto případech jsou schopny udělat.
A než přejdeme k odpovědi na tuto otázku, pustím vám klip, v němž libanonský ministr zahraničí hovoří s Christiane Amanpourovou o svém pohledu a o tom, proč se jim nepodařilo dosáhnout příměří.
…
Nyní je pravda, že Amerika poslala do Iráku malou armádu a po celém světě je 800 amerických vojenských základen, ale nebyla to bojová armáda – byla to okupační armáda bez skutečně velkého odporu, jaký zažívá například Ukrajina s Ruskem, jak to vidíme tam. Ta situace na Blízkém východě je velmi odlišná.
Protiváleční studenti ukázali, že Lyndon Johnson v roce 1968 musel odstoupit z kandidatury ve volbách, protože kamkoli by přišel, všude by se proti němu konaly demonstrace za zastavení války. Dnes k žádným takovým demonstracím nedochází, to není třeba dodávat.
Nebudu tedy nazývat Spojené státy nebo Evropskou unii demokraciemi, ale neexistuje žádná vláda, která by musela být zvolena a která by byla schopna poslat své vlastní vojáky do velké války.
A to znamená, že dnešní taktika se omezuje na bombardování, nikoli na okupaci zemí. Omezují se na to, že izraelské síly mohou shazovat bomby na Gazu a Hizballáh a snažit se něco vyřadit, ale ani izraelská armáda, ani žádná jiná armáda by nebyla skutečně schopna provést invazi a pokusit se obsadit nějakou zemi tak, jak to dělaly armády za druhé světové války.
Obsah:
A o čem dnes budeme hovořit? Probereme roli nově bezpartijního ministra zahraničí Lipavského a prezidenta Petra Pavla na naší politické scéně i v zahraničí. Má nebo nemá být Rusko zbaveno členství v bezpečnostní radě OSN, jak nepřímo naznačil v New Yorku prezident Petr Pavel? Budeme rozebírat odmítavý postoj Polska k přijímání nelegálních migrantů, které nechce Německo na svém území, a který se diametrálně liší od postoje poslušného Petra Fialy. Zmíníme se i o tom, co znamená setkání středoevropských státníků na narozeninách prezidenta Miloše Zemana, proč je maďarský ministr zahraničí v konfliktu s velvyslankyní Německa i o tom, že Izrael nepovolil generální tajemníkovi OSN vstup do země a v co může vyústit konflikt mezi Izraelem a Iránem. A konečně – proč a o čem si budou volat německý kancléř Olaf Scholz a ruský prezident Vladimír Putin?
Obsah:
V rozhovoru s Claytonem Morrisem analyzuje plukovník Douglas MacGregor aktuální vývoj a vyhlídky války na Ukrajině, situaci na Blízkém Východě a rizika vypuknutí třetí světové války.
Po téměř roce frustrace amerického prezidenta z izraelského vedení války v Gaze se zdá být vhodné připomenout si jinou dobu, kdy se Izrael vzepřel Washingtonu v jiném krvavém konfliktu, jehož hlavními oběťmi byli Palestinci.
Tento týden si připomínáme 42. výročí masakrů v uprchlických táborech Sabra a ŠatílaČesky v západním Bejrútu, které provedly Izraelem podporované křesťanské falangistické milice. Odhady počtu Palestinců a Libanonců povražděných během zhruba 36hodinového běsnění se pohybují od 700 osob až po více než 3 000 osob – téměř všichni byli civilisté, v naprosté většině ženy, děti a staří lidé.
Nálada izraelské veřejnosti se po navrácení šesti mrtvých rukojmí rozhodně obrací proti vládě Benjamina Netanyahua.
Izrael tvrdí, že rukojmí byla zastřelena bojovníky Hamásu ve stylu popravy, když se jeho vojska přiblížila, aby je zachránila. Hamás říká, že je zabilo izraelské bombardování. Izraelská média hlásí, že pitva ukazuje zranění kulkami. Ale vzhledem k záplavě lží o násilnostech v Gaze chrlených izraelskými úřady, člověk nikdy neví.
Zatímco se Izrael na mezinárodní scéně stále více izoluje, členové BRICS Írán, Rusko a Čína tiše koordinují celospektrální úsilí na diplomatickou a vojenskou podporu Palestiny.
Globální většina si je plně vědoma, že se pachatelé genocidy v Tel Avivu snaží ze všech sil vyvolat apokalyptickou válku – samozřejmě s plnou vojenskou podporou USA.
Bezohlednost izraelské mašinérie při genocidě v Palestině a přímá spoluúčast USA, Spojeného království a dalších západních vlád jsou dva klíčové pilíře hrůz páchaných na palestinském lidu (a v útocích na obránce lidských práv po celém světě).
Existuje však základní třetí pilíř: role spolupachatelů západních mediálních korporací vědomě šířících izraelské dezinformace a propagandu, ospravedlňujících válečné zločiny a zločiny proti lidskosti, dehumanizující Palestince a zatemňující informace o genocidě na Západě. Z hlediska mezinárodního práva v oblasti lidských práv by takové akce mohly a měly podléhat sankcím. A existují historické precedenty.
Obsah:
Tento týden se v náborovém středisku izraelské armády Tel Hašomer poblíž Tel Avivu přihlásili tři 18letí odpůrci vojenské služby z důvodu svědomí a prohlásili, že na protest proti okupaci a současné válce v Gaze odmítají nastoupit povinnou vojenskou službu. Yuval Moav, Oryan Mueller a Itamar Greenberg byli každý postaveni před soud a odsouzeni k počátečním 30 dnům ve vojenském vězení, které budou pravděpodobně prodlouženy. Další odpírači, kteří se od 7. října veřejně postavili proti povolání z politických důvodů – Tal Mitnick, Ben Arad a Sophia Orr – byli nedávno propuštěni poté, kdy si odpykali tresty vězení v celkové délce 185 dní, 95 dní a 85 dní.
Politickým analýzám na toto téma už nějakou dobu dominuje představa, že izraelskou válku v Gaze v podstatě vede a udržuje izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve vlastním zájmu. Tento názor je často udržován při životě veřejným míněním v Izraeli. Většina průzkumů od začátku izraelské genocidy v Gaze naznačuje, že se drtivá většina Izraelců domnívá, že jsou Netanjahuova rozhodnutí motivována osobními, politickými a rodinnými zájmy.
Takový závěr je však příliš pohodlný a ne zcela přesný.
Obsah:
Obsah:
Čína zase jednou vstoupila na globální diplomatické jeviště a za neúčasti USA zprostředkovala průlomové dohody mezi palestinskými soupeřícími frakcemi. Po usmíření mezi hlavními velmocemi Středního východu, podepsaném Saúdskou Arábií a Íránem v březnu 2023 v Číně, tu teď máme „Pekingskou deklaraci“ mezi Hamásem a Fatáhem, podepsanou 23. července.
Irsko, Norsko, Španělsko a Slovinsko po vzniku strašlivé humanitární situace v obležené Gaze při neustálých útocích bez prostoru pro uprchlíky palestinskou státnost na základě hranic z roku 1967 uznaly. K evropským státům, které Palestinu uznávají, patří i Bulharsko, Kypr, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Švédsko, přičemž celkový počet takových členských států OSN je 147.
Ve Spojených státech by nás ani ve snu nenapadlo operovat někoho bez jeho souhlasu, natož podvyživenou devítiletou dívku sotva při vědomí v septickém šoku. Nicméně, když jsme viděli Juri, přesně to jsme udělali.
Netušíme, jak Juri v předoperačním prostoru Evropské nemocnice v Gaze skončila. Jediné, co jsme viděli, bylo, že měla na levé noze vnější fixátor – lešení z kovových kolíků a tyčí – a nekrotickou kůži na obličeji a pažích po výbuchu, který roztrhal její malé tělíčko na cáry. Pouhý dotyk přikrývek vyvolával výkřiky bolesti a hrůzy. Pomalu umírala, a tak jsme se rozhodli podstoupit riziko, že ji uspíme, aniž bychom přesně věděli, co najdeme.
„Ježíšikriste,“ zamumlal Feroze, když jsme jí smývali larvy do kbelíku, „to je teda dojebané dítě.“
Mnoho bylo napsáno o politických zemětřesení v Británii a Francii, z nichž první vyústilo v drtivou porážku Konzervativní strany a druhé v přemožení krajní pravice převážně levicovou koalicí.
Nebyly to však jediné důležité výsledky všeobecných voleb ze 4. a 7. července ve dvou nejvlivnějších evropských zemích.
Dalším důležitým, ne-li bezprecedentním výsledkem, byl ústřední význam palestinské věci v politických diskursech v Londýně a Paříži, které jsou ve skutečnosti pouze odrazem větších změn probíhajících na celém evropském kontinentu a v jeho politice.
Mezinárodní soudní dvůr prohlásil izraelskou okupaci Západního břehu a východního Jeruzaléma za nezákonnou, osady musí být evakuovány, Palestinci musí být odškodněni a musí jim být umožněn návrat na jejich území.
ŽENEVA (8. března 2024) – Šéf OSN pro lidská práva Volker Türk dnes vyjádřil politování nad posledními kroky Izraele na okupovaném Západním břehu Jordánu a uvedl, že drastické urychlení výstavby osad zhoršuje dlouhodobé vzorce útlaku, násilí a diskriminace Palestinců.
„Zprávy z tohoto týdne, že Izrael plánuje výstavbu dalších 3 476 osadnických domů v Maale Adumim, Efratu a Kedaru, jsou v rozporu s mezinárodním právem,“ řekl Türk.
K zakládání a pokračujícímu rozšiřování nelegálních izraelských osad dochází současně s vysídlováním Palestinců v důsledku násilí ze strany izraelských osadníků a státu, jakož i v důsledku nuceného vystěhovávání, nevydávání stavebních povolení, demolice domů a omezování pohybu Palestinců.
„Západní břeh Jordánu se již nachází v krizi. Násilí ze strany osadníků a porušování práv souvisejících s osídlováním však dosáhlo nové šokující úrovně a hrozí, že zlikviduje jakoukoli praktickou možnost vytvoření životaschopného palestinského státu,“ uvedl Türk.
Zpráva upozorňuje na dramatický nárůst intenzity, závažnosti a pravidelnosti izraelského osadnického a státního násilí vůči Palestincům na okupovaném Západním břehu Jordánu, včetně východního Jeruzaléma, zejména od 7. října 2023, což urychluje vysídlování Palestinců z jejich území.
+ infografika
Při raketových úderech v rozmezí několika dnů zahynulo velké množství Palestinců a Ukrajinců. Rozdílné zacházení médií s těmito srovnatelnými událostmi je vodítkem k tomu, k čemu média ve skutečnosti slouží.
První takovou událostí byl izraelský letecký útok 6. července na školu v Gaze, kde se palestinští civilisté včetně dětí ukrývali před několikaměsíčním řáděním izraelské armády, která povraždila mnoho desítek tisíc Palestinců a zničila většinu domů a infrastruktury této enklávy.
Masivní rozsah smrti a ničení v Gaze přiměl Světový soud, aby Izrael postavil před soud za genocidu – ne že byste to z mediálního pokrytí poznali. Případ genocidy proti Izraeli se z velké části vytratil z paměti.
Druhou událostí byl 8. července ruský letecký útok na nemocnici v Kyjevě. Byl součástí vlny útoků na ukrajinské cíle, při nichž ten den zahynulo 36 Ukrajinců.
Již samotný fakt, že zabití 36 ukrajinských civilistů přitáhlo tolik pozornosti a zájmu západních médií ve více než dva roky staré válce, když v Gaze denně umírá mnohem více palestinských civilistů, kterým naše vlády přímo pomáhají, a toto vraždění je novějšího původu, je výmluvný sám o sobě.
Bývalí izraelští vojáci podrobně popisují, jak stříleli z „nudy“, všechny Palestince v dohledu považovali za hrozbu a běžně vypalovali domy.
Podrobná zpráva založená na výpovědích šesti bývalých vojáků IDFV, zveřejněná pondělí (8.7.2024), zpochybňuje opakovaná tvrzení izraelských představitelů a jejich zarytých zastánců v Bidenově administrativě, kteří se vysmívají #en# obavám, že Izraelské #en# obranné síly útočí v Gaze #en# na civilisty. Popisuje, jak byli vybízeni ke střelbě, aby se zabavili z „nudy“, a cítili se „oprávnění zahájit palbu na Palestince prakticky podle libosti, včetně civilistů“.
Nástup USA jako globální supervelmoci po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 změnil univerzální mocenskou dynamiku, což mělo řadu důsledků, které přetrvávají dodnes, včetně regionálních konfliktů, nestability a toho, co někteří vnímají jako novou formu imperialismu.
Mezi jeho základní kameny patří zadržování komunismu a postsovětské zaměření na boj proti „islámskému fundamentalismu“, tržní nebo vojenská kontrola nad ropnými zdroji v arabském světě, podpora zástupných režimů, jako je Izrael, a potlačování osvobozeneckých hnutí v regionu. Tato kontinuita přetrvává bez ohledu na to, která strana je u moci, což vede některé k tomu, že v tomto ohledu vnímají jen malý nepodstatný rozdíl mezi demokratickými a republikánskými administrativami.
Útok Hamasu ze 7. října lze přirovnat k zemětřesení, které zasáhlo starou budovu. Praskliny se již začaly projevovat, ale nyní jsou již viditelné v samotných základech. Mohl by sionistický projekt v Palestině – myšlenka instalace židovského státu na arabské, muslimské a blízkovýchodní půdě – čelit více než 120 let od svého vzniku vyhlídce kolapsu? Historicky může zhroucení státu způsobit velké množství faktorů. Může být důsledkem neustálých útoků sousedních zemí nebo chronické občanské války. Může následovat po rozpadu veřejných institucí, které se stanou neschopnými poskytovat služby občanům. Často to začíná jako pomalý proces dezintegrace, který nabírá na síle a pak během krátké doby strhne struktury, které se kdysi jevily jako pevné a pevné.
– Proč jste se připojil k petici vyzývající vládu ČR ke změně postoje k IL-PAL konfliktu?
– Jak vnímáte společná jednání politických reprezentací IL a ČR ?
– Co získáváme bezpodmínečnou podporou Izraele?
– Jak by mělo vypadat MZV ČR v kontextu prosazování zájmů ČR?
– Jak vnímáte rozpor akceptovaná naší politickou reprezentací v normativních pravidlech a zákonech v ČR s realitou odehrávající se v Izraeli a Palestině?
– Dopouští se Izrael genocidy?
– Jak si představujete řešení konfliktu v Izraeli a Palestině?
Obsah:
Obsah:
IDF měly přesné informace o záměrech Hamasu, ale kvůli převládajícím konceptům v bezpečnostním establishmentu a možné nedbalosti úředníků na varovné signály nereagovaly.
Nově zveřejněný dokument odhalil, že izraelské obranné síly (IDF) a zpravodajské systémy měly o plánu Hamasu napadnout Izrael a unést 250 lidí podrobné znalosti týdny před masakrem 7. října.
Na všech frontách se izraelské vnitřní paradigma bortí; a navenek se Západ sám trhá a stává se na globální scéně vyvrhelem. Výslovné napomáhání krvavé čistce Palestinců ze strany západních vůdců zarylo do panoramatu starého přízrak „orientalismu“ a kolonialismu. A nutí Západ k tomu, aby byl „světem nedotknutelný“ (spolu s Izraelem).
Celkově to vypadá, že cílem izraelské vlády je přiblížení a následné nasměrování – mnohostranného napětí do široké vojenské eskalace disgorgementu (velké války) – což by jí nějakým způsobem přineslo obnovu odstrašení. Takový postup současně implikuje, že by se tak Izrael obrátil zády k prosbám Západu, aby to šlo nějak „přiměřeně“. Tuto „přiměřenost“ většinou definuje Západ tak, že by Izrael akceptoval chiméru návratu k „normálu“ prostřednictvím saúdskoarabského korunního prince, který mu ho udělí výměnou za to, že zkroušený Izrael zruší sedm desetiletí židovské nadřazenosti (tj. přijme palestinský stát).
Rada bezpečnosti OSN v pondělí přijala rezoluci o příměří v Gaze vypracovanou Spojenými státy na základě návrhu, který nedávno představil prezident Biden. Pro rezoluci hlasovalo 14 členů patnáctičlenného orgánu, Rusko se hlasování zdrželo.
Obsah:
Při rychle probíhajícím politickém a státním rozpadu, bez karet, které by mohl na bojišti nebo ve vojenské aréně vytáhnout, docházejí Tel Avivu možnosti získat víc času.
Obsah:
Obsah:
(ZIF): Jakou roli v tom všem hrají USA?
Karin Leukefeld: Sledují své vlastní zájmy. Usilují o normalizaci vztahů mezi Izraelem a Saúdskou Arábií. To je plán USA již od druhé světové války. Na začátku roku 1945 – před koncem druhé světové války – se Roosevelt snažil dosáhnout dohody se saúdským králem, že přijme budoucí Izrael. Král Saúd to odmítl. USA se o to snaží i dnes a současná vláda pod vedením Joea Bidena v tomto plánu pokračuje. Tento zájem je pro USA prioritou, a to i s ohledem na nadcházející prezidentské volby. Biden to chce prezentovat jako „trofej“. Americký ministr zahraničí Blinken v uplynulém týdnu hodně cestoval. Nejprve byl v Jordánsku, pak několik dní v Rijádu a nyní v Tel Avivu. Zdá se, že jedním z výsledků těchto návštěv je, že chce oddělit situaci v Gaze od amerického plánu. Dojednává se dohoda, podle níž má být Saúdská Arábie postavena pod ochranu USA. Postupně se objevují různé scénáře. Jak jsem řekl na začátku, jedná se o velmi komplikovanou záležitost.
Nejsem členem žádného think-tanku, nebo někým placený, přesto jako senior považuji za povinnost upozorňovat na věci v kontextu, které nezapadají do oficiálního myšlenkového rámce současnosti. Proto jsem občas dotazován na to, proč udržuji dialog s Ruskem a Čínou, a zdali nemám strach, když již i Parlamentními listy mně daly na černou listinu a nezveřejňují příspěvky, kterými se pouze snažím podpořit snahy o neformální dialog, především o obtížných otázkách bezpečnostní a mezinárodní politiky.
Každý den stále více lidí uznává, že americká podpora izraelské genocidy Palestinců je neobhajitelná. Naše hnutí je větší než kdykoli předtím.
A jak rosteme do skutečně historických rozměrů, čelíme také nové úrovni státní represe. V reakci na to musíme mít otevřené oči ohledně rizik, kterým nyní čelíme a která mohou mít a budou mít dopady na Spojené státy po celá desetiletí.
Všichni chceme žít ve světě postaveném na míru, respektu a důstojnosti. Svět, kde náletové sirény a výkřiky bolesti nebo hladu již nepřerušují jarní ranní vzduch. Svět, kde můžete v noci uložit své děti v bezpečí s vědomím, že tu pro ně budete zítřek.
Přednáška Thierry Meyssana ze 4. května 2024 v Boulogne-sur-mer. Thierry Meyssan v ní vysvětluje, že současný konflikt v Palestině není zaviněn arabským a židovským obyvatelstvem. Byl zorganizován již v roce 1915 koloniální mocí s myšlenkou, že budoucí stát nebo státy nebudou nikdy schopny samy zaručit svou bezpečnost. Aniž by to věděli a ke své vlastní škodě, Palestinci a Izraelci zinscenováním operace 7. října a jejími následky tuto politiku pouze realizují. Tím, že nezastavili etnické čistky Gazanů, nedávají Anglosasové najevo svou necitlivost, ale skutečnost, že masakry považují za pouhé vyrovnávací faktory.
Izraelské dnešní uplatňování kolektivního trestu proti Palestincům vděčí za svůj původ britské nadvládě v Palestině.
Stejně tak letecké bombardování, vojenské nálety, využívání palestinských civilistů jako lidských štítů a infrastruktura stanného práva uplatňovaná proti okupovanému, převážně civilnímu obyvatelstvu.
„Kamkoli pojdete, všude jsou hroby, rozkládající se těla nebo potenciálně lidé pohřbení pod sutinami,“ řekl obyvatel severní Gazy webu Press TV a popsal masové hroby ve dvou z největších nemocničních komplexů na obleženém pobřežním území.
Nález stovek masových hrobů v nemocničních komplexech Násir a al-Shifa, ke kterým představitelé Organizace spojených národů (OSN) oznámili, že těla byla „pohřbena hluboko v zemi a zaházena sutí“, vedlo její představitele k výzvě k mezinárodnímu vyšetření odhalovaných hrůz.
Chcípla kočka. Stářím, jak mívají ve zvyku. Ne jen tak ledajaká, pelíšek měla na hradě. Byla mazlíčkem manželky komunistického rozvědčíka, generála NATO a prezidenta.
Země se propadla do smutku. Média soustrastně popisují zármutek první dámy, vláda, politici i prostí občané zasílají kondolence, kočce se dostalo pietní stránky na Wikipedii. Nikdy nezapomeneme.
Studenti od USA po Austrálii požadují po svých univerzitách, aby přerušily vztahy s Izraelem.
Od doby, kdy před více než šesti měsíci začala izraelská válka v Gaze s protesty jak na podporu války, tak proti ní, se Columbia University v New Yorku, jedna z nejprestižnějších univerzit v USA, stala centrem studentského aktivismu.
Prosím o prominutí, neboť se mi stala nemilá věc. Po vyslechnutí besedy pana Hájka s panem Novotným, jsem četl úvahu…
Obdivuji pana Kratochvíla a protože jsem první československý občan, který jel prokazatelně jako první, vlakem, po 21. srpnu 1968 spolu…
Vynikající článek. Měl by jej číst každý.
Článek pravdivě popisuje situaci, ale nevěřím závěru ohledně válek. Evropa přece nemůže existovat bez čínského zboží a ruského plynu. Válku…
Polská intenzivní podpora Ukrajiny byla nesena prvotním přesvědčením, že Rusko bude válkou těžce poškozeno nebo dokonce se rozpadne. Poláci niterně…