Zatímco Izrael připravuje plány na rozsáhlou pozemní invazi a okupaci Gazy, která v týdnu od doby, kdy jednostranně ukončil dohodu o příměří, zabila stovky Palestinců, jeho domácí podporovatelé stupňují zásahy proti odporu proti genocidě podporované USA.
Je to proto, že se zoufale snaží znovu získat kontrolu nad příběhem, který se jim vymkl z rukou, neboť americká podpora Izraeli klesla na 25leté minimum.
Je jaro 2025. Před jedenaosmdesáti lety jsem začínal mluvit. A podle svědectví mých rodičů mým prvním slovem nebylo „máma“ nebo „táta“, ale „bombom“. Ne, nevyslovoval jsem nedbale nebo špatně slůvko bonbón, ale reagoval jsem tak na bomby, které dopadaly na Brno.
Před osmdesáti lety skončila druhá světová válka. A od té doby na střední Evropu nepadaly bomby. Ale dodnes se s téměř železnou pravidelností stává, že se většinou při nějakých stavebních pracích najdou nevybuchlé mnohakilové bomby. A následuje alarm, evakuace občanů z blízkého okolí, odjištění a odpálení železné stvůry z doby, kdy jsem se já učil vyslovovat první slůvka. Naposledy se tak stalo dnes v Brně, nedaleko brněnského hlavního nádraží, tisíc lidí bylo evakuováno, vlaky (ani ty mezinárodní) nesměly Brnem dlouhé hodiny projíždět, a objet po železnici se Brno de facto nedá.
Francouzský prezident Emmanuel Macron ve svém slavnostním projevu k Francii a Evropské unii apokalyptickým tónem varoval, že „Rusko se dnes a na dlouhou dobu stalo pro Francii a Evropu hrozbou“ a zpochybnil, zda Vladimir Putin svou dobyvačnou kampaň ukončí na Ukrajině.
Ekonomicky ponurá Evropská unie se zároveň chystá nashromáždit 867 miliard USD na „přezbrojení“ Evropy a válku s Moskvou.
Sledujeme-li současnou konfliktní „obrannou“ politiku nešťastným omylem zvolených osob nacházejících se ve vládních funkcích několika evropských států a u Evropské komise, vidíme zřetelně, že jejich programem je doslova pravý opak toho, co západní polovina evropského kontinentu potřebuje a čeho by se jí dostalo několika málo velmi jednoduchými a logickými kroky.
…
Pouze evropské státy NATO zbrojí už dlouhodobě vysoko nad rámec logických potřeb obrany. Jejich „obranný“ rozpočet je třikrát tak vysoký jako týž rozpočet Ruské federace, a přitom si tyto státy nemohou dovolit vstoupit do otevřené války s Ruskem. Jejich horování pro válku je jen hloupá hra fungující jako reklama na neexistující „ruskou hrozbu“, ze které plynou ohromné peníze včetně provizí. Tak vysoký „obranný“ rozpočet přitom vůbec neznamená připravenost na válku. Jak ukázala právě proxy válka USA proti Ruské federaci vedená prostřednictvím kyjevského režimu a s nasazením (cynickým zneužitím) obyvatel Ukrajiny, vojenské rozpočty skutečně nehrají v obrané nebo útočné politice států nejdůležitější roli. Zvláště, když se z válek stal byznys, na kterém mohou vydělávat korporace, firmy i soukromé osoby v celé řadě odvětví nacházejících se jakoby daleko od vojenského průmyslu.
…
Nicméně, je zde ještě Oděsa …
– Co lze očekávat od rozhovoru Trump – Putin? – Stanovisko Ukrajiny – Posun USA – Postoj EU: lze dosáhnout kompromisu? – Členství v NATO – Krym a Donbas – Bezpečnostní uspořádání – Macron a Starmer – Multilaterální záruky – Mnichov 1938 – Budoucnost NATO – Připravuje se Evropa na válku?
Obsah:
Obsah:
Podle Syrské pozorovatelské organizace pro lidská práva se sídlem ve Spojeném království, která se odvolává na své místní zdroje, se v posledních dnech členové prozatímní syrské správy a jejich příznivci doma i v zahraničí dopustili krutostí vůči syrské alavitské menšině a zabili nejméně 750 civilistů. Skutečný počet obětí je však pravděpodobně mnohem vyšší, neboť radikální islámští zločinci využili povstání alavitských milicí ke kolektivnímu potrestání jejich souvěrců, které považují za odpadlíky.
V čele prozatímní syrské správy stojí Ahmed al-Sharaa, dříve známý jako Abu Mohammad al-Julani, který byl dříve členem al-Káidy a na jehož hlavu USA dokonce vypsaly odměnu 10 milionů dolarů. Teroristická skupina Haját Tahrír aš-Šám (HTS), kterou vedl, nakonec po bleskovém pádu Asadovy vlády koncem loňského roku převzala kontrolu nad Sýrií. Tento vývoj lze přičíst kombinaci sankcí, nenapravitelné korupce, promarněných příležitostí k míru, a dokonce i spekulativní zrady.
Nová trumpovská Amerika je stále součástí Západu, ale štěpí se. Trhliny ve všech směrech se prohlubují, ale postupně globalistická Evropa s Ukrajinou a americkými demokraty vytvářejí samostatný svět, který odmítá jak Amerika, tak Evropa. V tom druhém je to Fico, Orbán, Vučič, Meloniová. V Řecku a Rumunsku se demonstruje proti globalistické elitě. Evropské národy se bouří proti mocenským elitám a jsou připraveny připojit se k řádu velmocí – jako samostatný evropský pól, jako provincie Trumpovy Ameriky nebo jako naši spojenci. To znamená, že svět se znovu dělí, obrovské setrvačníky skřípou, kontinenty se pohybují na svém kontinentálním šelfu a prostor svobody kolem globalistů se rychle zmenšuje.
Existoval kolektivní Západ, nyní je bez USA (i když ne zcela). Trump je jakýmsi hybatelem řádu velmocí proti liberálnímu globalismu. A to všechno jsou velmi hluboké procesy. „Definování trpaslíka“ (vyhození Zelenského z Oválné pracovny) je důležitým znakem rozpadu globalistického modelu.
Obsah:
Povrchně viděné a hodnocené sebevědomé a zrychlující se sbližování mezi Ruskem a Spojenými státy vzrušuje mysl ve světě, někdy a někde provokuje zcela fantastické fantazie vedoucí až k nové Jaltě a rovnoprávnému partnerství tří supervelmocí, včetně Číny.
Kdo zná autora článku trochu lépe než to veřejně dostupné komentáře a analýzy umožňují ví, že a priori nevěří optimismu, slibům a strachu, které nás objímají v naději, že bude lépe. Než ale bude lépe, bude, musí být, ještě hůře. Na otázku Proč? jsem napsal krátkou odpověď v posledním článku Narcismus, ignorování a iluze.
Kdyby to nebylo tak tragické, bylo by to možná i k pousmání. Americký 47. prezident, Donald Trump, dal srozumitelně najevo to, co každý soudný a objektivně informovaný člověk věděl od samého začátku americké „pomoci Ukrajině“. Tedy, že za tuto „pomoc“, jaká pomohla mnohým v USA a ve Velké Británii jen ne Ukrajincům, Ukrajina a její obyvatelstvo krutě zaplatí.
…
Každý člověk, který není oslepen září Ameriky a dívá se spíše na fakta o Americe, ví, že když Spojené státy někomu poskytnou dolar, že očekávají nejméně sto dolarů zpět. Byznys je jediným skutečným božstvem Ameriky. Washington nesoucítí, nedává, nepůjčuje, Washington zásadně pouze chladně investuje s očekáváním zisků. Stamilióny dolarů prší po celém světě, aby se průběžně zhmotňovaly v rozkladné procesy iniciované uvnitř států, jejichž politické přeformátování si Deep State vždy přál a dosud ještě přeje. A bude si je přát i nadále, třebaže Donald Trump některé penězovody začíná přestřihávat.
…
Obsah:
Obsah:
Využitím své institucionální síly, přizpůsobivosti v terénu a psychologické taktiky Hamás mistrovsky proměnil zničení Gazy v projev odolnosti, dosáhl jak symbolických, tak taktických zisků a zároveň zabránil Izraeli v nároku na jakékoli politické vítězství.
Propuštění tří izraelských zajatkyň v Gaze vojenským křídlem Hamásu, brigádami Kasám, výměnou za 90 palestinských zadržených, vyvolalo v okupačním státě mediální šílenství.
Dramatická „scéna“ – bojovníci vynořující se uprostřed trosek války, obklopeni jásajícím davem – podkopala oficiální izraelské vyprávění o válce, jejích cílech a zacházení s izraelskými zajatci. U Izraelců to vyvolalo vystřízlivění otázkou: Co jsme v Gaze 15 měsíců dělali?
Časopis TIME zveřejnil 19. ledna překvapivý článek, který plně potvrzuje to, co disidentští, protiváleční akademici, aktivisté, novináři a pozorovatelé tvrdí již dlouho. USA měly vždy v úmyslu opustit Ukrajinu poté, když zemi připravily na zástupnou válku s Ruskem, a nikdy neměly chuť ani úmysl pomoci Kyjevu Moskvu porazit v konfliktu, natož dosáhnout jeho maximalistických cílů, jimiž je znovuzískání Krymu a obnovení hranic země z roku 1991. Že tuto nezpochybnitelnou skutečnost konečně potvrdil významný mainstreamový zdroj, je převratná událost.
…
Biden také „chtěl, aby USA a jejich spojenci zůstali jednotní“. Právě tento cíl se zřejmě nejvíce nepodařilo naplnit, a to zcela spektakulárně. Jak tento novinář opakovaně zdokumentoval, britské zpravodajské služby důsledně usilovaly o eskalaci zástupného konfliktu do totální války mezi Západem a Ruskem a podporovaly Kyjev v jeho maximalistických cílech, a to až do té míry, že za tímto účelem tajně plánovaly velkolepé operace a cvičily Ukrajince k jejich provedení. Podle uniklých dokumentů je prvořadou ambicí Londýna „udržet Ukrajinu v boji za každou cenu“.
Trumpova preference sankcí a jeho nejnovější hrozba zdvojnásobení těch sekundárních by mohly pečlivě vyvážené spojenectví Indie s USA a Ruskem vykolejit tím, že by ji donutilo si mezi nimi vybrat.
Média byla zaplavena zprávami spekulujícími, že by rusko-indické vztahy mohly v důsledku posledních energetických sankcí USA utrpět, protože se v poslední době orientovaly na rozsáhlý dovoz zlevněné ropy z Moskvy, který by mohl být nejnovějšími jednostrannými omezeními ohrožen. Nejmenovaný indický zdroj však médiím řekl, že „Rusko najde způsoby, jak se k nám dostat“.
Ohledně ukrajinského konfliktu není nic jisté. Kromě dvou věcí: Rusko vítězí a vedení USA pod novým vedením hledá nový přístup. Jak poznamenal těžká váha ruské zahraniční politiky Sergej Rjabkov, nyní se naskytla příležitost ke kompromisu, který by v podstatě pomohl tento nesmyslný konflikt ukončit a obnovit určitou normálnost americko-ruských vztahů, a tedy i globální politiky. Ale to okno je malé a nebude otevřené navždy.
Kromě toho zůstávají věci nejasné. Je konec tohoto šílenství konečně v dohlednu? Převede nyní Washington svůj deklarovaný záměr změnit kurz na pozice vyjednávání, které může Moskva brát vážně? Ty by musely zahrnovat – minimálně – územní ztráty a skutečnou neutralitu pro Ukrajinu, stejně jako silné odhodlání, že jakýkoli mír má trvat.
Pokud jde o vojenskou sílu, dosáhla Čína v posledních několika měsících několika zásadních úspěchů, a to jak kvantitativně, tak i kvalitativně.
Důsledky mají dopad na pokračující pronikání USA do asijsko-pacifického regionu a na hrozící vyhlídku války ve stylu Ukrajiny, kterou USA zřejmě chtějí proti Číně zahájit. Stejně jako jinde však USA prokázaly, že to, co jim chybí ve vojenské a průmyslové síle, dohánějí politickým vlivem a asymetrickou schopností destabilizovat a ničit celé regiony planety.
Obyvatelé Tchaj-wanu byli přesvědčeni – přestože jsou etnicky, jazykově, historicky a mezinárodním právem uznáváni jako Číňané – že Číňané „nejsou“ a že Čína představuje existenční hrozbu, která musí ostrovní provincie militarizovat a postavit se proti ní v konfliktu, který bude předvídatelně ve stylu Ukrajiny.
Obsah:
Říká se, že mnohokrát opakovaná lež se stává pravdou. Ale lež se nikdy nemůže stát pravdou, protože pravda je informace o realitě a tu nelze změnit. Lež tedy může být pouze virtuální iluzí. Opakovanou a hromaděnou lží se tedy může pouze vytvářet virtuální realita a lidé ji přijímají za pravdu na základě falešných informací. Taková virtuální realita se potom používá v běžném životě a dělají se na jejím základě nesprávné závěry.
Obsah:
Je to již několik let, co si mnoho lidí začalo ve své mysli představovat přízrak třetí světové války v blízké či střední budoucnosti. Tento druh uvažování je obzvláště častý od doby, kdy USA před třemi lety, konkrétně v únoru, odhodlaně a cílevědomě vyprovokovaly Rusko k intervenci na Ukrajině. O několik týdnů později prezident Biden obhajoval své rozhodnutí zablokovat předání stíhaček kyjevskému režimu slavnou poznámkou: „Tomu se říká třetí světová válka“.
Nyní je zjevné, pokud to nebylo zřejmé již tehdy, že Bidenův Bílý dům začal hrát s Rusy nezodpovědnou hru s falešnou kartou. Kyjev má nyní ve vzduchu letky F-16, na zemi tanky Abrams a na stráži rakety Patriot. Stejný příběh. Když v polovině listopadu Biden (nebo kdokoli, kdo rozhoduje jeho jménem) povolil Ukrajině vypálit na Rusko rakety dlouhého doletu, rychle se objevila varování před třetí světovou válkou. „Joe Biden se nebezpečně snaží rozpoutat třetí světovou válku,“ prohlásila na ‚X‘ Marjorie Taylorová Greenová, republikánka z Georgie. Podobné výroky jste slyšeli i z Kremlu a ruské Dumy.
Je to závod s časem, který Pentagon zahájil ještě před nástupem prezidenta Donalda Trumpa do úřadu. Poté, co zničil Irák, Libyi, Gazu, Libanon a Sýrii, vyráží se svými muži proti Jemenu. Nepleťte si zdání s realitou: oficiálně Izrael reaguje na bombardování Ansar Alláha a Spojené státy reagují na útoky na západní lodě. Ve skutečnosti je zničení Jemenu pouze jedním z kroků ke zničení všech politických institucí širšího Blízkého východu. Nevěřte tomu, co vám říkají o nevyhnutelnosti střetu civilizací, to vše je jen léčka, která vás má přimět přijmout nepřijatelné.
…
Dnes vidíme, jak se válka přesouvá do Jemenu. Tato země je již hluboce poznamenána předběžnými operacemi, které tam probíhají od roku 2014: téměř 400 000 přímých či nepřímých obětí. Oficiálně Izrael reaguje na bombardování Ansar Alláha, oficiálně Spojené státy a Spojené království reagují na útoky na plavidla v Rudém moři. Ansar Alláh však pouze podporuje gazanské civilisty masakrované IDF, což bychom měli dělat všichni. Rada bezpečnosti OSN, která se sešla 30. prosince v New Yorku, se mohla pouze postavit čelem k faktům: „ Jedině jednotným a koordinovaným přístupem můžeme doufat, že dosáhneme míru a bezpečnosti pro všechny národy Jemenu a regionu.“ Na širším Blízkém východě probíhá již 23 let pouze jedna válka.
OBSAH
~~~~~~~~~~~~
Silvestrovské střípky jsou ovlivněny především obsahem pobytu autora v Rakousku (vstup do EU 1.1.1995, do Schengenského prostoru 1997 a eurozóny 1999), seznámení se programem Novoročního koncertu 2025 včetně interview s dirigentem Riccardo Mutti, který poprvé představí Ferdinandus Walzer napsaný Straussovou současnicí Constanze Geiger (1835-1890), seznámením se se 100 nejpodivnějšími sportovními příběhy roku 2024, srovnáním vzpomínek na tsunami před 20 roky, a v neposlední řadě i s těžkým porodem rakouské vládní koalice po volbách v době neodkladné potřeby přiznat si antropologickou degeneraci, nemožnost plánování a konání po staru a předpovědi kam se dostane umělá inteligence během roku 2025.
Zeitgeschehen im Fokus: Když dnes lidé mluví o míru, mají pocit, že se ocitli mimo čas. Je zarážející, že vytvoření nebo udržení míru není v Evropě téměř žádným tématem. Zdá se, jako bychom zapomněli na všechny zkušenosti z historie. Máte stejný pocit?
Profesor Alfred de Zayas: V okruhu mých přátel a známých to tak naštěstí není. Chceme mír a děláme, co můžeme, abychom usnadnili příměří. Moji kolegové profesoři jsou stejně znepokojeni provokacemi NATO jako já neustálou eskalací ze strany Izraele. Moji přátelé diplomaté v Ženevě také usilují o mír.
…
Co můžeme dělat?
Z tohoto dilematu se nedostaneme, dokud politici nebudou ochotni přiznat vlastní chyby. Dokud budou naši politici samolibí a neústupní, dokud se budou soustřeďovat na násilí a odmítat vyjednávání, dokud budou věřit fantaziím Francise Fukuyamy, nebude mír. Kromě toho je tu ještě jedna válka – informační válka. Pokud se bude obyvatelstvu i nadále lhát a klamat, nelze dosáhnout žádného trvalého řešení. Jak víme od Římanů, mundus vult decipi – svět chce být obelháván.
Eskalace: ohlédnutí za rokem
Filozof Alexandr Dugin v pořadu „Eskalace Alexandra Dugina“ shrnuje rok 2024.
Přepis rozhovoru.
~~~~~~~~~~~~
– SVO jako měřítko věcí
– Důvody zlomu: překonání liberalismu
– Mobilizace společnosti
– Naše věc je Rusko, to je pravda
– Věřím ve svůj národ
– Až do bezpodmínečné kapitulace Kyjeva.
– Hlavní událost odcházejícího roku: zvolení Trumpa
– Přísaha nejvyššímu vládci Ruska
– Putinismus a katechismus
– Gruzínský pro-gruzínský sen
– Požár velké války na Blízkém východě
Bidenova vláda chce novému americkému prezidentovi Trumpovi klást před změnou moci v USA co nejvíce překážek. Evidentně se snaží na několika místech rozpoutat velkou válku proti Rusku.
Řeknu to rovnou, protože je velmi důležité tomu porozumět: Není to Joe Biden, kdo rozhoduje ve Washingtonu, jak nyní uvedl i Wall Street Journal, aniž by to někdo zpochybňoval, ale podle deníku jsou rozhodnutí přijímána poradcem pro národní bezpečnost Bílého domu Jakem Sullivanem a americkým ministrem zahraničí Antony Blinkenem.
TÉMY TRIALÓGU:
2) Tradičné hodnoty verzus nové hodnoty
3) Dôsledky vysokorýchlostnej spoločnosti
4) O vzťahoch pokroku a progresivizmu
5) Technológie ako záchrana sveta?
7) Narastajúca kríza sociálnej dôvery
8) Humanizmus a ľudské hodnoty
9) Mediálne manipulácie a súčasnosť
10) Mier – dočasná prestávka medzi vojnami?
11) Možnosti filozofie a dnešok
~~~~~~~~~~~~
Mnoho Američanů, dokonce i mnozí, kteří se o Donalda Trumpa nikdy moc nezajímali, ho volilo zčásti proto, že věřili – nebo alespoň doufali –, že bude relativně vzato mírovým kandidátem ve srovnání s ohavnými Bidenem-Harris. K jeho cti lze říci, že Trumpovo první funkční období bylo jediným americkým prezidentstvím od dob Jimmyho Cartera, které nás nezapletlo do nového konfliktu, i když se mu nepodařilo nás vyprostit z Afghánistánu nebo Sýrie.
Takové naděje je třeba vyvážit dalšími aspekty Trumpova dřívějšího působení v úřadu. Zejména na Ukrajině dohlížel na dodávky smrtící pomoci Kyjevu, kterou Barack Obama odmítl. Jinak řečeno, za Trumpa si Ukrajina vybudovala ve všech směrech armádu NATO, čímž připravila půdu pro eskalaci konfliktu v únoru 2022, ke kterému se schylovalo od převratu v roce 2014, který porodila Victoria Nuland.
Obsah:
Putin ve svém každoročním projevu ve čtvrtek komentoval změnu syrského režimu. Ruská vojenská intervence podle něj uspěla v cíli zabránit vytvoření teroristické enklávy podobné Afghánistánu. Skupiny, které se tam právě chopily moci, včetně těch, které jsou označené jako teroristické a k nim přidružené, během let zjevně změnily své názory. Proto s nimi chce Západ navázat vztahy. Změnu režimu proto nelze považovat za porážku Ruska.
Putin poté obhajoval chování svých ozbrojených sil během nedávných událostí tvrzením, že Rusko již v Sýrii žádné pozemní jednotky nemá. Navíc odhadovaných 30 000 syrských a „proíránských jednotek“, které měly Aleppo bránit, vydalo město pouze 350 ozbrojencům, načež jim až na výjimky přenechali i zbytek země. Prozradil také, že Rusko evakuovalo 4000 íránských bojovníků do Teheránu, zatímco ostatní spojenecké jednotky bez boje uprchly do Libanonu (odkaz na Hizballáh) a Iráku.
OBSAH:
Uvidíme, jestli jsem to pochopil správně: Bidenova administrativa nahradí Asada teroristickou organizací, ale je náhle překvapená, když zjistí, že skupinu vedou teroristé. Je to tak?
Opravdu, je. Jak vidíte, nic z toho neřeší základní krizi vytvořenou odstraněním Asada. Místo toho hlavní zastánci změny režimu – Turecko, USA a Izrael – pouze proměnili Sýrii v ještě větší bojiště, kde se jejich vlastní protichůdné zájmy brzy utkají ve smrtelném boji.
Jak dlouho to bude trvat, než Turecko střetne s Izraelem nebo Spojenými státy? Jak dlouho bude trvat, než zemi pohltí sektářská válka?
Ne dlouho, vsadil bych se. A ať se lidé, kteří si mysleli, že svržení „zlého diktátora“ přinese mír a bezpečí. raději znovu zamyslí.
Výzkumníci se vrátili ke kontrole zpráv o palestinských obětech z října 2023. Zjistili, že pro civilisty – a děti – to byl smrtelnější měsíc než kterákoli jiná kapitola „války proti teroru“.
Zpráva Airwars, zveřejněná ve čtvrtek [12. prosince], ukazuje míru zabíjení civilistů „nesrovnatelnou s jakoukoli leteckou kampaní 21. století. Je to zdaleka nejintenzivnější, nejničivější a nejsmrtelnější konflikt pro civilisty, jaký kdy společnost Airwars dokumentovala.“
Obsah:
Obsah:
„Vyjednávat z pozice síly“ je oblíbené klišé Západu. Pochopitelně, je to docela užitečná krátká fráze: Slouží k zakrytí opaku skutečného vyjednávání, totiž vulgárního vydírání a hrubého vnucování podmínek fait-accompli, podpořených silou a hrozbami síly.
Například rozšiřování NATO po konci studené války bylo řešeno tímto způsobem: „Ale my jsme ochotni mluvit,“ opakoval Západ stále Rusku, „a mezitím budeme dělat přesně to, co chceme a vy jděte s vašimi námitkami, zájmy a bezpečností do háje.“
Zdálo se, že tento přístup „funguje“ – pro nedostatek lepších termínů – dokud bylo Rusko oslabené neobvykle hlubokou politickou, ekonomickou, sociální, vojenskou a vlastně i duchovní krizí, která provázela konec Sovětského svazu a vydrželo to tak zhruba deset let.
Někteří komentátoři na Západě soudí, že Spojeným státům na Ukrajině nijak zvlášť nezáleží. Jistěže, Washingtonu nezáleží na Ukrajině jako takové, záleží mu ale na tom, aby Spojené státy na Ukrajině neprohrály válku s Ruskem. Nebo aby to alespoň tak nevypadalo.
Mohlo by se zdát, že Spojeným státům v této válce o mnoho nejde. Že riskují „pouze“ další propad prestiže své armády a armád NATO, a takto i výrazné oslabení jejich planetární hegemonie. Ve srovnání s Ruskem, kterému jde o samotnou existenci, se americká rizika zdají v podstatě nevelká. Ale zřejmě tomu tak není. Je docela dobře možné, že právě ztráta hegemonie a tedy rozpad amerického unipolárního systému mohou zavést Spojené státy do hluboké krize, jaká může nakonec vyústit dokonce v jejich zánik.
…
Ovšem než dojde (snad, doufejme) k happy endu, musí eskalace konfliktu s Ruskou federací pokračovat. A pro občany Západu hezky podle „narativu“. Tedy ruská reakce budiž vždy označena za nevyprovokovanou akci, ruská odpověď za snahu Ruska naprosto bezdůvodně útočit na mírumilovné NATO, které se přibližovalo a přibližuje k ruským hranicím jedině proto, aby s náručí květin mohlo Moskvě popřát dobrého jitra. A tak podobně. Prostě vláda nesmyslu nad realitou bude pokračovat, dokud se nenajde takové řešení, aby všichni poražení mohli slavit vítězství.
A co Ukrajina? No co se dělá s nástrojem, který se samým užíváním rozlomil na dvě či dokonce více částí?
Jak už jsme to rozebírali dříve, Bílý dům v současnosti zařizuje ‚ohromný nárůst‘ dodávek výzbroje na Ukrajinu, přestože je jen 50 dnů do nástupu nově zvoleného prezidenta Trumpa do úřadu. I tento týden oznámily USA 725 milionů $ další pomoci, přičemž jde o poslední balíček pro Ukrajinu vytažený přímo ze skladů USA.
Patří do něho i druhá dodávka protipěchotních min a přichází to ve stejný den, kdy i Německo přišlo s dalšími 680 miliony $ pomoci Ukrajině. Západní spojenci prohlásili, že chtějí, aby se Zelenskyj a Ukrajinské síly ocitli v co nejvýhodnější pozici před nevyhnutelně nadcházejícím vyjednáváním o ukončení války (což Trump opakovaně od prvního dne své druhé administrativy sliboval). Zůstává však základní otázka, co dobrého tohle překotné zaplavení více zbraněmi přinese, když skutečným problémem je hroutící se lidská síla Ukrajiny? K ilustraci reality rychlého ruského postupu v několika posledních měsících…
Narozeniny autora (21. listopadu) jsem si připomenul v Bad Gastein s písemnými a telefonickými přáními spřízněných duší, přátel a osobním dopisem pana starosty Norberta Ellmauera. Vše bylo zabaleno v poslání prezidenta Putina, které mimo jiné určilo čas splnění přání čtenářů reagovat na dění ve světě. V dnešním příspěvku zhodnotím předběžné výsledky nového ruského raketového systému, nezodpovědného ticha výkonné moci v ČR a odvlékání pozornosti občanů médii s pomocí nevýznamných problémů s vysokým obsahem emocí, závisti a hlouposti.
Za prvé ukázalo se, že Rusko skutečně může používat různé typy zbraní, aniž by to vedlo k použití jaderných zbraní, bez ohledu na to, jak kolektivní Západ se snaží vyprovokovat Rusko. Za druhé, pokud to bude nutné, Rusko použije své strategické jaderné síly. O tom by neměli pochybovat žádné vlády, včetně tzv. spojenců v NATO a EU. Za třetí, naděje, že Putin blafuje, když varuje před existencí systémů nejaderných zbraní v dostatečném množství (kolik jich je státní tajemství) se ukázaly jako marné, mylné a životu nebezpečné pro občany celé Evropy.
Putin ve čtvrtek[21. listopadu] překvapil svět, když promluvil k národu, aby ho informoval, že Rusko ráno otestovalo novou hypersonickou raketu středního doletu při útoku na proslulý průmyslový komplex ze sovětské éry v ukrajinském městě Dněpropetrovsk. Vysvětlil, že to byla reakce na to, že USA a Velká Británie nedávno umožnily Ukrajině používat jejich rakety dlouhého doletu dovnitř Ruska. Jejich rozhodnutí podle jeho slov vyústilo v zástupnou válku NATO-Rusko na Ukrajině, která „nabyla prvků globální povahy“.
Když říkáme, že celá Ukrajina by měla být součástí jednotného ruského prostoru, neklademe extrémně přehnané požadavky. Není to maximalismus. To, čím Ukrajina dnes je, je neslučitelné se samotnou existencí Ruska. A pokud tento problém znovu zmrazíme, dokonce i tím, že do našich administrativních hranic zahrneme všechny naše nové entity, ani to nic nevyřeší. Znovu se vyzbrojí a zaútočí. A nikdo nemůže a nechce dát žádné záruky, že to neudělají.
…
A opět, žádný extremismus – jen chladné zákony geopolitiky, jasně popsané na obou stranách: u nás i u Brzezinského. Obecně je odtržení Ukrajiny od Ruska imperativem celé atlantistické školy geopolitiky od jejího založení – od McKindera (a dokonce i dříve). Je to prostě zákon. Pro euroasijskou školu platí opačný axiom: Ukrajina buď bude ruská, nebo nebude ani ona, ani Rusko, a obecně nebude nikdo jiný.
Nyní se rýsuje velmi subtilní a delikátní situace. U Bidena a globalistických fanatiků bylo vše jasné. Vznášeli vůči nám nepřijatelné požadavky a naše požadavky se jim zdály nepřijatelné. S Trumpem je to něco jiného. To, co v jeho očích vypadá jako „dárek“, bude v našich očích vyhlášením války.
Britské tanky Challenger 2 dorazily na Ukrajinu s obrovskou pompou před dlouho odkládanou a nakonec katastrofickou „protiofenzívou“ Kyjeva v roce 2023. Kromě povzbuzování dalších zástupných válečných sponzorů, aby Ukrajině poskytli obrněná bojová vozidla, bylo západnímu publiku široce tvrzeno, že tank – mezinárodním kupcům dosud prodávaný jako „nezničitelný“ – udělá z konečného vítězství Kyjeva fait accompli (hotovou věc). Tanky Challenger 2 nasazené v září v Robotnye byly ruskou palbou téměř okamžitě zničené a poté z bojů zcela velmi tiše stažené.
Proto bylo mnoho online komentátorů překvapeno, když se 13. srpna začaly šířit záběry Challengeru 2 v akci v Kursku. Kromě toho nasazení tanku dramaticky popisovala četná mainstreamová média. Několik britských vojenských zdrojů výslovně informovalo, že to bylo poprvé v historii, kdy londýnské tanky „byly použity v boji na ruském území“. Nyní The Times znepokojeně odhaluje, že šlo o záměrnou propagandistickou a lobbistickou strategii vedenou premiérem Keirem Starmerem.
Obsah:
Obsah:
Nejprve však musíme odmítnout stereotypy a předsudky, které tento konflikt definují.
Trvalý trend volební politiky, který se neochvějně, i když naprosto nelogicky opakuje – že Američané nehlasují o zahraniční politice – byl v tomto volebním cyklu vyvrácen.
…
…
Americkým, evropským a ukrajinským zájmům nejlépe poslouží úsilí vedené Spojenými státy o rychlé dosažení vyjednaného urovnání, což nově zvolený prezident Trump správně označil za jednu ze svých klíčových zahraničně-politických priorit. Administrativa by měla Američanům otevřeně říci, že tento proces bude složitý a náročný, jak už to u mírových jednání bývá, ale cena za nečinnost, za to, že se k němu nepřipravíme, je neskonale vyšší.
Obsah:
Po válce napsala Virginia Woolfová ve svém románu Mrs. Dalloway / Paní Dallowayová o bývalém vojákovi, který přemožený strachem pronesl: „Svět se chvěl a třásl a hrozil, že vzplane“. Tento pocit se netýká jen posttraumatické stresové poruchy onoho bývalého vojáka: tak se cítí téměř každý člověk, kterého sužují obavy ze světa pohlceného plameny a který není schopen udělat nic, aby tomu zabránil.
Tato slova rezonují i dnes, kdy se kvůli provokacím NATO na Ukrajině rýsuje možnost jaderné zimy a kdy USA a Izrael páchají genocidu na palestinském lidu a svět tomu s hrůzou přihlíží. Při vzpomínce na tato slova se dnes člověk ptá: můžeme se z této staleté noční můry probudit, protřít si oči a uvědomit si, že život může pokračovat i bez války? Takový údiv pramení z návalu naděje, nikoli z reálných důkazů. Jsme unaveni krveprolitím a smrtí. Chceme trvalý konec války.
K článku Aleše Macháčka: - odbočení páté: dnes je 28. březen: Den narození Jana Ámose Komenského - odbočení šesté: druhý…
"... V různých západoevropských zemích a také v různých východoevropských zemích byla vojenské posádky – buď americké nebo sovětské. My…
V této souvislosti si nelze nepovšimnout vnímání historického dědictví, které je v v Rusku a ČR zásadně odlišné. V RF…
... „bojovat za naši vlast“ není otázka. Je to proklamace činu.
Tento rozhovor je sice velmi dlouhý, ale pokud někdo vynaloží na jeho přečtení čas, pochopí Rusko-Ukrajinské vztahy lépe, než desítky…