Občanská společnost

Za nový humanismus

Co se rozumí pod pojmem „humanismus“? Jedná se o intelektuální hnutí 14. až 16. století, které zdůrazňovalo důstojnost lidské bytosti, inspirované dílem Giovanniho Pica della Mirandola „Discurso sobre la dignidad del hombre / Pojednání o důstojnosti člověka“ (1496). Tento směr vedl k lepšímu pochopení rozdílů mezi lidmi a hodnoty individuální existence a probudil potřebu stanovit omezení politické a náboženské moci.

Celé lidské dějiny jsou poznamenány koexistencí zrna a plev, humanismu a barbarství, rozumu a pudovosti. Kultura a vědomí, že ten druhý je také bytostí, která má svá práva a vyžaduje péči, jsou základními podmínkami existence, které brání tomu, aby lidé mezi sebou bojovali jako divoká zvěř.

Propaganda v zastoupení

Evropská komise věnovala miliardy eur z veřejných prostředků na financování nevládních organizací a think-tanků, které zdaleka nejednají nezávisle, ale slouží jako nástroje k prosazování její politické agendy. Odhaluje to nově zveřejněná zpráva MCC Brusel nazvaná „‘The Commission’s Propaganda by Proxy / Propaganda Komise v zastoupení“, která odhaluje programy, jako je program Citizens, Equality, Rights and Values / Občané, rovnost, práva a hodnoty (CERV), jehož cílem je upevňovat proevropské narativy a zároveň marginalizovat kritické hlasy.

Tato strategie selektivního financování vyvolává vážné pochybnosti o nestrannosti Komise a o tom, zda skutečně podporuje demokratické hodnoty, nebo jen upevňuje svou vlastní moc na úkor suverenity členských států. Kromě toho zpochybňuje úlohu mnoha nevládních organizací, které se zdaleka nestaly skutečnými zástupci občanské společnosti, ale nástroji nadnárodní byrokracie.

Jak politici nevyzráli na roboty

Pasivní pokora podřízených mas a miliony nepotřebných nezaměstnaných. Tak vidí analytik Štěpán Kotrba výsledky toho, co se nazývá umělou inteligencí (AI).
„Je třeba si uvědomit, že umělá inteligence není inteligence, ale stroj,“ varuje Kotrba v článku …
…
Je třeba si uvědomit, že umělá inteligence není inteligence, ale stroj. Homunkulus – démonický pomocník alchymistů v magických praktikách. Pouze napodobuje inteligenci. Je jí vlastní logika. Umí se učit ze zkušeností. Napodobuje i kreativitu, ale není kreativní. Může podléhat kognitivním předsudkům. Rasismu. Může získat i imitaci sebeuvědomění, empatie, znalost emocí, nikoliv ale emoce. Z kontextu situace a naučených vzorců chování může odvodit projev emocí odpovídající situaci. Dokáže lhát. Dokáže uvést do rozpaků. Dokáže komunikovat, ale je to pouze umělá knihovnice, která pronikla do struktury stovek jazyků, přečetla miliardy stran textů, obrázků a zvuků. Splnila už test, vytvořený britským matematikem Alanem Turingem v roce 1950 k tomu, aby zjistil, zda stroj může myslet.
…
Systém umělé inteligence by mohl autonomně identifikovat zranitelná místa v kritické infrastruktuře, jako jsou rozvodné sítě nebo finanční systémy. Mohl by pak zaútočit na tyto slabiny a zničit strukturu, držící společnost pohromadě. Bylo by vysoce nezodpovědné dát například AI schopnost samostatně syntetizovat (potenciálně škodlivou) DNA v realitě laboratoře. Lze se ale spolehnout na zdravý rozum operátorů? Lze věřit, že se tak nestane, po událostech v čínském Wu-chanu? Lze kontrolovat všechny, i ty tajné laboratoře v houštinách afrických pralesů? Nejnovější antibiotika nebyla nalezena lidskou vynalézavostí, ale strojovým učením.
…

Brusel zdvojnásobuje politickou kontrolu

Evropská komise nedávno představila tzv. štít demokracie, iniciativu, která má údajně chránit demokratické procesy v Evropské unii před zahraničními zásahy a dezinformacemi. Za tímto zdánlivě ušlechtilým cílem se však skrývají hluboké důsledky pro národní suverenitu, svobodu projevu a evropskou politickou rovnováhu.
…
Zatímco se trvá na nutnosti bojovat proti dezinformacím, EU mlčí o mediální manipulaci řízené jejími institucemi a velkými mediálními skupinami, které jsou v souladu s jejím ideologickým postojem. Snaží se bojovat proti údajnému zahraničnímu vměšování, ale co zasahování Bruselu do vnitřních záležitostí členských států?
~~~~~~~~~~~~

Trump: Lstivost papírového tygra?

O inauguraci prezidenta země a jeho prvním týdnu v úřadu se toho ještě nikdy nenapsalo tolik za tak krátký čas. Toto šílenství bylo ohlášeno již před delší dobou. Mediálnímu výkonu inaugurace prezidenta Donalda Trumpa se vyrovná pouze zahájení olympijských her v Paříži 26. července 2024. Na jedné straně dramatická oslava jednostranného vnucování pravidel lidstvu, na straně druhé dramatická oslava pravidel konsensuálně přijatých celým lidstvem. Tento kontrast vystihuje dobu přechodu, v níž se svět nachází. Co znamená Trump v tomto přechodu? Metafora „papírového tygra“ charakterizující USA pochází od Mao Ce-tunga. Je to složitá metafora, protože označuje jak slabost, tak sílu (sílu, která má zakrýt její slabost). V čem spočívá síla a slabost USA za Trumpa?

O súčasnej a budúcej podobe sveta a miesta človeka v ňom

TÉMY TRIALÓGU:

1) Čas búrnej rozpoltenosti

2) Tradičné hodnoty verzus nové hodnoty

3) Dôsledky vysokorýchlostnej spoločnosti

4) O vzťahoch pokroku a progresivizmu

5) Technológie ako záchrana sveta?

6) Úloha vedy v spoločnosti

7) Narastajúca kríza sociálnej dôvery

8) Humanizmus a ľudské hodnoty

9) Mediálne manipulácie a súčasnosť

10) Mier – dočasná prestávka medzi vojnami?

11) Možnosti filozofie a dnešok

~~~~~~~~~~~~

Velké ticho vesmíru. Proč vesmír zůstal představou.

V osmdesátých letech, kdy bylo jasné, že doba klasické levice pomíjí, bylo zapotřebí nového řízeného týmu ve stejném oboru, ale jiného typu, závislého na kurátorech. A je zajímavé, že němečtí Zelení, ať už je to Berbock, Beck nebo Kelly, jsou slovy pacifisté a humanisté, ale jakmile dojde na zahraniční politiku, zejména u Zelených druhé generace, stávají se z nich jestřábi. A přirozeně na straně kolektivního Západu a korporací.

Mnoho lidí, kteří prožili 60. a 70. léta a patří k poválečné generaci – jako já, a 60. a 70. léta byla dobou bezuzdného vědeckotechnického a průmyslově-ekonomického pokroku -, těžko věří, že životnost průmyslově-technické civilizace je omezená. Jsou objektivně omezení.

Neoliberální slib svobody je prázdný

Navzdory mnoha hrůzám dnešního světa se stále najdou lidé, kteří nám tvrdí, že kapitalismus znamená „svobodu“ trhu. Ve své nové knize „Vulture Capitalism: Corporate Crimes, Backdoor Bailouts and the Death of Freedom“ / „Kapitalismus supů: Korporátní zločiny, zákulisní financování a smrt svobody“, se Grace Blakeley, novinářka a autorka časopisu Tribune, této neoliberální mytologii postavila. Ukazuje, za kolik kapitalismus vděčí plánování a státním zásahům – a kombinuje to s poutavými případovými studiemi zločinů korporací, imperialistické moci a podvodnými finančními výpomocemi (= bailout / záchranný balíček). Podle ní se nejedná o „excesy“ kapitalismu, ale o jeho samotnou podstatu.
V rozhovoru s Helmerem Stoelem z Jacobinu hovořila o své nové knize, své politice a výzvách pro levici.

Čekání na Trumpa

Obsah:

Zrušení koncertu klavírní legendy smrdí politikou

Tříkrálový klavírní koncert české legendy jako politická akce? Podle Českobratrské církve evangelické ano. Ta totiž zrušila koncert svého člena Radoslava Kvapila ve svém kostele, který organizoval spolek Svatopluk, jehož je rovněž Kvapil členem. Šéf spolku Petr Drulák pro ParlamentníListy.cz vysvětluje, jak ke sporu došlo. Reakce faráře evangelické církve na celou kauzu podle Druláka nesedí.

Spolek Svatopluk, jehož zakladatelem a předsedou je bývalý elitní diplomat a pedagog profesor Petr Drulák, organizuje akce všeho druhu včetně těch kulturních. Takovou akcí, prostou jakékoli politického obsahu, měl být avizovaný tříkrálový koncert legendárního klavíristy Radoslava Kvapila. I tak to vadilo.

To tu před revolucí nebylo

„Říci národu, že má v zájmu někoho jiného spáchat sebevraždu, vyžaduje značný propagandistický a psychologický um. A nutno ocenit, že se česká média a vládní koalice opravdu snaží,“ říká v rozhovoru Prof. Ivo Budil. Vzpomněl i na komunistickou propagandu; ta ale nikdy neprohlašovala, že je konflikt nevyhnutelný.
…
Zažil jsem propagandu minulého režimu, a existují některé podstatné rozdíly. Nevybavuji si, že by oficiální rétorika v socialistickém Československu ústila do pocitu bezvýchodnosti a nevyhnutelnosti válečného konfliktu, protože s protivníkem se přece „nedá jednat“. Obyvatelstvo nebylo připravováno na to, že k válce „musí“ dojít, případně, že naši vojáci budou bojovat na cizím území. Nikdo relevantní tehdy neprohlásil tak jako dnes, že „mírové soužití mezi národy není možné“. Nikdy před rokem 1989 nebyl démonizován či stigmatizován cizí národ jako celek, vždy to byla pouze jeho část, například „imperialisté“, „buržoazie“ nebo „velkokapitál“, a nebylo voláno po rozdělení jeho území či přímo vyhlazení. V tomto ohledu současná rétorika šířená mainstreamovými médii a vládní koalicí připomíná spíše propagandu nacistického Německa.

Lož porodila lož

Aj ja som bola s kolegom už 16. novembra pred Pionierskym palácom, to zhromaždenie bolo ohlásené a zišla sa tam neveľká skupina mladých, zväčša študentov. Ale kolega poznal mnohých katolíkov, povedal mi – uvidíš, teraz sa pochytajú za ruky, utvoria kruh a budú spievať nejakú cirkevnú pieseň. Témou však bol vtedy reaktor, ktorý sa mal postaviť na Prírodovedeckej fakulte, a tak, keď sme sa vydali podchodom a dolu Poštovou, v jesennom prítmí a horkosladkej vôni spadaného lístia, sa vyvolávali heslá: Ne-chce-me re-a-ktor) A Dia-lóg, dia-lóg!

Sedemnásteho bol piatok, v nedeľu vo večerných správach televíznych novín čítali vyhlásenia KSČ, no hlásateľka mala čierne šaty a za tým textom pozorný divák čítal iný text – neverila tomu a my sme neverili s ňou. Bola to lož. Na tej Národnej triede sa niečo stalo a rôznymi potôčikmi sa šírila pravda. Svetové agentúry ju šírili. Pravda? No, vyzeralo to ako pravda, preto sme aj my v hrôze hovorili – toto už je cez čiaru, bijú deti! Hoci nám tvrdili, že sa všetko vyšetrí a vinníci zásahu budú potrestaní. Už sme im neverili.

Kverulant podal další trestní oznámení na pražský dopravní podnik

Jaroslav Stůj, který zastával pozici člena představenstva Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP), se stal jednou z postav spojovaných s rozsáhlou korupční kauzou Dozimetr, která otřásla českou politickou scénou. Přestože Stůj nebyl mezi hlavními obviněnými v této kauze, jeho jméno se v souvislosti s ní objevilo kvůli jeho údajným kontaktům s některými klíčovými aktéry. Stůj byl spojován s kauzou Dozimetr především kvůli svým údajným stykům s obviněnými osobami. Tyto kontakty vedly k tomu, že se jeho jméno objevilo v médiích v souvislosti s vyšetřováním. Je důležité poznamenat, že Stůj sám nebyl mezi devíti osobami, na které státní zástupce Adam Borgula v červnu 2024 podal obžalobu. To ale podle Kverulantových zjištění rozhodně není v pořádku, proto Kverulant podal na Jaroslava Stůje trestní oznámení.

Hromadné přistěhovalectví

Doba flexibilní akumulace odpovídá nástupu re-feudalizované a postdemokratické epochy, v níž suverénně rozhoduje nezodpovědná finanční elita, která působí v nejpřísnější anonymitě, v mezisvětí korporací a nadnárodních korporací a ve svém výlučném zájmu.

Procesy de-sovereignace / ztráty suverenity a denacionalizace / odnárodnění, které se staly ústředními po roce 1989 a které se kryjí s Hobsbawmem evokovaným „koncem státu“ (i když by bylo lépe mluvit o liberální refunkcionalizaci státu), odpovídají nezbytným momentům demolice jak do značné míry dokonalých demokracií (dodnes neexistují žádné skutečně demokratické nadnárodní subjekty), tak zbytkové etizující moci politiky, schopné v procesu absolutizace disciplinovat a řídit ekonomiku.
…
Pravice Peněz a levice Vlastnictví má dnes na horizontu po roce 1989 společného nepřítele, kterého lze identifikovat v národním státě, respektive v právním státě. Jak bylo zdůrazněno, shoduje se to s poslední pevností odporu, kterou má anarchokapitalistický globalismus po roce 1989 před sebou.

Takto vypadá „evropská zelená dohoda“?

Do roku 2030 má po německých silnicích jezdit nejméně 15 milionů elektromobilů. Jejich baterie vyžadují lithium, které se v německé půdě nachází, ale zatím se netěží. Největší ložiska se nacházejí v Austrálii, Latinské Americe a Africe. Ložiska lithia má také Čína, ale v menší míře. Dováží tento lehký kov z Austrálie, investuje miliardy do těžby lithia v latinskoamerických a afrických zemích a vlastní většinu světových závodů na zpracování lithia. Ve snaze předběhnout Čínu na evropské půdě podepsala EU v červnu 2024 se srbským prezidentem Aleksandarem Vučićem „strategickou dohodu o udržitelných surovinách, hodnotových řetězcích baterií a elektrických vozidlech“. To dalo nový impuls projektu těžby lithia v údolí Jadar, který byl v roce 2022 pozastaven kvůli masovým protestům.
…
Obyvatelům Portugalska hrozí podobný osud
V severním Portugalsku vedou místní obyvatelé podobný boj proti plánovanému dolu na lithium, který má dodávat lithium pro 500 000 autobaterií. Stejně jako v Srbsku se zde argumentuje tím, že těžba lithia podpoří místní ekonomiku a urychlí přechod na novou energetiku v Evropě.

Potíže potížisty

Před pár lety jsem přemýšlel nad tím, že „zavřu krám“, tedy že rozpustím spolek Chamurappi, jehož jsem předsedou a výkonným orgánem, a začnu se věnovat nějaké méně deprimující činnosti, než je řehole justičního potížisty (pardon, občanského aktivisty). Ale kdosi mě tehdy od záměru odradil. Nicméně v současnosti se k úvaze vracím, protože mi toto působení dlouhodobě nepřináší téměř žádné radostné zážitky, zatímco přísun těch smutných neustává. Stále za mnou přicházejí lidé, kteří se dožadují soucitu kvůli neutěšenému stavu jejich trestního řízení, a dožadují se podpory.

Ke všemu se mi zdá, že s nástupem Fialovy vlády ze strany příslušných úřadů přibylo přezíravého chování a nezájmu. Zlepšení snad spatřuji pouze v tom, že zatím nikdo nenásledoval příkladu zesnulé exprokurátorky Marie Benešové, která kdysi vyvolala trestní řízení proti mně, tvrdíc, že mám početnou klientelu a úspěšně rozvracím trestní řízení na celém území státu. Po dvou letech od zahájení to ale vyšumělo. Tehdy jsem ovšem nebyl samostatnou jednotkou, ale pilným členem spolku Šalamoun.

Komu padají masky? Hrozby úpadku Západu?

Obsah:

Ústup Západu
Zrada evropského liberálního modelu
Seznamy nepohodlných?
Ukrajina a Izrael
Evropská ekonomická sebevražda
Americké volby a emancipace Evropy
Ruské teroristické útoky na Ukrajině?
Cesta z bludiště pro jednotlivce?
Má cenu žít v ČR?
Změna režimu?
Bezpečnostní složky, manipulace
Češi a Izrael
Jak diskutovat o Ukrajině?
Francie a Macron
Dokončí Fialova vláda mandát?
Bohatství nebo svoboda?
Deep state, Trump, Izrael
Covidové zločiny?
Národní sebevědomí
Demokracie a diskuze

Volby 2024: Trump vs. Harrisová

Obsah:

Zuckerbergův dopis o cenzurním tlaku Bílého domu odhaluje víc, než se zdálo

„FBI a s ní veškerý novinářský mainstream prosadily postup: Té zprávy se nedotýkat, mohla by to být ruská dezinformace!“
Nevidíme a neslyšíme podobné strašení v českých médiích, od zástupců vlády a plukovníka Foltýna? Je to také nepřímý tlak k (auto)cenzuře. Jako by vše kolem migrace, Green Dealu, svobody slova, pohlaví, rodiny, LGBT, mRNA vakcín, Ukrajiny, korespondenčního hlasování ad. mohla být ruská dezinformace. Mohla. A nebo také eurounijní nebo americká..Už jsme si jich užili několik. Třeba právě u tematu amerických voleb.
…
Když před 5-6 lety Václav Klaus ml. (tehdy poslanec ODS) prosazoval zákon proti cenzuře platformami – a tím i u nás toto velké téma vůbec politicky etabloval, námitky proti jeho návrhu byly nejen proti konkrétním větám, ale silně zaznívala i jedna obecná: že platformy jsou soukromé, že soukromým společnostem nemá nikdo co nařizovat, že to by teprve byla státní zvůle. Jak už je zvykem, po 3-5 letech je při zpětném pohledu zřejmé, že ty tehdy dominantní argumenty se úplně míjely s realitou.
Ano, vlády mezitím nařizují platformám pravý opak – cenzuru nepohodlných názorů. A nepotřebují k tomu ani žádnou zvláštní legislativu. Proto byl a je potřeba zákon, který jim to explicitně zakáže a ponechá tuto pravomoc na úrovni státu. Nikoli delegovanou na Evropskou komisi, která si mezitím právo regulovat přivlastnila pomocí nařízení DSA.

The Deep State (Derin devlet)

Alexandr Dugin odhaluje hluboký stát jako zkorumpované západní spiknutí, které se infiltrovalo do USA a Evropy, aby manipulovalo volbami, potlačovalo populistické vůdce, jako je Donald Trump, a vnucovalo svou liberálně-globalistickou agendu tím, že se lživě vydává za ochránce demokracie, zatímco bezohledně rozvrací vůli obyvatel.

Izrael vpadl do Libanonu se zelenou od Bidenova Bílého domu

Obsah:

2x z Law&Liberty

Obsah:

Amišové: Kontrolní skupina technofeudalismu

Život ve Spojených státech se za posledních několik desetiletí drasticky změnil. Technologie, farmaceutické a lékařské intervence, změny ve stravování, vzdělávací politika a sociální trendy radikálně změnily náš způsob života. Během této doby se Američané stali tlustšími, nemocnějšími a méně šťastnými. Chronická onemocnění prudce nazrostla a naše děti trpí v bezprecedentní míře špatným zdravím.

Přesto existuje jedna skupina, která mnoho z těchto změn nezaznamenala: Amišové a další církve Plain Sect. Tím, že se z řady našich moderních společenských neduhů odhlásili, se vyhnuli mnoha negativním důsledkům, které mají dopad na zbytek Ameriky, zejména na naše děti.

Ukrajina digitální, anglofonní

Obsah:

2x bezzásadová přizpůsobivost

Obsah:

Vnitřní nepřítel… Netanyahu stojí před svou zatím největší hrozbou – rozzuřenými Izraelci

Nálada izraelské veřejnosti se po navrácení šesti mrtvých rukojmí rozhodně obrací proti vládě Benjamina Netanyahua.

Izrael tvrdí, že rukojmí byla zastřelena bojovníky Hamásu ve stylu popravy, když se jeho vojska přiblížila, aby je zachránila. Hamás říká, že je zabilo izraelské bombardování. Izraelská média hlásí, že pitva ukazuje zranění kulkami. Ale vzhledem k záplavě lží o násilnostech v Gaze chrlených izraelskými úřady, člověk nikdy neví.

Fiala se poučil od Husáka

Srpen 1968 může dodnes být poučením. Lenka Procházková, signatářka Charty 77, dcera spisovatele Jana Procházky, aktéra Pražského jara, nachází historické paralely k dnešní EU i v dokumentu Poučení z krizového vývoje, který se po 21. srpnu stal základem normalizačního režimu. Po invazi 1968 se držel krok, dnes zase, říká. Právě ze zmíněného husákovského „Poučení“ se dle ní poučil Petr Fiala.

Rozhovor pro Parlamentní listy vyšel 21. srpna 2024.

Politici v Dystopialandu varují, že druhý kandidát způsobí dystopii

Na současných prezidentských volbách v USA je bizarní sledovat, jak politici v jedné z nejdystopičtějších civilizací, které kdy existovaly, varují lidi, že druhý kandidát je chce dovést do temné dystopie, kterou, podle strany, nazývají „komunismus“ nebo „fašismus“.

Politici ze srdce této tyranské noční můry varují, že pokud je nebudete volit, ocitnete se v zemi, která se proměnila v tyranskou noční můru.
A tak blábolí, že vás druhý kandidát chce zavést do nějaké děsivé dystopické budoucnosti, a doufají, že si nevšimnete, že už v ní jste.

EU právě vyhlásila válku svobodě slova v Americe. Je čas se bránit

Před osmdesáti lety zahájila americká vláda kampaň válečných dluhopisů s obrazem umělce Normana Rockwella v boji proti autoritářské hrozbě z Evropy. Obrázek, který si vybrala, byl Rockwellův Freedom of Speech (Svoboda slova) zobrazující muže, který povstal, aby vyslovil svůj názor na zasedání místní rady ve Vermontu. Obraz shromáždil národ kolem toho, co Louis Brandeis nazval naším „nepostradatelným právem“.

Nyní je právě toto právo znovu pod útokem jiné evropské vlády, která si nárokuje právo cenzurovat to, co Američané smí říkat o politice, vědě a dalších tématech. Hrozbě ze strany Evropské unie se skutečně může podařit omezit americkou svobodu v míře, jakou si mocnosti Osy ani nedokázaly představit. Mohou vyhrát a naši vůdci k tomu zatím neřekli ani slovo.

K českým podpůrcům slovenského Majdanu

Abych parafrázoval svůj oblíbený český film Pelíšky: Rozmohl se nám tady takový nešvar – osobnosti, které neprotestovaly, když se u nás doma děly (a dějí) věci stejné nebo horší, protestují proti tomu, co se děje v jiné zemi, kde ale svým protestem nemají co ztratit.

Kdyby se dnešní gymnazisti těsně před maturitou z dějepisu (ti jediní jsou z dnešní mládeže snad trochu v obraze) propadli v čase o padesát let, viděli by některé z těch, kteří toto pondělí podepsali petici „Je třeba podat ruku!“, jak spěchají na protestní akci a přistupují k řečnickému pultíku. „Protestujeme!“ znělo by tehdy, v roce 1974 pateticky z málo kvalitních reproduktorů: „Jsme proti umlčování kultury, proti odebírání slova umělcům!!“ Koho mají na mysli? myslel by si neobeznámený maturant z roku 2024. Hutku? Landovského? Kubišovou? Kunderu? Uhdeho? Juráčka? Chramostovou? Kohouta? Třešňáka? Exulanta Kryla? Nebo snad dokonce – samotného Havla?? Nevěděli by, že oficiální umělci české normalizace protestují proti tomu, že americké levicové písničkářce Joan Baezové letos pořadatelé zrušili turné po konzervativním americkém jihu. V tehdejší době se mezi prostým českým lidem téhle vysmívané logice, jak odvrátit pozornost od vlastních problémů prstem ukázaným na jinou světovou stranu, přezdívalo: Ale vy zase bijete černochy…

Tři odpírači izraelské armády: ‚Nebudeme se podílet na genocidě‘

Tento týden se v náborovém středisku izraelské armády Tel Hašomer poblíž Tel Avivu přihlásili tři 18letí odpůrci vojenské služby z důvodu svědomí a prohlásili, že na protest proti okupaci a současné válce v Gaze odmítají nastoupit povinnou vojenskou službu. Yuval Moav, Oryan Mueller a Itamar Greenberg byli každý postaveni před soud a odsouzeni k počátečním 30 dnům ve vojenském vězení, které budou pravděpodobně prodlouženy. Další odpírači, kteří se od 7. října veřejně postavili proti povolání z politických důvodů – Tal Mitnick, Ben Arad a Sophia Orr – byli nedávno propuštěni poté, kdy si odpykali tresty vězení v celkové délce 185 dní, 95 dní a 85 dní.

Sionismus na pokraji: Válka v Gaze po Netanjahuovi

Politickým analýzám na toto téma už nějakou dobu dominuje představa, že izraelskou válku v Gaze v podstatě vede a udržuje izraelský premiér Benjamin Netanjahu ve vlastním zájmu. Tento názor je často udržován při životě veřejným míněním v Izraeli. Většina průzkumů od začátku izraelské genocidy v Gaze naznačuje, že se drtivá většina Izraelců domnívá, že jsou Netanjahuova rozhodnutí motivována osobními, politickými a rodinnými zájmy.

Takový závěr je však příliš pohodlný a ne zcela přesný.

4x Caitlin Johnstone (srpen 2024)

Obsah:

Jak se mohou američtí patrioti poučit z kolapsu ukrajinské obrany?

Ve svém článku ‚Rusko ukrajinskou obranu přemůže, proč tedy nejsou mírová jednání‘ z května jsem vyložil své důvody k předpovědi blízkého zhroucení ukrajinské obranné frontové linie a rozsáhlých záborů území ruskými vojsky. Mým primárním argumentem od raných měsíců války bylo, že se Ukrajina pokouší skrývat ohromné ztráty živé síly a že ten podfuk bude nakonec odhalen. A co z toho vyplývá? Války vyhrávají muži a ne technologie DARPA, ani kufříky plné natištěných peněz.

Orbánův projev o stavu světa

Maďarský premiér Viktor Orbán každoročně pronáší v sedmihradském městě Tuschnad (Băile Tușnad, maďarsky Tusnádfürdő) projev, který svět sleduje s napětím. Letošní projev byl podle mého názoru druhým nejdůležitějším, který kdy pronesl.

To, co řekl letos, bylo důležité, protože předložil kompletní analýzu stavu světa, nastínil předvídatelný vývoj do roku 2050, lokalizoval místo Maďarska v tom všem a oznámil „velkou strategii“, s níž by Maďarsko mělo maximalizovat své šance na úspěch v tomto novém světovém řádu uprostřed epochálních změn naší doby – protože tyto změny jsou zároveň příležitostí.

Podle Orbána bude americká politika usilovat také o přilákání evropského finančního a hospodářského potenciálu do Ameriky. Již nyní lze pozorovat, že velké evropské společnosti raději investují v USA – mimo jiné proto, že se EU svou politikou sankcí „střelila do nohy“ a poškodila konkurenceschopnost Evropy.

Už toho konečně nechte

Poslední masivní raketový úder na Ukrajinu z 8. července odhalil nový trend v náladách veřejnosti. Zatímco dříve po takovém ostřelování ukrajinské sociální sítě téměř jednomyslně požadovaly pomstu Rusku a pokračování války až do vítězství, nyní byla reakce jiná.
Samozřejmě se opět ozývaly výzvy k válce až do vítězství, a bylo jich mnoho. Zaznělo však také mnoho výzev, aby se úřady co nejdříve dohodly na míru.

„Potřebujeme ukončit válku? Jednoznačně! Desetitisíce našich občanů již zemřely, staly se invalidy. Ženy denně ztrácejí své nejlepší manžele, syny, rodiče. Už jsme toho ztratili tolik! Už jsme pocítili všechny důsledky války… Jako politik, jako vlastenec své země nechci, aby Ukrajina přestala existovat! Velmi bolestně prožívám každou naši ztrátu, každý život… Proto musíme udělat vše pro ukončení války na všech úrovních, při každé příležitosti! Právě konec války bude vítězstvím!“ – napsal poslanec Artem Dmytruk (dříve vyloučený ze „Služebníků lidu“) na svém kanálu Telegram.

LUK: 2x Jiří Jírovec

Jiří Jírovec: Z dopisu poslanci
Vidím svět, který je řízen lidskými zrůdami, nebo válečnými zločinci, chcete-li. Chtějí vládnout světu. Neexistuje pro ně ani žalobce ani soudce a tak jdou bezohledně za svým cílem. Mohou bombardovat a zabíjet kohokoli a kdekoli, když si umanou. K tomu stačí použít správnou nálepku k označení nepřítele. Takovou v Hitlerově Německu dostali Židé: žlutou hvězdu, aby se jim mohli ostatní včas vyhnout a neušpinili se od nich. Poslouží i nálepka terorismu, šikovná jsou obvinění z porušování lidských práv i kecy o demokracii.
…
Jiří Jírovec: Návrat do historie
Potřebujeme „pravdivou historii“, říkají „moderní badatelé“ a tak rozvíjejí ad absurdum slova „hnus“ a „devastace“, jimiž jakýsi Farský charakterizoval naši minulost. Hloupost spojená s propagandou a zákonem o protiprávnosti minulého režimu posunula naši minulost nejen mimo zákon, ale také mimo kontext dějin minulého století.

„Operace Jupiter“ a rodící se revoluce

„Nový populismus“ je na levici i na pravici a „centristický“ obranný kruh lepšolidí zkolaboval.

„Největší nebezpečí a náklady představuje pro dnešní NATO riziko ruského vítězství na Ukrajině. To nesmíme dopustit,“ řekl na výročí NATO ve Washingtonu jeho generální tajemník Stoltenberg. „Výsledek této války totiž určí stav globální bezpečnosti v nadcházejících desetiletích.

Takový výsledek na Ukrajině – ve střetu s Ruskem – se tudíž mezi některými ve Washingtonu asi považuje za dostatečný, aby přivedl všechny státy rebelující vůči obchodnímu systému dolaru k rozumu a aby na celém světě znovu nastolil nadřazenost Západu.

Na cestě k nové světové válce?

Národní státy vzdorující civilizaci dolaru a přízračným strážcům Práva a Demokracie se jeví jako funkční ekvivalent smysluplných projevů zaniklého komunismu. Stejně jako jeho nejednoznačná a rozporuplná přítomnost v průběhu studené války, tak i dnes samotná přítomnost takzvaných „darebáckých států“ (globální verze brutálních Sullových čistek prováděných humanitárním imperialismem), jejichž často velmi hluboké meze by rozhodně neměly být podceňovány, nadále poukazuje na ne-jedinečný a ne-cílený charakter nomosu ekonomiky; a právě proto umožňuje uvažovat o změně – ať už ve vztahu ke kapitálu, nebo k samotným „darebáckým státům“ -, jehož jménem by bylo možné orientovat jednání a programovat alternativní budoucnost.

Z nepovrchního pohledu na schéma globálních mocenských vztahů spočívá hlavní funkce rezistentních národních států v tom, že udržují při životě myslitelnost konfliktu a antikapitalistické akce, odmítají západní homologaci a stále udržují otevřené dveře k alternativní budoucnosti, zprostředkované přepolitizováním ekonomiky, novým okouzlením světa a znovuotevřením horizontu budoucnosti.

Liberalizmus kedysi a dnes

Pochopme ideológie ako komplex ideí, ktorých základnou funkciou je obhajoba záujmov určitej sociálnej skupiny. V moderných, zložito diferencovaných spoločnostiach – keď odhliadneme od lokálnych zvláštnosti – sa o dominanciu usiluje mnoho ideológií, rozhodujúce pozície však majú nacionalizmus, konzervativizmus, socializmus a liberalizmus.

Nacionalizmus sa formuje ako obhajoba záujmov konkrétneho národa. Základom spoločnosti má byť solidarita ľudí, ktorí hovoria tým istým jazykom, rešpektujú ten istý dejinne vytvorený panteón význačných osobnosti. Konzervativizmus sa zasa formoval ako obhajoba záujmov tried, ktorí svoje mocenské ambície zdôvodňovali odvolávaním sa na dejiny, tradíciu. Konzervatívci sú presvedčení, že tí, ktorí vládli predvčerom a včera, majú právo vládnuť aj zajtra a pozajtra. Socializmus sa formoval ako obhajoba záujmov skupiny ľudí, ktorí sa živili schopnosťou pracovať, teda predajom svojej pracovnej sily. Liberalizmus sa zasa formoval ako obhajoba záujmov skupiny ľudí, ktorí boli presvedčení, že za všetko, čo dosiahli, vďačia svojim vlastným výkonom.

Algoritmy a kolektivní entity

Přechod od kapitalismu ke „cloudismu“ v roce 2000, který popsal Yannis Varoufakis ve své knize Techno-feudalism: What Killed Capitalism / Techno-feudalismus: Co zabilo kapitalismus jako posun od pozemského kapitálu k takzvanému „cloudovému kapitálu“, byl již předznamenán tím, že manuální práce představuje menší část ekonomiky než práce digitální a že virtuální práce má menší význam pro práci skutečnou. V jistém smyslu samozřejmě myšlenky vždy představovaly většinu hodnoty, takže to není nic nového, ani to není problematické jako takové. Problém spočívá jinde.

Náboženství algoritmicko-egregorského boha, vznášejícího se na svém UFO, je gnostickým kultem (myslím to v hovorovém smyslu slova gnostický; dualistický). Jestliže digitální znamená prst (číslice) a manuální znamená ruku (latinsky manus) a jestliže virtuální znamená méně skutečného, můžeme technologii chápat jako snižování míry, do jaké činnosti vyžadují zapojení člověka – takříkajíc nás redukuje z ruky na prst -, což buď znamená, že lidé jsou svobodnější, aby mohli dělat více a zapojovat zbytek sebe (zbytek ruky) jinak; nebo to znamená, že jejich celkové pásmo činností časem atrofuje. Digitální práce je skvělá, pokud zároveň nezvedáte činky, nelovíte nebo nevykonáváte jinou podobnou činnost.

Budoucnost NATO

U příležitosti summitu k 75. výročí založení NATO, který se tento měsíc koná ve Washingtonu, pozval Quincy Institute přední odborníky a praktiky, aby se zamysleli nad minulostí a budoucností aliance.
Sympozium začíná úvodním slovem Anatola Lievena, který působí jako ředitel programu Eurasie v Quincy Institute.

Následující příspěvky představují širokou škálu pohledů, od těch, kteří se přímo podíleli na činnosti evropských bezpečnostních institucí, jako je bývalý stálý zástupce při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Rüediger Lüedeking a bývalý velvyslanec Spojeného království při NATO Sir Adam Thomson, až po vědce, kteří se zasazují o zásadnější přeorientování aliance NATO, jako jsou James Carden a Joshua Shifrinson.

Politika ako zlo

Pre každú politiku sú rozhodujúce jej východiská, teda to, z čoho konkrétni politici vychádzajú. Tieto východiská určujú ciele i prostriedky politiky. V zásade môže ísť o dvojaké východiská: sú nimi buď idey, alebo záujmy. Treba však vidieť, že idey a záujmy sú navzájom späté – idey spravidla vyjadrujú určité záujmy a záujmy sa presadzujú pomocou ideí. Idey bez záujmov sú prázdne a záujmy bez ideí slepé. Idey však môžu záujmy aj zakrývať, maskovať, falšovať, nereflektovať adekvátne alebo zavádzať.

Politika ako zlo spočíva v zlých východiskách, ktoré prinášajú aj zlé dôsledky. Takými sú, po prvé, zlé idey – deštruktívne, ovládateľské, predátorské, parazitické, exploatačné, neoimperiálne, globalistické, svetovládne, slovom antihumánne, protiľudské idey. Idey, propagujúce jeden jediný model politiky, založený na princípe „človek človeku/štát štátu nepriateľom” v rozpore s bohatou pluralitnou povahou ľudstva.
Po druhé, politika ako zlo sa zakladá na presadzovaní záujmov určitého politického subjektu (strany, štátu) za každú cenu a bez ohľadu na záujmy ostatných subjektov. Takáto politika vytvára nielen situáciu konfliktu, ale priamo situáciu konfrontácie, v ktorej ide o to, kto z koho.

USA, Ukrajina: snižování hranice pro odvod do armády

Obsah:

Demonstrace za Svobodu Palestině

Obsah:

Největší nepřítel liberálních demokratů

Šokující je, že do Fica skoro vyprázdnil zásobník člověk, který si myslel, že tím prokáže službu demokracii.
—
Termín „demokracie“ zažívá takovou inflaci, že se zcela vyprazdňuje. A politiky teatrálně bránící demokracii vlastně lidé ani nezajímají.
—
Západu se nelíbí, že gruzínská vláda chce dál udržovat dobré vztahy s Ruskem, a tak využívá iluzí mládeže k protestům.
—
Kandidáti do europarlamentu většinou slibují, co nemohou splnit – třeba obhajobu národních zájmů, nebo se teatrálně vlamují do otevřených dveří.
—
Piráti chtějí udělat ze státu realitku, která „moudře“ nakládá s majetkem občanů – tedy s jejich byty, aby vyřešili palčivý problém nedostatku dostupného bydlení.

Nová příručka pravicové represe

Každý den stále více lidí uznává, že americká podpora izraelské genocidy Palestinců je neobhajitelná. Naše hnutí je větší než kdykoli předtím.

A jak rosteme do skutečně historických rozměrů, čelíme také nové úrovni státní represe. V reakci na to musíme mít otevřené oči ohledně rizik, kterým nyní čelíme a která mohou mít a budou mít dopady na Spojené státy po celá desetiletí.

Demokracie není totéž co svoboda

Slovo „demokracie“ se dnes skloňuje poměrně často. „Demokracii ve Spojených státech ničí Donald Trump!“ a „Demokracii ve Spojených státech ničí Joe Biden!“.

Pokaždé, když se otočíme, je nám řečeno, že demokracii ničí ten či onen – ve Spojených státech, Kanadě, Spojeném království, Německu, Severní Koreji – ehm, tam přece žádnou demokracii k ničení nemají, že? To jsem zapomněl.

Modernizace, nebo úpadek?

Na konferenci spolku Svatopluk diskutují Petr Drulák, Ilona Švihlíková, Lea Melniková a Jaroslav Šulc o otázkách průmyslové politiky a role státu při modernizaci státu a ekonomiky.

Uznejte palestinský hlas a budoucnost!

Všichni chceme žít ve světě postaveném na míru, respektu a důstojnosti. Svět, kde náletové sirény a výkřiky bolesti nebo hladu již nepřerušují jarní ranní vzduch. Svět, kde můžete v noci uložit své děti v bezpečí s vědomím, že tu pro ně budete zítřek.

« Starší příspěvky

/ Zpravodaj

/ Štítky

/ Nejčtenější

Poslední 4 měsíce

Celkem

/ Archiv

/ Poslední komentáře