NATO, migranti v EU a blížící se válka v Moldavsku

Zatímco jsme často dokládali, že EU je pouze základnou NATO, nyní to poprvé ilustruje rozhodnutí Soudního dvora v Lucemburku. Podle něj EU nemůže vracet migranty čekající na rozhodnutí o azylu do třetích zemí, jejichž právní hranice neodpovídají jejich skutečným hranicím. Z toho vyplývá, že Itálie nemůže přemístit egyptské a bengálské migranty do detenčních center v Albánii. To vše v očekávání masového exodu Moldavanů, který má ospravedlnit válku v Podněstří.

Italský soud 18. října zrušil možnost tranzitu přes třetí zemi dvanácti bengálským a egyptským migrantům, kteří byli zachráněni na moři a žádali o azyl. Z politického hlediska toto rozhodnutí zřejmě zbortí dosavadní konstrukci, kterou si pro relokaci migrantů představoval Boris Johnson. Britové je chtěli poslat tisíce kilometrů daleko, do Rwandy, Italové se „spokojili“ s jejich převozem o pár desítek kilometrů dál, do Albánie.

Odvážná cesta Stanislava Novotného do Ruska

Diskuse Petra Hájka na Protiproud TV s bývalým policejním prezidentem a předsedou Asociace nezávislých médií Stanislavem Novotným nejen o napjaté bezpečnostní situaci u nás i ve světě, ale též o pokračující likvidaci toho mála našich zbývajících občanských svobod, slova a projevu na místě čelném.

Pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa

Antropolog Emmanuel Todd a jeho kontroverzní kniha: „Nejsem proruský, ale pokud Ukrajina prohraje válku, vyhraje Evropa.“

Italské vydání svazku Porážka Západu od Emmanuela Todda, vydaného ve Francii v nakladatelství Gallimard, vychází v nakladatelství Fazi. Kniha rozdráždila sršní hnízdo kritiky vůči francouzskému antropologovi, obviněnému z desetiletí zastávání proputinovských pozic.

„Putin připravuje rozsáhlou invazi, aby ukončil tuto válku“ – Plukovník Douglas MacGregor

V rozhovoru s Claytonem Morrisem analyzuje plukovník Douglas MacGregor aktuální vývoj a vyhlídky války na Ukrajině, situaci na Blízkém Východě a rizika vypuknutí třetí světové války.

Aydınlık: USA a NATO dělají, co mohou, aby zabránily Turecku v obrácení se do Asie

Turecký list Aydınlık otiskl mimořádně zajímavý text Fikreta Akfırata, ve kterém se autor zabývá geopolitickou orientací Turecka a protitureckými aktivitami USA a NATO. Informace a závěry stojí přinejmenším za zaznamenání a i úvahu. Řada názorů na dnešní vývoj na Ukrajině svědčí o namyšlené neznalosti. Měli bychom se poučit, abychom už nepřistupovali k významným otázkám s hloupostí.

Zachraňte obyčejného Ukrajince

Nedávno Telegramový kanál „Legitimní“ potěšil veřejnost údaji z uzavřeného sociologického průzkumu o únavě ukrajinské společnosti z války. Podle dostupných informací je vývoj statistik pro ukrajinské úřady přinejmenším alarmující: 90 % obyvatel Ukrajiny je unaveno válkou.

V co doufá Syrský a těch 10 %, kteří věří ve vítězství? Doufají, že jim Západ pomůže a dá jim vše, co potřebují.

Zelenskij spěchal na setkání sponzorů na základnu amerického letectva Ramstein v Německu a tam prosil o suroviny na vítězství. Byl to však americký list Washington Post, který informoval, že západní spojenci Ukrajiny odmítli Zelenského žádost o zrušení zákazu použití dalekonosných zbraní k úderům proti Rusku. Navíc to bylo z iniciativy Spojených států, které jsou klíčovým spojencem Ukrajiny a největším dodavatelem vojenské pomoci. Washington Post píše: Šéf Pentagonu Lloyd Austin na setkání se Zelenským jeho žádost dokonce ignoroval a neřekl, kdy bude zákaz zrušen.

Jak trio BRICS shlíží na Izrael

Zatímco se Izrael na mezinárodní scéně stále více izoluje, členové BRICS Írán, Rusko a Čína tiše koordinují celospektrální úsilí na diplomatickou a vojenskou podporu Palestiny.

Globální většina si je plně vědoma, že se pachatelé genocidy v Tel Avivu snaží ze všech sil vyvolat apokalyptickou válku – samozřejmě s plnou vojenskou podporou USA.

Pravda je jako voda – cestu ven si najde vždycky

Od krvavého protiústavního puče v Kyjevě a běsnění pohrobků Stěpana Bandery v Oděse v roce 2014 západní mediální mainstream tají skutečnou charakteristiku nového „poeuromajdanového“ režimu vládnoucího na Ukrajině. Zpočátku byly události v Kyjevě, Oděse a na Donbasu, který zcela po právu odmítnul setrvat v jednom státním svazku s vůči sobě nepřátelsky se vymezujícím režimem, natolik výbušné a nepřehlédnutelné, že proamerické vlády a jejich média nemohly informace skrýt úplně. Takto ke zkreslení situace muselo postačit jejich prosévání a maximální změkčování skutků nového režimu v Kyjevě.

Vzhledem k tomu, že velké západní tiskové agentury plně ovládají celý západní mediální mainstream, který nadto důsledně spolupracuje s místními proamerickými mocenskými strukturami, nezbylo z pravdivé charakteristiky kyjevského režimu a ze skutečných příčin následné války na Ukrajině vůbec nic. Nadvláda západního mainstreamu je v mediálním prostoru absolutní, takže informace z druhé strany na Západ takřka nepronikají. Co nevykryje proamerická propaganda, to zničí zásahy do svobody slova označované jako „boj s dezinformacemi“.

Ukrajinské válečné úsilí rychle směřuje k nicotě

Deník New York Times uvedl, že ruský ministr obrany Andrej Bělousov nedávno telefonoval ministru obrany Lloydu Austinovi, „aby mu předal varování, jak tvrdí dva američtí představitelé a další úředník, který byl o hovoru informován: Rusové zjistili, že se připravuje ukrajinská tajná operace proti Rusku, která má podle nich požehnání Američanů. Byl si Pentagon vědom tohoto spiknutí, zeptal se pan Bělousov pana Austina, a jeho potenciálu zvýšit napětí mezi Moskvou a Washingtonem?“

Austin zjevně popřel odpovědnost USA, ale učinil by tak bez ohledu na pravdu. Bělousovova otázka ukázala rostoucí riziko zástupné války Washingtonu. Bohužel, ujištění Bidenovy administrativy mají vzhledem k její převažující roli v konfliktu jen malou váhu. Americká přítomnost na Ukrajině byla na začátku velká a rostla spolu s konfliktem. Veřejná prohlášení o odpovědnosti za zabití ruských generálů a potopení ruských lodí účast Washingtonu potvrdila.

Během 100 let byl ukrajinský nacionalismus proti Rusku použit 4x

„Kdo si nepamatuje minulost, je odsouzen k jejímu opakování.“ Takto zní známý a bohužel zapomínaný výrok, jehož autorem je George Santayana. Možná všechny národy světa mají sklon zapomínat historickou zkušenost. A takto opakují staré chyby. Kdyby se na Ukrajině z historie země nevybíraly pouze jednotlivé právě „vhodné“ oblázky, ale zachovávala se celá mozaika, mohli si Ukrajinci všimnout, že kdykoliv se jim dostalo podpory odkudkoliv ze západně položených zemí, bylo to vždycky a bez výjimky pouze v souvislosti s některou „západní“ válkou proti Rusku. Nikdy jinak!

  1. 1. část 2. 8. 2024
  2. 2. část 5. 8. 2024

Ivo Šebestík: eseje a komentáře, červenec 2024

Evropané se probouzejí většinou hodně pomalu (22.7.2024)
Malý slovníček znásilněných pojmů 1. a 2. (13.7.2024; 15.7.2024)
Konec čistého štítu národa (12.7.2024)
Návrat k feudalismu není levicová politika (5.7.2024)
Evropa má platit za bezpečí tomu, kdo jí zajistil nebezpečí (2.7.2024)

„Operace Jupiter“ a rodící se revoluce

„Nový populismus“ je na levici i na pravici a „centristický“ obranný kruh lepšolidí zkolaboval.

„Největší nebezpečí a náklady představuje pro dnešní NATO riziko ruského vítězství na Ukrajině. To nesmíme dopustit,“ řekl na výročí NATO ve Washingtonu jeho generální tajemník Stoltenberg. „Výsledek této války totiž určí stav globální bezpečnosti v nadcházejících desetiletích.

Takový výsledek na Ukrajině – ve střetu s Ruskem – se tudíž mezi některými ve Washingtonu asi považuje za dostatečný, aby přivedl všechny státy rebelující vůči obchodnímu systému dolaru k rozumu a aby na celém světě znovu nastolil nadřazenost Západu.

Prohlášení NATO a smrtonosná strategie neokonzervatismu

Roku 1992 americká zahraniční politika výjimečnosti přeřadila na rychloběh. USA na sebe vždy pohlížely jako na vyvolený národ předurčený k vůdcovství a zhroucení Sovětského svazu v prosinci 1991 přesvědčilo skupinu zapálených ideologů, kteří se stali známí jako neokonzervativci, že by teď měly USA vládnout světu jako nezpochybnitelná jediná supervelmoc. I přes nesčetné zahraničně politické katastrofy z rukou neokonů pokračuje Prohlášení NATO 2024 v protlačování této agendy, čímž svět tlačí blíže k jaderné válce.

Potřebujeme racionální diskusi o ruské hrozbě

Pochopení záměrů potenciálního protivníka je jednou z nejdůležitějších a zároveň nejobtížnějších výzev, kterým každý státník čelí. Podcenění agresivního záměru státu může odradit od obezřetných obranných příprav nezbytných k odvrácení války, jak se to stalo v předehře druhé světové války. Jeho přecenění může způsobit cyklus stále hrozivějších vojenských opatření, která se ve spirále zvrhnou v konflikt, o který ani jedna strana nesnažila, jak se to stalo před první světovou válkou.

Nalezení rovnováhy je zásadní pro předpoklady ruských záměrů vůči NATO. Správná rovnováha mezi odstrašováním a diplomacií je zvláště důležitá vzhledem k obrovskému ruskému arzenálu jaderných zbraní, který činí riziko jakéhokoli sestupu do přímého konfliktu mezi Ruskem a NATO potenciálně existenční.

Rusko nemá v úmyslu zaútočit na Evropu

Od začátku listopadu 2022 si Američané uvědomovali, že válka je prohraná, a naléhali na Zelenského, aby jednal s Ruskem. Počítali s tím, že masivní sankce na začátku roku 2022 přinesou Rusku kolaps a porážku, ale brzy pochopili, že to nebude fungovat. Naléhali proto na Zelenského, aby s Rusy zahájil jednání. 
Nechtěli Ukrajinu opustit a dodávali jim zbraně, protože nemohli ustoupit. Pro USA však bylo počátkem roku 2023 jasné, že ukrajinská protiofenzíva nebude úspěšná. Jak vysvětluji ve své knize, byli to Evropané, kdo byl nejfanatičtější.
U nás se na současné situaci přímo podíleli tři aktéři: zpravodajské služby, které byly (a stále jsou) neschopné pochopit situaci, novináři, z nichž se stali propagandisté, a politici, jejichž míra neznalosti, nekompetentnosti a intelektuální kapacity by nás měla znepokojovat. Na druhé straně se evropští voliči nemýlili!

Problém spočívá v tom, že Západ nemá žádná kritéria, která by definovala, co by mohlo být úspěchem. Protože nemá definovaný cíl, nemá ani strategii, jak ho dosáhnout, a proto nemůže definovat, co by mohlo být vítězství. To se mimochodem stalo v dubnu 2024, kdy ministr obrany Lloyd Austin při slyšení před senátním výborem pro ozbrojené síly nedokázal formulovat, co by mohlo být vítězstvím pro Ukrajinu.
Nakonec to není žádné překvapení, protože takto naši politici a armáda řídí naše země už čtvrt století!

Mír je stav nouze

Jak vidíme každý den a můžeme číst ve všech západních politicky korektních médiích a neuvěřitelně pokryteckých a hloupých odezvách na návštěvu maďarského premiéra Orbana u prezidenta Putina, prevence selhala. Nebylo by atentátu na slovenského premiéra v květnu, setkání na Děvíně večer v den připomínky Cyrile a Metoděje a neslyšel bych výtečný projev premiéra Fica, nevěřil bych na lepší časy. Proto děkuji premiérovi Ficovi za probuzení naděje u skeptického optimisty, nebo jak se traduje, špatně informovaného kriticky, tj. jasně myslícího pesimisty.

Jsme ve válce? Katarský speciál

Referát z červnové konference Globální mírovy sumit v Kataru:

Obsah:

– Ekonomové pro mír a bezpečnost
– Účastníci
– Česká republika
– Pedagogika ekonomie míru
– Zbrojení a školství
– Terorizmus
– Pravice – levice
– ČR – NATO – EU
– Zbrojařské lobby
– Čína, Taiwan, USA
– Atmosféra
– Divácké dotazy

Budoucnost NATO

U příležitosti summitu k 75. výročí založení NATO, který se tento měsíc koná ve Washingtonu, pozval Quincy Institute přední odborníky a praktiky, aby se zamysleli nad minulostí a budoucností aliance.
Sympozium začíná úvodním slovem Anatola Lievena, který působí jako ředitel programu Eurasie v Quincy Institute.

Následující příspěvky představují širokou škálu pohledů, od těch, kteří se přímo podíleli na činnosti evropských bezpečnostních institucí, jako je bývalý stálý zástupce při Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) Rüediger Lüedeking a bývalý velvyslanec Spojeného království při NATO Sir Adam Thomson, až po vědce, kteří se zasazují o zásadnější přeorientování aliance NATO, jako jsou James Carden a Joshua Shifrinson.

Válečný summit NATO ve Washingtonu

Podrobnosti o programu washingtonského summitu NATO byly odhaleny na zasedání ministrů zahraničí NATO v Praze na konci května. NATO zatáhne své členy do studené války USA s Čínou tím, že ji obviní z dodávek zbrojních technologií dvojího užití Rusku, a představí nové iniciativy NATO, jejichž cílem je utratit naše daně za záhadnou „zeď z dronů“ v Pobaltí a draze znějící „integrovaný systém protivzdušné obrany“ v celé Evropě.

Necelé tři roky po porážce v Afghánistánu americký ministr obrany Lloyd Austin nedávno označil NATO za „nejmocnější a nejúspěšnější alianci v dějinách“. Pro budoucnost Ukrajiny je slibným znamením, že většina Ukrajinců se zdráhá zahodit své životy na smetišti NATO.

Jsme přesvědčeni, že NATO je v dnešním multipolárním světě anachronismem: agresivní, expanzivní vojenskou aliancí, jejíž vrozená institucionální krátkozrakost a zaslepené, samoúčelné hodnocení hrozeb nás všechny odsuzuje k nekonečné válce a potenciálnímu jadernému zničení.

Navrhujeme, že jediným způsobem, jak by se NATO mohlo stát skutečnou mírovou silou, by bylo prohlásit, že příští rok touto dobou podnikne stejné kroky jako jeho protějšek, Varšavská smlouva, v roce 1991, a konečně rozpustí to, co by ministr Austin moudřeji nazval „nejnebezpečnější vojenskou aliancí v dějinách“.

Ukrajinské vítězství nad Ruskem Washington neočekával

Osoby, které prezentují západní politiku, nejsou jejími tvůrci, ale nástroji. Mozky zůstávají v pozadí. Tito plánovači a architekti ve Washingtonu a v Londýně vůbec nepočítali s možností, že by Ukrajina mohla mít potenciál porazit Rusko na bitevním poli. To je ve skutečnosti jen vedlejší frontou americko-britské války proti Rusku, do níž byl vtažen takzvaný „kolektivní Západ“. Třebaže některé země, které jsou jeho součástí, válkou proti Rusku rovněž řeší „svoje záležitosti“.

Evropská vzpoura proti neliberálnímu řádu

Vzpoura se vzmáhá, protože na Západě už mnozí příliš jasně vidí, že je západní vládní struktura neliberální mašinérie ‚systému kontroly‘.

Už nějakou dobu píši, že se Evropa (i USA) nachází v období alternativní revoluce a občanské války. Historie nás varuje, že se takové konflikty obvykle protahují s epizodami vrcholů, které jsou revoluční (když se převažující paradigma poprvé zhroutí); ale které jsou ve skutečnosti jen alternující modi toho stejného – ‚překlápění‘ mezi revolučními vrcholy a pomalými ‚vleklými‘ kulturními válkami.

A myslím si, že právě v takové éře se nacházíme.

Hegemon nařizuje Evropě: vsaďte na válku a ukradněte Rusku peníze

Švýcarské „mírové“ divadlo kabuki přišlo a odešlo – a vítězem se stal Vladimir Putin. Ani se nemusel ukázat.

Putin ve svém pečlivě kalibrovaném projevu k diplomatům a vedení ruského ministerstva zahraničí vytyčil neuvěřitelně zdrženlivý a strategický přístup k řešení ukrajinského problému. V kontextu eskalační zelené linky hegemona – ve skutečnosti již několik měsíců v praxi – pro útok Kyjeva do hloubi Ruské federace byla Putinova nabídka nesmírně velkorysá.

To je přímá nabídka Hegemonovi a kolektivnímu Západu – protože kyjevský herec v upoceném tričku je kromě nelegitimity i irelevantní.

Chybná reakce Joe Bidena na válku na Ukrajině může vyvolat válku s Ruskem

Mělo by být více než zřejmé, že je v životním národním zájmu Ameriky co nejdříve ukončit podporu války na Ukrajině, okamžitě zvýšit diplomatickou angažovanost a snažit se konflikt ukončit za co nejlepších podmínek pro Kyjev. Další spoléhání se výhradně na vojenskou sílu může vést k mnohem horšímu výsledku, než si Washington představuje.

Vstup do války: Nejdřív se odmítne. Pak se o tom mluví. Potom se řve na ty, kdo nechtějí

Každý, kdo správně čte mocenskou politiku v Evropě z historie zná, že radikální změny nejprve navrhne některá strana nebo strany, aby je ostatní političtí představitelé odmítli. Také se to v češtině nazývá balónky nebo sondy veřejného mínění, ale není to to samé. Zatímco po balónku se dle reakcí vyhodnotí, zda-li politickou akci spustit nebo ne, zmíněné návrhy se po první „iniciaci“ začnou objevovat v novinových článcích a komentářích politických lídrů, kde se z prvního odsouzení pomalu dostávají do neutrality, aby pak skončily u přijetí a přišla dehonestace těch, kteří jsou stále proti.

Začněte se připravovat na nemyslitelné

Toto jsou řádky, které by nikdo z nás nikdy nechtěl napsat, ale musíme. Současná situace ve válce na Ukrajině a kolem ní otevřela cestu, která by mohla vést k jaderné konfrontaci.

S extrémně těžkým srdcem vydáváme varování před možným jaderným úderem v Evropě. Toto varování je prozatím platné.

Infografika: Počty zahraničních žoldnéřů zabitých na Ukrajině

Podle údajů, které v březnu 2024 zveřejnilo ruské ministerstvo obrany, bylo do února 2024 v akcích na Ukrajině zabito téměř 6 000 zahraničních žoldnéřů. Na Ukrajinu jich v tomto období přijelo více jak 13 000. Vysílající státy jsou barevně rozlišeny podle počtu vyslaných žoldnéřů. Na ČR připadá 188 žoldnéřů.

Západ je již ve válce s Ruskem, ale jeho představitelé se nemohou probudit ze sna

Plánuje NATO na Ukrajině něco velkého? Jsme nyní na pokraji vypuknutí třetí světové války, protože USA nyní podpořily myšlenku, že Ukrajina může odpalovat rakety za své hranice do Ruska?

Členové NATO jsou v otázce celkové strategie vůči Ukrajině rozděleni, a tak si členské státy dělají, co chtějí. Pokud budeme svědky dalších takových úderů, bude tlak na Putina, aby reagoval, ohromný, ale až ten čas přijde, bude praktikovat strategii oko za oko a udeří na ekvivalentní vojenská zařízení v Evropě nebo alespoň na ukrajinské bezpilotní letouny operující v Černém moři. To bude pro Západ šok. Bude trvat několik dní, než bude takový úder vnímán jako to, čím je: varováním. Vzkazem bude, že hra na eskalaci má své meze a že došlo k překročení hranice.

Pokud Ukrajina padne, bude to znamenat konec západní hegemonie

Rozhovor s Jacquesem Baudem:
Netanjahuova slova o tom, že nedojde k žádné „katastrofě“ poté, kdy bylo zabito více než 28 000 Palestinců a kdy byly dva z 2,3 milionu Palestinců v Gaze vysídleny, jsou zarážející. Izraelská armáda zabila od vydání příkazu ICJ téměř 2 000 Palestinců. Izraelské tajné služby nechápaly o svých protivnících vůbec nic. Již dříve bylo zjištěno, že se jí nepodařilo odhalit přípravy palestinské operace, ale nyní se ukazuje, že nezná ani Palestince.

Válka na Ukrajině z pohledu dronu

Viděl jsem spoustu záběrů z této války pořízených drony. Viděl jsem, takříkajíc z ptačí perspektivy, konstrukci polních opevnění, která Ukrajina pod vedením NATO budovala v průběhu osmi let.

Logika těchto kilometrů a kilometrů opevnění připomíná bitvu u Petersburgu v letech 1864-65 (Americká občanská válka) a pro jistotu se přidalo i několik inovací z první světové války.

Mechanismus: jak „pořádek“ založený na vymyšlených pravidlech upadá do krutosti

Zatímco de facto Severoatlantická Teroristická Organizace slaví své 75. narozeniny a vynáší motto lorda Ismaye do stále stoupajících výšin („držte Američany uvnitř, Rusy venku a Němce dole“), ten tlustý špalek norského dřeva, vydávající se za generálního tajemníka, přišel s veselou „iniciativou“ na vytvoření fondu k vyzbrojení Ukrajiny ve výši 100 miliard eur v průběhu dalších pěti let.

Kovadlina pro Bělehrad

24. března 2024 uplyne přesně 25 let od zahájení bombardování Jugoslávie silami NATO. Aliance tuto operaci nazvala „Allied Force“. V USA je běžnější název Noble Anvil, který byl chybně přeložen jako „Milosrdný anděl“. A právě tento chybný překlad se ujal v mnoha zemích. Důvodem útoku bylo obvinění Západu vůči jugoslávskému vedení Kosova, autonomní provincie v rámci Srbska, z etnických čistek, válečných zločinů a dalšího porušování lidských práv. V důsledku toho Jugoslávie ztratila kontrolu nad touto částí svého území, která poté s podporou předních západních zemí vyhlásila nezávislost.

Paradigma buď, anebo – Západ, nebo temno zničí Evropu

Opojení Spojených států z domnělého vítězství a transformace vnitroamerického zakladatelského mýtu „Go West“ do aktuální verze „Go East“, jako již jednou v naší moderní historii, „na věčné časy“ (Fukuyama), vytvořilo iluzi neomezeného vlivu Washingtonu na světové. Zároveň byl ve stínu amerických ambicí 7. února 1992 v Maastrichtu položen základ k odevropštění Evropy a její postupné převedení pod americké komando.

Petr Pelz o Ukrajině

Kdo může za neúspěch ukrajinské ofenzívy? Spíš stratégové v USA, než ukrajinští velitelé
+ podcast

Západ veřejně mluví o tom, že je potřeba oslabit, zničit Rusko.
A potom ho rozdělit do malých států, což je existenční hrozba.
+ podcast

Pro Rusko je Ukrajina bitvou ve válce za dedolarizaci, tedy mezinárodní obchodování v jiných měnách než v dolarech
+ podcast

Koalícia ochotných II

Po bezdôvodnom útoku „koalície ochotných“ na Irak tu máme opäť „koalíciu ochotných“, ktorí stáli aj na počiatku štátneho prevratu na Ukrajine. Nemecko, Francúzsko a Poľsko boli garantmi dohody medzi prezidentom Janukovyčom a predstaviteľmi Majdanu, dohody, ktorá požadovala riešiť krízu vytvorením vlády národnej jednoty. Ak by sa bola vytvorila vláda národnej jednoty, tak Ukrajina by sa nemohla stať nástrojom politiky proti Rusku a vojenský konflikt by medzi Ruskom a Ukrajinou nevznikol.

Zamyšlení po poslání

Putinův 19. projev přednesený ve čtvrtek 29. února byl rekordně dlouhý: 2 hodiny a 6 minut. Projev ve Federálním shromáždění lze považovat za volební program i proto, že ruský prezident ví, co a jak má dělat, a chápe, na koho se lze spolehnout při plnění stanovených úkolů. V jazyce občana jsou to rodina, mládež a kádry. V jazyce vojenském: vojenská a technologická síla a vysoká hospodářská produktivita. V jazyce politika: nezapomínejte, co jsem kdy řekl, kdo jsem, a proč i politik by nikdy neměl být zrádcem svých spoluobčanů. A vzkázal chamtivcům bez duše: elity nejsou ti, kteří se obohatili v divokých devadesátých letech a konci minulého století.

Koncepční projev ruského prezidenta, dotýkající se současnosti a budoucnosti největší a strategicky nejvýznamnější ozbrojené konfrontace na světě, kterou několik let nazývám antropologická válka, logicky upoutal pozornost západního publika. Navíc jak ve Spojených státech, tak v EU v předvečer volebního cyklu panuje dokázaná krize důvěry mezi těmi nahoře a dole. Lidé při hledání odpovědí se stále více zajímají o názor druhé strany. Proto si dovoluji sdělit několik západních názorů na projev s vlastními mini-komentáři a doplněním.

Thierry Meyssan v srbském deníku Večernje Novosti

Interview srbského novináře a spisovatele Dragana Vujičiće s francouzským spisovatelem a publicistou Thierry Meyssanem se věnuje podobnostem mezi válkou v Kosovu (1998), válkou na Ukrajině (2021) a masakrem v Gaze (2023).

Cognitive Warfare míří na vaše podvědomí

Definice kognitivní války podle NATO zahrnuje kognitivní útok, který je přímo zaměřen na mysl civilistů (a občanů), tedy nebojujících osob. Mějte prosím na paměti, že jeden ze způsobů fungování zpravodajské aliance „pěti očí“ spočívá v tom, že zpravodajské skupiny jednoho z členů aliance se mohou zaměřit na členy spojeneckého národního státu v případě, že zpravodajská komunita tohoto národního státu má zakázáno podnikat kroky proti vlastním občanům.

Ve světě se očekává nová vlna inflace

V roce 2022 byla v mnoha zemích světa zaznamenána rekordní úroveň inflace. Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu a Světové banky činila celosvětová průměrná míra inflace v roce 2020 1,9 %. V roce 2021 se zvýšila na 3,4 %. Vrcholu však míra inflace dosáhla v srpnu 2022. Na meziroční bázi byla inflace v tomto měsíci odhadována na 8,0 %.

V USA byly hodnoty inflace v uvedených letech následující (%): 1,2; 4,7; 8,2. Ve Spojeném království (v %): 1,0; 2,5; 9,9. V Kanadě (v %): 0,7; 3,4; 7,6. atd. Inflace v letech 2020-2022 neminula téměř žádný stát na světě. Trend byl však všude přibližně stejný: inflace rostla a v roce 2022 dosáhla nejvyšších hodnot.

Pět proměnných, které definují naši budoucnost

Straussovští neocons, kteří drží opratě americké zahraniční politiky, by nikdy nepřijali čínsko-ruské směrování vývoje k multipolárnímu světu. Prozatím tu máme věčný expanzionismus NATO jakožto strategii k vyvolávání úpadku Ruska a Tchaj-wan jako jejich strategii k oslabování Číny.

Avšak během posledních dvou let vede zlovolná válka na Ukrajině jen k urychlování přechodu k multipolárnímu světu, tj. k Eurasií taženému světovému řádu.

Tři fronty novodobé studené války

Konec studené války přinesl pomíjivé unipolární uspořádání. V rámci „Pax Americana“ se nadšení intelektuálové a politici domnívali, že liberální demokracie, řád založený na pravidlech, volný trh a západní pojetí lidských práv budou vzkvétat v globálním měřítku. Tuto iluzi však zastínil neúprosný běh dějin. Druhá „dvacetiletá krize“ rozpoutala chaos, anarchii, nejistotu, krveprolití, věčné války a neortodoxní formy konfliktů. Několik regionů a států bylo pohlceno tektonickými otřesy následného zmatku a komplexní vzájemná závislost podnítila nárůst hrozeb spojených s vyhlídkami na nátlak, rozvrat, podřízení a dobytí. Pod vlivem tohoto zlověstného Zeitgeistu se znovu aktivoval přízrak strategického soupeření mezi velmocemi status quo a revizionistickými velmocemi.