Pravda je jako voda – cestu ven si najde vždycky

Od krvavého protiústavního puče v Kyjevě a běsnění pohrobků Stěpana Bandery v Oděse v roce 2014 západní mediální mainstream tají skutečnou charakteristiku nového „poeuromajdanového“ režimu vládnoucího na Ukrajině. Zpočátku byly události v Kyjevě, Oděse a na Donbasu, který zcela po právu odmítnul setrvat v jednom státním svazku s vůči sobě nepřátelsky se vymezujícím režimem, natolik výbušné a nepřehlédnutelné, že proamerické vlády a jejich média nemohly informace skrýt úplně. Takto ke zkreslení situace muselo postačit jejich prosévání a maximální změkčování skutků nového režimu v Kyjevě.

Vzhledem k tomu, že velké západní tiskové agentury plně ovládají celý západní mediální mainstream, který nadto důsledně spolupracuje s místními proamerickými mocenskými strukturami, nezbylo z pravdivé charakteristiky kyjevského režimu a ze skutečných příčin následné války na Ukrajině vůbec nic. Nadvláda západního mainstreamu je v mediálním prostoru absolutní, takže informace z druhé strany na Západ takřka nepronikají. Co nevykryje proamerická propaganda, to zničí zásahy do svobody slova označované jako „boj s dezinformacemi“.

Výročí tragédie v Oděse 2.5.2014

Dne 2. května 2014 zahynuly na Kulikově poli desítky příznivců antimajdanu – 42 lidí se stalo obětí požáru v Domě odborů. Dalších šest lidí zemřelo předtím při pouličních střetech mezi příznivci a odpůrci Majdanu v centru Oděsy.
Na jaře 2014 si v Oděse aktivisté proti Majdanu postavili na náměstí u Domu odborů stanový tábor.
Dne 2. května přijelo do Oděsy mnoho fanoušků z Charkova na fotbalový zápas mezi místním Čornomorecem a charkovským Metalistem. Společně s místními příznivci Majdanu se rozhodli uspořádat v centru města „Pochod jednoty Ukrajiny“. Mezi příznivci anti-Majdanu se proslýchalo, že jejich stanové městečko bude rozebráno, a někteří z nich také přišli do centra města. Brzy mezi oběma znepřátelenými skupinami vypukly střety (obě strany se navzájem obviňovaly z provokací), při nichž byli zabiti dva příznivci Majdanu a čtyři příznivci antimajdanu.
Poté stoupenci Euromajdanu zaútočili na stanový tábor na Kulikově poli a rozbili ho. Příznivci antimajdanu, kteří se tam nacházeli, se uchýlili do Domu odborů.
Budovu, kde se zdržovaly desítky lidí, zapálili zasypáním zápalnými lahvemi. Podle oficiálních údajů zemřelo 34 lidí na popáleniny a udušení, osm dalších se zřítilo při pokusu vyskočit z oken. OSN později poznamenala, že hasiči „přijeli pozdě“, ačkoli byli opakovaně voláni.
Navzdory velkému mezinárodnímu rozhořčení se vyšetřování tragédie deset let nikam neposunulo.

Schválení rezoluce o boji proti oslavování nacismu

Na pôde OSN sa odohrala ďalšia pozoruhodná… ako to nazvať? Dráma, fraška, pokrytecké divadlo, otvorená arogancia? Valné zhromaždenie OSN schválilo rezolúciu o boji proti ospevovaniu nacizmu. Zdalo by sa, že je to logický a rozumný krok. Lenže ozaj ohromuje zoznam odporcov danej úplne jasnej a zrozumiteľnej rezolúcie, ktorá nevyvoláva žiadne otázniky, a preto je tým prekvapivejší postoj viacerých štátov, ktoré hlasovali proti tejto rezolúcii?