Povstání trvalo celý den: v pátek 23. června zavelel Jevgenij Prigožin svým jednotkám k tažení proti ministerstvu obrany do přes tisíc kilometrů vzdálené Moskvy. Do rána obsadily Rostov na Donu včetně velitelství jižního vojenského okruhu, do odpoledne minuly Voroněž, dosáhly Lipetsk tři sta kilometrů před Moskvou a cestou sestřelily šest helikoptér a jedno letadlo Ruské armády. Poté zavelel Jevgenij Prigožin k návratu.
Zřejmě pro mnohé neočekávaná hlášení a rozhodnutí (?) Prigožina vydat se z fronty na cestu do Moskvy a na její půlce vrátit se a současně (prý) přestěhovat se do Běloruska mi narušilo program jednání o placené práci a neplacené na nové knize – 77, a ničeho nelituji. Nevím, kolik telefonátů, sms a mailů jsem dostal na téma převratu. Na jeden jsem odpověděl poukazem na prvky britského designu akce, na druhý dotaz odpovídám jinak, než jsem zahlédl na internetu.
Diskuse o použití jaderných zbraní při preventivních útocích ze strany Ruské federace je stará a znovu se vzrůstající intenzitou oživuje, kdykoli Rusko, ve svém existenčním boji o suverenitu, sehraje na globální geopolitické scéně vedoucí roli.
Na druhé straně se zdá, že nedávný článek profesora Sergeje A. Karaganova Těžké, ale nutné rozhodnutí se dotkl mnoha citlivých míst, což motivovalo reakce a komentáře ze všech stran. Karaganov je vysoce postavený úředník VŠE (Vysoká škola ekonomická, v Rusku nechvalně známá svým liberálním ekonomickým postojem), přední historik a intelektuál, který vždy „bojoval“ s ruskými propagátory liberalismu.
Stanislav Novotný se ptá Jaroslava Štefce, jak probíhá červnová protiofenziva ukrajinských sil po více než roce trvajících dodávek zbraní, munice a výcviku.
Dovolte mi, abych se přiznal: dělám si starosti pokaždé, když se Max Boot nadšeně vyjadřuje o budoucí vojenské akci. Kdykoli se tento sloupkař Washington Postu optimisticky vyjádří o nějakém nadcházejícím krveprolití, obvykle následuje neštěstí. A jak už to tak bývá, je pozitivně naladěn na vyhlídku, že Ukrajina uštědří Rusku rozhodující porážku v její nadcházející, široce očekávané, jistě se uskutečnící jarní protiofenzívě.
Bývalí nomenklatúrni komunisti a ich noví progresívni komsomolci budú v mene demokracie škrtiť každú diskusiu, a keď to nejde inak, pomôžu si Putinom. Nič ich to nestojí. Lenže ani o nich a ich aktivistické agitky nikto nestojí, rozprávajú sa sami so sebou a sú veľmi spokojní, ako to tým hlupákom naložili – a to je problém. Pretože môže priniesť veľmi zlé ovocie. Mráz prichádza…
Rozhovor s Jacquesem Baudem vede Thomas Kaiser (Zeitgeschehen im Fokus). Od června 2022 probíhá na Ukrajině již jedenáctá mobilizace vojsk. V našich médiích stále čteme, že Putinovým cílem bylo zničit Ukrajinu a převzít tam moc.
Chytře to vymyslel ukrajinský velvyslanec ve Vídni Vasilij Chiminěc: pár hodin před „prodlouženým víkendem“ ve středu 7. června vyvinul tlak na rakouskou odborovou federaci ÖGB, aby stornovala příslib sálu pro jednání 10. června a 11. červnová vídeňská mírová konference bude zrušena. A vedení ÖGB pod Wolfgangem Katzianem jeho přání evidentně následovalo.
Pisálci ze Země amerických think-tanků nejsou zrovna obeznámeni s Montaignem: Na nejvyšším trůnu světa sedíme stále pořád jen na svém vlastním zadku. Pýcha je vede k domněnce, že jejich ochablé zadky stojí vysoko nad zadky kohokoli jiného. Výsledkem je, že typická směs arogance a ignorance vždy nakonec prokáže předvídavost jejich prognóz.
Tento víkend se ve Vídni má konat Mezinárodní konference o míru na Ukrajině. Jejím cílem je zveřejnit Naléhavou globální výzvu, nazvanou Vídeňská výzva k míru, adresovanou politickým vůdcům, aby jednali ve prospěch příměří a jednání. Dva dny před jejím zahájením však Rakouský odborový svaz na nátlak ukrajinského velvyslance stornoval pronájem kongresového sálu.
Rusové z Ukrajiny odejdou a Západ do ní nevkročí, navrhuje Vít Klíma jednoduché řešení. Není sám, s návrhy v podobném duchu se lze setkat častěji, zní logicky a spravedlivě. Teprve při bližším ohledání zjistíme, že to zas až tak jednoduché není.
Nekonečný hořký antagonismus vůči Putinovi a Rusku umožnil, aby se oddělila realita, kterou si sami představujeme, a nakonec se stala iluzí. Nedávný summit G7 je třeba chápat především jako utváření bojového prostoru ve „válce narativů“, jejíž hlavní „frontou“ je dnes Bidenův tým, který trvá na tom, že pouze jedna „realita“ – ideologie „pravidel“ vedená USA (a pouze ona) – může převládnout. A zadruhé, aby zdůraznil, že Západ v této válce proti druhé „realitě“ „neprohrává“. Touto druhou realitou je mnohoznačná „jinakost“, která samozřejmě získává stále větší podporu po celém světě.
Rusové z Ukrajiny odejdou a Západ do ní nevkročí, tak jednoduché je základní východisko, na němž se obě strany mohou shodnout a usednout k jednacímu stolu.
Video, interview s Marií Leljanovou, ukrajinskou Ruskou, tlumočnicí a protiválečnou aktivistkou, o jejích zážitcích a zkušenostech z exkurze na Donbas.
Slovenské podtitulky
Válka proti terorismu po 11. září mohla způsobit nejméně 4,5 milionu mrtvých v přibližně půl tuctu zemí, podle zprávy zveřejněné v pondělí přední akademickou institucí studující náklady, oběti a důsledky války, ve které USA bombardují a kulky stále zabíjejí a zraňují lidi v mnoha zemích.
Kněz a publicista, Dan Drápal, sepsal stať pod názvem „Nešlo mi to do hlavy“, v níž se pozastavuje nad smýšlením lidí, kteří odmítají odsoudit V. Putina jako nejhorší zlo světa. V podstatě ze všech kritiků války okamžitě dělá „putinofily“.
V posledních několika dnech došlo ke čtyřem samostatným událostem, z nichž každá signalizuje pro USA významný důvod ke znepokojení.
Více než rok po ruské invazi na Ukrajinu se zdá, že morálka Spojených států a jejich západních spojenců je vysoká. NATO, které Moskva svým agresivním činem podnítila k akci, se zdá být jednotnější, EU se zdánlivě stala významnějším geopolitickým aktérem a Ukrajina odolala a odrazila ruský nápor v míře, kterou původně považoval za možnou jen málokdo. Bidenova administrativa zatím chvályhodně dokázala zvýšit pomoc Kyjevu, aniž by se přímo postavila Moskvě.
Tento článek byl napsán dne 21.2.2022, asi tři dny před invazí ruských vojsk na Ukrajinu a byl bych velmi rád, pokud bych jej mohl považovat za prorocký, tedy odhadující nejbližší budoucnost navzdory přesvědčením jiných osob nevěřícím ve válečný konflikt.
Rozhovor s generálem v.v. Haraldem Kujatem vede Thomas Kaiser, redaktor portálu Zeitgeschehen im Fokus.
Domácí i zahraniční politika, včetně dopadů války na Ukrajině a posílení americké hegemonie v Evropě, představují hlavní překážky Macronových snah o strategickou autonomii, míní James W. Carden. Původní text: https://www.newsclick.in/why-eu-strategic-autonomy-apart-us-currently-impossible 31. 03. 2023, překlad !https://casopisargument.cz/?p=49681 13. 04. 2023
Iniciativa Mír a spravedlnost vydala petici, která vzbudila v provládním táboře rozhořčení. Záplava odsudků srovnává tuto výzvu s komunistickými mírovými výzvami nebo dokonce s mnichovanským chováním předválečných velmocí Anglie a Francie.
Ztráta soudnosti je sice příčinou, ale i ona má svoji příčinu. Tuším, že v r. 2008 uvolnil americký Kongres finance…
"Plná kontrola nad celým územím" neznamená nutně, že by území muselo zcela náležet Rusku. Jen výkonná moc by byla na…
Pane Dugine, je to omyl. Je to příliš velké sousto a Rusko jej nespolkne a může se jím udávit. Ukrajina…
Neuvěřitelně narostl sektor služeb a z těch jen málokteré produkují skutečné hodnoty. Ovšem platit musíme za všechny služby, a to…
Nelze srovnávat - žijeme v jiném čase: Nevstoupíš dvakrát do téže řeky (Herakleitos z Efezu). Ke spokojenosti a proč se…