Veliké téma: malé důchody chartistů. Společnost je na nohou

Chartista Jiří Gruntorád drží hladovku za odstoupení Mariána Jurečky, ministra práce a sociálních věcí. Vadí mu nízké penze pro disidenty. Je okamžitě zahrnut pozorností sympatizujících médií. Třeba Vlk z Kosa zostra píše: Zvedá se mi žaludek …Jak tenhle režim zachází s těmi, jejichž činnost si zprivatizoval. Je mi šoufl z toho neuvěřitelného pokrytectví a farizejství. Z jejich antimorálky…. Pane Gruntoráde, Jane Schneidere – omlouvám se vám za nás samé i za tuhle vládu, kterou jsme jako voliči dopustili.

Vyhubte všechny bestie

Vyhlazení těch, jejichž půdu krademe, jejichž zdroje drancujeme a jejichž práci využíváme, je zakódováno v naší DNA. Zeptejte se domorodých Američanů. Zeptejte se Indů. Zeptejte se Konžanů. Zeptejte se Kikuyu v Keni. Zeptejte se Hererů v Namibii, kteří byli stejně jako Palestinci v Gaze stříleni a zahnáni do pouštních koncentračních táborů, kde zemřeli hladem a nemocemi. Osmdesát tisíc z nich. Zeptejte se Iráčanů. Zeptejte se Afghánců. Zeptejte se Syřanů. Zeptejte se Kurdů. Zeptejte se Libyjců. Zeptejte se domorodých obyvatel po celém světě. Oni vědí, co jsme zač.

Další hanba Nobelova výboru – cena pro vynálezce covid-vakcíny

My „dezoláti“ často slýcháme, že naše představa o postupně upadajícím světě je dána tím, že si své názory na něj sestavujeme z „dezinformačních médií“. Pokud nějací takoví jsou, já k nim rozhodně nepatřím. Ke skeptickému pohledu na svět mi úplně stačí informační zdroje, které jsou zcela mainstreamové.

Dvanáct let nepřetržitého porušování zákona v České televizi

Kverulant.org je přesvědčen, že služba veřejnoprávní televize je důležitým pilířem občanské společnosti a tím víc ho mrzí, že Česká televize již dvanáct let soustavně porušuje zákon, který reguluje vysílání reklamy. V pátek 14. října 2011 vstoupil v platnost zákon regulující vysílání reklamy v ČT. Ten zcela zakázal vysílat reklamu na ČT1 a zpřísnil vysílání reklamy i na ostatních programech. Televize na programu ČT1 tento zákaz začala po několika týdnech obcházet, reklamu vysílá dál, ale začala ji označovat za sponzorování vysílání, které zákon dovoluje. Nejenže jsou tak plátci koncesionářského poplatku obtěžováni reklamou, ale především miliony diváků každý den vidí, jak velká a důležitá veřejnoprávní instituce porušuje zákon. Kverulantovi tento stav zásadně vadí a už v této věci podal množství stížností.  Kverulant byl ve svém tažení proti nelegální reklamě zatím neúspěšný, ale stále se nevzdává a proto dnes znovu píše všem zákonodárcům, Radě České televize, Radě pro rozhlasové a televizní vysílání a novému vedení ČT, aby konečně zjednali nápravu.

Morálka ukrajinské války je velmi temná

Etické kalkulace jsou méně jasné, než si myslíte.
Jaký je morálně přijatelnější postup na Ukrajině? Na první pohled se to zdá zřejmé. Ukrajina je obětí protiprávní války, její území je okupováno, její občané vážně trpí rukou vetřelce a jejím protivníkem je autokratický režim s mnoha nepříjemnými vlastnostmi.
Jen kdyby byl morální kalkul tak jednoduchý.

Případ Dúmá

Mluvíme o velmi konkrétním incidentu z roku 2018. V Sýrii došlo k údajnému útoku jedovatým plynem na předměstí Damašku Dúmá.
Zpráva mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) to vyšetřovala a vydala o tom zprávu. Pak to začalo být vzrušující, protože tato zpráva byla odložena, komise byla vyměněna, vydala novou zprávu a ta říkala opak toho, co ta první.  Podle ní je naprosto jasné, že to byla syrská armáda, že to byl paša al-Asad.

Oppenheimerův paradox

Vzpomínám si na své první setkání s americkou vinou za dvě atomové bomby svržené na Japonsko. V roce 1985 jsem se účastnil konference o distribuovaném řízení počítačů v kalifornském Monterey a našimi hostiteli byly Lawrence Livermore Laboratories. To byla zbrojní laboratoř, která vyvinula vodíkovou bombu. Během večeře se manželka jednoho z jaderných vědců zeptala japonského profesora u stolu, zda Japonci chápou, proč Američané museli svrhnout bombu na Japonsko. Že to zachránilo milion životů amerických vojáků? A mnoho dalších Japonců? Hledala snad rozhřešení viny, kterou nesli všichni Američané? Nebo hledala potvrzení, že to, co jí bylo řečeno a čemu věřila, je pravda? Že tuto víru sdílely i oběti bomby?

Socialismus po Babylonu

Přinejmenším v evropském kontextu musí text s tímto názvem začít výhradou: když mluvím o socialismu, nemám na mysli socialistické strany, protože ty už socialismus dávno opustily, a totéž bych mohl říci o komunistických stranách ve vztahu ke komunismu. Mimo evropský kontext musím vznést ještě jednu výhradu: nemám na mysli pouze ty verze socialismu, o nichž se v Evropě diskutovalo a které se praktikovaly na počátku 20. století a které pokračovaly v praxi téměř do jeho konce v zemích tehdejšího sovětského bloku a v Jugoslávii. Dokonce ani socialismus, který dnes reálně existuje v Číně, na Kubě, ve Vietnamu nebo v Severní Koreji.

Nový probuzenecký světový řád

„My z Lake Wobegon máme schopnost podívat se realitě do očí a popřít ji.“ — Garrison Keillor
Zapálený pozorovatel historie si uvědomuje, že USA a Západ vstoupily do nového Temného věku. Světlo rozumu a schopnost kritického myšlení rychle dusí všeobecná emoční nedospělost. Eroze americké kultury vznikla do velké míry v důsledku desítky let trvající fúze mezi nedospělými přístupy a korporátní součinností modifikující lidské životy a hodnoty.

Zkáza nebo zachování

Rozdíl mezi levicovým myšlením autora a mým konzervativním není kupodivu velký a netýká se nejzákladnějších věcí, konstatuje Vlastimil Podracký ve své recenzi mého eseje Proč nekradeš?
Kdybych chtěl být kousavý, řekl bych, že především proto, že konzervativní myšlení Podrackého je levicové. Alespoň pokud chápeme dělení levicový – pravicový ve smyslu preference kolektivních nebo individuálních hodnot.

Recenze: Přemysl Janýr – Proč nekradeš?

Přemysl Janýr napsal esej Proč nekradeš, aby vysvětlil lidské altruistické a etické chování, které se nezdá být zase tak docela samozřejmé, a zda jeho automatické vyžadování neslouží jako nástroj nějakého cíle, který nemusí být zcela altruistický.

Vládnoucí egocentrici jsou všechno lidé Posledního soudu

Protiproud TV vyzvala konzervativního spisovatele a publicistu Vlastimila Podrackého, aby spolu s Petrem Hájkem zamířil na hlubiny, v nichž se zrcadlí osud umírající euro-americké civilizace a nejasně se rýsuje budoucnost českého státu a národa.

České dějiny 6: Hrdinné zabíjení

Před mnoha lety se mi podařilo přivést jednu horlivou obdivovatelku bratrů Mašínových k závěru, že jejich adorace vyplývá především z frustrace nad nedostatkem skutečného odboje proti zločinnému režimu. S úmrtím Milana Paumera se téma opět dostalo do středu pozornosti, přičemž z většiny příspěvků vyzařuje bezradnost z chybějících konsenzuálních vzorců, které by jejich činnost v dichotomii dobré-špatné umožňovaly jednoznačně zařadit. Zákon 198/93 o protiprávnosti komunistického režimu, nahrazující kritické myšlení a historickou reflexi, nese své plody. Chybějící hodnotové vzorce nahrazuje ideologie tu boje proti zlu, onde křesťanského nezabiješ, chybějící argumenty pak denunciace tu Mašínů, onde jejich obětí.

Kdo všechno půjde do lágru?

Tak jsme se zase „proslavili“. Český prezident Petr Pavel tuto středu na ukrajinském vysílání rádia Svobodná Evropa prohlásil: „Všichni Rusové, žijící v západních zemích, by měli být monitorováni mnohem více než v minulosti, protože jsou občany národa, který vede agresivní válku… To je prostě daň za válku… Za druhé světové války byli potomci Japonců, žijící ve Spojených státech, také pod přísným monitorovacím režimem.“

České dějiny 4: Lety

24. června 1942 nařídil protektorátní ministr vnitra Richart Bienert provedení soupisu českých a moravských Cikánů na základě soupisu „potulných cikánů“, provedeného již mezi 1. červencem 1928 a 15. srpnem 1929, a jejich deportaci do táborů v Letech a Hodoníně. Soupis a deportace proběhly v průběhu prvních dnů srpna 1942. Odsud vede jen cesta do nebe, vítal zde deportované Josef Janovský čtyři měsíce předtím, než se k fyzické likvidaci Romů rozhodla berlínská vláda.

České dějiny 1: Století dvacetiletek

Nemáme dějiny. Velké dějiny zemí Koruny české nakladatelství Paseka končí rokem 1945. Dál už máme namísto Moderních dějin české státnosti jen krotké konsensuální monografie a hlavně lidovou tvořivost. Z několika svých textů, které zcela jistě konsensuální nejsou, jsem sestavil seriál věnovaný kritickým historickým epizodám. První díl představuje vzorce, které naše dějiny opakovaně formují.

Nacionalismus jako řešení

Původní text: Britské listy 11. únor 2013, převzato z janyr.eu, 1. červenec 2017 Možná to někomu, vzhledem k mým častým komentářům na adresu národa, bude znít jako ironie. Není. Stále více se utvrzuji, že naším akutním i chronickým problémem není přebytek, ale naopak...