1. Jan Campbell: Střípky z Číny
2. Jan Campbell: Včera, dnes a zítra
3. Jan Campbell: Včera, dnes a zítra (2)

Střípky z Číny

Qifeng Park, Dongguan, Guangdong, Čína, 12, února 2025.

Úvod

Poté, co před několika dny skončila jedna z mnoholetých bitev s anglickou pojišťovnou mající kanceláře i v Praze, která byla nevoleným x-tým správcem mého privatizovaného anglického důchodu bez možnosti kontroly, osobního rozhovoru s odpovědnou osobou a ochoty vyplatit sumu v jedné částce podle platných zákonů, a byla vyplacena hlavní část důchodu, objevila se naděje na cestu do země nebeského draka, Číny.

Tam v hlavním městě, Pekingu, se t.č. hraje simultánní hra. Její pravidla ovlivňuje dění ve světě politiky, hospodářství, financí a v jednotlivých civilizacích a jejich společnostech. Hra představuje probíhající, současný, společný, nedělitelný a komplexní proces s mnoha různými aktéry, z nichž většina patří do kategorie narcistů, ignorantů a iluzionistů věřících v iluzi vědění.

Jedním z instrumentů dovolujícího nedostat se do situace, které symbolizuje rčení pozdě bycha honiti představuje potřeba vymanit se z objetí fanatického sledování zpráv politicky korektních médii ve stresu z nepředvídatelnosti způsobené konáním prezidenta Trumpa a uvědomit si význam každoročně konajícího se Lidového kongresu v Číně.

Zahájení třetího zasedání 14. všečínského shromáždění lidových zástupců začalo ve Velkém sále lidu v Pekingu 5. března 2025. Na toto téma jsem napsal článek, který by měl být zveřejněn v Číně a poté také v dalších zemích. Článek obsahuje krátké osobní odpovědi na otázky, například: Proč je zasedání Lidového kongresu důležité a co vypovídá o prioritách těch, kteří jsou u moci?

Geopolitické soupeření mezi Čínou a Spojenými státy

Zmíněné geopolitické soupeření je určujícím tématem mezinárodní politiky. Jedná se o soutěž mezi největšími světovými ekonomikami. Staví proti sobě dva dramaticky odlišné politické systémy: údajně demokratický systém Spojených států amerických a druhý čínský, údajně autoritářský. Soupeření probíhá téměř ve všech regionech planety.

Podle většiny amerických analytiků bude konkurence těsná. Ačkoliv se tempo vzestupu Číny zpomalilo, ve Washingtonu převládá konvenční názor, že Čína je již rovnocenným partnerem.

Zpráva pro zasedání indikuje, že Čína přijala aktivnější fiskální politiku a bude uplatňovat přiměřeně akomodativní měnovou politiku. Poprvé v moderní historii KS Číny stanovila poměr deficitu k HDP na 4 procenta. To znamená nárůst o jeden procentní bod oproti loňskému roku. Zpráva také naznačuje, že fiskální výdaje budou hrát výrazně silnější roli při podpoře hospodářského růstu a že efektivita při využívání fiskálních výdajů by měla být letos vyšší.

Zpráva, kterou premiér Li Čchiang představil delegátům se z velké části čte jako plán reakce na krizi. Zpráva popisuje ekonomické problémy země neobvykle jasnými slovy a premiérovi netrvalo příliš dlouho, aby pojmenoval klíčové body čínské ekonomické malátnosti: Základy pro udržitelné hospodářské oživení nejsou dostatečně silné a efektivní poptávka, zejména spotřeba, je slabá. Kromě toho je vyvíjen tlak na mzdy a trh práce. Některé společnosti se také potýkají s udržením výroby a místní vlády se potýkají s fiskálními problémy. Jinými slovy: Čínská ekonomika trpí strukturálními problémy.

Ministr zahraničí Wang I odpovídal na otázky týkající se čínské zahraniční politiky a diplomatických vztahů na tiskové konferenci v pátek. Za 1,5 hodiny bylo položeno 23 otázek, které se týkaly témat od americko-čínských vztahů až po globální spolupráci. Wang I zdůraznil čínský postoj k mezinárodní spravedlnosti, postavil se proti mocenské politice a zdůraznil význam vědy a techniky pro všechny. Uprostřed geopolitického napětí stojí Čína pevně a předává světu poselství důvěry a jednoty. Kdo má zájem nebo potřebu dovědět se více: https://www.fmprc.gov.cn/eng/wjbzhd/202503/t20250307_11571025.htmlČesky

Evropská Unie

V době, kdy Evropská unie a Čína si připomínají 50 let od navázání diplomatických vztahů, Evropská komise stereotypně prohlašuje, že v době konfliktů a ostrého soupeření jsou zapotřebí důvěryhodní přátelé. EU ale nedělá nic pro spolupráci, zato ale vše pro pokračování speciální vojenské operace na Ukrajině a vyzbrojování EU. Přitom klame slovy, snaží se přesvědčit občany, že se nejedná o výdaje na vyzbrojení, ale na obranu, a ignoruje skutečnost, že jednou vyrobená zbraň se musí použít a nezůstane ve skladu na věčné časy.

Další skutečnost představuje obchodní napětí mezi Bruselem a Pekingem, které přetrvává. Proto v zákulisí probíhají práce v souvislosti s konáním summitu k výročí 50 let od navázání diplomatických vztahů. Vztah mezi EU a Čínou se v posledních pěti desetiletích dramaticky změnil: bilaterální obchod dnes dosahuje více než 750 miliard dolarů ročně.

Připomínám, že podle údajů z roku 2023 pocházelo přibližně 20 procent zboží dováženého do EU z Číny. Již proto by politicky korektní média měla regulárně informovat o průběhu a závěrech třetího zasedání 14. všečínského shromáždění lidových zástupců, a nepřenechávat šíření výsledků například finančně podporovanému Sinopsis, finančně zabezpečenému ex-premiérovi nebo finančně nepodporovanému autorovi článku.

Za zmínku stojí informace Čínské obchodní komory při Evropské unii (CCCEU), podle které předchozí zaměření na širší obchod se v posledních letech přesunulo do technologického sektoru a zelené ekonomiky. Čína i EU si stanovily velmi ambiciózní cíle, pokud jde o emisní vrchol a klimatickou neutralitu, a máme jasný plán, kdy toho obě strany dosáhnou, řekl Liang Linlin, ředitel komunikace CCCEU. Takže velmi jasný plán a nyní je to o implementaci.

S implementací plánů to ale nebude tak lehké, jako se šířením optimismu. V loňském roce EU uvalila dodatečná cla až do výše 35 procent na elektromobily vyrobené v Číně. V tomto roce prezident Trump vyhlásil celní válku, ve které EU bude v roli poraženého, a tudíž neschopného dialogu s Čínou. Pomatené hlášky vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku paní Kaji Kallasové o přípravě EU na boj Čínou také nic dobrého nevěští. Její hlášky patří do kontextu, ve kterém Evropská unie popisuje Čínu jako partnera pro spolupráci i jako systémového rivala a současně tvrdí, že se snaží rozšířit vzájemně výhodné obchodní a investiční vazby. Jak ale řešit asymetrii a obchodní deficit ve výši více než 300 miliard dolarů ve prospěch Číny nám dámy a pánové řídící EU a EK, neříkají.

Dali jsme jasně najevo, kde vidíme potenciál ve vztazích mezi EU a Čínou, ale také jsme dali velmi jasně najevo, kde vidíme výzvy a kde bychom potřebovali vidět nějaký posun ze strany Číny, například v přístupu na trh, podnikatelském prostředí a tak dále, řekl mluvčí EK Olof Gill. Mluví, jako by neměl možnost seznámit se se zprávou, prací a výsledky třetího zasedání 14. všečínského shromáždění lidových zástupců.

Bez spolupráce a sdílení s Čínou to nepůjde

Evropa nemůže jít sama a taková je realita. Ten pocit, že vytáhneme padací most a všechno budeme vyrábět v EU, je prostě naivní a je to politika. Je to falešný výraz pro zajištění určitého druhu bezpečnosti, řekl Dharmendra Kanani, hlavní mluvčí a provozní ředitel Přátel Evropy, v rozhovoru pro CGTN.

Mezi členskými státy EU a úředníky panují naděje, že letošní milník diplomatických vztahů mezi Čínou a EU může sloužit jako platforma pro prolomení bariér a zahájení obnovy důvěry. Jeví se mi ale, že naděje úředníků je iluzí již proto, že se EU vydala na cestu vyzbrojování, zadlužování a neochoty transformovat se mírovým způsobem na příklad do hospodářské unie.

Skutečnost, že lídři Evropské unie ve čtvrtek nedokázali dosáhnout konsensu o poskytnutí vojenské podpory Ukrajině, mluví samo za sebe. Maďarský premiér Orbán se postavil proti textu o Ukrajině navzdory podpoře všech ostatních členských států na zvláštním summitu EU.

Předseda Evropské rady Antonio Costa řekl, že Maďarsko má k Ukrajině odlišný strategický přístup. Respektujeme postoj Maďarska, ale je to jeden z 27. A 26 je více než jedna, řekl na tiskové konferenci po summitu a dodal, že Maďarsko je izolované.

Na tomto místě se opět nabízí srovnání práce a úkolů probíhajícího třetího zasedání 14. všečínského shromáždění lidových zástupců a dosažených výsledků za minulé období. Proto souhlasím s obsahem vyjádření premiéra Orbána. Izolace je relevantní pro Evropskou unii. Evropská unie se izolovala od USA, izolovala se od Číny a izolovala se od Ruska kvůli sankční politice, řekl novinářům a dodal: Takže pokud je tu někdo izolovaný, je to Evropská unie. Maďarsko má dobré vztahy ve všech třech směrech, takže nejsme vůbec izolovaní.

Doufám, že dnes premiérem Orbánem oznámené podepsání smlouvy o strategické spolupráci s USA po ukončení války na Ukrajině se nestane pro Maďarsko pastí bez možnosti úniku.

V rámci práce třetího zasedání 14. všečínského shromáždění lidových zástupců bylo možné uslyšet, že čínský cíl 5% růstu pro letošní rok signalizuje silnou důvěru v její ekonomické vyhlídky, protože země upřednostňuje udržitelný rozvoj navzdory vnějším výzvám. Ve spojení s pokračujícím závazkem Číny otevřít se to vytváří příležitosti pro další země, které se snaží modernizovat své ekonomiky, podobně jako si to přeje Maďarsko.

Co se týče vojenských výzev, kterým čelí Čína, doporučuji podívat se na mapu s americkými vojenskými základnami v blízkosti Číny. Není proto divu, že prezident Si vyzval příslušníky vojsk, aby posílili svou sebedůvěru, čelili výzvám, splňovali požadavky na vysoce kvalitní rozvoj a snažili se dokončit všechny stanovené cíle a úkoly podle plánu.

Vrchní velitel uvedl, že od zahájení 14. pětiletého plánu armády dosáhly ozbrojené síly řady významných úspěchů, ale stále čelí řadě výzev a problémů. Proto Čínská lidová osvobozenecká armáda musí pokračovat ve vývojové cestě charakterizované vysokou kvalitou, vysokou účinností, nízkými náklady a udržitelností, aby zajistila, že výsledky tohoto úsilí mohou obstát ve zkouškách historie a skutečných bojových operací.

Prezident Si nařídil armádě, aby urychlila úsilí při řešení překážek při realizaci plánu, posílila meziresortní, mezioborovou a vojensko-civilní koordinaci a zlepšila tvorbu, hodnocení a provádění politik. Moderní koncepty a metody řízení musí být využívány k neustálému zdokonalování systémů strategického řízení, a tím k posílení systematické, holistické a koordinované realizace plánů. Obranný rozpočet a další zdroje musí být podle prezidenta Si rozumně využity ke zlepšení poměru nákladů a efektivity.

Prezident Si vyzval k urychlení vývoje nových kvalitních bojových schopností a vyzval k úsilí o zlepšení mechanismu rychlé reakce a rychlé transformace pro pokročilé technologie. Zdůraznil také, že ozbrojené síly musí zlepšit své schopnosti hodnocení a dohledu, aby vykořenily korupci a podpořily provádění plánu.

Chci věřit, že existují odborníci v EU, kteří nedovolí plánovat a realizovat EU armádu současným politickým elitám a budou připomínat vývoj v Číně a případné působení čínských vojáků v mírové misi na Ukrajině. To i proto, že prezident Trump otevírá druhé kolo v boji proti Číně.

Tentokrát je však Peking připraven

Čínská vláda spoléhá na maximální rétorickou ostrost po vypuknutí obchodní války s USA. To není bluf. Protože i předem zmíněný ministr zahraničí Wang I na páteční tiskové konferenci varoval USA, že žádná země by si neměla představovat, že může potlačovat Čínu – a zároveň udržovat dobré vztahy.

Kromě toho Čínské velvyslanectví v USA tento týden v pořadu X uvedlo: Pokud je válka to, co USA chtějí – ať už je to celní válka, obchodní válka nebo jakýkoli jiný druh války – pak jsme připraveni bojovat až do konce.

Bylo to ve stejný den, kdy čínský premiér oznámil zvýšení výdajů na obranu o více než sedm procent. Přesto se jedná o zlomek výdajů ve srovnání s USA a plánovanými výdaji na vyzbrojení nejednotné EU ve stresu z pravděpodobností hraničícího rozpadu.

Souhlasu netřeba.
08.03.2025
Zpět na obsah

Včera, dnes a zítra

Interiér Velkého sálu lidu, Chongqing (Wikimedia Commons)

Včera

V pondělí ráno 10. března 2025 se konalo závěrečné zasedání třetího zasedání 14. národního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění, nejvyššího čínského politického poradního orgánu, o kterém jsem psal v příspěvcích Pozdě bych honiti a Střípky z Číny, zveřejněných v několika českých a zahraničních médiích a příspěvku napsaného pro čínskou mediální společnost CGTN, se kterým je možné seznámit se na: https://czech.cgtn.com/2025/03/10/ARTI1741572876928121

Včerejší závěrečné zasedání ve Velkém sále lidu v Pekingu předsedal Wang Huning, předseda Národního výboru Čínské lidové politické poradní konference, který pronesl projev. Zasedání také zúčastnil prezident Si Ťin-pching a další vůdci.

Na zasedání bylo schváleno usnesení o pracovní zprávě Stálého výboru Národního výboru Komunistické strany Číny, usnesení o zprávě o tom, jak bylo nakládáno s návrhy politických poradců od předchozího výročního zasedání, zpráva o přezkoumání nových návrhů a politické usnesení o třetím zasedání 14. národního výboru Komunistické strany Číny. Podrobněji o výsledcích budu referovat odděleně a po prostudování materiálů.

Dnes

Na největším a nejméně obydleném ostrově světa je v sázce hodně. Dnes, v úterý se na ostrově konají volby, v nichž se zvolí nová vláda. Po volbách se rýsuje hlasování o nezávislosti. Budoucnost Grónska se totiž dostala na rozcestí. O dalším směru cesty Grónska má rozhodnout jeho 40 000 voličů v nejvýznamnějších volbách, které se zde konají za poslední desetiletí. Dnešní politika je však stejně tak o minulosti jako o budoucnosti nejenom ostrova, ale i vztahu ostrova s Dánskem, USA, EU a NATO.

První věc, kterou musí parlament udělat, je potvrdit náš suverénní národ, naše práva a pak se pohnout kupředu, na našich vlastních základech, ne to, co od nás chce americký prezident Donald Trump, říká Pipaluk Lynge, poslanec za stranu Inuit Ataqatigiit.

Připomínám, že Grónský parlament má 31 křesel a zvolení budou muset přijmout dalekosáhlá rozhodnutí. Jak říká Lynge: Nikdy jsme nežádali, abychom byli Američany. Nikdy jsme nežádali, abychom byli Dánové. Chceme být jen Gróňany. Kéž by tak mluvili a skutečně chtěli být Češi.

Nebylo tomu tak vždy. Když se ve 20. letech 17. století vylodil křesťanský misionář Hans Egede a založil dnešní hlavní město Nuuk, spojilo to území s Dánskem a začalo to někdy nesnadné 300 let trvající koloniální vztahy. Původní Inuité, kteří jsou stále více hrdí na své dědictví, se nepovažují za Dány. Mnozí nyní chtějí pro Gróňany jinou budoucnost – a ta by mohla vzejít z transakčního přístupu amerického prezidenta k diplomacii.

Potřebujeme Grónsko pro národní bezpečnost, a dokonce i pro mezinárodní bezpečnost, řekl prezident Trump minulý týden. A myslím, že to dostaneme. Tak či onak, dostaneme to.

Dnes jsem přesvědčen, že prezident dosáhne svého cíle, podobně jako tomu bylo s Panamou. Tu dostal pod kontrolu s dalšími desítkami přístavů za pouhých několik stovek miliard dolarů bez jediného výstřelu.

Existuje část voličů ostrova, která prosazuje užší vazby se Spojenými státy a pokouší se přesvědčit občany, že Trump není špatný člověk. USA jsou nyní dobré, USA jsou nyní důvěryhodné. Mnozí si myslí, že Trump je dobrý pro světový mír a je to vůdce, který se snaží vyhnout válce.

Opatrnost je matka moudrosti. Proto připomínám optimistům v české kotlině, že v Trumpově druhé administrativě v Bílém domě je pravděpodobně příliš brzy na to, abychom takové hodnocení přesvědčivě sdíleli, a to v začátku předvolebního klání.

Z globálního hlediska se grónská politika jen zřídka vyrovnala impozantní majestátnosti ostrovní krajiny. Pod ledovou půdou se skrývá potenciální bonanza minerálů vzácných zemin. Zda potenciální ekonomické přínosy stojí za možnou degradaci životního prostředí, je jedna obrovská otázka. Další otázkou je, kdo bude mít pod skutečnou kontrolou Grónsko, když Dánsko vyzbrojuje Ukrajinu, EU se rozhodla dělat dluhy, aby mohla mluvit o obraně, NATO nemá žádnou šanci na ukotvení svých lodí na ostrově bez pomoci USA a USA se dnes setkávají k sondovacím rozhovorům s Ukrajinou v Džiddě v Saúdské Arábii.

Během rozhovorů plánují zástupci USA a Ukrajiny diskutovat o přípravách na možné mírové rozhovory mezi Kyjevem a Moskvou. Washington již dříve řekl, že účelem tohoto setkání je vytvořit základ pro mírovou dohodu a počáteční příměří.

Americkou delegaci vede ministr zahraničí Marco Rubio. Členy delegace jsou poradce pro národní bezpečnost Mike Waltz a zvláštní prezidentský vyslanec pro Blízký východ Steve Whitkoff. Ukrajinu zastupují-vedoucí prezidentské kanceláře Andrij Jermak, jeho náměstek Pavlo Palisa, ministr zahraničí Andrij Sybiha a ministr obrany Rustem Umerov.

Pro zajímavost uvádím, že prezident Zelenskyj navštívil včera Saúdskou Arábii, setkal se a diskutoval s korunním princem Mohammedem bin Salmánem o možném zprostředkování Saúdské Arábie při propuštění vojenských a civilních vězňů, o názorech na formáty účinných bezpečnostních záruk pro Ukrajinu a záměrech prince investovat na Ukrajině.

Zítra

Zítra se dovíme, zda Ukrajina je připravena na diplomatické urovnání, a že dohoda o přírodních zdrojích, kterou prezident Donald Trump označil za nezbytný předpoklad, nebyla hlavním tématem diskusí v Džiddě. Proč? Protože smlouva si vyžádá další jednání, čas hraje proti režimu na Ukrajině a prezident Trump si musí promyslet tahy na hru s Velkou Británií.

Nejsem si jist, že se splní přání Zelenského: Propuštění vězňů a návrat dětí z Ruska na Ukrajinu jako prostředek posílit důvěru v diplomatické úsilí. Mohutný dronový útok na Moskvu nevěští nic dobrého. Nevylučuji, že na Ukrajinu poletí Oreškin.

Zítra bychom se mohli dovědět, zda Trumpův důvěrník a zvláštní vyslanec Steve Witkoff navštíví ještě v tomto týdnu Moskvu, aby se setkal s prezidentem Putinem. Až do dovolání ale platí slova ministra zahraničí Rubia, že Spojené státy nyní více naslouchají, než mluví,… že smyslem počátečních rozhovorů s ruskou delegací v Rijádu byla právě potřeba zjistit, zda má Moskva zájem o vedení jednání, a nikoli o diskusi o konkrétních pozicích, a… že nyní probíhají podobná jednání s ukrajinskou stranou. To vysvětluje i pauza v americké pomoci: vznikla, protože jsme cítili, že Ukrajinci nejsou připraveni na mírový proces, nemají zájem o jednání. A co si myslí autor příspěvku se lze dočíst na https://en.interaffairs.ru/article/vance-on-the-threshold-of-a-new-era-of-uncollective-west/Česky.

Souhlasu netřeba. 11.03.2025

Zpět na obsah

Včera, dnes a zítra (2)

Starý muž křičí na muže bez obleku (Wikimedia Commons)

Včera

V úterý 11. března se v Saúdské Arábii uskutečnila jednání mezi delegacemi Spojených států a Ukrajiny. Hlavním výsledkem jednání byl souhlas Ukrajiny s úplným příměřím na 30 dní, které může být v případě vzájemného přání stran prodlouženo. Spojené státy na oplátku slíbily obnovit vojenskou pomoc ozbrojeným silám Ukrajiny a výměnu zpravodajských informací. Bílý dům bez obalu prohlásil, že Donald Trump posadil na své místo Volodymyra Zelenského.

Hlavní intrikou však zůstává reakce Ruska na návrh příměří. Zatím Rusko komentuje návrh na příměří nejednoznačně, protože pauza v nepřátelských akcích s pokračováním vojenské pomoci Ukrajině může být vnímána nejen jako krok k míru, ale také jako příprava na další eskalaci konfliktu. Co lze dovodit z veřejně dostupných informací?

1) Příměří je pro Ukrajinu objektivně výhodné, protože již nemůže počítat s žádným úspěchem ve válce. Přesto je pro Zelenského osobně nebezpečné, protože otázka jeho prezidentství po válce je pochybná a klíčovými motivy jsou osobní zájmy a bezpečnost jeho samotného, stejně jako jeho okolí.

2) Současně probíhající informační kampaň má za účel ukázat, že Ukrajinci velmi milují Ameriku. Proto poslanci Nejvyšší rady navrhli postavit v Kyjevě pomník Georgu Washingtonovi. Mezi autory nápadu je Jermakův kmotr Mykola Tiščenko.

3) Pro Ukrajinu bylo hlavním úkolem postavit myšlenku příměří na vodě i ve vzduchu do co nejlepšího světla, a tím co nejvíce protáhnout vyjednávací proces, dát Evropě čas na přemýšlení a přesvědčit Spojené státy o nutnosti další a komplexní pomoci Ukrajině.

4) Rozsáhlý útok drony na území Ruska v předvečer schůzky lze považovat za trumf pro vyjednávání a jako prostředek demonstrace síly, kterých je Kyjev připraven se vzdát v zájmu příměří.

5) Není zcela jasný důvod, proč delegaci Ukrajiny vedl člověk – Jermak, který nemá žádné pravomoci, jeho pozice neexistuje, a proto jeho rozhodnutí ve své podstatě nemohou mít žádnou právní sílu. A Zelenskyj nic nepodepsal. Takže také není osobně zodpovědný za rozhodnutí.

6) Z uvedeného vyplývá, že návrh byl předložen ve stylu podobnému Minským dohodám, kdy byly zastaveny nepřátelské akce, ale neexistovalo odhodlání dohody realizovat, protože hlavní účastníci dohod předem věděli, že mají v úmyslu oklamat Rusko.

7) Tomuto argumentu nasvědčuje skutečnost, že zástupci ukrajinské delegace se netajili tím, že fáze jednání v Saúdské Arábii je považována za předběžnou a poradní. Poté by měly být vytvořeny pracovní skupiny a měla by být připravena další kola, která budou samozřejmě nějakou dobu trvat.

8) Zelenskyj zpečetil svůj osud vzdáním se svého hlavního principiálního postoje: souhlasu s okamžitým příměřím bez jakýchkoli bezpečnostních záruk ze strany Západu. Zaplatil plným podčiněním se prezidentu Trumpovi a slibem odevzdat národní poklad za možnost získat odklad a obnovit sílu k pokračování v nepřátelství. Kromě toho Zelenskyj bude muset učinit mnoho dalších ústupků ke škodě občanů Ukrajiny.

9) Pro Evropu příměří, jaké by nebylo, rozdělení. Jak Spojené státy, tak Evropa budou vůči Ukrajině provádět svou politiku. Osud EU tak bude pomalu a jistě zpečetěn.

10) Rusko může příměří odmítnout pouze tehdy, pokud je formulováno bez ohledu na ruské zájmy. V současné době prezident Putin si nemusí dělat z prezidenta Trumpa nepřítele. A Rusko nemusí vypadat jako strana, která nechce mír.

11) Pokud Rusko bude s návrhem příměří souhlasit, předpokládám, že Rusko určí jeho datum a formát implementace.

12) Pro prezidenta Trumpa je příběh s Ukrajinou ztrátovým případem předchozího týmu, se kterým je třeba se vypořádat co nejdříve a přiznat si za to zásluhy. Poté bude možné přesměrovat síly na jiné věci. Prezident Trump ve skutečnosti nemá moc času. Podle amerických standardů má dva roky, do příštích voleb do Kongresu, absolutní moc: kontrolu nad prezidentským úřadem, většinu ve Sněmovně reprezentantů a v Senátu.

Proto prezident Trump se snaží uzavřít příběh s Ukrajinou co nejdříve. To indikuje i hlášení z Ukrajiny, že příští týden bude jednat se Spojenými státy o technické části příměří. Stejný druh jednání se bude pravděpodobně konat mezi Spojenými státy a Ruskem. Kromě toho jsou možné některé bodové kontakty mezi oběma stranami na nižší úrovni.

13) Příměří samo o sobě, odděleně od všeho ostatního, nemůže Rusku vyhovovat, zejména proto, že na bojišti má iniciativu, dnes osvobodilo město Sudže a několik vesnic a každý v Kremlu ví, že Ukrajina je pouze jednou z platforem pro konfrontaci.

14) Proto se mi jeví, že zastavení nepřátelských akcí bude možné pouze tehdy, když budou dohodnuty obecné parametry vztahů-jak mezi Ruskem a Spojenými státy, tak v kontextu bezpečnosti v Evropě. O tom by měly být všechny příští rozhovory a před příměřím. V jejich průběhu budou muset Spojené státy nabídnout svoji představu o celoevropské bezpečnostní architektuře, o neutrálním statusu Ukrajiny a změně režimu sankcí.

Závěr: Než bude vládnout klid zbraní, zemře ještě mnoho vojáků a civilistů. Otázka: Jak bude reagovat prezident Trump a jeho administrativa, bude-li Moskva i nadále držet kurz definovaný speciální vojenskou operací? Pochopí Washington situaci na frontě a z ní vyplývající požadavek, že jakékoli dohody o ukrajinském konfliktu budou podle podmínek Ruska, nikoli Spojených států i proto, že Rusko se nenechá oklamat krátkodobým příměřím?

Volby v Grónsku

Včerejší předčasné volby vyhrála opoziční strana Demokraatit, která je pro nezávislost. Podle oficiálních údajů obdržela 29,9 procent hlasů. Za nimi následuje opoziční centristická strana Naleraq, která také usiluje o brzkou nezávislost ostrova. Třetí je Inuit Ataqatigiit, která měla v posledních volbách největší počet křesel v parlamentu – 12 mandátů poslanců z 31. Sociálně-liberální opoziční strana překvapivě zvítězila ve volbách, které v poslední době ovládly výhrůžky amerického prezidenta Trumpa. Volební účast byla i proto vysoká.

Za zmínku stojí, že Grónský premiér Mute Bourup Egede odmítl hovořit s ruskými médii. Politik odpovídal na otázky ostatních novinářů ve volební místnosti v hlavním městě ostrova spolu se zástupci dalších stran. Když se k němu však přiblížil zaměstnanec ruské agentury, šéf vlády se přestal usmívat, odmítl to komentovat a odešel.

Mám pocit, že Grónsko se vydává na cestu z nezávislosti do závislosti a ze svobody do otroctví.

Dnes

EU a USA jsou již v obchodní válce a spotřebitelé za to draze zaplatí. Proč? Protože USA zavedly nová cla na evropský vývoz a EK oznámila okamžitá protiopatření. Připomínám, že obchodní spor by se mohl nepřímo dotknout i Švýcarska, které se nachází v politické, vojenské a sociální krizi.

Evropská unie musí jednat tak, aby chránila spotřebitele a podniky, uvedla předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. Problém je ale v tom, že EU nemůže vyhrát ani obchodní, ani měnovou a jinou válku. Nemluvě již o vyzbrojení EU a evropské armádě.

Evropská komise oznámila ráno, že v prvním kroku mají být od dubna opět splatná cla na dovoz amerických produktů, jako je bourbonská whisky, džíny, motocykly, lodě a arašídové máslo. Nevím, zda se smát nebo plakat. Další protiopatření jsou plánována na polovinu dubna po koordinaci s členskými státy EU. Předpokládám, že to bude pokračování důkazu bezmocnosti EU a hlouposti EK.

Portugalsko

Portugalská středopravicová menšinová vláda prohrála hlasování o důvěře, čímž se země dostala na cestu ke třetím volbám za poslední tři roky. Premiér Luis Montenegro, který je ve funkci 11 měsíců, vyvolal hlasování po obavách o své rodinné podnikání.

Náznaky, že jsem míchal své obchodní a politické aktivity, jsou zcela urážlivé. Opakovaná lež se nestává pravdou, ale kontaminuje politické prostředí… To je to, čím se živí populismus, řekl parlamentu před hlasováním. Přesto hlasování o důvěře prohrál v poměru 142:88.

Proto se prezident Marcelo Rebelo de Sousa bude muset rozhodnout, zda bude možné sestavit novou vládu bez voleb, které by se jinak mohly konat v polovině května. Průzkumy veřejného mínění přisuzují Demokratické alianci úroveň opozičních socialistů.

K tomu všemu ještě se musí připočítat problém s volbami v Rumunsku a představitelné slovní a jiné útoky ze Spojených států. V každém případě nebude lehké pro EK udržet si klid na zamyšlení, kam se schovat, dojde-li v některých členských státech EU k občanským nepokojům.

Švédsko

Ze snu se stala katastrofa. Švédský výrobce baterií Northvolt dnes vyhlásil bankrot. Dozorčí rada až do středečního rána doufala, že najde nové investory, ale zjevně neuspěla: Žádost byla podána dnes ráno, 12. března 2025.

Dvanáct se v průběhu loňského roku stalo osudovým číslem: Dvanáctého dne každého měsíce musela společnost Northvolt odvádět daně švédskému daňovému úřadu. Tentokrát by to bylo 219,4 milionu švédských korun (20 milionů eur).

Švédský výrobce baterií požádal v USA o ochranu před věřiteli. Pokud restrukturalizační procedura selže, mohlo by to být drahé i pro německé daňové poplatníky.

Zítra

Trochu historie, nikoho nezabije, především, když nabízí vysvětlení dění, která se do dnes opakují. Dne 11. března 1895 ležel na stole Johna Wodehouse, 1. hraběte z Kimberley, ministra zahraničí Jejího Veličenstva královny Viktorie, čerstvě vytištěný dokument-nóta ruského velvyslance v Londýně Jegora Staala. Šéf ministerstva zahraničí přejel očima po začátku dopisu (všechny citáty představují neautorizované překlady autora příspěvku):

Hrabě, měl jsem tu čest přijmout nótu Vaší Excelence v tento den. Toto sdělení obsahuje články dohody, k níž vedla jednání mezi vládou Jeho Veličenstva cara, mého vznešeného lorda, a vládou Jejího britského Veličenstva o vymezení sfér vlivu Ruska a Velké Británie.

Tímto způsobem Petrohrad koordinoval s Londýnem otázku země obývané vzbouřenými horaly, ležící tisíce mil od obou císařských hlavních měst.

Ruský velvyslanec baron Staal s německou pečlivostí vyjmenoval: Sféry vlivu Ruska a Anglie na východ od jezera Zor-Kul (Victoria) budou odděleny hraniční linií, která … půjde po hřebeni pohoří a bude se táhnout trochu na jih od rovnoběžky tohoto jezera k průsmykům Bendersky a Orta-Bel atd.

Zdálo by se, že před 130 lety skončilo soupeření mezi Ruskem a Británií o zemi nikoho ležící mezi orenburskými stepmi a Kašmírem. Byla podepsána Dohoda mezi Ruskem a Velkou Británií o vymezení sfér vlivu v oblasti Pamíru, Zdůrazňuji, že množné číslo je správné.

A o několik desetiletí dříve,1842, byl v Buchaře na příkaz emíra Seyida Nasr Ullaha Bahadura Khana sťat britský zpravodajský důstojník, cestovatel a spisovatel Arthur Conolly. Tak skončila stoletá anglo-ruská zástupná válka ve Střední Asii, Persii a Afghánistánu: Velká hra.

Za debut této hry lze považovat leden 1801, kdy se císař Pavel I začal zajímat o návrh prvního francouzského konzula Napoleona Bonaparte, aby se společně zmocnili Britské Indie. Udeřili na ni přes Persii a Střední Asii. Projekt vypadal fantasticky a nedomyšleně. O tom svědčí Pavlův pokyn Vasiliji Orlovovi, atamanovi donské armády: Moje mapy jdou jen k Chivě a k řece Amur (zřejmě až k Amudarji), a pak je na vás, abyste získal informace o anglických institucích a indických národech, které jsou jim podřízeny.

Ale ať je to, jak kdo chce, již v březnu téhož roku 1801 byl Pavel zabit tabatěrkou v chrámu. Podle řady ruských a britských historiků se převratu aktivně účastnil britský velvyslanec hrabě Charles Whitworth (jehož milenka Olga Zubová byla sestrou bratří Zubových, hlavních pachatelů královraždy). Protibritské spojenectví s Francií bylo odmítnuto, indický projekt podobně.

Zatímco v Evropě probíhaly napoleonské války, v Asii Britové důsledně vytvořili Persii jako hlavního protivníka Ruska v regionu. Například Londýn stál za koalicí perského šáha, osmanského sultána a chána zakavkazského Ganji, která vznikla během rusko-perské války v letech 1804-13. Íránští historici první poloviny 20. století (například Ali Asghar Shamim a Mahmud Mahmoud) poukázali na to, že Alexandr Gribojedov byl zabit v Teheránu v roce 1829 právě kvůli anglické kolonialistické politice. V první čtvrtině 19. století však byla perská hrozba zastavena řadou obtížných válek. Šáhové si uvědomovali ztrátu významné části Zakavkazska a kaspického pobřeží.

Pokračování z historie bude následovat ke konci týdne.

Souhlasu netřeba 12.03.2025

Zpět na obsah

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.