Obnovené vydání článku z 16.3.2016 The Ever-Curiouser MH-17 Case vyšlo na webu Consortuim News dne 7.2.2024 spolu s redakčním úvodem.

Brána Mezinárodního soudního dvora v Haagu. (Joe Lauria)

Rebert Parry: potvrzen ve svém zpravodajství o MH17

Zprávy zakladatele Consortium News Roberta Parryho o letecké katastrofě MH-17 se potvrdily, když Světový soud minulý týden odmítl obvinit Rusko ze sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou v roce 2014.

In Memoriam: Robert Parry,
*1949 +2018

Robert Parry stál v čele zpochybňování oficiálního vyprávění o sestřelení letu 17 malajsijských aerolinií v ukrajinském vzdušném prostoru 17. července 2014, z něhož západní představitelé ihned, a později i vyšetřování obvinili Rusko.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu však 31. ledna 2024 odmítl připsat odpovědnost Moskvě a zamítl žádost Ukrajiny z roku 2017, aby Rusku nařídil zaplatit odškodné.

Rozsudek ospravedlnil Parryho, který se za své reportáže zpochybňující oficiální západní verzi stal terčem ostré kritiky ze strany Bellingcatu a australské verze pořadu 60 minut.

Parry o kauze napsal řadu článků, mj:

Následující text je přetiiskem jednoho z těchto článků:

Stále podivnější případ MH-17

16. března 2016

Exkluzivně od Roberta Parryho: Sestřelení letu Malaysia Airlines 17 nad Ukrajinou posloužilo jako silný propagandistický klacek proti Rusku, ale americká vláda tají klíčové důkazy, které by mohly záhadu vyřešit.

Podivná záhada kolem sestřelení letu Malaysia Airlines 17 nad východní Ukrajinou 17. července 2014 je stále podivnější, protože se americká vláda a nizozemští vyšetřovatelé zdráhají dát jasné odpovědi na nejjednodušší otázky, přestože je kladou rodiny obětí.

Nizozemští vyšetřovatelé k záhadě navíc uvedli, že nizozemská bezpečnostní rada si od Spojených států informace o radaru nevyžádala, přestože ministr zahraničí John Kerry pouhé tři dny po havárii uvedl, že americká vláda disponuje údaji, které přesně určují místo podezřelého odpálení rakety, která letadlo údajně sestřelila a zabila všech 298 lidí na palubě.

Ačkoli Kerry tvrdil, že americká vláda znala místo téměř okamžitě, nizozemští vyšetřovatelé nyní tvrdí, že doufají, že se jim podaří místo někdy „v druhé polovině roku“ identifikovat, což znamená, že něco tak základního, jako je místo odpálení rakety, může zůstat veřejnosti neznámé i více než dva roky po tragédii.

Rodiny nizozemských obětí, včetně otce nizozemsko-amerického občana, naléhají na vysvětlení pomalého tempa vyšetřování a zjevné neschopnosti získat od americké a dalších vlád příslušné informace.

Začátkem února jsem s rodinnými příslušníky strávil nějaký čas v nizozemském parlamentu v Haagu, kde opoziční poslanci v čele s křesťanským demokratem Pieterem Omtzigtem neúspěšně hledali odpovědi od vlády ohledně absence radarových údajů a dalších základních faktů.

Pokud byly odpovědi rodinám a veřejnosti poskytnuty, byly často těžko srozumitelné, jako by chtěly zamlžit, jaké informace vyšetřování má či nemá. Když jsem se například zeptal amerického ministerstva zahraničí, zda vláda USA poskytla Nizozemcům radarová data a satelitní snímky, dostal jsem následující odpověď, kterou lze připsat „mluvčímu ministerstva zahraničí„: „I když nebudu zabíhat do podrobností naší spolupráce s orgány činnými v trestním řízení při vyšetřování, chtěl bych poznamenat, že nizozemští představitelé 8. března uvedli, že všechny informace, o které Spojené státy požádali, byly poskytnuty.

Odepsal jsem a poděkoval mluvčímu za odpověď, ale dodal jsem:

Musím říci, že mi to připadá zbytečně mlhavé. Proč prostě nemůžete říct, že vláda USA poskytla radarové údaje, které ministr Kerry citoval bezprostředně po tragédii? Nebo že americká vláda poskytla satelitní snímky před a po sestřelení? Proč ta nepřímá a nepřesná formulace? …

Strávil jsem nějaký čas s nizozemskými rodinami obětí, včetně otce americko-nizozemského občana, a mohu vám říci, že jsou značně znepokojeni tím, co považují za dvojí řeč a průtahy. Rád bych jim sdělil, že naše vláda poskytla všechny relevantní údaje ochotně a včas. Ale dostává se mi jen nepřímého a nepřesného slovíčkaření.

Mluvčí ministerstva zahraničí odepsal: „Chápu vaše otázky a také důležitost pohledu těchto rodin, které tato tragédie tak zničila. Nicméně budu muset ponechat naše komentáře tak, jak jsou uvedeny níže.

Boeing 777-2H6-ER (9M-MRD) společnosti Malaysia Airlines v mezinárodním terminálu na letišti v Perthu.
Toto letadlo se zřítilo nad Ukrajinou 17. července 2014.
(Darren Koch / Wikimedia Commons)

Hodnota propagandy

Tato netransparentnost má samozřejmě propagandistickou hodnotu, protože ponechává ve veřejnosti rozšířený dojem, že za 298 mrtvých jsou zodpovědní etničtí ruští povstalci a ruský prezident Vladimir Putin, což ministr Kerry a další vysocí američtí představitelé (a západní zpravodajská média) v červenci 2014 naznačovali.

Jakmile tento dojem převládl, oficiální Washington neměl příliš velký zájem záhadu objasnit, zejména když se objevily důkazy, které do ní zapletly složky ukrajinské armády. Například nizozemská rozvědka oznámila (a americká rozvědka nepřímo potvrdila), že jediné funkční protiletadlové raketové systémy Buk na východní Ukrajině byly 17. července 2014 pod kontrolou ukrajinské armády.

V nizozemské zprávěČesky zveřejněné v říjnu loňského roku nizozemská Vojenská zpravodajská a bezpečnostní služba (MIVD) uvedla, že jediné protiletadlové zbraně na východní Ukrajině, které byly schopné sestřelit let MH-17 ve výšce 33 000 stop, patřily ukrajinské vládě.

MIVD toto hodnocení učinila v souvislosti s vysvětlením, proč komerční letadla v létě 2014 nadále létala nad východoukrajinskou bojovou zónou. MIVD uvedla, že na základě „státních tajných“ informací bylo známo, že Ukrajina disponuje některými staršími, ale „výkonnými protiletadlovými systémy“ a „řada těchto systémů se nachází ve východní části země„.

Zpravodajská agentura dodala, že povstalcům tato schopnost chyběla: „Před havárií MIVD věděla, že kromě lehkého protileteckého dělostřelectva disponují separatisté také přenosnými systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu (man-portable air-defence systems; MANPADS) a že možná mají na vozidlech i systémy protivzdušné obrany krátkého dosahu. Oba typy systémů jsou považovány za rakety země-vzduch (SAM). Vzhledem ke svému omezenému doletu nepředstavují pro civilní letectví v cestovní výšce nebezpečí.

Podobný závěr lze vyvodit i při čtení amerického „vládního hodnocení“ vydaného ředitelem Národní zpravodajské služby 22. července 2014, pět dní po havárii, které se snažilo vrhnout podezření na etnické ruské povstalce a Putina tím, že si všímalo vojenského vybavení, které Moskva povstalcům poskytla. Nejvýmluvnější však je, že seznam protiletadlové rakety Buk neobsahoval. Jinými slovy, v kontextu snahy obvinit povstalce a Putina americké zpravodajské služby nemohly uvést funkční systém Buk v rukou povstalců.

Takže asi nejlogičtější podezření by bylo, že ukrajinská armáda, která se tehdy zapojila do ofenzivy na východě a obávala se možné ruské invaze, přesunula své raketové systémy Buk na frontu a neukázněná posádka vypálila raketu na domnělé ruské letadlo, čímž omylem sestřelila MH-17.

To mi v podstatě řekl zdroj, který byl v červenci a srpnu 2014 informován americkými zpravodajskými analytiky. [Viz například články Consortiumnews.com „Flight 17 Shoot-Down Scenario Shifts“Česky a „The Danger of an MH-17 Cold Case“Česky].

Kerry na setkání s Putinem v Moskvě, 5. září 2016
(Tisková služba prezidenta Ruska / Wikimedia Commons)

Ukrajina je však hlavním účastníkem Společného vyšetřovacího týmu (JIT) pod vedením Nizozemců, který případ MH-17 vyšetřuje, a vyšetřování tak trpí možným střetem zájmů, neboť Ukrajina by byla raději, kdyby světová veřejnost případ MH-17 nadále vnímala jako vinu Putina. Podle podmínek JIT může kterýkoli z pěti klíčových účastníků (Nizozemsko, Ukrajina, Austrálie, Belgie a Malajsie) zveřejnění informací zablokovat.

Zájem udržet Putina v propagandistické defenzivě sdílí i Obamova administrativa, která rozruchu kolem úmrtí MH-17 využila k tomu, aby podnítila Evropskou unii k uvalení hospodářských sankcí na Rusko.

Očištění Rusů a obvinění Ukrajinců by naopak zničilo pečlivě budovaný propagandistický narativ, který Putinovi a etnickým ruským povstalcům nasadil černé klobouky a ukrajinské vládě podporované Spojenými státy, která se chopila moci po puči, jenž 22. února 2014 svrhl zvoleného proruského prezidenta Viktora Janukovyče, bílé.

Obvinění Ruska rozdmýchávají také propagandistické kanály, jako je například britský web Bellingcat, který ve spolupráci se západními mainstreamovými médii nadále prstem ukazuje na Moskvu a Putina – zatímco nizozemští vyšetřovatelé otálejí a odmítají zveřejnit jakékoli informace, které by případ objasnily.

Dopis rodinám

Snad nejpodrobnější – i když stále mlhavou – zprávu o stavu vyšetřování přinesl nedávný dopis hlavního prokurátora JIT Freda Westerbekeho nizozemským rodinným příslušníkům. V dopise se přiznává, že vyšetřovatelé nemají k dispozici „primární nezpracované radarové snímky„, které by raketu nebo vojenské letadlo v blízkosti MH-17 mohly odhalit.

Ukrajinské úřady uvedly, že všechna jejich primární radarová zařízení byla odstavena kvůli údržbě a k dispozici byl pouze sekundární radar, který zaznamenává komerční letadla.

Raketový systém Buk 9K37M „Buk-M1“ (SA-11).
(Muzeum ukrajinského letectva ve Vinnici.)

Ruští představitelé uvedli, že jejich radarové údaje naznačují, že na MH-17 mohlo vystřelit raketou vzduch-vzduch ukrajinské vojenské letadlo, což je možnost, kterou je těžké vyloučit bez analýzy primárního radaru, který dosud nebyl k dispozici. Data z primárního radaru mohla také zachytit raketu odpálenou ze země, napsal Westerbeke.

Nezpracovaná data primárního radaru by mohla poskytnout informace o trajektorii rakety„, uvedl Westerbeke v dopise. „JIT tyto informace zatím nemá k dispozici. JIT vyslechla člena ukrajinské kontroly letového provozu a ukrajinského radarového specialistu. Vysvětlili, proč se na Ukrajině žádné primární radarové snímky neuchovaly.“ Westerbeke uvedl, že vyšetřovatelé se dotazovali také Ruska na jeho údaje.

Westerbeke dodal, že JIT nemá k dispozici „žádný videozáznam nebo film o startu nebo trajektorii rakety„. Vyšetřovatelé podle něj nemají ani satelitní fotografie startu rakety.

Mraky v části dne sestřelení MH17 zabránily, aby použitelné snímky místa startu byly k dispozici„, napsal. „Existují snímky z doby těsně před a těsně po 17. červenci a ty jsou pro vyšetřování přínosem.“ Podle zpravodajských zdrojů je na satelitních snímcích v oblasti vidět několik ukrajinských vojenských raketových systémů Buk.

Proč jsou údaje z vyšetřování tak nejisté, se stalo vedlejší záhadou v záhadě MH-17. Během vystoupení v pořadu NBC Meet the PressČesky 20. července 2014, tři dny po havárii, ministr Kerry prohlásil,

Zachytili jsme snímky tohoto startu. Známe trajektorii. Víme, odkud přiletěla. Známe načasování. A bylo to přesně v době, kdy toto letadlo zmizelo z radarů.

Tyto americké údaje však nikdy nebyly zveřejněny. Westerbeke v dopise napsal: „Americké úřady mají údaje, které pocházejí od jejich vlastních tajných služeb a které by mohly poskytnout informace o trajektorii rakety. Tyto informace byly tajně sdíleny s [nizozemskou] vojenskou rozvědkou.

Westerbeke dodal, že tyto informace mohou být poskytnuty jako důkaz v trestním řízení jako amtsbericht neboli „úřední zpráva„.

Devatenáctiletý Quinn Lucas Schansman [1], který měl dvojí občanství, se narodil ve Fort Lee ve státě New Jersey, ale většinu života prožil v Holandsku, kde studoval mezinárodní obchod.
Foto: Facebook

Navzdory americkým údajům však podle Westerbekeho zůstává poloha místa startu nejistá. V říjnu loňského roku nizozemská bezpečnostní rada umístila pravděpodobné místo odpalu do oblasti o rozloze 320 km², která zahrnovala území pod kontrolou vlády i povstalců. (Bezpečnostní rada se nesnažila určit, která strana osudnou raketu odpálila.)

Naproti tomu společnost Almaz-Antey, ruský zbrojní výrobce systémů Buk, provedla k určení pravděpodobného místa odpalu vlastní experimenty a umístila ho do mnohem menší oblasti poblíž vesnice Zaroščenskoje, asi 20 kilometrů západně od zóny nizozemské bezpečnostní rady a v oblasti pod kontrolou ukrajinské vlády.

Westerbeke napsal,

Nezpracované primární radarové údaje a americké tajné informace jsou pouze dva zdroje informací pro určení místa odpalu. Je jich více. JIT shromažďuje důkazy na základě telefonních odposlechů, umístění telefonů, fotografií, výpovědí svědků a technických výpočtů trajektorie rakety.

 

Výpočty provádí národní letecká a kosmická laboratoř na základě polohy MH17, vzoru poškození na troskách a zvláštních vlastností raket. JIT provádí další výzkum nad rámec výzkumu [nizozemské bezpečnostní rady]. Na základě těchto zdrojů získává JIT stále více jasných informací o přesném místě startu. V druhé polovině roku očekáváme přesné výsledky.

Mezitím americká vláda stále brání žádosti Thomase J. Schansmana, otce Quinna Schansmana, jediného amerického občana, který zahynul na palubě MH-17, adresované ministru Kerrymu, aby zveřejnil americké údaje, které Kerry veřejně citoval.

Quinn Schansman, který měl dvojí americké a nizozemské občanství, nastoupil 17. července 2014 spolu s dalšími 297 osobami na palubu letadla MH-17, které letělo z Amsterdamu do Kuala Lumpuru. Devatenáctiletý mladík se chystal za svou rodinou na dovolenou do Indonésie.

V dopise Kerrymu z 5. ledna 2016 Thomas J. Schansman upozornil na jeho výroky na tiskové konferenci 12. srpna 2014, kdy ministr zahraničí o protiletadlové raketě Buk podezřelé ze sestřelení letadla řekl:

Viděli jsme vzlet. Viděli jsme trajektorii. Viděli jsme zásah. Viděli jsme, jak toto letadlo zmizelo z obrazovek radarů. Takže opravdu není žádné tajemství, odkud to přiletělo a odkud tyto zbraně přišly.

Ačkoli američtí konzulární úředníci v Nizozemsku naznačili, že Kerry na žádost odpoví osobně, Schansman mi tento týden řekl, že od Kerryho zatím odpověď nedostal.

Zesnulý investigativní novinář Robert Parry v 80. letech minulého století pro Associated Press a Newsweek odhalil mnoho příběhů z kauzy Írán-Contra[2]. V roce 1995 založil tuto webovou stránku pro konsorcium novinářů, aby na ní zveřejňoval práce, které byly potlačovány jejich mainstreamovými redakcemi.

POZNÁMKY A ODKAZY

Let MH-17
Let Malaysia Airlines 17 (MH17) byl pravidelný let společnosti Malaysia Airlines z amsterdamského mezinárodního letiště Schiphol s cílem plánovaného doletu na mezinárodní letiště Kuala Lumpur, na který bylo nasazeno dopravní letadlo Boeing 777. Toto letadlo bylo 17. července 2014 zasaženo raketou ruské výroby, patřící do protiletadlového raketového kompletu Buk a poté se zřítilo poblíž vesničky Hrabove severně od města Torez v Doněcké oblasti na Ukrajině. Zahynulo všech 298 lidí na palubě letadla. Pro společnost Malaysia Airlines to byla po zmizení letu 370 v březnu 2014 už druhá ztráta letadla ve stejném roce. Vyšetřováním byly pověřeny Nizozemský bezpečnostní úřad (DSB) a nizozemský Společný vyšetřovací tým (JIT).

(Viz rovněž Přemysl Janýr: Gaza Global! z 5. září 2014)

Rozhodnutí Mezinárodního soudního dvora (ICJ) dne 31.1.2024
World Court dismisses much of Ukraine’s case against Russia / Světový soud zamítl velkou část žaloby Ukrajiny proti Rusku
Haag 31. ledna (Reuters) – Soudci nejvyššího soudu OSN ve středu (31.1.2024) konstatovali, že Rusko porušilo prvky protiteroristické smlouvy OSN, ale odmítli rozhodnout o obviněních vznesených Kyjevem, že Moskva je zodpovědná za sestřelení letu MH17 společnosti Malaysia Airlines nad východní Ukrajinou v roce 2014.
Ve stejném rozhodnutí soudci Mezinárodního soudního dvora (ICJ) konstatovali, že Rusko porušilo antidiskriminační smlouvu tím, že po anexi poloostrova v roce 2014 nepodpořilo výuku ukrajinštiny na Krymu.

[1] American Quinn Schansman on Malaysia Jet Shot Down in Ukraine / Američan Quinn Schansman o malajsijském letadle sestřeleném na Ukrajině

[2] Aféra Írán-Contra, často označovaná jako skandál Írán-Contra, byl politický skandál ve Spojených státech, který se odehrál během druhého funkčního období Reaganovy administrativy. V letech 1981 až 1986 vysoce postavení úředníci administrativy tajně umožnili nelegální prodej zbraní Íránu, na který bylo v té době uvaleno zbrojní embargo. Vláda doufala, že výnosy z prodeje zbraní použije na financování protisandinistické povstalecké skupiny Contras v Nikaragui. Podle Bolandova dodatku bylo další financování Contras z legislativních prostředků Kongresem zakázáno, ale Reaganova administrativa přišla na kličku a místo toho potají využila nepřidělené prostředky.


[VB]