Smrt Wolfowitzovy doktríny a její globální válka proti rozvoji. Druhý díl

Esej Death of Wolfowitz Doctrine and its Global War on Development. Part two vyšel na serveru New Eastern Outlook 7. června 2024

.

Politika USA v Africe se točí kolem nekonečných vojenských intervencí a bombardování civilistů i infrastruktur (např. už přes 30 let v Somálsku, Súdánu, Libyi a v zemích Sahelu), přičemž se terorismus a islamistické milice stejně šíří. Afriku odvrátila od socioekonomického rozvoje. Ovšem zatímco USA usilují o rozšíření své stopy a ospravedlnění „terorismem“, usilují některé africké země o novou budoucnost a dosažení trvalých bezpečnostních řešení a ekonomického rozvoje za pomoci partnerství s Ruskem a s Čínou. Washington však, místo aby svoji selhavší politiku korigoval, prezentuje Čínu s Ruskem překvapivě i nadále jako strašáky.

Washington žije v paralelní realitě

Pokusy Washingtonu získat v Africe znovu věrohodnost vytvořením strašáků z Ruska a Číny se zakládá na šovinismu vnucujícím Africe svůj vliv v rozporu s jejími reálnými zájmy. Vojska USA ztratila ospravedlnění pro pokračující přítomnost v Sahelu; jak to vidíme v Mali, Burkina Faso a v Nigeru, které usilují o rozvoj bezpečnostního partnerství s Moskvou. Západní mainstreamová média (MSM) však totální selhání politiky USA v Africe zatajují a překrucují v článcích jako „USA v Africe ztrácí páku měkké mociČesky“ v Gallupu v dubnu 2024 a „USA ztrácí válku o globální veřejné mínění proti Rusku a ČíněČesky“ v Newsweeku v září 2023. Někteří se nad takovými titulky podivili, že by USA někdy uplatňovaly měkkou moc. To, že Washington vysílá vojska jak aby země destabilizovala, tj. bombardovala infrastrukturu (silnice, mosty a farmaceutické továrny), tak na pomoc teroristům, aby zabíjeli africké vůdce, kteří své země rozvíjeli, přece není vůbec uplatňováním „měkké moci“. Reakce Afriky na rozvrat prováděný Washingtonem od roku 1992 není čistě o mínění, nýbrž jde o rozhodnutí a činy s tím už něco udělat. Nastal čas, kdy Washingtonu začíná docházet, že to někteří Afričané prostě tolerovali kvůli chybějícím alternativám, ale už nebudou.

Mainstream popisuje ztrátu vlivu v Africe jako politováníhodnou, ač Afrika díky tomu dále získává investice do infrastruktur, průmyslu a nových trhůČesky, což zvyšuje příjmy lidí, na čemž se ukazuje odtrženost Západu od reality. Washington svou informační kampaň zaměřuje na přesvědčování Afričanů, aby  nad sebou přijali dominanci, i když je to proti jejich vlastním zájmům. Omezování vlivu USA je předzvěstí konce neustálého odvracení afrických vlád od rozvoje pomocí nikdy nekončících válek, ovšem v odmítnutí takové manipulace vedou státy v Sahelu. Jak se dalo čekat, zkouší mainstream zlehčovat skutečný význam toho, že Pentagonu ukazují dveře. Při pokračujícím popírání reality Washingtonem předvádí článek v Atlantic s názvem Nová propagandistická válkaČesky z června 2024, jak je střet mezi USA na jedné straně a Čínou s Ruskem na druhé opředen propagandou, jak je už z nadpisu vidět – „Autokraté v Číně, Rusku i jinde teď jdou do toho společně s (Trumpovskými) MAGA Republikány, aby zdiskreditovali liberalismus a svobodu po celém světě“. Autoři by neměli přehlížet, že jsou to Afričané, kdo si mezi Čínou s Ruskem a USA na základě jejich dosavadního chování vybírá a že první dvojici upřednostňují poté, když provedli revizi imperialistického přístupu druhé strany. Avšak atlantističtí autoři projevují svůj neblaze koloniální přístup, když prohlašují, že americký liberalismus v podobě věčných válek v zemích mimo Západ, s bombardováním civilistů a infrastruktur a zamořováním světa teroristickými skupinami, je „svoboda“, jako taková, a že ti, kdo si myslí něco jiného, jsou autokraté po boku Číny a Ruska. Atlanticisté trvají na tom, že se africké vlády musí podřídit, aby nadále zůstaly zaměstnány nikdy nekončícím bojem proti skupinám teroristů a militantů, které se šíří všude, kam šlápne americký voják, a tudíž, aby svůj rozvoj navždy odložily. Autoři článku v Atlantic jsou dobrým důkazem, že si Afrika povede lépe bez tzv. liberalismu a svobody po celém světě, a potřebuje spíše hledat partnery, kteří jí pomohou pohnout se sociálním a ekonomickým rozvojem.

Očerňování Ruska s Čínou nic zpět nevrátí

Neschopnost západního establishmentu svou politiku přizpůsobit a namísto toho Rusko s Čínou diskreditovat, bude jejich vlastní věrohodnost jen nadále erodovat. Články od Atlantic a Gallup zmíněné výše vysvětlují krach USA v Africe poukazováním na Čínu a Rusko, namísto aby přiznaly, že Amerika znamená uvíznutí v militarismu a v rozvratu odvádějícím Afričany od řešení svých potřeb sociálního a ekonomického rozvoje. To dokazují i západní přiznání, že některé africké země pro svoji bezpečnost a rozvoj preferují partnerství s Ruskem a Čínou (třeba tadyČesky, tadyČesky a tadyČesky). Západní média např. vysílala obrázky nigerských protestujících zhnusených neschopností USA a Francie bojovat s teroristy a vyzývajících Rusko k intervenciČesky, což ukazuje, že si Afričané přejí s hrozbou terorismu skoncovat a ne ji rozšiřovat, jako když Washington tvrdí, že s ní bojuje. I článek v Gallupu uvedl, že mnozí Afričané pohlížejí na Číňany příznivě, což může být způsobeno tím, jak všichni vidí Číňany, že budují v celém regionu infrastruktury a investují do ekonomikyČesky, místo aby se účastnili věčných válek. I přes krásně jasnou skutečnost, že Rusové s Číňany jsou oblíbení, protože představují praktická řešení bezpečnosti a potřeb sociálního a ekonomického rozvoje, Washington tyto nové partnery Afričanů nadále diskredituje, místo aby sám změnil své způsoby a nevyvíjel úsilí, které zkrachuje. Jeho činy ukazují, že nevěří ve svobodu slova, jak tvrdí. Výše zmiňovaný článek v Atlantic čtenáře zavaluje dlouhým a rozvláčným vyprávěním, jak se komunistické vlády zhroutily kvůli nedostatečné „svobodě slova“. Tu ale prezentují jako zvláštní dar od Západních zemí s narážkami, že ji jiné evropské a asijské země rozvinout nemohou, a podle smýšlení atlanticistů ji tedy Afričané nemohou požívat. Proto „svobodně mluvící“ Nigerijci, požadující, aby vojska USA odešla, podle pokrouceného vyjadřování mainstreamu „svobodu slova“ nepředstavují. Takováto mentalita lepších-lidí povede k tomu, že Západ ještě více ztratí styk s vnímáním reality Afričanů.

Afrika potřebuje bezpečnost a ekonomický rozvoj

Tři státy Sahelu – Mali, Burkina Faso a Niger poté, kdy si vyžádaly bezpečnostní pomoc od MoskvyČesky, předvádí i svou budoucí orientaci, když ukazují, že se nesoustředí výhradně na boj s hrozbou terorismu. Jejich postup ukazuje, že věří, že bezpečnostní hrozby se přesvědčivě vyřeší s novým partnerem, tj. s Moskvou. Rozhodly se vybrat si Rusko s Čínou, aby jim opravdu pomohly řešit bezpečnostní hrozby a posílit ekonomický rozvoj. Pokusy Washingtonu, líčit Moskvu s Pekingem jako kramáře představující „zhoubný vliv“, ignorují. Některé státy Sahelu už upřednostňují modernizaci zemědělství, průmyslu a energetiky, což završil prezident Burkina Faso, když Rusko požádal o pomoc při stavbě jaderné elektrárny. Na tom se ukazuje, jak už je mentalita Washingtonu ohánějícího se bojem proti teroru k jeho zděšení znemožněná. Niger přistupuje k požadavku na férové obchodování se svými zdroji, včetně uranu, čímž také značně zklamal amerického poskoka Francii, která byla zvyklá, že to pro ni jsou volné zdroje. Úspěch Mali, Burkiny Faso a Nigeru s jejich novými partnery přinese do Afriky novou éru rostoucí svobody a rozvoje, přičemž se washingtonské věčné války stanou ještě méně věrohodnými.

Simon Chege Ndiritu je africký politický pozorovatel, analytik a komentátor. Píše především pro server New Eastern OutlookČesky.