Rusko nemá v úmyslu zaútočit na Evropu

Naši politici jsou zajatci svých domněnek

Jacques Baud (foto thk)

Zeitgeschehen im Fokus (ZIF): Diskuse o nových dodávkách zbraní na Ukrajinu dominují médiím již několik měsíců. Měly již dodané zbraně nějaký vliv na průběh války? Pokud ano, v čem to lze rozpoznat a v čem ne?

Jacques Baud: Ne, tyto zbraně neměly a nebudou mít žádný vliv na průběh konfliktu. Existuje pro to několik důvodů. Za prvé, tyto zbraně jsou obecně zastaralé a pocházejí z přebytků našich armád. Jak jsem ukázal ve své knize „Ruské válečné umění“, průměrné stáří bojových tanků nasazených na ruské straně je 13,4 roku, zatímco průměrné stáří na ukrajinské straně je 29,7 roku. Za druhé, zbraně, které dodáváme Ukrajině, jsou často vadné nebo dokonce nepoužitelné, jak přiznalaČesky sama Annalena Baerbocková.[1] Jde to tak daleko, že Ukrajina dokonce odmítlaČesky tanky LEOPARD 2 nabízené Německem. [2] Za třetí, západní zbraně dodávané Ukrajině byly vyvinuty pro války na Blízkém východě nebo pro středoevropský terén a pro válku vedenou na Ukrajině jsou naprosto nevhodnéČesky.[3] Za čtvrté, ukrajinská armáda není dostatečně vycvičena, aby tyto zbraně, kterých je mnoho a které jsou všechny odlišné a pocházejí z různých zemí, ovládala: Ukrajinští vojáci proto často musejí k překladu návodů k použití používat „Google translate“![4] Za páté – a to je nejdůležitější – je prakticky nemožné integrovat tuto „mozaiku“ zbraní do ucelené doktríny a operačních koncepcí. Od roku 2023 například Macron hovoří o tom, že Ukrajině poskytne letouny Mirage 2000-5. V září 2023 však mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ignat prohlásil, že „předání Mirage 2000 by nebylo racionálním rozhodnutím a jeho ovládnutí by pouze vyčerpaloČesky letecké zdroje Ukrajiny“[5]

Zatímco Rusové disponují zbraňovými systémy, které odpovídají vojenskému výcviku, organizačním strukturám, operačním doktrínám a strukturám operačního velení, Ukrajinci se musí omezit na taktické využití těchto zbraňových systémů. Jinými slovy, Rusové mohou své taktické úspěchy proměnit v operační úspěchy, zatímco Ukrajinci mohou v nejlepším případě usilovat o taktické úspěchy. To vše je podrobně popsáno v mé knize, kterou doporučuji všem k přečtení! Všechny tyto problémy jsou jasně vysvětleny a ilustrují skutečnost, že západní politici chtějí Ukrajince pouze tlačit do boje, aniž by jim k tomu poskytli prostředky.

Josep Borrell vysvětlil: „Nějakým způsobem jsme tento problém vytvořili a máme velkou odpovědnost za jeho řešení. […] Vím, jak válku na Ukrajině ukončit. Válku na Ukrajině bych mohl ukončit během několika týdnů pouhým přerušením dodávek. Když přeruším dodávky zbraní na Ukrajinu, Ukrajina nebude schopna klást odpor, bude se muset vzdát a válka skončí. Ale chceme, aby válka skončila takto? Já to nechci a doufám, že to nechceČesky ani mnoho lidí v Evropě.“[6]

Jak vidíme každý den a jak jsem vysvětloval od začátku krize, cílem Západu není pomoci Ukrajině, ale oslabit Rusko – bez ohledu na to, jakou cenu za to Ukrajinci zaplatí. Pro naše poslance je snadné vést válku krví jiných.

Mimochodem, přesně to řeklČesky polský prezident Duda na začátku summitu v Bürgenstocku:[7] Jde o „dekolonizaci“, tj. o “rozparcelování“ RuskaČesky podle národností.[8] Prostě opakuje to, co 18. května na konferenci Lennarta Meriho řekla estonská premiérka Kaja Kallas.[9]
Tato prohlášení potvrzují na jedné straně tuto „strategii“ podporovanou všemi evropskými vládami, jejímž cílem je zničení ruského státu, a na druhé straně často opakovaný pocit Vladimíra Putina o existenčním ohrožení Ruska. Západní politici tak sami dokazují, že Putin zdaleka není paranoidní, jak tvrdí naši experti z RTS,[10] a posilují jeho důvěryhodnost u Rusů.

(ZIF): Zatímco podle zpráv z médií chtějí evropské státy rozšířit válku i na ruské území, USA projevují jistou zdrženlivost. Stala se válka proti Rusku pro USA méně důležitou?

Jacques Baud: Naše média se dnes snaží udržovat všeobecnou podporu Ukrajiny. Katastrofální rozhodnutí našich politiků začínají mít přímý dopad na životy Evropanů a ekonomiky našich zemí. Čím více času ubíhá, tím je jasnější, že naše média a politici v tomto konfliktu lhali prakticky ve všem. Například ve své knize „Operace Z“ vydané v září 2022 jsem již v březnu 2022 avizoval možnou dohodu mezi Ruskem a Ukrajinou, které Evropané zabránili, ale teprve na konci roku 2023 o ní začala informovat naše média a teprve před několika dny zveřejnil text deník New York Times.[11] Náš velvyslanec v Kyjevě poskytl několik rozhovorů švýcarským médiím a o tomto textu, který Zelenský pod tlakem Velké Británie, Francie a Německa stáhl, se nikdy nezmínil.

V této chvíli se Západu podařilo Zelenského přesvědčit, že dodá zbraně pro velkou protiofenzívu, která povedeČesky ke konečné porážce Ruska.[12] Tuto velkou protiofenzívu s milionem vojáků ohlásil Zelenskyj již v červenci 2022. Protože je Zelenskij přesvědčen, že s materiální pomocí Západu a jeho sankcí může Rusko porazit, vypracovává svůj „mírový vzorec„, který bude předložen Valnému shromáždění OSN v září 2022. Ve skutečnosti není tato mírová formule ničím jiným než prohlášením o kapitulaci Ruska. V jistotě svého blížícího se vítězství vydal Zelenskyj dekret, který zakazuje jakákoli jednání s Ruskem, dokud bude u moci Vladimir Putin [13].

Nejprve v pěti, později v deseti bodech byla „Zelenského mírová formule“ představena na nejméně šesti mezinárodních konferencích, mimo jiné v lednu 2024 v Davosu. Tato formule měla být projednána v Bürgenstocku.

Od začátku listopadu 2022 si Američané uvědomovali, že válka je prohraná, a naléhali na Zelenského, aby jednal s Ruskem. Počítali s tím, že masivní sankce na začátku roku 2022 přinesou Rusku kolaps a porážku, ale brzy pochopili, že to nebude fungovat. Naléhali proto na Zelenského, aby s Rusy zahájil jednání.[14] Nechtěli Ukrajinu opustit a dodávali jim zbraně, protože nemohli ustoupit. Pro USA však bylo počátkem roku 2023 jasné, že ukrajinská protiofenzíva nebude úspěšná.[15] Jak vysvětluji ve své knize, byli to Evropané, kdo byl nejfanatičtější.

U nás se na současné situaci přímo podíleli tři aktéři: zpravodajské služby, které byly (a stále jsou) neschopné situaci pochopit, novináři, z nichž se stali propagandisté, a politici, jejichž míra neznalosti, nekompetentnosti a intelektuální kapacity by nás měla znepokojovat. Na druhé straně se evropští voliči nemýlili!

(ZIF): Joe Biden je proti tomu, aby USA vyslaly na Ukrajinu své vojáky. Co znamená, že tento návrh předkládá Macron? Chce také dodat stíhačky Mirage. Měla by Francie převzít roli USA?

Jacques Baud: Macron hledá evropské postavení. Jeho politika je ve Francii stále kontroverznější a není nepravděpodobné, že hledá zahraničněpolitické úspěchy, aby si získal zpět úctu francouzské politické třídy.

Když Macron zmínil myšlenku, že by Francie v únoru 2024 vyslala vojáky na Ukrajinu, vyvolal tím hněv USA, jak uvedlaČesky Ukrajinská pravda [16].

Důvod tohoto hněvu je dvojí. Zaprvé, zatímco se Macron snažil vytvořit „strategickou nejednoznačnost„, dosáhl pravého opaku tím, že donutil ostatní členské státy Severoatlantické aliance veřejně prohlásit, že vyslatČesky vojáky na Ukrajinu nechtějí[17]  a NATO muselo znovu potvrdit, že vyslání vojáků pod hlavičkou Aliance nepřicházíČesky v úvahu.[18] Otázka možného nasazení vojsk NATO na Ukrajině se tak stala „strategickou jistotou„! Macron tedy svým způsobem oslabil pozici Západu.

Za druhé, USA si uvědomily, že válka na Ukrajině je prohraná. Bidenova administrativa se nechce Ukrajiny vzdát, ale chtěla by, aby konflikt nebyl tolik vidět a nezískal příliš velký význam ve volební kampani, protože je považován za neúspěšný.[19]

Na tomto místě je třeba připomenout, že prioritou americké politiky je a zůstává Čína. Cílem oslabení Ruska bylo izolovat ji na mezinárodní scéně. Mimochodem, tato logika je také důvodem nedávno přijatých sankcí proti Číně.[20] Prohlášením, že Rusko je ve „válečné ekonomice„, se USA opravňují k sankcím proti všem aktivitám, které by mohly podpořit ruskou ekonomiku. Jinými slovy, bankovní operace Číny jsou tak ohroženy americkými sankcemi, což přispívá k protekcionistickým opatřením Západu, jejichž cílem je oslabit čínskou ekonomiku.

(ZIF): Jaký je strategický cíl Ruska a jaké prostředky používá k jeho dosažení?

Jacques Baud: Rusko nezměnilo podstatu svých cílů, které vyjádřil Vladimir Putin 24. února 2022: Rusko se rozhodlo pro demilitarizaci a denacifikaci s cílem odstranit ohrožení obyvatelstva v Donbasu. V průběhu času se však samozřejmě vyvíjely. Tak, jak byly formulovány, jich bylo dosaženo na jaře 2022. To byl jistě jeden z důvodů jednání v Istanbulu a návrhu dohody, kterému Západ zabránil. Protože Západ dohodu, o kterou usiloval Zelenskyj, odmítl, Rusové své cíle přizpůsobili. Omezili se nejen na ohrožení Donbasu, ale i na ohrožení samotného Ruska.

Dnešní realita je taková, že Rusové od února 2022 ovládli bojiště. Nikdy se nepokusili zabrat ukrajinské území (mimochodem, v březnu 2022 byli připraveni ho vrátit!) Pokud si jejich cíle řádně zanalyzujete, uvědomíte si, že se snaží zničit potenciál, nikoliv dobýt území. Jak jsem vysvětlil ve svých knihách a zejména v „Ruském umění války“, jejich myšlení je inspirováno Clausewitzem: Cílem je zničení sil, tedy potenciálu. To vysvětluje, proč souhlasili se stažením z Ukrajiny v březnu 2022. Pokud si přečtete zprávy o „bezpečnosti Švýcarska“ v letech 2022 a 2023, uvědomíte si, že naše zpravodajské služby se drží chápání Ruska, které pochází z dob studené války. Ve skutečnosti neposlouchají, co Rusko říká, a místo toho nás dezinformují.

Výsledkem je, že Ukrajině pomáháme špatným způsobem. Stačí si přečíst závěrečné komuniké ze summitu v Bürgenstocku, abychom si uvědomili, že Západ se nadále zaměřuje na otázku území, ačkoli ta pro Rusko není cílem. Tím, že poskytujeme Ukrajině vybavení k obraně jejího území, to Rusům usnadňujeme, protože problémem není ani tak zničení tanků a vybavení, ale zničení lidského personálu, který nelze nahradit. Západ systematicky dělá vše pro to, aby problém jednou provždy vyřešil tím, že Ukrajina zmizí.

(ZIF): Je možné v jednání Západu rozpoznat nějaký strategický cíl a způsob, jakým toho hodlá dosáhnout?

Jacques Baud: Na rozdíl od Ruska Západ ve skutečnosti žádnou strategii nemá. Přesněji řečeno, už žádnou nemá. Původním cílem Západu bylo přivodit kolaps Ruska, a to především prostřednictvím masivního a brutálního uplatňování sankcíČesky.[21] Američané si však velmi rychle uvědomili, že Rusko je odolnější, než se očekávalo, a nezhroutí se. V důsledku toho prosazovali strategii opotřebování vycházející z předpokladu, že ruská ekonomika nebude schopna udržet válečné úsilí po delší dobu. To je současná strategie Západu.

V tuto chvíli nic nenasvědčuje tomu, že by Rusko sláblo nebo nebylo schopno pokračovat v konfliktu. Naopak, ruská ekonomika posiluje, sociální situace a zaměstnanost jsou dobré a vojenská výroba nevykazuje žádné známky oslabení. Vést opotřebovací válku proti protivníkovi, který má více zdrojů než vy, je vždy špatný nápad. Jak řekl Obama, „Rusko [tam] bude vždy schopno udržet svou eskalační převahu„.[22]

To je past, do které se Západ sám vmanévroval. Západ, zaslepený svým vlastním narativem, zůstává fixován na totální porážku Ruska. Je však zřejmé, že takový vývoj se neočekává. Problém spočívá v tom, že Západ nemá žádná kritéria, která by definovala, co by mohlo být úspěchem. Protože nemá definovaný cíl, nemá ani strategii, jak ho dosáhnout, a proto nemůže definovat, co by mohlo být vítězstvíČesky. [23]

To se mimochodem stalo v dubnu 2024, kdy ministr obrany Lloyd Austin při slyšení před senátním výborem pro ozbrojené síly nedokázal formulovat, co by mohlo být pro Ukrajinu vítězstvím.

Nakonec to není žádné překvapení, protože takto naši politici a armáda řídí naše země už čtvrt století!

(ZIF): Rusko se objevilo s válečnými loděmi u Kuby. Co to znamená?

Jacques Baud: Jsme v „remaku“ kubánské raketové krize. Poté, co Západ dovolil Ukrajině zaútočit na ruské území, vysílá Rusko své lodě, aby se přiblížily ke Kubě. Je to stejný scénář – jen bez raket – jako v roce 1962 poté, co Američané umístili jaderné rakety v Turecku, což přimělo Sověty k rozmístění raket na Kubě. Krize byla nakonec vyřešena stažením amerických raket z Turecka a sovětských raket z Kuby.

Jedná se tedy – alespoň v této fázi – pouze o výměnu zpráv mezi velmocemi. Musíme ji sledovat, ale nemyslím si, že bychom měli být příliš znepokojeni. Znepokojující však je, že západní politici jednají tak, že by k tomu mohlo dojít. Západ se pyšní tím, že praktikuje „strategickou nejednoznačnost„, ale to neplatí pro Rusko. To svědčí o dětinské povaze našich vůdců.

(ZIF): V sobotním (8. června) redakčním článku NZZ (Neue Zürcher Zeitung) se píše: „[…] ruská armáda ukazuje slabiny. Její nejlepší vojáci jsou již dávno vyčerpáni. Útočí poměrně nekoordinovaně, s mnoha malými jednotkami a podivnými dopravními prostředky – tanky zakrytými jako střechy stodol na ochranu před drony, motocykly, dokonce i golfovými vozíky.“ Podle NZZ je ruská armáda vyřízená. Byl zde proveden nějaký seriózní výzkum?

Jacques Baud: NZZ od samého počátku systematicky informuje o ukrajinském konfliktu a šíří dezinformace, takže se mu už nedá věřit. Jak jsem ukázal ve svých knihách, jedná se o noviny, které nedodržují zásady Mnichovské charty, stejně jako prakticky všechny tradiční švýcarské noviny.

Tento článek NZZ je v rozporu se závěry řady amerických či britských institutů strategického výzkumu, jako je Royal United Services InstituteČesky (RUSI)[24] nebo americký generál Christopher CavoliČesky [25],  velitel evropského velitelství USA, kteří nám tvrdí pravý opak. Naši novináři se ve skutečnosti snaží přesvědčit naše důvěřivé a nevzdělané politiky, že pokračování války má šanci na úspěch. Mimochodem, právě tato rétorika přivedla Ukrajinu k porážce. Jak jsem uvedl ve svých knihách, ukrajinští vojenští důstojníci si v ukrajinských médiích velmi často stěžovali, že západní média vykreslila zcela falešný obraz jejich ruského protivníka a vedla je k jeho katastrofálnímu podcenění. Myslím, že po tomto konfliktu se budou muset naši novináři Ukrajincům zodpovídat.

Tento zkreslený pohled na realitu však není jen výsadou našeho tisku. Naše zpravodajské služby nejsou v žádném případě horší. Zprávy o „bezpečnosti Švýcarska“ z let 2022 a 2023 ilustrují analytickou slabost našich služeb od roku 1992.[26] Ukrajinskou krizi neanalyzují, ale předkládají ji s řadou nepodložených tvrzení, která se později ukázala jako nepravdivá. Hodnocení situace je formulováno tak nepřesně, že umožňuje všechny možné interpretace i jejich opak. V žádném případě není vhodné pro rozhodování v oblasti bezpečnostní politiky.

(ZIF): Švýcarský člen Rady kantonů (horní komora parlamentu, Der Ständerat) popsal v rozhlase následující nejhorší scénář: Rusko vyhraje válku, USA pohltí Čína a nebude chtít Evropě pomoci. Putin napadne pobaltské státy a Polsko, dobude Maďarsko a Rakousko a pak stojí se svými vojsky na švýcarských hranicích. Výsledkem je, že švýcarská armáda dostane další 4 miliardy eur na zbrojení. V pozadí tohoto požadavku je „situace ohrožení v Evropě“. Jak jako bývalý vysoký důstojník švýcarské armády hodnotíte situaci ohrožení Švýcarska a jak by měla být armáda rozumně organizována?

Jacques Baud:  Nejenže by si tento politik měl hledat práci u Walta Disneyho, ale zřejmě nečetl ani NZZ z 8. června (!). I z toho je patrné, že se tvrdí cokoli a cokoli, aby se konflikt na Ukrajině rozdmýchal. Kdyby naše zpravodajské služby dělaly svou práci pořádně, nemuseli bychom poslouchat žvásty fanatických politiků pracujících proti naší zemi.

Hlavní zásluha krizí, kterých jsme dnes svědky na Ukrajině a v Palestině, spočívá v tom, že odhalují hlubokou idiocii našich politiků. To mimochodem začínají chápat i evropské národy, které to vyjádřily v nedávných evropských volbách. U příležitosti summitu G7 zveřejnil britský deník The Telegraph fotografii srovnávající západní politiky z hlediska hodnocení jejich popularity. Vládnou nám nevzdělaní, fanatičtí neumětelové a informovaní nevzdělaní hlupáci, a tak není divu, že rozhodnutí jsou přijímána chaoticky, bez strategie a s nepředvídatelnými důsledky.

Rusko nemá v úmyslu zaútočit na Evropu. Jeho cílem, který Vladimir Putin opakuje téměř v každém projevu, je neutralizovat hrozbu pro ruské obyvatelstvo na Ukrajině. Kdyby naši novináři, politici a diplomaté pozorně sledovali situaci před únorem 2022 a poté v březnu 2022, nebyli bychom v této situaci. Naši politici jsou zajatci svých vyprávěnek. Jako malé děti musí přecházet od jedné lži ke druhé, aby ospravedlnili své chyby. Naši politici roztáčejí spirálu násilí.

Představa, že Vladimir Putin usiluje o invazi do Evropy, je čirá fantazie. Na rozdíl od Západu Rusové pracují s cíli. Jaké by to mohly být, kdyby Rusko zaútočilo na Evropu?

Od konce studené války prošla naše armáda neuvěřitelným množstvím reforem. Byly diktovány společenským vývojem a finančními omezeními a prováděla je naše armáda. Jejich zvláštností je, že zmenšily velikost našeho obranného nástroje, aniž by se přizpůsobila jeho operační doktrína, protože základní poslání zůstalo stejné. Jinými slovy: Máme dobré zbraně, ale neumíme je efektivně využívat k obraně země. Uvědomuji si, že naši politici na tuto zásadní slabinu nikdy neupozornili.

Ať už jde o Ukrajinu nebo Švýcarsko, není důležité množství zbraní, ale provázanost mezi výzbrojí, operační doktrínou, velitelskými strukturami a politicko-strategickým prostředím. To je trpká zkušenost dnešní izraelské armády.

Nejsem si jist, zda Švýcarsko dokáže rychle obnovit obranyschopnost, kterou mělo před rokem 1995. Důvodem, proč se tato obranyschopnost snížila, bylo to, že EU a Švýcarsko kladly při řešení bezpečnostních otázek větší důraz na diplomacii. To vše se zhroutilo kvůli vojenským představitelům a úředníkům, kteří nechápou složitou povahu konfliktu. Vysvětlení spočívá do značné míry v naší neschopnosti obnovit analytické schopnosti, které jsme měli ve zpravodajských službách před pádem komunismu.

Dnes, stejně jako tehdy, závisí naše bezpečnost na stabilitě našeho strategického prostředí. Problémem je, že naše zahraniční politika se stala stranickou a k této stabilitě již nepřispívá. Nesnažíme se vyřešit konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem, ale odsoudit ruské vedení. Děláme pravý opak toho, co jsme dělali během studené války.

(ZIF):  V době před konferencí v Bürgenstocku bylo oznámeno, že Ukrajina zakázala Švýcarsku pozvat Rusko. Jaký byl smysl konference?

Jacques Baud: Konference byla naprostým neúspěchem. Z hlediska účasti a formálního zájmu bylo na summit, na němž se měly sejít hlavy států, pozváno 160 zemí. Přestože však přijelo 100 delegací, dostavilo se pouze 57 hlav států a závěrečné prohlášení podepsalo pouze 78 zemí. V političtější rovině zastupoval USA pouze Jake Sullivan, poradce pro národní bezpečnost, a konference nepřinesla žádné konkrétní výsledky.

Mnohá média pouze informovala, že „Rusko nebylo přítomno„, což vyvolávalo dojem, že Rusko konferenci bojkotovalo. To byl případ RTBF [27] nebo TF1 [28] a mnoha dalších francouzsky mluvících médií. Rusko nebylo pozváno. Proslýchá se, že mu bylo řečeno, že pokud se chce zúčastnit, nemůže se jednání zúčastnit.

Ve skutečnosti nebylo účelem summitu jednat o míru, ale legitimizovat Zelenského a jeho „mírovou formuli„. Ten byl vypracován v létě 2022 na základě rezolucí OSN přijatých v té době proti Rusku. „Formule“ rozdělená do pěti bodů byla předložena Valnému shromáždění OSN v září 2022. Stejná formule, ale v deseti bodech [29], byla postupně představena na summitu G20 (15. listopadu 2022), v Kodani (24. června 2023), v Džiddě (6. srpna 2023), na Maltě (28. října 2023) a v Davosu (11. ledna 2024).

Každá z těchto konferencí byla neúspěšná. Důvodem je skutečnost, že tato „mírová formule“ je ve skutečnosti prohlášením o kapitulaci Ruska. Proč tomu tak je? Protože v březnu 2022, během jednání v Istanbulu, Velká Británie, Francie a Německo intervenovaly u Zelenského, aby stáhl svůj návrh dohody s Ruskem, který byl téměř přijat. V tu chvíli Zelenskij vyměnil mír za „dosud nezbytnou“ pomoc Západu. V červenci ohlásil velkou protiofenzívu s milionem vojáků s cílem znovu dobýt Krym a území obsazená Ruskem. Zelenskij věřil v rozhodné vítězství nad Ruskem, které by otevřelo dveře do NATO.

V září 2022 proto vytvořil svou „mírovou formuli“ a vydal dekret zakazující veškerá jednání s Ruskem, dokud bude u moci Vladimir Putin.[30]

V lednu v Davosu Švýcarsko souhlasilo s uspořádáním této konference, ale zdá se, že ministerstvo zahraničí tehdy nepochopilo její důsledky. Uvědomilo si, že deset bodů již neplatí a že nemohou být prvky mírového procesu. Proto byly zachovány pouze body 1, 2 a 4 Zelenského formule.

Tyto body se týkají jaderné bezpečnosti, zejména Záporožské jaderné elektrárny, potravinové bezpečnosti prostřednictvím volné přepravy obilí přes Černé moře a repatriace zajatců, včetně dětí, z jejichž únosu je obviňováno Rusko, což vyvolalo vydání zatykače na Vladimira Putina. Od původního Zelenského mírového vzorce jsme tedy na hony vzdáleni. Ironií osudu jsou tři zmíněné body problémy, které si vytvořili sami Ukrajinci. Jak v roce 2023 přiznal Kirillo Budanov, šéf ukrajinské vojenské rozvědky, na Záporožskou elektrárnu zaútočila sama ukrajinská armáda, aby přesvědčila Západ ke zřízení bezletové zónyČesky nad Ukrajinou [31]. Jak přiznal David Arahamia, Zelenského poradce, byli to také Ukrajinci, kdo v březnu 2022 zaminoval své přístavy, aby zabránil obojživelnému vylodění Rusů, a proto to byli oni, kdo se bránil odminování těchto přístavů.[32] Pokud jde o „unesené“ děti, americký novinář je vypátral v Rusku:[33] se souhlasem rodičů je odvezli do bezpečí před nálety ukrajinské armády na civilní oblasti Doněcka – s požehnáním našich poslanců a novinářů!

Tyto tři body jsou tedy spíše symbolické než cokoli jiného a nezdá se, že by byly předehrou k cestě k míru. Ve skutečnosti se zdá, že summit v Bürgenstocku měl jediný účel – upevnit legitimitu Zelenského v jeho zemi a ve světě. Zrušení prezidentských voleb v květnu 2024 totiž Zelenského postavilo do právního vakua, neboť v této situaci by se moc musela vrátit do rukou předsedy Rady. Zelenskij je stále častěji kritizován a dokonce i New York Times nyní přiznává, že Ukrajina nemá žádné demokratické praktiky. To je přesně to, na co jsem upozorňoval ve svých knihách před dvěma lety [34].

Projev Vladimira Putina k vysokým představitelům ruského ministerstva zahraničí ze 14. června měl pravděpodobně ilustrovat marnost summitu v Bürgenstocku. V tomto projevu, který se zdál být pronesen na poslední chvíli, Vladimir Putin stanovil podmínky Ruska pro mírová jednání.

Z tohoto důvodu Vladimir Putin opakovaně prohlásil, že pokud má dojít k seriózním jednáním s Ruskem, musí Ukrajina jednak sama sebe pověřit jednáním a jednak musí mít legitimního vyjednavače.

Aby měl Zelenskyj tento mezinárodní základ, chtěl tuto konferenci, ale zdá se, že Švýcaři to nepochopili. Místo toho si trochu pozdě uvědomili, že nebude o nic úspěšnější než konference předchozí. Viola Amherdová, ministryně obrany a prezidentka Švýcarské konfederace, již v květnu uvažovala o další konferenci s ruskou účastí.

Cíl získat pro Zelenského mezinárodní uznání však selhal. Dne 2. března 2022 hlasovalo na Valném shromáždění OSN 141 zemí ve prospěch Ukrajiny.[35] V červnu 2024 bylo na summit v Bürgenstocku pozváno 160 zemí. Pozvání přijalo 92 zemí, ale závěrečnou deklaraci podepsalo pouze 78 zemí.[36]  Ke všeobecnému nadšení je ještě daleko.

Zajímavější je však analyzovat, kdo podepsal a kdo ne. Mezi signatáři jsou samozřejmě všechny západní země a jejich satelitní státy. Deklaraci nepodepsala ani jedna významná země „globálního Jihu„, jako je Brazílie nebo Indie. Jinými slovy, nepodepsala žádná ze zemí, které by případně mohly mít vliv na Rusko. Ve skutečnosti tento summit pouze zdůraznil rostoucí propast mezi západní polokoulí a „zbytkem světa„.

Švýcarsko, jehož politika z něj kdysi činila most mezi rozdělením světa, se stalo symbolem tohoto rozdělení.

Sotva konference skončila, Evropská unie přijala čtrnáctou vlnu sankcí proti Rusku, čímž demonstrovala svou „vůli k míru“. Nevím, jak tato válka skončí. Ale pravděpodobně skončí tak, jak si Západ přeje: tím, že Ukrajina bude dál bojovat bez šance na vítězství. Tímto způsobem ji Rusko zničí. Je jisté, že na konci tohoto konfliktu už nenajdeme Ukrajinu, jak jsme ji znali od roku 1991. Výhodou pro Evropskou unii je, že nebude muset platit její obnovu. Pokud se ovšem Evropané nerozhodnou jít do války, do které se mladým Ukrajincům už nechce.

Olexej ArestovičČesky, bývalý osobní poradce Zelenského, nedávno prohlásil: [37] „Než požádáte lidi, aby bránili svou zemi, měli byste vytvořit zemi, kterou chcete bránit!“.

(ZIF): Pane Baude, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser

[1]

[2]

[3]

[4]

[5] https://newsukraine.rbc.ua/news/french-mirage-2000-aircraft-are-not-option-1695299450.html

[6] www.eeas.europa.eu/eeas/united-kingdom-speech-high-representativevice-president-josep-borrell-oxford-university-about-world_en

[7] www.president.pl/news/statement-by-president-at-peace-summit-for-ukraine-in-switzerland,87631

[8] www.csce.gov/briefings/decolonizing-russia-a-moral-and-strategic-imperative/

[9] x.com/EmekaGift100/status/1793175733080080883

[10]

[11] www.nytimes.com/interactive/2024/06/15/world/europe/ukraine-russia-ceasefire-deal.html

[12]

[13] www.president.gov.ua/documents/6792022-44249

[14] www.washingtonpost.com/national-security/2022/11/05/ukraine-russia-peace-negotiations/

[15] www.washingtonpost.com/national-security/2023/04/10/leaked-documents-ukraine-counteroffensive/

[16] www.pravda.com.ua/eng/news/2024/03/27/7448337/

[17] www.bbc.com/news/world-europe-68417223

[18] unn.ua/en/news/stoltenberg-we-have-no-plans-to-deploy-Nato-troops-in-Ukraine

[19] www.politico.com/news/2024/05/02/biden-messaging-strategy-ukraine-funding-00155638

[20] www.wsj.com/politics/national-security/us-takes-aim-at-chinese-banks-aiding-russia-war-effort-fcf76dcc

[21]

[22]

[23] www.theamericanconservative.com/the-biden-administration-has-no-definition-of-victory-in-ukraine/

[24]

[25] thehill.com/policy/defense/4589095-russian-army-grown-ukraine-war-us-general/

[26] Martin Stoll, „08/15 místo 007“, Fakta, č. 25, 2001, 38–41

[27] www.rtbf.be/article/direct-guerre-en-ukraine-sommet-pour-la-paix-en-ukraine-soldats-et-civils-ny-croient-pas-trop-11389687

[28]

[29] www.president.gov.ua/storage/j-files-storage/01/19/53/32af8d644e6cae41791548fc82ae2d8e_1691483767.pdf

[30] www.president.gov.ua/documents/6792022-44249

[31]

[32] www.axios.com/2022/06/15/ukraine-1000-casualties-day-donbas-arakhamia

[33] youtube.be/NDS1OSEIoz8

[34] www.nytimes.com/2024/06/18/world/europe/ukraine-press-freedom.html

[35] press.un.org/en/2022/ga12407.doc.htm

[36]

[37] https://odysee.com/@TMSLL:6/Ex-Zelensky´s-advisor-Arestovich–Why-100K-of-Ukrainians-are-deserters-:2