Rozpad kolektivního západu

Washingtonská defenestrace

Taťjana Laďjaeva (Sputnik): Do jaké míry bylo to, co se stalo v Oválné pracovně, ranou pro Zelenského? Existovalo nějaké podezření, že jeho chování nebylo zpočátku náhodné? V tomto příběhu se už objevilo mnoho teorií a konspirací. Do jaké míry byla podle vás tato událost pro všechny překvapením?

Alexandr Dugin: To je těžké jednoznačně říci. Považuji toto setkání za nesmírně důležité, zásadně významné pro určení klíčových vektorů nové geopolitiky, která se nyní formuje. Je zřejmé, že Trump usiluje o zastavení této války. Rozpoutali ji jeho odpůrci – nejen předchozí administrativa, ale i jeho ideoví, političtí a osobní protivníci. Pro Trumpa je to jakási past, válka v pasti, do které nechce spadnout. Přeje si ji ukončit.

Prvním krokem v tomto procesu by mohlo být, že Zelenskému řekne: „Protože jsme byli a nadále jsme hlavními účastníky této války, jsme v podstatě ve válce s Ruskem s využitím vašich zdrojů a možností. Tuto válku vedeme my. Protože tedy velíme my, musíte jako jedna z jednotek tohoto konfliktu poslouchat naše pokyny. My jsme generální štáb. Musíte ukončit tuto konfrontaci, podepsat s námi dohodu o určitých otázkách, která bude argumentem ve prospěch naší předchozí podpory pro vás a poskytne vám určité záruky.“

Zde však přichází na řadu poněkud zvláštní Zelenského chování. Vzpoura některých frontových struktur proti generálnímu štábu. Prohlásil: „Ne, nebudu se řídit vašimi pokyny. Mám svůj vlastní generální štáb – je to Nulandová, Blinken, Biden, Harris a Evropská unie. Věřím globalistům, kteří tuto válku začali. A kdo jste vy? Vy jste tady jenom nikdo.“ Takové bylo jeho chování.

Jaký to mělo smysl? Těžko říct. Objevily se však informace, že Blinken, Nulandová a další ultraglobalisté, kteří tuto válku vlastně iniciovali, údajně Zelenskému radili, jak přesně jednání narušit a přejít na podporu EU. Možná to Trump nečekal: myslel si, že jeho podřízení by se měli řídit jeho pokyny a podepsat dokumenty tak, jak jim řekl. A najednou se ukazuje, že Zelenskij je součástí globalistického projektu namířeného nejen proti Rusku, ale i proti Trumpovi a trumpismu. Byl nucen takto jednat.

Vance si jako první všiml, že se situace vyvíjí zcela neplánovaně. Výsledkem byla skutečná defenestrace Zelenského – byl vyhozen kopancem z okna Bílého domu. To znamená mnohem víc než jen neadekvátní chování narkomana. Jde o vážný rozkol uvnitř Západu. Kolektivní Západ po Zelenského návštěvě Washingtonu již neexistuje. Tento Západ, který nám vyhlásil válku a vede ji rukama Ukrajinců, se rozdělil na dva póly.

Tyto póly se nám před očima rozcházejí: Trump představuje jeden z nich s myšlenkou ukončit válku a zabývat se jinými otázkami, které ho zajímají mnohem více. Globalisté naproti tomu trvají na pokračování konfliktu a zvýšení angažovanosti v něm. Tvrdí: „Ne, ne, ne, ne, ne, válka musí pokračovat“. V této souvislosti vyvstává otázka: kdo je ve skutečnosti hlavou Spojených států amerických? Trump a jeho tým, který obsadil všechny klíčové posty, kam přivedl své stejně smýšlející lidi – nositele zcela odlišné ideologie a světonázoru. A najednou se mu dostává výzvy: vy ve skutečnosti nejste skutečným prezidentem. Skutečným prezidentem je Deep State, světová vláda, Soros, Nulandová, USAID.

Řád velmocí

Taťjana Laďjaeva: A můžete se na to podívat ze širšího pohledu – možná to není jenom rozdělení na Trumpa a globalisty, ale, víte, když se podíváte na mapu světa takhle, tak se ukazuje, že v jednom táboře jsou teď – Spojené státy, Rusko a dokonce sem možná můžeme zařadit i Čínu a některé další země, a v druhém táboře je Evropa, Zelenskyj, no, a někdo, kdo se možná ještě bude podílet na dějinách pokračování ukrajinského konfliktu. Neukázalo se, že globálně je teď mapa taková?

Alexandr Dugin: Říká se tomu Řád velmocí. Právě jsem vydal knihu „Trumpova revoluce: Řád velmocí“. K tomu směřujeme. Pro trumpismus se svět skládá z těchto velmocí, z nichž každá může soupeřit s ostatními a USA mohou soupeřit se všemi. Ačkoli Čína nám již dýchá na záda nebo nás v některých ohledech dokonce předbíhá. Rusko má svůj geopolitický potenciál, Čína svůj, Amerika zůstává nejsilnějším hráčem, i když trendy jsou alarmující i pro USA. Žádné spojenectví mezi nimi neexistuje. Ano, sdílíme tradiční hodnoty (Indie je čtvrtou velmocí, která také usiluje o to, aby byla velká), odmítáme globalizaci a válku, dáváme přednost jiným způsobům řešení konfliktů. Ale tento společný celek je stále ještě daleko.

Nová trumpovská Amerika je stále součástí Západu, ale štěpí se. Trhliny ve všech směrech se prohlubují, ale postupně globalistická Evropa s Ukrajinou a americkými demokraty vytvářejí samostatný svět, který odmítá jak Amerika, tak Evropa. V tom druhém je to Fico, Orbán, Vučič, Meloniová. V Řecku a Rumunsku se demonstruje proti globalistické elitě. Evropské národy se bouří proti mocenským elitám a jsou připraveny připojit se k řádu velmocí – jako samostatný evropský pól, jako provincie Trumpovy Ameriky nebo jako naši spojenci. To znamená, že svět se znovu dělí, obrovské setrvačníky skřípou, kontinenty se pohybují na svém kontinentálním šelfu a prostor svobody kolem globalistů se rychle zmenšuje.

Existoval kolektivní Západ, nyní je bez USA (i když ne zcela). Trump je jakýmsi hybatelem řádu velmocí proti liberálnímu globalismu. A to všechno jsou velmi hluboké procesy. „Definování trpaslíka“ (vyhození Zelenského z Oválné pracovny) je důležitým znakem rozpadu globalistického modelu.

Vztahy mezi velmocemi nebudou jednoduché, přirozeně nebude hned dosaženo konsensu. Evropa a Zelenskij jsou však minulostí, i když globalisté mohou jít do války s Ruskem (vidíme to na výzvách Starmera, Macrona, Zelenského, von der Leyenové a Kallasové). Trump se pravděpodobně zdrží, ale může se dostat do pasti (jako Nixon ve Vietnamu). A válku by mohli vyprovokovat tím, že se pokusí zapojit USA. To je velmi nebezpečné, i když to vypadá na mnohem vzácnější situaci, než kdyby vyhrála Harrisová.

Taťjana Laďjaeva: V rusko-americké delegaci, která se již sešla v Saúdské Arábii i v Turecku, vidíme, že témat k rozhovoru je skutečně méně. To znamená, že nemá smysl diskutovat o Ukrajině, protože nelze dosáhnout dohody. Bude se mluvit o obnovení práce diplomatů a velvyslanectví, o čemž už víme. Budou mluvit o obnovení dvoustranných hospodářských vztahů. Ale jak teď můžeme jednat o Ukrajině?

Alexandr Dugin: Po této události v Oválné pracovně už Trump nemá žádné nástroje, jak Zelenského donutit, aby se řídil nějakou logikou. Ten se ničemu nepodřizuje, je mimo kontrolu, Trumpovi se vzepřel a říká, že když USA nepomohou, dobře, udělají to sami, čímž se proti USA jen fakticky bouří. Takže si myslím, že diskutovat teď o možnosti příměří mezi námi a USA na Ukrajině není vůbec dobrá logika. Protože jsme právě viděli, že Trump svým způsobem svůj vliv na Zelenského přecenil a podcenil tento druh nejhlubší agresivní krvavé idiocie tohohle diktátora spolu s lidmi, kteří za ním stojí. Myslím, že si z toho vyvodí své vlastní závěry. Ano, máte pravdu, a já to mimochodem říkám od samého začátku, že téma Ukrajiny se v rusko-amerických jednáních postupně přesune do druhého, třetího a pak do desátého plánu. To neznamená, že nám Trump přinese vítězství, vítězství je naše věc. Trump byl včera naším hlavním nepřítelem, prostě do poslední chvíle, možná i do tohoto jednání, protože Amerika tuto válku vedla – Amerika vedla válku proti nám na Ukrajině prostřednictvím NATO – a najednou Amerika jako hlavní pilíř této agrese, hlavní ideologický sponzor této války, vlastně organizátor a provokatér, říká: tak a dost, v Americe se nám změnila moc, proběhla Trumpova revoluce, my teď nejsme úplně mimo hru, ale z tohoto čelního střetu s Ruskem se dostáváme.

Objevují se tedy nové faktory, a v tom si myslím, že je naše hlavní šance. Samozřejmě musíme společně s Trumpovými Spojenými státy a Si Ťin-pchingovou Čínou a Naréndrou Módím v Indii vybudovat velmocenský řád. Trump nám tuto šanci dává. A právě o tom si myslím, že má smysl, aby naši diplomaté na schůzkách hovořili. A vyvrcholí to velkým summitem mezi Putinem a Trumpem, protože to bude rozhovor o osudu lidstva. Trump je na pokraji vystoupení z NATO a OSN. Všechny struktury mezinárodního světového řádu předchozích epoch se hroutí. Vstupujeme do zcela nového světa a myslím, že dvě největší politické osobnosti tohoto nového světa, Putin a Trump, si budou mít o čem povídat a samozřejmě se pravděpodobně dotknou i osudu Ukrajiny.

Čím dále však půjdou, tím více si Trump začíná uvědomovat, a již se na základě zkušeností přesvědčuje o skutečné povaze zla, s nímž jsme ve válce. Jsme ve válce s podsvětím, jsme ve válce s teroristickou organizací, kterou globalisté vytvořili speciálně proto, aby nás zničili, no a myslím, že i náš bratrský ukrajinský lid, který si vzali jako rukojmí. Jde o operaci rozkolu, o vyvolání občanské války mezi východními Slovany. To se bohužel do určité fáze dařilo a Trump si teprve teď, myslím, začíná vůbec uvědomovat, co se děje. A on si myslel, že je to dohoda, já podepíšu papíry, oni mi předají kov…..

Taťjana Laďjaeva: Říkal, že si myslel, že s Vladimirem Putinem bude víc problémů, ale nakonec se ukázalo, že těch problémů bude víc a se Zelenským už jsou. Je Trump v tomto smyslu mstivý? Chci říct, že řekl, že Zelenskij se může vrátit k nějakým rozhovorům, včetně do Bílého domu, až bude připraven na mír. Ale je to tak snadné, kdyby se najednou stal zázrak a Zelenskij řekl, ano, dobře, jdu znovu?

Alexandr Dugin: Může se u něj něco neustále měnit, nemůžete si být ničím jisti, je to prostě schizofrenik – a Trump je o tom s Vancem docela přesvědčen, že mají co do činění s takovým nepříčetným schizofrenikem, kterého si Deep State našel speciálně pro tento krvavý úkol. Nemyslím si, že Trump je mstivý. Trump je racionální. A tak ta racionalita, kterou často přehlížíme a často mu ji upíráme a myslíme si, že je spontánní a jen náladový, má svou logiku, a když do ní něco nezapadá, běda tomu, co do ní nezapadá.

Rozdělení EU a fenomén eurotrumpismu

Taťjana Laďjaeva: Dmitrij Peskov komentuje, že pokud Evropané dokážou Zelenského přimět k tomu, aby chtěl mír, pak čest a chvála jim, a mluví o válečné straně, která je na Západě a která chce, aby konflikt na Ukrajině pokračoval. Mimochodem, Maďarsko odmítlo návrh EU na bezpečnostní záruky pro Kyjev, píše Politico. Znamená to, že EU nebude schopna poskytnout žádné bezpečnostní záruky, nebo nebude schopna poskytnout požadovanou pomoc? Je Maďarsko schopno se tomu samotné postavit?

Alexandr Dugin: Zaprvé si myslím, že procesy, které zde probíhají, jsou velmi vážné: nejedná se o další pokus Maďarska změnit kurz Evropské unie. Orbán takové kroky činí pravidelně a do značné míry brání vytvoření jednotné vojenské koalice zemí EU proti nám. Myslím si, že tak činil a bude činit i nadále. Ale není v tom sám. Existuje Fico a do značné míry i určité konzervativní síly, reprezentované populistickými stranami v Evropském parlamentu, které právě tuto strategii obecně podporují. V EU dochází k rozkolu.

V EU jsou elity, které zůstávají globalistické, to znamená, že zůstávají stejné, jako byla americká administrativa před příchodem Trumpa, a jsou nejen národy a společnosti, které jsou proti této agendě, ale zároveň jsou některé státy a režimy, které už mají svůj vlastní pohled a které jsou mnohem více pro Trumpa nebo mimochodem i pro spojenectví a porozumění s Ruskem než pro tuto globalistickou liberální válečnou stranu.

Protože skutečná ideologie této válečné strany je velmi důležitá. A to je liberalismus, to je liberální internacionála, která chce nadále vládnout a určovat hlavní trendy v globálním kontextu. Právě Rusko je pro ni kamenem a překážkou. Nyní se však ukazuje, že její překážkou je i samotná Trumpova Amerika.

A ta je z obou stran stále více svírána jako kleštěmi. Také v samotné Evropě se objevují ohniska odporu. Například Meloniová se téměř jednoznačně přeorientovala na Trumpa. A pokud ne na nás (mimochodem, vůči Rusku se po zahájení SVO zachovala velmi špatně), pak je zcela loajální vůči Trumpovi, a kamkoli on zaměří svůj pohled, bude ho Meloniová tím směrem následovat.

Proto se v Evropě formuje taková trumpovská síla (eurotrumpismus, chcete-li), která je solidární s Trumpovou geopolitikou, a protože Trumpova geopolitika není nepřátelská vůči Rusku, snaží se podle toho stále více najít společnou řeč i s námi. Tento eurotrumpismus funguje (dalo by se říci, že je to europutinismus, ale to už by bylo příliš), i když si nelze nevšimnout, že se v Evropě postupně vytváří určitá osa, orientovaná i na nás, tedy proti straně války.

Strana války se nám podle mého názoru nejen snaží vnutit některé podmínky nepřijatelné pro dosažení míru, ale naopak se nyní mobilizuje k eskalaci války. Faktorem eskalace proti Rusku a nejdůležitější silou podpory nacistického teroristického režimu Zelenského, který je nápadnou součástí tohoto systému liberální internacionály, je myšlenka pokračovat ve válce s námi.

Zatímco USA se této pochybné radosti na oko jednoduše vzdávají, evropská válečná strana říká, co dělat: budeme se jí muset ujmout. Starmer mluví o vyslání britských jednotek, prostě přímých vojáků na Ukrajinu. Trumpovi se to zjevně nelíbí, protože už Starmerovi naznačil, že by do války s Ruskem šel sám bez pomoci USA.

Zde ovšem spočívá velké nebezpečí právě v tom, že pokud tato strana války, liberální internacionála, dokáže rozpoutat rozsáhlý konflikt nikoli přímo přes Ukrajinu, ale přímo s námi, na čí straně bude v průběhu tohoto konfliktu stát Trump? Vždyť nyní mohou tito provokatéři udeřit nejprve na nás a pak se chovat jako Ukrajinci. Evropa je teď jako Ukrajina, rozdíl mezi EU a Zelenským prostě mizí, protože Zelenskyj byl malý, pak urážel velkého, a když došlo na spravedlivou odplatu, řekl, že já jsem bit, malí jsou biti (jsou to děti!) – a utekl.

Tato teroristická tvář, škleb rasistického nacismu, který na Ukrajině triumfoval, pro Západ rychle převrátila masku a ukázalo se, že jsou to nešťastní civilisté, kteří trpí zbytečně. Nyní chce Evropa stejný trik zopakovat. Tedy myslím, že jde o úplně stejnou věc: rozpoutat válku s Ruskem (plnohodnotnou válku), zasadit nám bolestivý úder, poslat na Ukrajinu například britské vojáky, dodat nové typy zbraní bez omezení, a pak, když jim Rusko ztasadí odvetné údery, rychle změní masku a řeknou, no, proč bychom měli trpět? – Jsme klidní Evropané, pořádáme průvody homosexuálů, nemáme s ničím nic společného, jsme mírumilovní klidní lidé, žijeme si na své krásné zahradě, ale podívejte se, co nám ti hrozní Rusové dělají. Tady Trump může říct, no, my už jsme to zažili, říkali vám, abyste to nedělali – vy jste to dělali, varovali vás, že si tu válku vybojujete sami, ale vy jste to ignorovali, dokonce jste mě uráželi, tak si tu válku teď vybojujte – vyřiďte si to s těmi Rusy sami.

Bylo by to samozřejmě rozumné, ale západní solidarita může zvítězit, protože jsme přece jenom jiná civilizace, ne stejná. To je to nejnebezpečnější, a na to se asi sází. Není náhodou, že poté, kdy byl trpaslík vyhozen z okna oválné pracovny, okamžitě naskočil do svého letadla a odletěl na setkání evropských lídrů, kteří mimochodem řekli, že teď je Zelenskyj náš vůdce. Takže vlastně on, nikoli Trump, je jejich hvězdou, jejich hrdinou, jejich vůdcem, jejich symbolem. A tak udělají úplně to samé: budou tyranizovat velké Rusy, a pak zase poběží k Trumpovi a řeknou: podívejte, naši lidé jsou biti, my jsme Anglosasové…

Taťjana Laďjaeva: Už se objevují zprávy od Starmera a od Macrona, kteří pro Trumpa připravují nějaký dokument, který bude něco vypovídat o jejich představách a návrzích ohledně Ukrajiny. Očekávají, že skutečně dojde k nějakému konstruktivnímu rozhovoru? Co mohou Trumpovi tímto způsobem nabídnout?

Alexandr Dugin: Samozřejmě, že to nejsou tak úplně nemocní lidé, mentálně neadekvátní jako Zelenskij. Samozřejmě budou jednat měkčeji. Myslím, že Trumpovi teď nemají co nabídnout, a Trump se jejich projektem nebude vážně zabývat, protože mimochodem oba, Macron i Starmer, už přišli. Mluvili dost zdvořile, ale když se vrátili, začali na Trumpa zase házet bláto. Chovají se velmi podobně. Připadá mi, že je to jedna fronta naprosto zdivočelých, neomluvitelných, násilnických, vyšinutých vůdců, kteří se obracejí na nešťastnou stranu, když se jim to hodí: aha, my jsme chudáci, pomozte nám, my trpíme, ti strašní Rusové nás zabíjejí – přitom ve skutečnosti jsou to oni, kdo jsou agresoři, kdo proti nám provádí první teroristické údery. Je to děsivá strategie, velmi záludná, a zároveň, když se vrátí, rychle na Trumpa chrlí ta nejhnusnější slova. Trump to nemůže ignorovat, uvědomuje si, s kým má co do činění. Ostatně nedávno je vyhodil z Bílého domu, úplně stejný póvl jako Evropská unie. Mimochodem, máme zakázanou LGBT, proč teď nezakážeme Evropskou unii?

Zatím samozřejmě nemáme klasifikaci EU jako teroristické extremistické organizace (myslím, že je to dočasné), ale proto se o tom můžeme bavit. Nejužší hrdlo v této situaci je podle mě to, kdyby se rozhodli jít s námi do plnohodnotné války – samozřejmě nejdřív bez Ameriky, ale počítají s tím, že Trumpa do té pasti zase zaženou.

No, co dělat, to je otázka, my taková rozhodnutí neděláme. My víme, s kým máme co do činění. Teď už to víme. Předtím jsme to nevěděli jistě. Myslím, že v očích našeho politického vedení dochází k neuvěřitelnému přehodnocení Západu. Přesto si myslím, že takovou divokost, takovou agresivitu, takovou podlost, takovou šílenost a takové maniakální chování náš prezident Vladimir Vladimirovič Putin od Západu nečekal. Trump je rozumný, racionální. Může být velmi problematický a můžeme se s ním dostat i do velmi vážných konfliktů, ale je to přinejmenším v rámci realismu, v rámci pragmatičnosti, v rámci zájmů, v rámci nějakého vzájemného porozumění a vzájemných postojů. Je to seriózní partner, velmi tvrdý, ale je předvídatelný a drží slovo, je poměrně rozumný.

To, s čím se setkáváme tváří v tvář druhému Západu, který je nyní ztělesněn Evropskou unií a předtím byl ztělesněn Bidenovou administrativou, se naprosto vymyká všem diplomatickým standardům: nedodržuje se jediná dohoda, probíhá přímo zákeřná teroristická činnost, rozdmýchávání situace, vyvolávání války, a zároveň se zavádí strašlivá cenzura v médiích, nežádoucí politici se prostě odstraňují z voleb, přičemž jsou nevyhovující výsledky anulovány. To je skutečná liberální diktatura. Tato liberální internacionála se stala černou internacionálou, o které tak mluvili bdělí antifašisté. Jenže to nebyli vlastenci a populisté, ani trumpovci a ruští konzervativci – tedy tvůrci této černé internacionály; černá internacionála je zcela produktem liberální internacionály.

Teď to vidíme na vlastní oči a myslím, že toto zjištění je i pro nás zcela nové. Ještě jsme věřili v jakousi racionalitu Evropské unie, že jsou to naši partneři, ale to, že je to prostě skupina agresivních maniaků a sektářů, kteří se drží své světovlády za každou cenu, což už je zřejmě minulost, – to jsme nečekali. Je to další dno, které bylo prolomeno – mysleli jsme si, že jsme dna dosáhli, ale ne, pardon, je tu další ťukání z podzemí…

Jevgenij Vsevolodovič Golovin má píseň s těmito slovy: „jen z podpalubí bylo slyšet klepání“. Toto klepání přicházející zpod podlahy je to, co se nyní děje na Západě. Mysleli jsme si, že už jsme všechno viděli, ale neviděli.

Nástup Zelenského ve spojení s vedoucími představiteli EU, kteří vyhlašují Rusku válku – to jsme ještě neviděli. A skutečně se ukázalo, že situace je ještě děsivější. Musíme se na to připravit, musíme na to být připraveni.

Přesto jsou tu i dobré zprávy. Za prvé, Trump je živý a zdravý, se svým týmem. Vyprovodil všechny své lidi a sebevědomě sedí v čele největší mocnosti, která se vydává zcela jiným směrem a mění kurz o 180 stupňů, tedy opačně než předchozí administrativa. To vzbuzuje jistý a opatrný optimismus, že z této situace ještě vyjdeme bez konečného jaderného konfliktu, ale zdrojem eskalace je nyní EU a i na to musíme být připraveni.

Zelenského likvidace a nedůvěra k USA

Taťjana Laďjaeva): Přečtu ještě několik komentářů Dmitrije Peskova, tiskového tajemníka ruského prezidenta: Zelenského slova v Bílém domě opět ukázala, že Putin měl pravdu a že otevřenost Moskvy k řešení konfliktu je brzděna neochotou Kyjeva; mezi Putinem a Trumpem nedošlo k žádným kontaktům, které by měly být zveřejněny; Rusko a USA pokračují v dialogu o normalizaci vztahů a Rusko pokračuje ve speciální vojenské operaci k dosažení svých cílů. Do studia nám (nepodepsaně) napsali: „Neexistuje po londýnském summitu okno pro fyzickou likvidaci Zelenského? Pokud se tento týden objeví v ruském nebo americkém vězení, bylo by to naprosto logické“.

Alexandr Dugin: Uvidíme, ale není to v mé kompetenci. Ve skutečnosti už Zelenskij není loutkou USA, ale součástí liberální globální internacionály, jednou z hlav této hydry. Nejsem si jistý, že když usekneme jen jednu hlavu, celá ta bestie se najednou rozpadne. Je tu větší problém. Zdá se mi, že k tomuto problému musíme přistupovat ve větším měřítku a rozhodnutí o tom, co s ním udělat, by měly učinit příslušné struktury. Jsou tu odborníci, filozofové, politici.

Taťjana Laďjaeva: Hodně se komentuje to, že se v Evropě všichni prostě převlékají. Ale mně se zdá, že ne všichni, protože mluvíme o tom, že tam není konsenzus. Náš pravidelný posluchač Alexandr z Belgorodu Američanům nadále nevěří. Říká: „Jsou Američané mírumilovní a spravedliví? Promiňte, ale kdo je hlavním sponzorem a strůjcem všech těch nehorázností na našich hranicích? Myslím, že se s nimi nedá jednat. Nebo snad ano?“

Alexandr Dugin: Víte, tato nedůvěra je naprosto racionální, protože vychází z pozorování toho, co se stalo v historii. Už více než 70 let, vlastně 80 let, od konce druhé světové války, jsme ve stavu přímé konfrontace s Amerikou a samozřejmě to všechno neskončí v jednom okamžiku. V naší situaci je Trump racionální linií a linie konfrontace s námi ze strany liberální internacionály, která byla vyhnána z Bílého domu, je iracionální politikou. To je však třeba také uznat.

Zároveň nikdo nevyzývá k tomu, aby něčemu věřil. Člověk by měl věřit sám v sebe, měl by věřit v Boha a měl by věřit ve svou zemi a svůj národ. A Peskov samozřejmě správně řekl, že cíle SVO zůstávají stejné: denacifikace a demilitarizace Ukrajiny. A to je možné jen tehdy, když nepříteli způsobíme drtivou porážku. A v Trumpa není vůbec třeba věřit. Zároveň je ovšem absurdní nevšímat si všech změn, nepřipouštět si je a neanalyzovat je, protože jsou velmi hluboké a odehrávají se nám před očima.

Alexandr Gelejevič DuginČesky (*1962) je ruský politik, publicista, politolog, sociolog, filosof, bývalý profesor Lomonosovy univerzity v Moskvě a ideolog tzv. eurasijského hnutí, jednen z nejznámějších myslitelů postsovětského Ruska, jehož díla vyvolala značný ohlas v jeho vlasti i v zahraničíČesky. V 80. letech byl antikomunistickým disidentem, dnes je na sankčních seznamech EU, Spojených států, Kanady a řady dalších zemí. Jeho ​​názory jsou často hodnoceny jako fašistické. Sám tato obvinění vždy popíral a počítal se ke své „čtvrté politické teorii“, která by podle něj měla být dalším krokem ve vývoji politiky po prvních třech: liberalismu, socialismu a fašismu. Duginovy ​​politické aktivity jsou zaměřeny na vytvoření euroasijské supervelmoci prostřednictvím integrace Ruska s bývalými sovětskými republikami do nové Euroasijské unie (EAU). Je autorem dlouhé řady publikací překládaných do řady světových jazyků, poslední český překlad Čtvrtá politická teorie (2020, poslední ruské vydání Четвертый путь. Введение в Четвертую Политическую ТеориюČesky, 2024).