Okupační mocnost nemá právo na sebeobranu proti okupovanému

Jacques Baud (2022)

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF): Nemohl Mossad předvídat útok 7. října?

Jacques Baud:
Za prvé, Mossad za to není zodpovědný. Termín „Mossad“ používáme pro označení izraelských tajných služeb. To není správné. V Izraeli existuje několik zpravodajských služeb a Mossad nestojí v čele problému Gazy. Úkoly Mosadu jsou srovnatelné s úkoly CIA v USA: tajné operace a zahraniční zpravodajství. Z hlediska zpravodajství spadá Gaza do kompetence vojenského zpravodajství. Patří sem především AMAN a zpravodajské jednotky pod velením Jihoizraelského vojenského velitelství (DAROM), jakož i jednotky Divize Gaza, útvaru odpovědného za monitorování situace v Gaze.

Do této jednotky patří také prvky elektronického průzkumu (SIGINT) základny Urim, která se nachází 17 kilometrů od hranic s Gazou. Jedná se o jednu z největších stanic elektronického zpravodajství na světě. Provozuje ji jednotka AMAN 8200. K monitorování Gazy používá mimo jiné špionážní balóny. Tyto balóny nemají nic společného s čínskými meteorologickými balóny, které NZZ poněkud dětinsky zaměňuje za špionážní balóny.

S takovým průzkumným aparátem se zdá neuvěřitelné, že Izraelci nemohli operaci ze 7. října předvídat.

Pravděpodobně je třeba se na tuto operaci dívat v souvislostech. Naše média nikdy neinformují o napětí, které v Palestině panuje. Od začátku roku však v Palestině panuje četné a intenzivní napětí. Světový potravinový program OSN i Katar financování pásma Gazy omezily, což vedlo k sociálnímu napětí. Na Západním břehu se velmi násilně rozšířily osady, a přestože jsou nelegální, mezinárodní společenství neudělalo vůbec nic, aby je zastavilo. V Jeruzalémě vyvolává plánovaná výstavba třetího Šalamounova chrámu nepokoje ultraortodoxních a ultrapravicových aktivistů v mešitě Esplanade. Egypt a izraelské tajné služby věděly, že situace je výbušná.

To vše nestačí k tomu, aby se dala předvídat operace, jako je Al-Aksá Flood. Může to přivodit mimořádná opatření na úrovni řízení, ale neumožňuje to žádná operativní opatření. Kromě toho je možné, že při takovém množství ohnisek všude možně se signály poukazující na operaci „ztratily“ v souhrnu informací, které se dostaly ke službám.

Nelze však vyloučit, že varování byla záměrně ignorována s cílem vyvolat krizi, která by Netanjahuovi umožnila znovu získat kontrolu nad situací po měsících protestů proti jeho justičním reformám. Je to možnost, která však v této fázi zůstává spekulativní.

Proč Izrael nezachytil rakety Hamásu pomocí systému Iron Dome?

V říjnu se stalo, že Palestinci vypálili více raket, než Izrael dokázal sestřelit. Technicky řečeno, izraelský systém přesytili. K sestřelům tedy došlo, ale většina palestinských raket mohla proletět bez překážek.

Palestinské rakety mají poměrně skromné výbušné nálože a čísla ukazují, že jejich smrtelnost je velmi nízká. Ve skutečnosti jsou spíše používány k demonstraci vůle k odporu.

Může Izrael vést sebeobrannou válku proti území, které okupuje?

Především je třeba připomenout, že Izrael je oficiálně okupační mocností a jeho přítomnost na palestinských územích je podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 (1967)Česky nezákonná. Odpor proti okupaci je tudíž legální. Rezoluce Valného shromáždění 45/130 (1990) dává Palestincům právo klást odpor „všemi prostředky, které mají k dispozici, včetně ozbrojeného boje“.

Právě z tohoto důvodu Rusko před svou intervencí na Ukrajině 21. února uznalo nezávislost donbaských republik. To těmto dvěma republikám umožnilo požádat Rusko o pomoc při vedení obranné války podle článku 51 Charty proti začínající ukrajinské ofenzívě. Tento mechanismus jsem popsal ve svých knihách o ukrajinském konfliktu a ve vašich novinách.

Pokud by – paradoxně – Izrael uznal existenci palestinského státu, mohl by proti němu obrannou válku vést. Izrael však má mezinárodně uznaný status okupační mocnosti a jako takové je jeho povinností palestinské obyvatelstvo chránit, nikoliv ničit.

Je načasování útoku záměrným narušením opatrného sbližování mezi Izraelem a arabskými státy?

Ne, to si nemyslím. Je to spíše důsledek situace, kterou Izrael na svém území již nedokáže kontrolovat.

Hovoří se o 10 000 mrtvých civilistů v Gaze, z toho asi polovina dětí. Je to reálné číslo?

Údaje pocházejí z ministerstva zdravotnictví v Gaze. Nejsou tedy o nic více či méně spolehlivá než údaje uváděné Izraelem. Na rozdíl od Izraele, který dosud neodtajnil všechna jména svých obětí, však palestinské oběti mají jméno a pevnou identitu. To nasvědčuje, že palestinské údaje jsou věrohodné.

Je pozoruhodné, že Izrael zabil za jeden měsícČesky více civilistů než Rusové a Ukrajinci dohromady za více než 20 měsíců (podle posledního sčítání OSNČesky).

To ukazuje na brutalitu izraelské reakce. Dovolte mi připomenout, že podle mezinárodního humanitárního práva musí použití zbraní v boji podléhat třem zásadám:

• – Rozlišování mezi civilisty a vojáky (musíte mít možnost vybrat si vojenský cíl, jinak nestřílíte);
• – přiměřenost (musí být použita přiměřená reakce na útok. Například likvidace vůdce Hamásu leteckou bombou nebo raketou není přiměřená); a fortiori, použití jaderné bomby proti pásmu Gazy, které navrhl izraelský ministr, tuto zásadu porušujeČesky.
• – Zásada předběžné opatrnosti (pokud hrozí riziko zabití nevinných lidí, nestřílejte).

Izrael tyto zásady neuplatňuje. Například likvidace Saláha Šahády 23. července 2002 pomocí 1000kg bomby svržené letounem F-16 měla za následek 14 mrtvých (včetně několika dětí) a 150 zraněných, zatímco likvidace šejka Ahmeda Jásina 22. března 2004 salvou raket Hellfire měla za následek smrt tuctu nevinných civilistů. Žádná západní země proti této nepřiměřené akci, o níž věděla, že bude mít za následek značné vedlejší ztráty, neprotestovala.

Všimněte si, že se nekonaly žádné mezinárodní protesty. V červenci 2014 prezident François Hollande dokonce vybídl Benjamina Netanjahua, aby „přijal veškerá opatření na ochranu svého obyvatelstva“, když začala operace Ochranné ostří, při níž bylo zabito více než 2 200 Palestinců, včetně více než 500 dětíČesky. Vládnou nám fanatičtí hlupáci, protože izraelská vláda má sice právo – a povinnost – chránit své obyvatelstvo, ale metody a opatření k tomu nejsou neomezené a musí být v souladu s mezinárodním humanitárním právem nebo válečným právem.

V případě současné operace v Gaze, jak informoval britský list The Telegraph, Izraelci prohlásili, že neprovádějí přesnou palbu, ale palbu ničivouČesky. Situace je tedy jasná: v boji v hustě obydlené oblasti izraelská akce porušuje válečné zákony.

Izraelci vždy považovali Palestince za méněcenný národ. Jak říká izraelský ministr obrany, jsou to „lidská zvířataČesky„!

Mimochodem, v roce 2014 se obyvatelé Sderotu šli dívat na izraelské ostřelování Gazy a explozím tleskaliČesky. Ti, kdo se radují z neštěstí druhých, si nezaslouží žádné ohledy.

Chce Izrael stále dvoustátní řešení?

Izrael nikdy nechtěl dvoustátní řešení. Z tohoto důvodu nedodržuje rezoluce OSN, zejména rezoluci č. 181 z listopadu 1947, která stanovila vytvoření židovského a arabského státu. Všimněte si, že Izrael a jeho západní spojenci udělali v posledních 75 letech vše pro to, aby tato rezoluce nebyla realizována. Fakticky nebyla realizována ani jediný den. Den před hlasováním ve Valném shromáždění OSN předala CIA americkému prezidentovi Trumanovi tajnou zprávu. V ní se uvádělo:

Z dlouhodobého hlediska nebude žádný sionista v Palestině spokojen s územním uspořádáním plánu rozdělení. I ti nejkonzervativnější sionisté si budou chtít ponechat celý Negev, západní část Galileje, město Jeruzalém a nakonec celou Palestinu. Extremisté budou požadovat nejen celou Palestinu, ale budou chtít i Transjordánsko […].

V chaosu, který bude následovat po uskutečnění rozdělení, se fanatičtí Arabové jistě dopustí zvěrstev; tyto činy budou široce medializovány a židovskou propagandou příslušně zveličovány. Arabové budou bez ohledu na skutečné okolnosti obviňováni z toho, že jsou agresoryČesky.

O dvacet let později, v listopadu 1967, prohlásil generál de Gaulle na tiskové konferenci:

Izrael zaútočil a dosáhl cílů, kterých chtěl dosáhnout v šestidenní bitvě. Nyní na dobytých územích organizuje okupaci, která se neobejde bez útlaku, represí a vyhánění, a když se proti ní objeví odpor, bude jej nazývat terorismemČesky.

V šedesátých letech jsme situaci vnímali objektivněji než dnes. Uvědomujeme si však také, že antisemitských činů bylo tehdy mnohem méně. To ukazuje to, co jsem vysvětlil již před dvaceti lety ve své knize o asymetrickém vedení války: antisemitismus nevyvolávají ani tak akce Izraele, jako spíše skutečnost, že je páchá beztrestně. Chceme-li antisemitismus omezit, musíme s Izraelem zacházet jako s jakoukoli jinou zemí a nedovolit mu mezinárodní právo nerespektovatČesky.

Kde vidíte řešení konfliktu?

Domnívám se, že tento konflikt nebude mít vojenské řešení, protože „Globální Jih“ již diktát západních zemí nepřijímá. Navíc beztrestnost Izraele, který nerespektuje mezinárodní právo, má katastrofální důsledky a je třeba najít řešení. Dále připomínám, že projekt třetího Šalamounova chrámu, který by znamenal zničení třetího svatého místa islámu na Haram aš-Šarífu, by mohl vyvolat skutečnou válku, která by zmobilizovala celý muslimský svět a kde není jisté, že by Izrael zůstal nedotčen.

Musíme se proto obrátit k politickému řešení založenému na dodržování rezolucí OSN od roku 1967. To navrhly 11. listopadu 2023 arabské země, které se sešly v Rijádu. Zprostředkování a řešení by již nemělo být v rukou Američanů, ale mezinárodního společenství a OSN. Musíme však zůstat realisté. Právě zde začínají potíže, protože by to Izrael donutilo zvrátit stažení osad na okupovaných územích a všechna jeho porušení mezinárodního práva …

V krátkodobém horizontu se prý v Káhiře sešli agenti izraelského Mossadu a Hamásu, aby projednali podmínky příměří. Těžko to potvrdit, ale není to příliš překvapivé, protože v tomto konfliktu, na rozdíl od toho, co uvádějí naše média, byly tajné služby docela nápomocné při projednávání pokusů o mír, které pak politici odmítli …

Obávám se, že vzhledem k rozjitřené atmosféře je pravděpodobnost, že Izrael bude zničen, větší než pravděpodobnost, že na okupovaných územích ustoupí …

Pane Baude, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser

Zpět na obsah

Izraelci a Palestinci potřebují životaschopné řešení

Míru lze dosáhnout pouze na základě mezinárodního práva

Prof. Dr. Alfred de Zayas

Rozhovor s Prof. Dr. iur. et phil. Alfredem de Zayasem, odborníkem na mezinárodní právo a bývalým držitelem mandátu OSN

Zeitgeschehen Im Fokus (ZIF)
Jak hodnotit palestinský útok na Izrael z hlediska mezinárodního práva?

Prof. Dr. Alfred de Zayas
Především je třeba zcela jasně říci, že každá oběť této války je příliš mnoho a je třeba jí litovat – každého obětovaného života, každého zranění a zmrzačení – a to jak ztrát, které utrpěli Izraelci, tak Palestinci: Turisté, děti, staří lidé. Existuje jedna priorita: USA musí udělat vše, co je v jejich silách, aby zprostředkovaly příměří a umožnily spravedlivý mír.

V podstatě jde o dlouhodobý, nevyřešený konflikt: boj Palestinců za sebeurčení a za osvobození od nelidských životních podmínek a útlaku. Tento konflikt trvá již více než půl století. Palestinci – a to nezávisle na Hamásu – chtějí vlastní stát v zaručených hranicích. Kdyby Hamás podnikl pouze akci proti izraelské armádě, bylo by možné ji legitimizovat jako boj proti útlaku. To by bylo v souladu s Chartou OSN. Ale cílené zabíjení civilistů je válečným zločinem, teroristickým činem, a nelze ho ničím ospravedlnit, ani kdyby stejným způsobem jednala druhá strana. Zabránit zabíjení nevinných lidí ve válce je téměř nemožné. Proto je válka v podstatě neospravedlnitelná a konflikty je vždy třeba řešit mírovými prostředky. Pokud je však zřejmé, že v důsledku válečných akcí zemřelo několik stovek nebo dokonce tisíců civilistů na obou stranách, je třeba to také důrazně odsoudit. Hlavním úkolem OSN je takovým konfliktům předcházet a zajistit, aby byly dodržovány pevné dohody, jako jsou dohody z OslaČesky. Nedodržování dohod, jako jsou dohody z Osla I a II nebo z Minsku, nevyhnutelně vede k násilí.

ZIF: Jak bylo právo Palestinců na sebeurčení legitimizováno mezinárodním právem?

Právo Palestinců na sebeurčení bylo potvrzeno v několika rezolucích Rady bezpečnosti, Valného shromáždění a Rady pro lidská práva. Dokonce ani stanovisko Mezinárodního soudního dvoraČesky z 9. července 2004, které dokumentuje porušování mezinárodního práva ze strany izraelského státu vůči Palestincům a potvrzuje právo na sebeurčení, nebylo Izraelem provedeno v jediném bodě. Práva Palestinců jsou pouze na papíře, protože Palestinci jsou velmi daleko od toho, aby měli vlastní stát, velmi daleko od realizace svého práva na sebeurčení.

ZIF: Proč zde nedochází k žádnému pokroku?

Jedná se o naprosté selhání světa nebo OSN, které včas nepřijalo preventivní opatření v souladu s Chartou OSN. Rezoluce, které nejsou dodržovány, ničí naději lidí a důvěryhodnost organizace. Stovky rezolucí zůstaly bez následků. Například Valné shromáždění OSN přijalo řadu rezolucí, jako jsou 194 (III), 67/19, 75/22, 76/10, 77/25 o mírovém řešení palestinských problémů, které jsou platné pro každý stát, ale které nebyly provedeny. Mírové uspořádání světa by rovněž vyžadovalo provádění rezoluce 2625, která uvádí:

Každý stát má povinnost zdržet se jakéhokoli použití síly, které zbavuje národy […] jejich práva na sebeurčení, svobodu a nezávislost. Tyto národy mají při svém jednání a při odporu proti takovým silovým opatřením ve snaze uplatnit své právo na sebeurčení právo hledat a přijímat pomoc v souladu s cíli a zásadami Charty.

V tomto smyslu také článek 7 rezoluce Valného shromáždění 3314, Deklarace OSN o „agresi“, stanoví:.

Tato definice, a zejména její článek 3, se v žádném případě nemůže dotknout práva na sebeurčení, svobodu a nezávislost, jak vyplývá z Charty, národů zbavených těchto práv násilím a uvedených v Deklaraci o zásadách mezinárodního práva týkajících se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy v souladu s Chartou OSN, a zejména národů pod koloniálním nebo rasistickým režimem nebo jinými formami cizí nadvlády; ani právo těchto národů bojovat a hledat a získávat podporu pro tento cíl v souladu se zásadami Charty a v souladu s uvedenou deklarací.

Jinými slovy, existuje právo na odpor uznané OSN, právo bojovat za uskutečnění práva na sebeurčení. Bohužel jde o tisíce nevinných obětí, které neměly trpět ani umírat na žádné ze stran. Pokud někdo odsuzuje akce Hamásu jako terorismus, musí přesto při reakci dodržovat pravidla mezinárodního práva a mezinárodního humanitárního práva, jinak dochází k válečným zločinům na obou stranách. Bombardování nemocnic, jako je tomu v případě masivních náletů izraelského letectva na Gazu, je v rozporu s mezinárodním humanitárním právem. Počet postižených zdravotnických zařízení je zde obrovský: Tlaleng Mofokeng, zvláštní zpravodaj OSN pro právo na zdraví, hovořil o 48 zařízeních, která byla v Gaze zasažena bombami nebo raketami. Pokud je jednání Hamásu označováno za terorismus, jak bychom měli nazvat bombardování civilního obyvatelstva a zdravotnických zařízení v Gaze? Nemáme snad co do činění se státním terorismem, s kolektivním trestem mimo jakýkoli smysl pro právní stát, mimo milosrdenství a lidskost? Všechny agentury OSN proti útoku na nemocnici Al-Ahlí důrazně protestovalyČesky. Hrozné, ale není to poprvé. Stejně tomu bylo i během předchozích válek proti Gaze, například v roce 2014Česky. Je třeba hledat modus vivendi – v dobré víře a se solidaritou všech států světa. Pro Izraelce i Palestince je třeba najít schůdné řešení. To se odkládá již desítky let.

ZIF: Co říká Charta OSN o použití síly?

Článek 2 odst. 4 Charty OSN zakazuje použití síly, ale zakazuje také hrozbu silou a provokace.

Články 1 a 55 Charty OSN a článek 1 Paktu o občanských a politických právech stanoví právo na sebeurčení pro všechny lidi. Článek 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech uvádí

(1) Všechny národy mají právo na sebeurčení. Na základě tohoto práva si svobodně určují svůj politický status a svobodně organizují svůj hospodářský, sociální a kulturní rozvoj.

(2) Všechny národy mohou svobodně nakládat se svým přírodním bohatstvím a zdroji pro své vlastní účely, aniž jsou dotčeny závazky vyplývající z mezinárodní hospodářské spolupráce založené na vzájemném prospěchu a z mezinárodního práva. V žádném případě nesmí být národ zbaven svých vlastních prostředků k obživě.

(3) Smluvní státy, včetně států odpovědných za správu nesamosprávných území a svěřenských území, podporují uskutečňování práva na sebeurčení a respektují toto právo v souladu s ustanoveními Charty Organizace spojených národů.

Ustanovení čl. 2 odst. 4 rovněž zakazuje jakékoli použití síly, které porušuje zásady Charty OSN. To zahrnuje opatření, jako jsou blokády, jednostranná donucovací opatření – falešně nazývaná sankce, ačkoli takto mohou být označeny pouze sankce OSN – záměrné vyhladovění obyvatelstva, kolektivní tresty, svévolné zatýkání, zadržování na dobu neurčitou atd. To vše představuje nezákonné použití síly.

ZIF: Neočekává se poradní stanovisko Mezinárodního soudního dvora?

Ano, pokud je k dispozici, mělo by to být důležité. Jde o „právní důsledkyČesky vyplývající z politiky a praxe Izraele na okupovaném palestinském území, včetně východního Jeruzaléma“.

Na žádost Valného shromáždění OSN Mezinárodní soudní dvůr v současné době zkoumá následující otázky:

• Část II (A) 1- Izraelské osady
• Část II (A) 2 – Životní podmínky palestinského lidu
• Část II (A) 3 – Palestinské děti a ženy
• Část II (A) 4 – Trvalá svrchovanost nad přírodními a národními zdroji
• Část II (A) 5 – Právo na sebeurčení
• Část II (A) 8 – Zvláštní výbor pro vyšetřování izraelských praktik, které se dotýkají lidských práv palestinského lidu
• Část II (A) 9 – Agentura OSN pro pomoc a práci v Palestině na Blízkém východě (UNRWA)

Stanovisko Mezinárodního soudního dvora bude rozhodující pro mírové řešení konfliktu.

Neměly by být opomenuty ani zprávy komise Rady pro lidská práva k otázce apartheidu v Izraeli/Palestině. Předsedkyní této komise je bývalá vysoká komisařka pro lidská práva Navi Pillayová.

ZIF: Myslíte si, že eskalaci desítky let trvajícího konfliktu bylo možné zabránit dříve?

Kdyby se dodržovaly rezoluce Rady bezpečnosti, jako je rezoluce 242Česky z 22. listopadu 1967, a stovky rezolucí Valného shromáždění a Rady pro lidská práva, nedošlo by k této tragédii.

Americký prezident Jimmy Carter se pokusil o zahájení sbližování mezi Izraelem a Palestinou. Prezident Bill Clinton také zprostředkoval dohody z OslaČesky. Realizace mírového programu z Osla mohla situaci přinejmenším stabilizovat. Radikální izraelský nacionalista však zavraždil izraelského premiéra Jicchaka Rabina a každá izraelská vláda po Rabinovi – ať už Ariel Šaron, Benjamin Netanjahu nebo Naftali Bennett – torpédovala jakoukoli možnost sblížení. A to se souhlasem Washingtonu a Evropské unie.

Od roku 2007 Izrael uvalil na Gazu blokádu, která porušuje mezinárodní právo, a je tudíž nezákonná. To ochromilo palestinskou ekonomiku a způsobilo humanitární krizi, kterou svět odmítá uznat. Gaza se podobá obrovskému vězení, v němž lidé trpí hladem a nedostatkem lékařské péče nebo dokonce umírají.

ZIF: Z různých mezinárodních kruhů se ozývají hlasy, že původem tohoto dlouhého konfliktu je skutečnost, že Palestinci stále nemají svůj stát. Lze s touto tezí souhlasit?

Ano, ale proč nemají stát? Protože svět toleruje, že Izrael stále více rozšiřuje své území na úkor Palestinců. Stačí se podívat na mapu Palestiny a Gazy – 1947, 1967, 2023. Poté, co Valné shromáždění OSN v roce 1947 stanovilo rozdělení území a vznikl izraelský stát, docházelo k dalšímu rozšiřování území, které bylo zastaveno až v roce 1967 rezolucí Rady bezpečnosti OSN č. 242. V této souvislosti je třeba připomenout, že Palestina se v roce 1947 stala součástí izraelského státu. Izrael ji však nedodržel a o 56 let později je Palestina stále okupována Izraelem a krádeže půdy pokračují.

ZIF: Hovoří se o takzvaném „řešení dvou států“ – Izraele a Palestiny. Není to však podvod? Je palestinský stát za dnešních podmínek vůbec myslitelný?

Existují čtyři kategorie, aby stát mohl fungovat a byl jako takový uznán. Úmluva z Montevidea z 26. prosince 1933 je vyjmenovává: Obyvatelstvo, vláda, území a schopnost navazovat vztahy s jinými státy. Je tam všechno – kromě území. Palestinský stát nebude existovat, pokud Izrael nevrátí okupovanou zemi. Často se používá slogan „Země za mír“, ale zdá se, že Izrael nemá zájem vrátit Palestincům půdu. USA povolují pokračující vyvlastňování půdy a Evropané vykřikují pokrytecká heslaČesky. Palestina není se svým současným územím ekonomicky životaschopná.

ZIF: Co říkají na mír v Palestině/Izraeli další mezinárodně uznávané osobnosti?

Profesor Richard FalkČesky, sám židovského vyznání, napsal mnoho knih a jeho postoj se vždy vyznačuje etikou a spravedlností pro všechnyČesky. Jako zpravodaj byl odvážný a byl za to systematicky hanoben. Stejně jako Noam Chomsky a Virginia Tilleyová chce Falk trvalé řešení pro Izrael, Palestinu a celý svět. Washington, Brusel a Tel Aviv si to však zjevně nepřejí. Podobně argumentuje i profesor Norman Finkelstein, syn přeživších holocaust a autor knihy GAZA (University of California Press, 2018).

ZIF: Může být bombardování pásma Gazy ospravedlnitelné podle mezinárodního práva, jak oznámil Netanjahu?

Netanjahuovy argumenty slouží k demonstraci domácí politické moci a jsou nehumánní a v rozporu s mezinárodním právem.
Nikdy nemůžete ospravedlnit kolektivní trestání národa, nemůžete ospravedlnit vyhnání milionu Palestinců.
Mezinárodní humanitární právo a Haagská a Ženevská úmluva stanoví dvě hlavní normy: zásadu rozlišování a zásadu proporcionality, tj. zákaz útoků proti civilnímu obyvatelstvu a požadavek přiměřenosti. Obě tyto zásady Netanjahu záměrně porušuje. K tomu se přidává používání zakázaných zbraní, jako je bílý fosfor.

Jedná se o zločin proti lidskosti ve smyslu norimberského rozsudku z roku 1946 a také ve smyslu článku 7 Římského statutu.

ZIF: Takové případy se v historii vyskytovaly vždy…

Bohužel ano. V minulosti mocné armády až příliš často prováděly orgie násilí vůči civilnímu obyvatelstvu, které se někdy snažily ospravedlnit jako trest nebo „pomstu“. Vezměme si například povstání Židů ve varšavském ghettu v květnu 1943. Odpor Židů proti blokádě a dalším nacistickým zločinům byl pochopitelný a nepochybně legitimní. Zničení varšavského ghetta nacisty bylo v Norimberku právem odsouzeno jako zločin proti lidskosti.

ZIF: Vidíte řešení konfliktu, který doutná již více než půl století?

Ano, rezoluce OSN o Palestině musí být naplněny. Ale USA, Velká Británie, EU a Izrael to zřejmě nechtějí udělat, jinak by se úsilí ubíralo jiným směrem.

Možná by se měla ozvat „globální většina“ v Latinské Americe, Africe a Asii a požadovat ukončení nepřátelství a mír nebo zprostředkování míru, aby skončilo krveprolití na obou stranách a nemuseli umírat další lidé. Je skandální, že USA, Velká Británie, Francie a Japonsko hlasovaly 16. října proti rezoluciČesky Rady bezpečnosti, která by zavedla příměří.

ZIF: Který stát nebo skupina států by zde mohla zasáhnout jako prostředník?

Švýcarsko svým chováním ztratilo důvěryhodnost jako prostředník. Do značné míry se ztotožnilo se zájmy Washingtonu a Bruselu a již dávno přestalo být „čestným zprostředkovatelem“. Švýcarská neutralita byla obětována lacinému oportunismu – ostudnému a hloupému zároveň. Evropa ani USA nemohou vystupovat jako prostředníci, protože jsou zcela na straně Izraele a nesou společnou odpovědnost za masivní porušování lidských práv Palestinců ze strany Izraele. Západ jako morální autorita selhal. Místo toho, aby Izrael přesvědčil, aby své chování zmírnil, podporoval nebo mlčky akceptoval jeho jednání proti Palestincům.

Jako prostředníka bych navrhoval stát z regionu, například Egypt, Jordánsko, Spojené arabské emiráty, Tunisko, možná i Alžírsko. Možná by novými myšlenkami a pohledy mohl přispět i nezúčastněný asijský stát, například Indie nebo Čína.

Profesore de Zayasi, děkuji vám za rozhovor.

Rozhovor vedl Thomas Kaiser
Zpět na obsah