Romantická hrdinka Darja Trepovová

Jednou z hrdinek sociálních sítí je už od dubna šestadvacetiletá Darja Trepovová.

O podezřelé z atentátu na vojenského blogera Vladlena Tatarského se na Yandexu a z dalších internetových zdrojů dozvídáme, že je radikální feministka, mírová aktivistka, ekoaktivistka nebo též aktivní podporovatelka Navalného. Figurovala v těchto kruzích jako Dáša Tykovka. Ve styku s Tatarským vystupovala zase pod jménem Nasťa. A přezdívku na sociálních sítích má Ofélie. V posledních příspěvcích psala, že hodlá ukončit svůj život. Je rovněž modelka, osoba otevřeně bisexuální a přísná veganka. Dnes se na ni sbírají peníze, aby při pobytu ve vazbě a ve vězení měla zajištěnu veganskou stravu. V příspěvcích o ní padají často slova čistá duše, Krásná Darja.

Sympatie vzbuzuje i devětadvacetiletý Alexandr Permjakov, který se pokusil zabít spisovatele Zachara Prilepina. O něm se ví méně, ale v patnácti byl například odsouzen za loupežné přepadení na čtyři roky. Vyrůstal v domově pro siroty. Mladí lidé píší, jak těžký je jeho osud. Dívky jsou okouzleny, jak je milý.

Ale přehoďme výhybku hned na sousední kolej. Několikrát jsme zaregistrovali sdělení, že propagandisté musí počítat s tím, co se stalo Darji Duginové. Ale není to pravda. Třeba Václav Moravec se bát nemusí. Nikoho by jistě nenapadlo tohoto krále české propagandy jakkoli likvidovat. Správné by bylo tedy říci, že musí jít o ruského propagandistu. Zatímco dříve bylo slovo chápáno neutrálně, dnes má na Západě hanlivý význam. V současnosti je možná nejvíc nadužívaným a je tak nazýván často ten, kdo prostě hlásá jiné názory, než jsou v západním světě vládnoucí. Ono docela stačí být nazván propagandistou a ideologem ruského světa a jste v nebezpečí, že vyletíte do povětří. V tomto nebezpečí se nacházejí například rodiče Darji Duginové filozofové Alexandr Dugin a Natalia Melenťjevová anebo režiséři Karen Šachnazarov a Nikita Michalkov, vyjadřující (ve své vlastní zemi) postoje, které nejsou v souladu s požadavky amerického hegemona.

Není třeba dodávat, že ti, co atentáty chválí a doprovází výkřiky radosti, otevírají nebo spolu otevírají dveře stupňujícímu se teroru… A pokud jde ještě o Trepovovou, překonává svojí vykořeněností i postavy z Dostojevského Běsů, odkud jako by přišla. Její výše uvedená charakteristika na internetu je tak mnohoříkající, že ani tady není co dodávat – a zřejmě ani o čem diskutovat. Nebo je třeba diskutovat a právě s těmi, kteří nad atentáty radostí křepčí? Co o tom soudí třeba pastor a publicista Dan Drápal, který na těchto stránkách diskutuje s Markem Řezankou? Jaký on zaujímá postoj k těm, co atentáty podporují? A pana Drápala tímto po patnácti letech zdravím. V časopise Konec konců, který jsme tehdy vydávali, měl rubriku Drápkem zaklesnut. Ale přiřadil se k nám v době, kdy časopis pomalu končil, takže se rubrika nestačila už vyprofilovat.