• Úvodník Strategic Culture Foundation: 2023-rok-kdy svet uviděl amerického císaře nahého … a groteskního
• Kelley Beaucar Vlahos: Největší neúspěchy zahraniční politiky v roce 2023
• Patrick Lawrence: Zmatek, který v roce 2023 nadělali

2023 – rok, kdy svět uviděl amerického císaře nahého

Vidět nahou pravdu je obvykle prvním krokem k tomu, abychom si mohli uvědomit pravdu o kráse a slušnosti. Můžeme doufat, že svět tento první krok dělá.

Americký prezident Joe Biden rád mluví o „bodech zlomu“, když přednáší o světových záležitostech a údajné nadřazenosti Spojených států. Letošní rok je skutečně bodem zlomu.

Byl to rok, kdy celý svět spatřil skutečně ohavnou a zločinnou povahu americké moci.

Podněcování marného konfliktu na Ukrajině a odporné vraždění v Gaze ze strany Washingtonu je pro celý svět výstražným signálem. Spojené státy stojí v obnažené a groteskní pozici hlavního šiřitele války. O tom nemůže být pochyb. Pro mnohé je to šokující, skandální a děsivé.

Tragické je, že se zdá, že pro celý svět je každý konec roku příležitostí být svědkem konfliktů, válek a utrpení za uplynulých 12 měsíců a naříkat nad nimi. Příčiny válek a utrpení jsou často zdánlivě nepochopitelné.

Letošní rok se však zdá být výjimečný. Rok končí strašlivým masakrem v Gaze, který nemá obdoby a který má na svědomí Izrael s plnou podporou Spojených států. Rozsah záměrného masového zabíjení v Gaze z něj činí genocidu. Skutečnost, že k této ohavnosti dochází v době Vánoc, kdy má svět oslavovat božské narození Ježíše Krista – Knížete míru – právě na místě, kde se před zhruba 2 000 lety narodil, činí tuto ohavnost ještě profánnější a zatracenější.

Obzvláště ubohé je, že k ohavnému usmrcování dětí dochází před zraky celého světa. Neexistuje žádná lítost ani přetvářka. Je to naprostá promyšlená vražda prováděná s krutostí a odpornou beztrestností.

Prakticky celý svět je zděšen ničivým, neúprosným násilím a absolutním porušováním mezinárodního práva. Řeznictví izraelského režimu nelze v žádném případě racionalizovat předchozím útokem palestinských ozbrojenců na Izrael ze 7. října. Toto zabíjení ze strany Hamásu bylo cynicky využito jako záminka pro následné a pokračující vyhlazování palestinských civilistů.

K této genocidě by nemohlo dojít bez rozhodující podpory izraelského režimu ze strany Spojených států. Washington finančně, vojensky a diplomaticky sponzoruje hrůzy v Gaze i na okupovaném Západním břehu Jordánu.

Tento týden Spojené státy opět bránily výzvám OSN k příměří a naléhavým dodávkám humanitární pomoci pro více než dva miliony lidí. Světový potravinový program vyhlásil v pobřežní enklávě po více než 70 dnech bombardování a blokády izraelským režimem katastrofální hladomor. Více než 20 000 lidí – převážně žen a dětí – bylo zabito a dalších až 7 000 se pohřešuje a pravděpodobně zemřelo. Podle pozorovatelů OSN, kteří dohlížejí na dodržování práv, provádějí izraelské jednotky hromadné popravy vyděšených a traumatizovaných lidských bytostí.

Spojené státy vyzbrojují Izrael do posledního dechu a umožňují mu to. Americký prezident Joe Biden se důrazně odmítl připojit k mezinárodním požadavkům na příměří. Organizace spojených národů se drtivou většinou vyslovila pro zastavení násilí. Washington opakovaně odmítl prosby světa, protože Bidenova administrativa obscénně posiluje izraelské lži a překrucování. „Neochvějná, neotřesitelná podpora“ – tak se Bílý dům arogantně chlubí, aniž by se alespoň trochu styděl, že se sám obviňuje.

Do Izraele byly dopraveny desítky tisíc tun munice k „nerozlišujícímu bombardování“ (Bidenovo vlastní přiznání). Na uprchlické tábory a nemocnice byly záměrně shazovány jednotunové bomby typu bunker-buster. A Pentagon přesto bezostyšně odmítá stanovit pro použití své munice jakékoli červené linie.

Tato genocida má na spoušti izraelské prsty, ale v konečném důsledku je to genocida sponzorovaná Američany. Na základě norimberských zásad by Joe Biden i Benjamin Netanjahu měli sedět na lavici obžalovaných spolu s Antony Blinkenem, Jakem Sullivanem, Lloydem Austinem a jejich protějšky v Tel Avivu.

Pokud dříve existovaly mezinárodní pochybnosti o systematické zločinnosti Washingtonu, nyní to ví s jistotou celý svět.

Je příznačné, že i američtí občané jsou znechuceni barbarstvím a skutečností, že jejich vláda je spoluviníkem historického zločinu proti lidskosti. Průzkumy ukazují, že Biden je jedním z nejnepopulárnějších prezidentů vůbec a jeho vina na genocidě v Gaze je hlavním důvodem všeobecného znechucení, zejména mezi mladými Američany.

Za současného stavu věcí existuje reálná šance, že 81letý úřadující demokrat v roce 2024 – tedy za necelých 11 měsíců – prezidentské volby prohraje. Ne že by některý z republikánských uchazečů byl kvalitativně lepší. Americká politika se nachází v krizi chaosu.

Nejde však jen o Bidena nebo jiné jednotlivé americké politiky. Vláda Spojených států a většina korporacemi ovládaných médií stojí plně za zločiny Izraele. Tak tomu bylo vždy od vzniku izraelského státu v roce 1948 díky lstivému postupu Washingtonu v nově ustavené Organizaci spojených národů spolu se starou koloniální mocností, Velkou Británií – autorem nechvalně proslulé a zrádné Balfourovy deklarace, která podnítila sionistické vyvlastnění původního obyvatelstva ve Svaté zemi, neboli toho, co Londýn nazval svým palestinským mandátem.

Desítky let dvojsmyslnosti a přetvářky v roli mírového zprostředkovatele na Blízkém východě byly smeteny ze stolu strašlivým masakrem, který vyvrcholil na konci roku 2023. Izrael provádí konečné řešení, které je srovnatelné se zvěrstvy nacistického Německa. Sionistický režim cynicky využívá holocaustu Židů jako zástěrky pro svou genocidu Palestinců. A mnoho slušných Židů na celém světě, včetně těch, kteří holocaust přežili, je právem umrtveno zvráceným spojením, které sionistický režim využívá.

To, co se děje v Gaze, lze považovat za šokující odhalení pro svět historických rozměrů. Otevírá oči, jakým násilím a bezprávím se americký císař systematicky zabývá od chvíle, kdy se před téměř sto lety stal dominantní světovou mocností. Po druhé světové válce a porážce evropského fašismu – z velké části Sovětským svazem – převzaly Spojené státy fašistický plášť, byť nevyslovený a maskovaný předstíranými nároky na demokratické ctnosti. Žádný jiný národ nevedl v uplynulých osmi desetiletích tolik válek a konfliktů jako USA. Počet obětí amerického imperialismu se počítá na desítky milionů lidí a oběti jsou na všech kontinentech.

Konflikt, který vypukl na Ukrajině v únoru 2022, je dalším projevem imperialistických machinací Washingtonu. Tato válka se blíží ke svému třetímu roku a nevykazuje žádné známky konce, protože USA neonacistický režim v Kyjevě nadále vyzbrojují, režim, který Washington a jeho evropští spojenci z NATO nainstalovali v roce 2014 prostřednictvím státního převratu. Nepřátelské akce na Ukrajině – největší v Evropě od druhé světové války – podnítily Spojené státy jako zástupnou válku s cílem porazit Rusko. Válce se dalo předejít, kdyby USA a jejich evropští vazalové vyjednali diplomatické řešení expanzivní hrozby NATO vůči Rusku.

Ruský prezident Vladimir Putin si válku na Ukrajině nepřál. Respektovaní američtí komentátoři jako John Mearsheimer, Jeffrey Sachs a Scott Ritter rozsáhlými analýzami potvrdili, že za vyvolání konfliktu jsou primárně zodpovědní Washington a jeho evropští spojenci – konfliktu, který stál život až 400 000 ukrajinských vojáků a vysídlení 10 milionů civilistů po celé Evropě. Dosud bylo promrháno téměř 200 miliard dolarů z veřejných prostředků Západu. Biden a Evropská unie chtějí na prodloužení této marné války věnovat dalších 100 miliard dolarů.

Americké války byly vždy oficiálně zdůvodňovány nějakým zdánlivě věrohodným důvodem nebo posláním. V prvních desetiletích studené války Washington tvrdil, že brání „svobodný svět“ před komunistickou agresí v Koreji, Vietnamu, Africe a Latinské Americe. Když studená válka údajně skončila v letech 1990-91 po rozpadu Sovětského svazu v důsledku jeho vnitropolitických problémů, byli jsme svědky řady amerických válek po celém světě proti drogám, terorismu, zbraním hromadného ničení a – což bylo nejabsurdnější – na obranu lidských práv.

Poslední válka na Ukrajině je údajně na obranu demokracie a suverenity (nacistického režimu Waffen SS v Kyjevě, který nainstalovala CIA!).

Nicméně genocida v Gaze je vyvrcholením, posledním aktem. Zde se konečně odvíjí celá historie zločinů a podvodů USA jako „ušlechtilého výjimečného demokratického vůdce“.

Je to pekelné vyvrcholení globální mocnosti, pravděpodobně prvního a posledního imperialistického globálního hegemona na světě. Celé lidstvo nyní vidí, že veškerá americká rétorika a marnivost není ničím jiným než ošklivou lží. Císař je nahý ve všech svých zločinech. Na rukou má krev dětí, z úst mu tečou lži. Bylo tomu tak vždy, ale nyní je to všeobecně zřejmé.

Někdo by se mohl ptát, kam půjdeme dál? Navzdory odporné krutosti, utrpení a bídě lze stále doufat, že lidstvo nakonec najde způsob, jak žít v mírovém soužití. Respektováním všech, kteří dodržují mezinárodní právo a základní morální zásady. Pravděpodobně je většina lidstva ochotna a schopna žít v míru.

K dosažení tohoto míru však nesmí existovat žádné iluze a lži. Musí existovat odpovědnost a skutečné odčinění.

Imperiální moc USA je zatracena. Není cesty zpět ani reformy. Kapitalistický ekonomický systém – vyvinutý jako oligarchický fašismus a jeho loutkové divadlo dvou stran – pohánějící imperialistické barbarství musí být odvolán a svržen. Biden je odsouzen k zániku a Trump a tak dále jsou jen další falešní proroci.

Vidět nahou pravdu je obvykle prvním krokem k tomu, abychom mohli pokračovat v realizaci pravdy, krásy a slušnosti. Můžeme doufat – v zájmu míru a ukončení mnoha utrpení – že svět tento první krok udělá.

Zpět na obsah

Největší neúspěchy zahraniční politiky v roce 2023

Od Bidenova týmu a lidskosti až po naše pomýlené televizní generály – tento rok byl rokem katastrofy a politického selhání

Tento rok byl v zahraniční politice[1] ve znamení krvavých konfliktů, humanitárních katastrof a zármutku, ale také politických selhání a přešlapů. Podívejme se na ty nejvýznamnější z nich s ohledem na blížící se rok 2024.

Poražení ve velkých konfliktech a geopolitických změnách

Ukrajina:

Opakovaně byla vyzdvihována statečnost a vytrvalost ukrajinského lidu a jeho ozbrojených sil. Neúspěch protiofenzivy na jaře a v létě 2023 však částečně vedl ke ztrátě důvěry, že země může doufat, že se jí někdy podaří vyhnat Rusy ze všech svých území. To samozřejmě nebylo cílem pouze prezidenta Volodymyra Zelenského, ale i jeho západních stoupenců. Mnozí ze spojenců, včetně mainstreamového tisku, nyní naznačují, že Ukrajina bude muset nejen najít způsob, jak ukončit válku diplomatickou cestou – což kritici včetně přispěvatelů RS a Quincyho institutu říkali celou dobuČesky -, ale bude možná muset přistoupit na územní kompromisy.

Cíl ukrajinského členství v NATO se nyní zdá být vzdáleným snem a od konce roku se příliv zbraní a peněz z Washingtonu a západních hlavních měst nesmírně zpomalil.Česky Zelenskij, který je nyní označován za stále izolovanějšího a nereálnějšího,Česky zřejmě upadl v nemilost. Naneštěstí pro něj to není poprvé v dějinách americké zahraniční politiky, kdy Washington obrátil svou přízeň jinam, a to ke značné škodě svých dřívějších oblíbenců.

Izrael a lid Palestiny:

Vláda Izraele, zaslepená brutálním útokem Hamásu, při němž 7. října zahynulo 1200 Izraelců a 240 rukojmích bylo odvlečeno, se v pásmu Gazy pomstila takovou silou, že velkou část dobré vůle a sympatií zbytku světa promarnila. Izraelci, stejně jako oni zmítaní zármutkem a hněvem, si nejsou jisti, zda jejich vláda má po válce pro Gazu plán, ale jsou pevně přesvědčeni (alespoň podle průzkumů veřejného mínění), že Netanjahuův režim může Hamás zničit a že snaha zabránit utrpení palestinských civilistů by při jeho provádění neměla být zohledňovánaČesky. [2]

Mezitím počet palestinských obětí v Gaze k tomuto týdnu výrazně přesáhl 21 000. Izrael tvrdí, že zabil 7 000 bojovníků HamásuČesky, ale podle New York Times nevysvětluje, jak k tomuto číslu dospěl. To vytvořilo situaci, v níž se Izrael (a jeho američtí příznivci) dostává do stále větší izolaceČesky, ať už na půdě OSN, nebo ve veřejném míněníČesky na celém světě. Palestinci v Gaze navíc trpí katastrofálním hladem a nedostatkem zdravotní péče (na severu Gazy údajně nezbyla žádná funkční nemocniceČesky). V důsledku izraelského vojenského bombardování bylo téměř 90 % obyvatel vysídleno a traumatizované obyvatelstvo sužujíČesky infekční nemoci.

Joe Biden:

Prezident Spojených států byl letos zahnán do kouta na dvou hlavních frontách. Pokud jde o Ukrajinu, jeho rámování války jako manichejské bitvy[3] – a boje za svobodu, který bude mít globální dopady, pokud Amerika Zelenskému „tak dlouho, jak jen bude nutné“ nepomůže – se jeho administrativě vymstilo. Množí se výzvy k zahájení vážných diplomatických rozhovorůČesky s vládou, kterou Washington odsunul do pozice podobné Hitlerovi. Mezitím Kongres tlačí na to, aby Ukrajina dostala ve zbraních a penězích další miliardy, které potřebuje k přežití.

Bidenův tým vypadá nerozhodně a zranitelně, protože se blíží se blíží k volbám, které slibují ostrou předvolební kampaň. Situaci jen zhoršuje naprostá neschopnost administrativyČesky omezit vojenské excesy izraelské vlády v Gaze a na Západním břehu Jordánu. Bidenova administrativa sice údajně dala Benjaminu Netanjahuovi „jasně najevo“, že Spojené státy chtějí civilisty chránit, ale zároveň udělala vše pro to, aby na příkaz Izraelců oslabila příměří Rady bezpečnosti OSN,Česky a dokonce ani rezoluce o zavedení humanitárních „pauz“ nebyla do dneška uvedena v platnost.

Biden také poskytl prostředky na všechny zbraně, o které Izraelci požádali, přičemž „hloupé bomby“ americké výroby jsou dnes zodpovědné za množství mrtvých a zničený majetek v pásmu Gazy. Nejenže se na Washington pohlíží, jako by (navzdory obrovským částkám peněz a zbraní, které tam každoročně posílá) neměl na Izraelce žádný vliv, ale když přichází s velkolepými prohlášeními o dodržování „řádu založeného na pravidlech“, vypadá to, jako by byl pokryteckýČesky,.

Poražení, které jsme mohli přehlédnout…

Arménský národ:

V říjnu byli Ázerbájdžánem ze sporného území Náhorního Karabachu vytlačenČesky všichni Arménci – přibližně 100 000 lidí. Začátkem tohoto roku se Ázerbájdžán a Arménie zavázalyČesky, že po desetiletích konfliktu budou usilovat o mír. Naděje však slábly, když Ázerbájdžán pokračoval v drtivé blokáděČesky zboží a humanitární pomoci Arménům v regionu. Ázerbájdžánská vojenská operace, zahájená v září, vedla během několika dní ke konečnému zabrání sporného území a vyhnání Arménů zpět do Arménie.

Oběti afrického převratu a občanské války:

V západní Africe pokračovala vlna převratů, v letošním roce došlo k dalším dvěma v Nigeru a Gabonu. V NigeruČesky armáda v červenci svrhla prezidenta Mohameda Bazouma a jeho i jeho rodinu zavřela do sklepení paláce, kde zůstávají dodnes. Niger se tak připojil k Burkino Fasu a Mali, které nerezidentní pracovník Quincyho institutu Alex Thurston označuje za „epicentrum masového násilí a vysídlování v regionu a jednu z nejhorších konfliktních a humanitárních katastrofických oblastí na světě“. V Gabonu se v srpnu chopila moci armáda a sesadila prezidenta Aliho Bonga, který právě vyhrál opakované volby.

Mezitím v dubnu vypukla v SúdánuČesky krvavá občanská válka, která se brzy stala zástupným bojem zahrnujícím regionální zájmy, v jehož křížové palbě se samozřejmě ocitl i súdánský lid. Do konfliktu se zapojil generál Abdel Fattah al-Burhan (sám vůdce převratu)Česky, který se postavil proti svému zástupci a veliteli Sil rychlé podpory, generálu Mohamedu Hamdanu Dagolovi, známému jako Hemedti. Do června si boje v hlavním městě Chartúmu vyžádaly desítky mrtvých, obrovské materiální škody a exodus asi 100 000 lidí do zahraničních míst. Boje nejen pokračují, ale rozšiřují se, ohrožují miliony civilistůČesky a uvrhují celou zemi do humanitární katastrofy. Zdá se, že USA už nemají z diplomatického hlediska příliš co nabídnout.

Švédsko:

Severoevropský stát chce do NATO. Ale to, co se zdálo být bezvýchodné – jeho vstup byl spojen s regionální bezpečností a jednotou Západu po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 – se stalo obětí mezistátní politiky a vzájemného obviňování. Ačkoli se v době psaní tohoto článku zdá, že Švédsko je o krok blíže k tomu, aby se připojilo k Finsku jako nový člen aliance, Turecko jako člen NATO nadále využívá svého vlivuČesky, aby od USA získalo stíhačky F-16 a donutilo Švédsko své protiteroristické zákony změnit. Také MaďarskoČesky se ke svému hlasování staví zdrženlivě a obviňuje Švédsko, že o stavu maďarské demokracie „nehorázně lže“.

Američtí daňoví poplatníci:

Kongres před odjezdem na prázdniny v rámci zákona o autorizaci národní obrany (NDAA) na rok 2023 schválil výdaje na obranu ve výši 886 miliard dolarů. Tyto finanční prostředky jsou nejvyšší od druhé světové války a, jak upozorňujeČesky William Hartung z Quincy Institute, většinou jsou určeny na „nákladné a nefunkční zbraňové systémy, které nejsou pro řešení současných problémů vhodné“.

Kromě zvýšení platů personálu představuje 3% navýšení oproti loňskému roku přínos pro obranný průmysl (který byl letos v důležité reportážiČesky 60 Minutes obviněn z okrádání daňových poplatníků) a členy Kongresu, který ho milujeČesky. Jak již RS mnohokrát informovala, obranný rozpočet neodráží rozumnou vojenskou strategii, nebo dokonce národní zájem, ale seznam přání dodavatelů a politiků, kteří těží z financování drahých programů, které v některých případech, jako je letoun OspreyČesky, vystavují americké vojáky reálnému nebezpečí. A co hůř, Pentagon stále nemůže projít auditemČesky.

A tito lidé…

Jake Sullivan:

Bidenův poradce pro národní bezpečnost napsal článek pro Foreign Affairs s názvem „Zdroje americké moci / The Sources of American Power“, v němž se 7 000 slovy pokouší co nejlépe vystihnout, jak Bidenova administrativa současné geopolitické události zvládá. Bohužel, stejně jako většina zahraničněpolitických přístupů Bílého domu v posledních třech letech, byl i tento článek mimo mísu.

Sullivan uznal „letité problémy“ na Blízkém východě a uvedl, že „region je klidnější než po desetiletí“ a že „(jsme) deeskalovali napětí v Gaze a obnovili přímou diplomacii mezi stranami“. Článek byl odeslán do tisku 2. října, pět dní před útoky Hamásu na Izrael. „Od nikoho nelze očekávat, že bude předvídat budoucnost, ale esej nabízí vzácný pohled na to, jak špatně Spojené státy výbušnou situaci na Blízkém východě pochopily“, napsaly New York TimesČesky, které upozornily, že trapný komentář byl později z internetového vydání Foreign Affairs vymazán. Nicméně Sullivan se veřejně ve stejném smyslu vyjadřoval celý podzim.

Američtí generálové:

Letos museli vysloužilí generálové a admirálové, kteří hovořili o ukrajinské protiofenzívě a selhání ruské armády, svých slov litovat. Zvláštní pozornost je třeba věnovat všem těmto čtyřem hvězdám a praporům (Petraeus, Stavridis, Keene, McCaffrey, Hodges atd.), které se v hlavních médiích neustále střídají a poskytují chybná, nikdy nepravená strategická hodnocení. Jenom se v dalším konfliktu znovu objeví.

Malcolm Nance:

Bývalý kryptolog námořnictva, jeden z nejviditelnějších proukrajinských komentátorů na hlavních kabelových stanicích a na Twitteru, odešel v roce 2022 z MSNBC, aby pomáhal na Ukrajině cvičit Mezinárodní legii zahraničních dobrovolníků. Ve svých videích a tweetech se chlubil misí, pro kterou bylo typické, že byl oblečený v uniformě a se zbraněmi, údajně se hlásil z bojové zóny a přitahoval masivní přízeň proukrajinských partyzánů.

Pak přišlo odhaleníČesky v New York Times: Nance se zapletl do atmosféry malicherných hádek a chaosu a mezi ty cizince na Ukrajině, kteří „bojovali sami se sebou a válečné úsilí podkopávali“. Odjel ze země a stále působí jako komentátor – na svém placeném Substacku, který si pouze objednává. Nyní se přesunul k válce v Gaze, včetně (týdenní) říjnové návštěvy států Perského zálivu, a píše příspěvky jako „Zeptejte se sami sebe: Jste opravdu pro Palestinu, nebo jen nenávidíte Židy?“ a velmi podobně jako jeho proukrajinská twitterová postava z roku 2022 kritiky Izraele obviňuje ze „špatně informované krátkozrakosti a latentního antisemitismu“.

Zpět na obsah

Zmatek, který v roce 2023 nadělali

V zahraničí i doma vládla ideologie USA

Americký ministr obrany Lloyd Austin a viceadmirál Brad Cooper přijíždějí 19. prosince do Bahrajnu na virtuální bezpečnostní setkání v Rudém moři se zástupci desítek zemí a EU a NATO. (foto DoD Chad J. McNeeley)

Pojďme se společně zamyslet nad uplynulým rokem a dospět k některým závěrům ohledně toho, kde nás opouští, když vstupujeme do dalšího. Můžeme začít dvěma nedávnými událostmi, které spolu na první pohled nemají nic společného.

První z nich se týká toho, co Bidenův režim nazývá Operace Prosperity Guardian. Pentagon to minulý týden popsal jako koalici 20 podivných zemí, které souhlasily s tím, že pomohou USA chránit komerční dopravu v Rudém moři před útoky bezpilotních letounů ze strany povstalců Hútí v Jemenu, kteří – podívejte se na mapu – dusí jižní cíp této klíčové námořní cesty.

Dobře, nyní přesuňme naše dosud bystrou mysl k další z novinek minulého týdne.

Minulé úterý, 19. prosince, Nejvyšší soud v Coloradu rozhodl, že Donald Trump je diskvalifikován z kandidatury na prezidenta ve státních republikánských primárkách, až se budou příští rok konat. Bylo to rozhodnutí 4 ku 3 u soudu, jehož sedm členů bylo jmenováno demokratickými guvernéry. S odvoláním na 14. dodatek soudci shledali, že Trump se provinil účastí na povstání 6. ledna 2021, kdy demonstranti protestovali proti oficiálnímu volebnímu výsledku z listopadu předchozího roku a ke svému zjevnému překvapení se dostali až do místností zákonodárného sboru amerického Kongresu.

Jakkoli se události mohou zdát od sebe vzdálené, četl jsem je jako dvě části jednoho celku. Pokud se na ně podíváme tímto způsobem, řeknou nám, kde jsme, protože rok 2023 přechází do roku 2024. Když přezkoumáme podrobnosti, vyprávěný příběh je příběhem úpadku impéria v zahraničí a úpadku institucí doma.

Nemusí být hned zřejmé, že tyto dvě věci spolu souvisí, ale podle mého názoru spolu souvisí obě. Impérium se hroutí, impérium hnije zevnitř: Toto jsou naše východiska, nic než černobílé, protože to, co je skutečně annus horribilis, se chýlí ke konci.

Dřevorubecký obr

Operaci Prosperity Guardian (Strážce prosperity) musíte od začátku považovat za znetvořený plod. Pokud chtěl ministr obrany Lloyd Austin demonstrovat sobecký narcismus pozdně imperiální Ameriky a její naprostou ignoranci „zbytku“, Globálního Jihu, Ne-Západu nebo jakkoli chcete globální většinu nazývat, nemohl si vybrat lepší jméno.

Topografická mapa Rudého moře. (Eric Gaba, Sting, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0)

Samozřejmě, že koalice ve Washingtonu existují po celá desetiletí. Amerika musí mít koalice, aby své hegemonické chování zakryla. I když se obvykle nejedná ani tak o „koalice ochotných“, jako spíše o koalice nucených, Washingtonu se obvykle podařilo dát nějakou pestrou společnost dohromady.

Zdá se, že tentokrát ne. Nejméně osm národů, které Austin minulý týden ve svých výčtech uváděl, odmítlo být jmenováno a ponechalo otevřenou otázku, zda tito stoupenci skutečně existují. Šoupání nohama mezi jmenovanými nelze přehlédnout.

Zastáváme svobodu plavby, říkají Francouzi se smělou originálností, a v Rudém moři už působíme. Také Francie je mezi Austinovými oddanými rekruty uvedena.

Italové reagovali na Austinovo pozvání prohlášením, že do regionu pošlou fregatu, aby ochránila italské majitele lodí, kteří požádají o pomoc. Španělé uvedli, že se budou účastnit pouze operací vedených NATO nebo Evropskou unií: jinými slovy, ne, děkujeme, pane ministře Austine.

Atd.

Dá se předpokládat, že klientské státy, jako je Bahrajn, a národy v anglosféře — Británie a Kanada — jsou jediné, které jsou nesporně na palubě. Norsko a Nizozemsko uvedly, že do Manámy pošlou několik námořních důstojníků – což je vřelé potvrzení, pokud vůbec nějaké existuje.

S tím souvisí i otázka, co vlastně Operace Prosperity Guardian může udělat. USA zatím Húsíům neodpověděly, zjevně ze strachu z rozšíření krize Izrael-Gaza na regionální válku.

Húsíové dosud provedli více než 100 útoků na lodě plující po Rudém moři, říkají nám zprávy. Střílejí z dronů, které vyrobí za 2000 dolarů za kus. V reakci se je americké námořnictvo pokouší sestřelit raketami, které stojí 1 milion až více než 4 miliony dolarů za kus.

Nic z toho nenaznačuje, že situace v Rudém moři je nějakým velkým zvratem v historickém kolotoči. Ne, jde spíše o ilustrativní výjev, ve kterém USA vystupují jako dřevorubecký obr – zatížený drahou technologií, kterou nemůže použít, a obklopený dvorními mandaríny, které imperiální dvůr unavuje.

Co se stalo v Denveru

Soudní síň nejvyššího soudu v Coloradu v Denveru. (Jeffrey Beall, Wikimedia Commons, CC BY 3.0)

Zřídka jsem četl a nikdy jsem si nemyslel, že budu citovat Republican–American, list z Waterbury, Connecticut, který svým bezostyšným konzervatismem konkuruje New Hampshire Union Leaderu. Ale den po rozhodnutí nejvyššího soudu v Coloradu jsem v restauraci narazil na výtisk Republican–American a když jsem si přečetl hlavní úvodník „Skutečný útok na demokracii“, skutečně jsem si ty noviny koupil.

Zde je něco z toho, co tam bylo řečeno:

Američané by měli nejvyššímu soudu v Coloradu děkovat za to, že co nejjasněji představil moderní levicové [sic] pojetí demokracie. Pro tuto kohortu Američanů – živených představou, že jim jejich opozice vůči Donaldu Trumpovi uděluje nekontrolovatelnou morální autoritu – znamená zachování demokratické vlády zajištění, jakýmikoli prostředky, aby lidé volili správným způsobem. Jinými slovy, demokracie je tak posvátná, že musí být před voliči (o)chráněna Autoritářství je tak nebezpečné, že musí být aktivně používáno k zastavení potenciálních autoritářů…

Ve stanovisku většina 4:3 rozhodla, že soud má nějakým způsobem pravomoc určit, bez odsouzení za trestný čin, že bývalý pan Trump [sic] spáchal povstání, a proto je mu podle ústavy USA zakázáno kandidovat na prezidenta….

Nemohu popis Republican–American – toho, co se minulý týden v Denveru stalo, – vylepšit. Trump není za nic odsouzen, ale soudci ve slavnostním černém hábitu ho přesto uznali vinným z velkého zločinu. Je to skutečně tak, jak to ve Waterbury píší: Liberálové, kteří mají licenci k porušování zákona a dovolávají se přitom zákona, ničí americkou justici.

A zdá se, že tím zdaleka není konec. Státní tajemnice státu Maine, Shenna Bellows, má tento týden rozhodnout, zda má její stát po vzoru Colorada Trumpovi příští rok kandidaturu zakázal. Musíte milovat, jak již korporátní tisk vymazal skutečnost, že Trump nebyl shledán vinným ze žádného zločinu,

Potěšilo mě, že redakční autoři Republican–American používají výraz „liberální autoritářství“, jako v tomhle článku. Myslel jsem, že se ta fráze omezuje jen na komentátory, jako je váš fejetonista, a na periodika jako Consortium News .

To je důležité, zdá se mi. Když provinční deník, již 113 let ve vlastnictví stejné rodiny, tak jasně rozumí americké dynamice roku 2023, vyplývá z toho, že více lidí, než si možná myslíte, má naprosto jasnou představu, co je hnacím motorem rozpadu a pádu, který je vidět všude kolem nich.

Vměšování na Tchaj-wanu

Noční trh v Taipei. (Wikimedia Commons, Public domain)

Nedokážu si představit, co si asi tak říkají lidé z národně bezpečnostního týmu prezidenta Joe Bidena, když pohlédnou na stav americké zahraniční politiky, na ten hrozný zmatek, který z ní nadělali. Vztahy s Čínou na počátku roku 2023 byly nejhorší za desítky let, ale dalo se alespoň mluvit o vztazích.

V polovině roku, když Bidenův režim své vměšování do Tchajwanského průlivu eskaloval, oznámil technologické embargo, která mělo hospodářský rozvoj Číny sabotovat a když trval na tom, že zbloudilý meteorologický balón je špionážní zařízení, o žádných vztazích už se mluvit nedalo.

Ministr zahraničí Antony Blinken a Jake Sullivan, poradce pro národní bezpečnost, nyní považují za úspěch, když mohou Číňany přimět, aby s nimi alespoň mluvili. Dobrá práce, Tony. Dobrá práce, Jakie.

Zástupná válka na Ukrajině

Kostel svatého Michaela v Avdiivce v Doněcké oblasti 1. dubna 2023 během bitvy o město. (Národní policie Ukrajiny, Wikimedia Commons, CC BY 4.0)

Politické kliky, které v zástupné válkce na Ukrajině utopily více než 100 miliard dolarů, se nyní pokoušejí přiznat, že vše bylo promarněno z důvodu nešťastné nehody. Vztahy s Moskvou už skutečně neexistují, odhlédneme-li od možnosti skrytých kanálů mimo dohled veřejnosti. Po roce hloupých chyb a chybných úsudků napříč oběma oceány nemá Amerika žádné produktivní vztahy se dvěma předními ne-západními mocnostmi.

Příběh, který se nyní ve Washingtonu vypráví – nedávno jsem ho četl v The New York Times – je, že ano, otevřená podpora Washingtonu genocidě v Gaze ho zanechala v drastické izolaci, ale že v případě Ukrajiny svět za Amerikou stojí. Jaký to nesmysl. Velká většina lidstva, měřeno počtem obyvatel nebo počtem národů, stojí kvůli provokování a podpoře zástupné války na Ukrajině, stejně jako kvůli podpoře izraelského barbarství, na opačné straně než USA.

Tolik propagovaný rámec definující Bidenovu zahraniční politiku – nebudu to nazývat principem, protože se tak pouze tváří – je, že svět je rozdělen na demokracie a autokracie a povinností Ameriky je vést první proti druhým. O této dvojhvězdě už moc neslyšíme, protože i ta se v roce 2023 ukázala jako propadák. Zdá se, že je Tonymu a Jakeovi toto téma příliš trapné, než aby se o něm zmiňovali – zvláště vzhledem k tomu, že Amerika je stále autokratičtější.

Vylučující myšlení

Ale měli bychom zvážit důsledky dělení lidstva tak zjednodušeným způsobem, co nám to říká?

Pro mě to vrhá jasné světlo, do jaké míry je ideologie – myslím liberální ideologii – jediným zdrojem  washingtonských politických klik. A právě jsem to napsal nesprávně: Základním účelem ideologie je předejít veškeré potřebě myšlení jakéhokoli druhu.

Ideologie určuje vše. Toto je realita, se kterou nás právě odcházející rok opouští: Naše doba je řízena nemyslícími ideology. Za posledních 12 měsíců jsme byli svědky toho, že neexistuje žádné dovolání se práva nebo – jak až příliš ostře odhaluje hanebnost mezi Izraelem a Gazou – žádné dovolání se lidskosti nebo obyčejné slušnosti.

A doma je to stejné jako v zahraničí. Můžeme to popsat takto: Když USA a jejich spojenci posílají kyjevskému režimu kazetové bomby a ochuzený uran na obranu „svobody“ a „demokracie“, je to zahraničně-politická obdoba Nejvyššího soudu v Coloradu, ve jménu zákona porušujícího zákon, jako to minulý týden vystihl Republican–American Waterbury.

Věž s hodinami Waterbury Union Station je ve Waterbury, Connecticut, 2022. (TRexEditorNJ, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0)

Lze s tímto rozhodnutím dále popírat, že Bidenův režim a zbytek demokratické elity v minulém roce bezohledně zneužily soudnictví, aby Donaldu Trumpovi zabránily ve volbách v roce 2024? Ještě existuje diskuze, zda jsou procesy proti Trumpovi čirou politikou nemající nic společného s právem?

V souvislosti s tím byla na domácí scéně jedním z nejhorších znaků roku korupce ministerstva spravedlnosti a Federálního úřadu pro vyšetřování s cílem chránit Bidena před obviněním za jeho velmi zjevnou, pokud ještě ne prokázanou, účast na prodeji jeho vlivu zahraničním klientům jeho synem.

Jak jsem psal i jinde, když soudnictví propadne korupci, národ se propadne do pozice zhrouceného státu.

Plíživá cenzura se v průběhu roku 2023 proměnila v cenzurní režim. Na podzim Twitter Files odhalily, do jaké míry liberální mašinérie systematicky a po mnoho let spolupracovala se Silicon Valley na potlačení disentu ve jménu „morální čistoty“.

4. července okresní soud v Louisianě zakázal Bílému domu a dlouhému seznamu dalších federálních agentur veškeré kontakty se společnostmi sociálních médií, pokud je záměrem zastrašit nebo jinak přinutit Twitter, Google, Facebook a další podobné platformy ke smazání, potlačení nebo zatemnění obsahu některých pasáží chráněných jako svobodný projev, abych klíčový rozsudek parafrázoval.

Ideologie a arogance

Věřte nebo ne, Bidenův režim bojuje proti nařízení v Louisianě bez špetky rozpaků nebo studu. To je ideologie v akci. A podle mého chápání ukazují nyní léta útoků na svobodu projevu bahno, ze kterého vyrůstá nekontrolovatelné potlačování práv těch, komu jde o prospěch palestinské věci.

Ideologie a arogance, navzájem nepříliš vzdálení příbuzní, byly po mnoho let viditelnými rysy zahraniční politiky USA. Tento rok nás upozornil, že teď už vládnou bez omezení. Vyděšená elita postrádající veškerou vizi nemůže ani najít cestu ze zmatku, který napáchala, ani ustoupit, aby přenechala hlas těm s dynamickými perspektivami, ani obnovit morální převahu, kterou promarnila – a jakou mohla být ta minulá.

A jak je v zahraničí, tak je i doma. Jak jsem v poslední době u různých jídelních stolů slyšel, volby v roce 2024 se velmi pravděpodobně ukážou být peklem. Mohou být jiné, když má právní stát tak málo společného s tím, jak probíhají?

„Stále se vracím k myšlence, že nikdo z nás nebyl vychován nebo připraven žít v šíleném světě,“ napsal nedávno v komentářích jeden čtenář. Jak velmi pravdivé se to na konci roku 2023 zdá. Ale my, kdo žijeme nyní, nejsme první, kdo žije ve stavu šílenství. A jiní – někdy, jednou za čas – z něj cestu našli.

Zpět na obsah