Randové k situaci v Izraeli a Palestině

The Rand Corporation (Research ANd Development) v Santa Monice (Kalifornie, USA) již více než 75 let prokazuje, že důkladný výzkum a analýza mohou mít pozitivní a trvalý vliv na řešení některých z nejnáročnějších světových problémů.
V tomto příspěvku představíme několik jejich výzkumných prací zaměřených na Izrael a Palestinu.

OBSAH

Náklady izraelsko-palestinského konfliktu (2015)
Poučení z izraelských válek v Gaze (2017)
Dopady vodní krize v Gaze na veřejné zdraví (2018)
Alternativy v izraelsko-palestinském konfliktu (2021)
Doplněk (mimo Rand Corporation): Historie pásma Gazy (2023)

Náklady izraelsko-palestinského konfliktu (2015)

Tato studie odhaduje čisté náklady a přínosy v příštích deseti letech v pěti alternativních trajektoriích:

– dvoustátního řešení,
– koordinovaného jednostranného stažení,
– nekoordinovaného jednostranného stažení,
– nenásilného odporu a
– násilného povstání

ve srovnání s náklady a přínosy pokračující patové situace, která se vyvíjí v souladu se současnými trendy. Analýza se zaměřuje na ekonomické náklady spojené s konfliktem, včetně ekonomických nákladů na bezpečnost. Kromě toho jsou stručně zkoumány nehmotné náklady a byly vypočteny náklady každého scénáře pro mezinárodní společenství.

• Dvoustátní řešení poskytuje zdaleka nejlepší ekonomické výsledky pro Izraelce i Palestince. Izraelci by v absolutních číslech získali více než dvakrát více než Palestinci – 123 miliard dolarů oproti 50 miliardám dolarů za deset let.

• Palestinci by však získali proporcionálně více, neboť průměrný příjem na obyvatele by se oproti roku 2024 zvýšil přibližně o 36 %, zatímco průměrný příjem Izraelců o 5 %.

• Návrat k násilí by měl hluboce negativní ekonomické důsledky jak pro Palestince, tak pro Izraelce; hrubý domácí produkt na obyvatele by do roku 2024 klesl o 46 procent na Západním břehu Jordánu a v Gaze a o 10 procent v Izraeli.

• Ve většině scénářů je hodnota ekonomických příležitostí, které obě strany získají nebo ztratí, mnohem vyšší než očekávané změny přímých nákladů.

• Jednostranné stažení Izraele ze Západního břehu by pro Izraelce znamenalo velké ekonomické náklady, pokud by mezinárodní společenství nepřevzalo podstatnou část nákladů na přesídlení osadníků.

• Pro pochopení a vyřešení patové situace jsou rozhodující nehmotné faktory, jako jsou bezpečnostní a suverénní aspirace každé strany.

• Využití ekonomických příležitostí řešení dvou států by vyžadovalo značné investice ze strany veřejného i soukromého sektoru mezinárodního společenství a obou stran.

Studie RR740-1 ve formátu PDF je ke stažení zde.

Zpět na obsah

---

Poučení z izraelských válek v Gaze (2017)

Gaza – některé souvislosti

Po šestidenní válce v roce 1967, kdy Izrael obsadil Gazu a převzal nad ní vojenskou správu, vedl Izrael s Palestinci neustálý boj a budoval zde osady.
Tento boj časem vyústil v první intifádu – palestinské povstání proti izraelské okupaci, které trvalo v letech 1987 až 1993 – a ve vznik Hamásu, militantní islamistické skupiny, která v Gaze vládne dodnes. Hamás získal moc, protože levicové sekulární skupiny, jako je Fatah a Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), ztratily vliv.

Dohody z Osla z roku 1993 ukončily první intifádu – vytvořily Palestinskou samosprávu (PA) jako vládní orgán palestinského lidu a stanovily, že OOP uzná právo Izraele na existenci. Nakonec se frustrace z průtahů při provádění dohod z Osla a napětí kvůli pokračujícímu izraelskému vlivu na Palestince dostaly do varu a na podzim roku 2000 vyvolaly druhou intifádu – období zesíleného izraelsko-palestinského násilí. To vedlo Izrael k posílení hranic s Gazou a v roce 2005 k úplnému stažení z tohoto území po téměř 40 letech okupace.

V boji mezi Hamásem a Fatahem převzal Hamás v roce 2007 kontrolu nad Gazou a pomalu se tak stal hybridním aktérem – částečně teroristickou organizací a částečně pseudostátem. Tento vývoj pokračuje i nadále. Nepřátelství mezi Hamásem a Izraelem vedlo k první válce v Gaze a k operaci Lité olovo v prosinci 2008 – válce, která rychle skončila izraelským vítězstvím a stažením koncem ledna 2009.

Operace Ochranné ostří / Protective Edge

V Izraeli a Gaze panovalo po určitou dobu období relativního klidu. V roce 2014 však Hamás čelil silnému ekonomickému a politickému tlaku. Nový egyptský prezident Abdel Fattah el-Sisi považoval Hamás za spojence svého úhlavního nepřítele, Muslimského bratrstva, a uzavřel pašerácké tunely z Egypta do Gazy, čímž Hamás přišel o jeden z klíčových zdrojů příjmů.
Tato směs politických a ekonomických tlaků nakonec vyvolala rostoucí míru násilí.

Toto násilí následně vedlo k operaci Ochranné ostří /Protective Edge, která začala 8. července 2014 a sestávala ze tří fází. První z nich byla letecká kampaň (8.-16. července), která vypadala podobně jako Pilíř obrany / Pillar of Defense (2012) a Izrael se zaměřil na bojovníky Hamásu a infrastrukturu.

Samotná letecká kampaň však nedokázala zničit síť tunelů Hamásu, a tak ve druhé fázi Izrael zahájil pozemní invazi (17. července až 4. srpna). Ačkoli se jednotky IDF dostaly do Gazy jen na několik kilometrů, aby našly a zničily rozsáhlé přeshraniční tunely Hamásu, IDF sporadicky narážely na zuřivý odpor v místech, jako je Šudžajja, kde brigáda IDF Golani svedla jednu z nejintenzivnějších bitev války.

Po dvou týdnech operací se IDF stáhly a Protective Edge vstoupilo do své závěrečné „dokončovací“ fáze (5.-26. srpna), která byla poznamenána řadou dočasných příměří přerušovaných leteckými údery a raketovou palbou.

Vyhodnocení škod v Gaze

Na palestinské straně odhadla OSN počet mrtvých Palestinců na 2 133, z toho 1 489 civilistů, což Hamás využil k podpoře svého právního a mezinárodního tvrzení, že Izrael použil nepřiměřenou sílu.
Naproti tomu izraelské odhady hovoří o tom, že při operaci Ochranné ostří / Protective Edge zahynulo 1 598 Palestinců, z nichž 75 % byli bojovníci. Kromě toho bylo podle odhadů OSN vnitřně vysídleno 500 000 lidí – 28 procent obyvatel Gazy – a domovy přibližně 108 000 lidí byly neobyvatelné.

Studie RB9975 ve formátu PDF je ke stažení zde.

Zpět na obsah

---

Dopady vodní krize v Gaze na veřejné zdraví (2018)

Poznámka redakce:
Na práci The Public Health Impacts of Gaza’s Water Crisis“ upozornili pánové Michal Svatoš a Petr Rajský na svém webu MaP1804

Závěr

Gaza je na pokraji humanitárního kolapsu.

Jedním z nejznepokojivějších aspektů této krize je akutní nedostatek energie, vody a hygienických zařízení, který vážně ohrožuje veřejné zdraví.

V této zprávě jsme podrobně popsali souvislosti mezi energetickými, vodohospodářskými a hygienickými problémy a problémy veřejného zdraví v Gaze. Při popisu problémů s vodou v Gaze jsme se konkrétně zaměřili na dostupnost, kvalitu a cenovou dostupnost vody, jakož i na extrémně omezený přístup k čištění odpadních vod.
Z hlediska hrozeb pro veřejné zdraví jsme analyzovali zdravotní problémy, které vznikají v důsledku nedostatečné kvality vody (např. přenos gastrointestinálních onemocnění vodou, a to jak prostřednictvím biologické, tak chemické kontaminace) a nedostatečného množství vody a s tím související špatné hygieny (např. kontaminované potraviny, ruce, nádobí atd.).
Riziko onemocnění přenášených vodou zvyšuje špatná infrastruktura, omezený přístup k dostatečným zdrojům zlepšené nebo čisté vody a hustota obyvatelstva – podmínky, které jsou pro Gazu charakteristické.
Kromě toho je mladá populace v Gaze obzvláště zranitelná vůči nemocem souvisejícím s WASH (Water, sanitation, hygiene and health – Voda, sanitace, hygiena a zdraví).

Abychom tyto problémy vyřešili a zabránili zdravotní katastrofě, která by mohla postihnout nejen Gazu, ale i sousední Egypt a Izrael, navrhujeme soubor doporučení, která se týkají energetiky, vodohospodářství a veřejného zdraví.

Krize v Gaze je způsobena člověkem – jedná se spíše o humanitární než přírodní katastrofu – a řešení mnoha problémů, které popisujeme, jsou technické povahy.
Překážky, které brání přijetí těchto doporučení, jsou však z velké části politické, a proto jsme zařadili stručný popis politických problémů a návrhy na jejich překonání.
Zároveň vzhledem k dopadu politických výzev a obtížnosti jejich řešení v jedinečně složitém kontextu Gazy uvádíme kroky, které by mohly přijmout všechny zúčastněné strany, aby pomohly stabilizovat Gazu a zabránily humanitární krizi, která by se mohla rozšířit daleko za její hranice.

Studie RR2515 ve formátu PDF je ke stažení zde.

Zpět na obsah

---

Alternativy v izraelsko-palestinském konfliktu (2021)

Po celá desetiletí dominovalo snahám o řešení izraelsko-palestinského konfliktu řešení dvou států. Rostoucí pochybnosti o životaschopnosti dvoustátního řešení vyvolávají otázku, které případné alternativy by mohly být úspěšné, pokud by je mezinárodní společenství vhodně podpořilo.

Výzkumníci RAND provedli v regionu 33 cílových skupin, aby získali kvalitativní a kvantitativní údaje o životaschopnosti pěti alternativ: status quo, dvoustátní řešení, konfederace, anexe a řešení v podobě jednoho státu. Fokusní skupiny, které se uskutečnily v červenci 2018 a květnu 2019, shromáždily podrobné názory více než 270 osob, včetně Palestinců ze Západního břehu Jordánu, Palestinců z Gazy, izraelských Židů a izraelských Arabů. Tyto údaje poskytují nový způsob zkoumání, zda existují oblasti, v nichž se názory Palestinců a Izraelců překrývají a které by mohly být základem pro obnovení dialogu.

Žádná z alternativ nebyla přijatelná pro většinu Izraelců i Palestinců. Řešení dvou států bylo politicky nejpřijatelnější alternativou, ačkoli všechny čtyři skupiny obyvatelstva se k němu vyjadřovaly skepticky. Status quo upřednostňovali izraelští Židé, ale silně se jim nelíbilo u Palestinců. Palestinci na Západním břehu Jordánu preferovali dvoustátní řešení, zatímco obyvatelé Gazy řadili řešení v podobě jednoho státu o něco výše než dvoustátní řešení. Údaje zdůrazňují hlubokou nedůvěru a hluboké nepřátelství obou stran vůči té druhé. Je těžké si představit odklon od současných trendů a to, kam by mohly vést, pokud a dokud silné a odvážné vedení Izraelců, Palestinců a mezinárodního společenství nevyjádří touhu po lepší budoucnosti pro všechny.

Klíčová zjištění

• Žádná z alternativ nebyla přijatelná pro většinu Izraelců i Palestinců. Pro izraelské Židy byl jedinou alternativou, kterou většina účastníků označila za „přijatelnou“, status quo. Pro ostatní tři skupiny obyvatel – izraelské Araby, Palestince z Gazy a Palestince ze západního břehu Jordánu – nebyla pro většinu účastníků přijatelná žádná alternativa.

• Řešení dvou států bylo politicky nejpřijatelnější alternativou, ačkoli všechny čtyři skupiny obyvatelstva se k němu vyjadřovaly skepticky. Řešení dvou států bylo preferovanou alternativou jak pro izraelské Araby, tak pro Palestince ze Západního břehu Jordánu a druhou nejlépe hodnocenou alternativou pro izraelské Židy a palestinské obyvatele Gazy. Žádná z ostatních alternativ nezískala ani zdaleka tak širokou podporu.

• Palestinci uvedli, že chtějí dvoustátní řešení, ale s velkými úpravami. Tito účastníci uvedli, že nový palestinský stát by kromě jiných úprav musel mít armádu na svou obranu a ochranu hranic a musel by mít ekonomickou kontrolu nad svými hranicemi.

• Status quo upřednostňovali izraelští Židé, ale Palestincům se silně nelíbil.

• Všeobecně panovala skepse, že by nějaká alternativa byla proveditelná. Izraelci i Palestinci uváděli, že nedůvěřují svému vlastnímu vedení, vedení druhé strany a lidem z druhé strany.

• Oddělení bylo nejdůležitějším faktorem určujícím přijatelnost.

• Izraelští Arabové a Palestinci uváděli, že všechny alternativy jsou zaujaté ve prospěch izraelských Židů.

• K umožnění mírového řešení konfliktu bude zapotřebí kombinace ekonomických a bezpečnostních záruk, a to jak pro Izraelce, tak pro Palestince.

Doporučení

• Nedůvěra v širším slova smyslu je pravděpodobně největší překážkou míru. Mezinárodní angažovanost, která posiluje optimismus a nadšení pro mír mezi všemi stranami, je nezbytná a musí zahrnovat bezpečnostní a ekonomické záruky a veřejný dialog, který by vedl a rozvíjel úvahy o možných alternativách a jejich důsledcích.

• Žádné alternativy ke stávajícímu stavu nebudou životaschopné bez změny v domácí a mezinárodní politice. Status quo, bez ohledu na možné dlouhodobé důsledky, je v současné době preferovanou variantou izraelských Židů. Mezi izraelskými Židy však má řešení dvou států silnou podporu. Určení typů pobídek, které lze poskytnout jak na domácí, tak na mezinárodní úrovni, aby povzbudily Izraelce k ochotě zkoumat dvoustátní řešení, bude mít pravděpodobně zásadní význam pro úspěch této alternativy.

• Pro jakékoli mírové řešení konfliktu budou pravděpodobně nezbytné mezinárodní bezpečnostní záruky pro Palestince.

• Vzdělávání Izraelců a Palestinců by mohlo vést k pragmatičtějšímu rozhodování. Někteří účastníci dospěli k závěru, že bohatá diskuse, kterou jim nabídly fokusní skupiny, jim umožnila učinit informovanější rozhodnutí o preferované alternativě, a uvedli, že díky tomu nakonec podpořili jinou alternativu. Přístup fokusních skupin by mohl být užitečný při utváření názorů, pokud by byl aplikován na ožehavé aspekty konfliktu, včetně konkrétních oblastí spolupráce, jako je voda, energie a silniční sítě, ale pravděpodobně je také nutná širší informační kampaň o různých alternativách.

Studie RRA725-1 ve formátu PDF je ke stažení zde.

Zpět na obsah

Historie pásma Gazy

Maha Nassar uvádí historické souvislosti současného násilí v hustě obydlené a obléhané enklávě.

Izraelský ministr obrany nařídil „úplné obléhání“ palestinské enklávy a do centra pozornosti blízkovýchodního konfliktu se opět dostalo pásmo Gazy.

Izraelská vojenská operace, která zahrnuje rozsáhlé bombardování obytných domů, následuje po překvapivém útoku ozbrojenců Hamásu, kteří 7. října pronikli do Izraele z Gazy a zabili více než 900 Izraelců, což vyvolalo odvetné letecké údery izraelské armády a rostoucí počet obětí mezi obyvateli Gazy.
—

—
Příkaz odříznout Gazu od veškerých potravin, elektřiny a vody jen zhorší těžkou situaci obyvatel této oblasti, která je označována za „největší vězení pod širým nebem na světě“.

Jak se ale Gaza stala jednou z nejhustěji obydlených částí planety? A proč je nyní domovem militantních palestinských akcí? Jako znalec palestinských dějin se domnívám, že pochopení odpovědí na tyto otázky poskytuje zásadní historický kontext pro současné násilí.

Stručná historie Gazy

Pásmo Gazy je úzký kus země na jihovýchodním pobřeží Středozemního moře. Je zhruba dvakrát větší než Washington, D.C., a je vklíněno mezi Izrael na severu a východě a Egypt na jihu.

Gaza, starobylý obchodní a námořní přístav, je odedávna součástí geografické oblasti známé jako Palestina. Na počátku 20. století ji obývali především muslimští a křesťanští Arabové, kteří žili pod osmanskou nadvládou. Když po první světové válce převzala kontrolu nad Palestinou Velká Británie, připojili se intelektuálové v Gaze ke vznikajícímu palestinskému národnímu hnutí.
—

—

Během války v roce 1948, která vedla ke vzniku státu Izrael, izraelská armáda bombardovala 29 vesnic v jižní Palestině, což vedlo k útěku desítek tisíc vesničanů do pásma Gazy, které bylo pod kontrolou egyptské armády, jež byla nasazena po vyhlášení nezávislosti Izraele. Většina z nich a jejich potomků tam zůstává dodnes.

Po šestidenní válce mezi Izraelem a jeho arabskými sousedy v roce 1967 se pásmo Gazy dostalo pod izraelskou vojenskou okupaci. Podle organizace na ochranu práv Amnesty International má okupace za následek „systematické porušování lidských práv„, včetně vyhánění lidí z jejich půdy, ničení domovů a potlačování i nenásilných forem politického nesouhlasu.
—

—

Palestinci uspořádali dvě velká povstání, v letech 1987-1991 a 2000-2005, v naději na ukončení okupace a vytvoření nezávislého palestinského státu.

Hamás, palestinská islamistická militantní skupina s centrem v Gaze, byla založena v roce 1988 s cílem bojovat proti izraelské okupaci. Hamás a další militantní skupiny opakovaně podnikaly útoky na izraelské cíle v Gaze, což vedlo k jednostrannému stažení Izraele z Gazy v roce 2005.

V roce 2006 se konaly palestinské parlamentní volby. Hamás v nich porazil svého sekulárního rivala, hnutí Fatah, které bylo široce obviňováno z korupce. Od roku 2006 se v Gaze volby nekonaly, ale podle průzkumu z března 2023 by v případě hlasování 45 % obyvatel Gazy podpořilo Hamás, před Fatahem s 32 %.

Po krátkém konfliktu mezi bojovníky Hamásu a Fatahu v květnu 2007 převzal Hamás úplnou kontrolu nad pásmem Gazy. Od té doby je Gaza pod správní kontrolou Hamásu, přestože ji OSN, americké ministerstvo zahraničí a další mezinárodní orgány stále považují za izraelskou okupaci.

Kdo jsou Palestinci v Gaze?

Více než 2 miliony obyvatel pásma Gazy jsou součástí 14milionové palestinské komunity na celém světě. Přibližně třetina obyvatel Gazy odvozuje své rodinné kořeny od území uvnitř pásma Gazy. Zbylé dvě třetiny tvoří uprchlíci z války v roce 1948 a jejich potomci, z nichž mnozí pocházejí z měst a vesnic v okolí Gazy.

Palestinci v Gaze jsou mladí: téměř polovina obyvatel je mladší 18 let. Enkláva je také velmi chudá, míra chudoby zde dosahuje 53 %.

Navzdory tomuto chmurnému ekonomickému obrazu je úroveň vzdělání poměrně vysoká. Více než 95 procent gazanských dětí ve věku 6-12 let chodí do školy. Většina palestinských studentů v Gaze absolvuje střední školu a 57 procent studentů prestižní Islámské univerzity v Gaze (která byla ve středu zasažena izraelskými nálety) jsou ženy.

Mladí Palestinci v Gaze však mají kvůli okolnostem, v nichž žijí, ztíženou možnost žít plnohodnotný život. U absolventů ve věku 19 až 29 let dosahuje míra nezaměstnanosti 70 procent. A průzkum Světové banky z počátku tohoto roku ukázal, že 71 procent Gazanů vykazuje známky deprese a vysokou míru PTSD (posttraumatické stresové poruchy).

K těmto stavům přispívá několik faktorů. Hlavním faktorem je ochromující, 16 let trvající blokáda, kterou Izrael a Egypt – s podporou USA – uvalily na Gazu.

Roky blokády

Krátce po volbách v roce 2006 se Bushova administrativa pokusila odstavit Hamás od moci a dosadit konkurenčního vůdce ze strany Fatah, který byl považován za přátelštějšího vůči Izraeli a USA. Hamás převrat předešel a v květnu 2007 převzal plnou kontrolu nad Gazou. V reakci na to Izrael a Egypt – s podporou USA a Evropy – uzavřely hraniční přechody do pásma Gazy a z něj a zavedly pozemní, leteckou a námořní blokádu.

Blokáda, která stále platí, omezuje dovoz potravin, pohonných hmot a stavebního materiálu, omezuje vzdálenost, na kterou mohou rybáři z Gazy vyplout na moře, zakazuje téměř veškerý vývoz a přísně omezuje pohyb osob do Gazy a z Gazy. Podle údajů OSN Izrael v roce 2023 umožnil opustit Gazu jen asi 50 000 lidí měsíčně.
—

—
Roky věznění zničily životy Palestinců v Gaze. Tamní obyvatelé nemají dostatek vody na pití a hygienické potřeby. Čelí výpadkům elektřiny, které trvají 12 až 18 hodin denně. Bez dostatečného množství vody a elektřiny je křehký systém zdravotní péče v Gaze „na pokraji zhroucení„, uvádí skupina pro ochranu práv lékařů Medical Aid for Palestine.

Tato omezení dopadají obzvláště tvrdě na mladé a slabé obyvatele Gazy. Izrael běžně odepírá nemocným pacientům povolení, které potřebují k poskytnutí lékařské péče mimo Gazu. Šikovní studenti, kteří mají stipendium na studium v zahraničí, často zjišťují, že nemohou vycestovat.

Podle odborníků OSN je tato blokáda podle mezinárodního práva nezákonná. Tvrdí, že blokáda se rovná kolektivnímu trestu Palestinců v Gaze, což je porušení Haagské úmluvy a Ženevských konvencí, které tvoří páteř mezinárodního práva.

Utrpení nemá konce

Izrael tvrdí, že blokáda Gazy je nezbytná pro zajištění bezpečnosti obyvatelstva a bude zrušena, až se Hamás vzdá násilí, uzná Izrael a bude dodržovat předchozí dohody.

Hamás však toto ultimátum důsledně odmítá. Namísto toho militanti v roce 2008 zintenzivnili odpalování podomácku vyrobených raket a minometů do obydlených oblastí v okolí pásma Gazy, čímž se snažili vyvinout tlak na Izrael, aby blokádu zrušil. Od té doby na Izrael tímto způsobem sporadicky útočí.

Izrael zahájil čtyři velké vojenské útoky na Gazu – v letech 2008-09, 2012, 2014 a 2021 – ve snaze zničit vojenské kapacity Hamásu. V těchto válkách zahynulo 4 000 Palestinců, z nichž více než polovinu tvořili civilisté, a 106 lidí v Izraeli.
—

—

Podle odhadů OSN byly za tu dobu v Gaze poškozeny domy, zemědělství, průmysl, elektrická a vodohospodářská infrastruktura za více než 5 miliard dolarů.

Každá z těchto válek skončila křehkým příměřím, ale bez skutečného řešení konfliktu. Izrael se snaží odradit Hamás od odpalování raket. Hamás a další militantní skupiny tvrdí, že i když dodržely předchozí příměří, Izrael pokračoval v útocích na Palestince a odmítl zrušit blokádu.

Hamás nabídl dlouhodobé příměří výměnou za to, že Izrael ukončí blokádu Gazy. Izrael tuto nabídku odmítl přijmout a trvá na svém stanovisku, že Hamás musí nejprve ukončit násilí a uznat Izrael.

V měsících, které vedly k poslední eskalaci, se podmínky v Gaze ještě zhoršily. Mezinárodní měnový fond v září oznámil, že ekonomické vyhlídky Gazy „zůstávají hrozivé„. Podmínky se ještě zhoršily, když Izrael 5. září oznámil, že zastavuje veškerý vývoz z klíčového hraničního přechodu v Gaze.

Aniž by utrpení způsobené blokádou bylo v dohledu, zdá se, že se Hamás rozhodl narušit status quo překvapivým útokem na Izraelce, včetně civilistů.
Odvetné letecké údery Izraele a uvalení „úplné blokády“ na pásmo ještě více prohloubily utrpení obyčejných obyvatel Gazy.

Je to tragická připomínka toho, že hlavní tíhu tohoto konfliktu nesou civilisté.

Maha Nassar je docentkou na Škole blízkovýchodních a severoafrických studií na Arizonské univerzitě.

Tento článek byl přetištěn z webu The Conversation pod licencí Creative Commons.
Názory zde vyjádřené jsou výhradně názory autora a mohou, ale nemusí se shodovat s názory Consortium News.

Zpět na obsah

[VB]