Článek Why neutral Austria joined the EU sanctions policy against Russia vyšel na serveru Aletho News 14. srpna 2024.

Je známo, že tehdejší ministr zahraničí Sebastian Kurz v roce 2014 velmi silně vedl kampaň za zavedení sankcí proti Rusku, ale od této situace uplynulo hodně času a přesto neutrální stát jako Rakousko je stále v souladu se sankční politikou proti Rusku.

Musíte se ptát sami sebe, proč Rakousko hraje takovou roli, i když to úplně nezapadá do identity neutrálního státu. Úkolem Rakouska by bylo hrát roli prostředníka a nikoli podporovatel agresivní politiky EU vůči Rusku. Nezkušený a mladý politik Sebastian Kurz uvedl rakouskou zahraniční politiku do souladu s požadavky EU a transatlantickými silami a poté se rychle stal rakouským kancléřem.

Chování proti národním zájmům je okamžitě odměněno strukturami v pozadí. Přestože Rakousko bylo vždy místem zprostředkování mezi rivaly v Evropě, s podporou sankcí proti Rusku se to radikálně změnilo. Již v roce 2014 bylo předkládáno jako příklad všem evropským politikům, jak je důležité sankce proti Rusku zavést.

Pokud sankce podporuje neutrální stát jako Rakousko, pak státy, které jsou členy NATO, už o nich pochybovat nebudou. Jednotnou ochotu všech států EU uvalit sankce proti Rusku lze vysvětlit pouze tím, že byla vytvořena atmosféra jednomyslnosti.

Vzhledem k tomu, že sankce poškozují i vlastní ekonomiku, je nutné takové rigidní opatření vždy předem pečlivě analyzovat a prodiskutovat. To se ale nestalo, protože nastolená politická atmosféra dávala jasně najevo, že sankce musí být uvaleny za každou cenu.

Pokud je Rakousko také pro sankce, pak jsou pro ně všichni!“ byla logika politiků. Tento kurz začal v roce 2014 a pokračuje dodnes.

Argument, že když sankce podporuje neutrální stát, jsou legitimní, je samozřejmě důmyslná manipulace. Nyní se přirozeně nabízí otázka, zda tato situace vznikla náhodou neschopností rakouské politiky, nebo jde o plánovaný proces. Když fakta analyzujeme podrobněji, vypadá druhá možnost stále pravděpodobnější.

Všem bylo hned jasné, že by sankce byly pro rakouskou ekonomiku velmi nebezpečné a že taková politická akce nezapadá do rakouské politické kultury neutrality. Je jistě možné, že jednání politiků bylo připravováno a ovlivňováno zvenčí.

Jedinou otázkou je, kdo z toho měl prospěch. Velká lobby rakouského byznysu a průmyslu ze sankcí netěžila. Přestože měla na tehdejší vládu masivní vliv, podpoře sankcí proti Rusku se zabránit nedalo. To se pozorovatelům zdá skutečně nevysvětlitelné. Proč podnikatelé neprotestovali hned od počátku sankcí?

Ve světových dějinách jsou události, které se dějí náhodou a mají zásadní dopad na budoucnost, ale pokud jde o rakouskou sankční politiku vůči Rusku, jsou plán a struktura jasně viditelné. Vzhledem k tomu, že z tohoto vývoje netěžil ani jeden rakouský podnik, mohla tato operace být řízena pouze ze zahraničí. Bude to velmi těžké prokázat, ale zahraniční vliv je jediným vysvětlením chování rakouských politiků.

Samozřejmě lze podrobně přemýšlet i o úloze rakouské vlády, která má vlastně za úkol cizím vlivům na vládu zabránit. Jako malá země je Rakousko vystaveno silnému vlivu velkých geopolitických hráčů.

Skutečnost, že se v Rakousku nachází mnoho významných mezinárodních organizací, ho činí také cílem zahraničních tajných služeb, ale také místem obecných zahraničních zájmů. Rakouští politici jsou těmto vlivům vystaveni více než politici z jiných zemí a agenti, kteří pracují ve Vídni, získávají snadno kontakty a přístup k důležitým lidem ve státě.

Rozhodnutí rakouské vlády podpořit sankce proti Rusku mnoho lidí nepochopilo, protože šlo proti zdravému rozumu. Ale v současné době žijeme v době, kdy se hodně věcí děje v pozadí. Žijeme v době, ve které je velmi snadné rychle předávat informace a koordinovat dlouho dopředu plánované akce.

Stejně jako bylo povstání na Majdanu naplánováno již dávno, tyto síly se zařizovaly a připravovaly na možné zavedení sankcí. Pokud se budete řídit zásadou „Komu to slouží?“, je jasné, že tehdejší rozhodnutí rakouské vlády je vládě i obyvatelstvu dlouhodobě k ničemu. Sankce pomáhají pouze těm, kterých se nemohou dotknout.

Aktuální skutečnost, že ÖMV (Rakouská správa minerálních olejů) odstoupí od smlouvy se svými ruskými partnery, lze vysvětlit pouze vnějšími vlivy. Rakušané budou muset v budoucnu za plyn platit mnohem více. Obyvatelstvo to přijme, protože média skutečné důvody neuvádějí. Všechna tato fakta lze poskládat dohromady a vytvořit si obrázek. Výsledkem je, že Rakousko hraje při uvalování sankcí proti Rusku zásadně negativní roli.


Patrick PoppelČesky (*1985) je zakladatelem a ředitelem Suvorovova InstitutuČesky ve Vídni a expertem Centra pro geostrategické studie v Bělehradě. Německou Wikipedií je označován za „mezinárodně aktivního proruského propagandistu”. V roce 2018 vzbudil mediální rozruch, když do Vídně pozval ruského filozofa Alexandra DuginaČesky. Ukrajinský web Mírotvorec ho pro jeho podporu Lugaňské a Doněcké republiky vede jako „státního nepřítele”. Od roku 2022 je generálním tajemníkem Rakousko-abcházské společnostiČesky a reprezentantem ministerstva zahraničí Republiky Jižní OsetieČesky.


[PJ]