Pro Čínu a Afriku je hegemonie USA společným terčem

Komentář For China and Africa, US hegemony a common target vyšel na serveru Al Mayadeen 19. září 2024

Větší africká angažovanost v rámci multilaterálního uskupení by mohla dále přeorientovat zahraniční politiku kontinentu od amerických hegemonických vzorců.

Washington je opět vzdálený, pokud jde o rostoucí ekonomickou přitažlivost, rozvojový potenciál a mnohostrannou přitažlivost BRICS (ilustroval Mahdi Rteil pro Al Mayadeen English)

Důsledky Fóra pro čínsko-africkou spolupráci (FOCAC) jsou jasné: ekonomický a diplomatický vliv Washingtonu na kontinentu bude ještě dále slábnout. Peking podpořil konsenzus, který má africkým státům pomoci zvýšit „jejich vliv a roli“ v globální správě věcí veřejných, a 30 projektů v oblasti čisté energie má v nadcházejících letech prohloubit rozvojovou spolupráci.

Naproti tomu Washington postrádá diplomatickou předvídavost, ekonomické síly i investiční potenciál, aby mohl takovému konsensu konkurovat. Místo toho trvá na tom, že Čína přes Sahel šíří dezinformace, aby takzvaný americký vliv „podkopala“. Ten byl ztracen již dávno v důsledku neoprávněných sankcí a diplomatického i vojenského vměšování. Současná úzkost Washingtonu bude narůstat s tím, jak Peking a africké státy zintenzívní spolupráci v celé řadě oblastí, bez ohledu na to, co si myslí USA.

Podívejte se na zájem Číny přilákat více afrických států do seskupení „BRICS“. Washington je opět vzdálený, pokud jde o rostoucí ekonomickou přitažlivost, rozvojový potenciál a mnohostrannou přitažlivost BRICS. Větší africká angažovanost v rámci multilaterálního uskupení by mohla dále přeorientovat zahraniční politiku kontinentu pryč od hegemonistických vzorců USA. Mohlo by to skončit přeorientováním spolupráce na země, které potřeby udržitelného rozvoje Afriky skutečně upřednostňují. Společná podpora Číny a Afriky „spořádanému multipolárnímu světu“ nabízí nuancovaný kontrast k historickým nespravedlnostem, k nimž dochází v rámci západního světového řádu ovládaného USA. Od historických nespravedlností až po nízkou prioritou Afriky v zahraniční politice USA, zjevné zanedbávání tohoto megarozmanitého kontinentu Washingtonem přináší důsledky. Zpráva je jasná: další zahraniční vměšování na kontinentu nebude tolerováno.

Washington horko také pociťuje. Prosazuje dezinformace proti Číně a Rusku tím, že obě země líčí jako zdroj nestability občanské společnosti a afrických armád. Odmítá však připustit, že skutečným znepokojujícím faktorem bylo očividné americké vojenské vměšování. Washington byl například letos donucen stáhnout všechny své jednotky z Nigeru, což dále oslabilo jeho tvrzení, že je pozitivní silou pro protiteroristickou spolupráci v Africe. Jestliže byly USA skutečným partnerem afrických států, proč se to neprojevilo tím, že by zmírnily dluhovou zátěž Afriky a usnadnily její rozvoj?

Africké státy nyní prokazují značnou autonomii ve své orientaci na Čínu, která navrhla řadu opatření k odpuštění dluhu a údajně položila základy pro další rozvojové projekty a téměř milion pracovních míst. „My [Čína a Afrika] zdůrazňujeme význam africké kontinentální zóny volného obchodu (AfCFTA) a to, že plné plnění dohody AfCFTA podpoří hospodářský rozvoj Afriky, mimo jiné prostřednictvím přidané hodnoty a vytváření pracovních míst,“ potvrdily Čína a Afrika ve společném prohlášení z minulého týdne.

Společný pokrok po FOCAC tedy dále odhalí zdiskreditovaná americká obvinění z čínské „dluhové pasti“ na kontinentu a averzi USA vůči Pásmu a stezce. 30bodová společná deklarace o budoucnosti Afriky z minulého týdne zajišťuje, že kontinent ve svých suverénních rozhodnutích ani ve svém právu uplatňovat vícevektorovou zahraniční politiku nebude následovat diktát USA.

Čas k „dohánění“ Číny se také zdá být dávno pryč. Washington například po léta nedokázal dohnat obchodní dynamiku Číny v Africe. Peking se za posledních 15 let etabloval jako největší partner kontinentu.

Zatímco Washington upřednostnil miliardy na „izraelskou“ genocidu v Gaze, Čína přislíbila financování ve výši 50 miliard dolarů na zlepšení africké životní úrovně. Nyní, když mezi africkými státy roste hněv kvůli roli Washingtonu v genocidě, nabízejí USA africkým zemím dvě stálá křesla v Radě bezpečnosti OSN v době, kdy Čína vede společné výzvy k reformě. Nabídka Washingtonu tedy není pro Afriku aktem altruismu nebo spravedlnosti: je to zoufalý pokus napravit vztahy s kontinentem, který USA záměrně přehlížely.

Tyto pokusy se pravděpodobně neosvědčí, protože Washington zachází s kontinentem jako s dějištěm velmocenské soutěže. V takzvané bitvě o vliv v Africe Je nasměrován protirusky, což je stejné zdůvodnění, jaké používá k prosazení své koloniální mentality v jiných částech světa, včetně Indo-Pacifiku. Rostoucí orientace Afriky na Čínu klade důraz na své právo utvářet svou vlastní budoucnost a to neznamená dlouhodobé sankce a nespravedlivé zacházení, jak je uplatňují USA a jejich západní spojenci. Od Eritrey, Jižního Súdánu a Súdánu po Zimbabwe si africké státy uvědomují, že sankce jsou západním nástrojem bránícím hospodářskému a sociálnímu pokroku. Pokud se Washington domnívá, že může zasahovat do suverenity Afriky nezákonnými opatřeními a železnou pěstí, čeká ho nemilé překvapení.

Realita je taková, že se prostor pro ospravedlnění nezákonných opatření USA zmenšuje. Čína pokročila v konsensu o stabilních dodavatelských řetězcích s Afrikou, o průmyslové spolupráci a zeleném růstu, takže zahraniční politika USA je fakticky na okraji. Přidejte k tomu možné znovuzvolení bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa a jen máloco naznačuje změnu kurzu překračující ekonomické a diplomatické izolace Washingtonu v Africe.

Hannan R. HussainČesky je je komentátor mezinárodních záležitostí, bezpečnostní analytik na London School of Economics, autor a držitel Fulbrightovy ceny za veřejnou politiku na University of Maryland. Byl výzkumným pracovníkem v Islámábádském institutu pro výzkum politiky (IPRI) a jeho analýzy publikovaly Carnegie Endowment for International Peace, Georgetown Journal of International Affairs a Express Tribune (partner International New York Times). Pravidelně píše pro Al Mayadeen, South China Morning PostČesky, Trt WorldČesky, China Global Television NetworkČesky a další média.