Před 41 lety bylo zabito 220 mariňáků zapojených do izraelské války proti Libanonu

Foto v titulku: Oblak kouře stoupá po výbuchu budovy námořní pěchoty v libanonském Bejrútu 23. října 1983. Americká námořní pěchota / informační leták, via REUTERS

Cíl izraelského premiéra Benjamina Netanjahua zapojit Spojené státyČesky do širší blízkovýchodní války se již částečně naplnil. Počátkem tohoto měsíce se americké síly podruhé v tomto roce přímo zapojily do sestřelování raket, které Írán vypálil v odvetěČesky za izraelské útoky na íránské zájmy.

Spojené státy rovněž útočí na cíle v Jemenu, a to i pomocí těžkých bombardérů B-2Česky s dlouhým doletem. Boj s Jemenem, stejně jako přestřelky s Íránem, jsou přímým důsledkemČesky izraelské politiky utlačování Palestinců a krveprolitíČesky v pásmu Gazy po útoku Hamásu 7. října.

Jedním z nejnovějších rozšíření zapojení USA do izraelských válek bylo rozmístěníČesky systému protiraketové obrany THAAD v Izraeli spolu se zhruba stovkou amerických vojáků, kteří jej obsluhují. Takové rozmístění nejenže stále více vystavuje Američany nebezpečí, ale dodáváČesky Netanjahuovi také odvahu k další eskalaci jeho válek tím, že snižuje dopad nevyhnutelné odvety ze strany těch, na které Izrael útočí.

Vzhledem k tomu, že je konec izraelské eskalace v nedohlednu a že se v posledních týdnech soustředila na izraelský útok v Libanonu, který začal kopírovatČesky utrpení v Gaze, měli by se Američané zamyslet nad tím, jak se Spojené státy zapletly do dřívější izraelské války a nad tragickým výsledkem tohoto zapojení, k němuž došlo tento týden před 41 lety.

Izrael napadl LibanonČesky v roce 1982, což byl začátek okupace, která zcela skončila až v roce 2000. Izraelská invaze do Libanonu, stejně jako ta současná, přímo souvisela s toutéž izraelskou politikou válcování a podmaňování Palestinců. Hlavním cílem Izraele v roce 1982 bylo zničit kapacity Organizace pro osvobození Palestiny, která v té době sídlila v Libanonu, a vyhnat OOP z Levantu. Izrael se také snažil vychýlit poměr sil v Libanonu – který již byl zachvácen občanskou válkou – směrem k silám nakloněným Izraeli.

Izraelská invaze a okupace podstatně zvýšila utrpení libanonských i palestinských uprchlíků. Jedním z nejstrašnějších bodů byl masakrČesky v uprchlických táborech Sabra a ŠatílaČesky v září 1982. Ozbrojenci Falangy povraždili odhadem 3 000 civilistů, zatímco spojenec Falangy, Izraelské obranné síly, střílelČesky osvětlovací rakety, aby zabíjení mohlo pokračovat i v noci.

Několik týdnů předtím souhlasily Spojené státy pod vedením Reaganovy administrativy s nasazenímČesky americké námořní pěchoty spolu s malými vojenskými kontingenty z Francie, Velké Británie a Itálie v rámci mnohonárodních sil v Libanonu. Přinejmenším na první pohled mělo toto nasazení ušlechtilý mírový úkol potlačit násilí v Libanonu. Libanonci a další pozorovatelé však měli důvod vnímat americkou akci jako přiklonění se na stranu Izraele a jemu nakloněných vnitropolitických sil.

Kromě pozadí celkových americko-izraelských vztahů bylo hlavním úspěchem mnohonárodních sil usnadnit odchod OOP z Libanonu, což bylo součástí cíle, který Izrael při invazi do Libanonu sledoval.

Kromě toho, stejně jako v případě jiných nasazení amerického vojenského personálu na již tak nebezpečných místech, se projevila smrtící logika ochrany sil a udržování míru se změnilo v útočnou akci. Prezident Reagan schválil „agresivní sebeobranu“ proti nepřátelským silám, které představovaly hrozbu pro námořní pěchotu, přičemž ony nepřátelské síly byly zároveň protivníky Izraele a jeho spojenců z libanonských milicí. Americké pozemní akce byly podporovány námořní palbou, která později zahrnovala i střelbu bitevní lodi New Jersey 16palcovými granáty na cíle v horách poblíž Bejrútu.

To vše se navíc dělo při obvyklé nechuti domácích složek k jakékoli zahraniční vojenské přítomnosti, která v jiných dobách a na jiných místech vyvolávala násilné reakce, včetně sebevražedného terorismuČesky.

Nejsmrtelnější reakce na působení Spojených států v Libanonu přišla 23. října 1983, kdy sebevražedný řidič najel s nákladním autem naloženým výbušninami do budovy na bejrútském letišti, kterou námořní pěchota používala jako kasárna. Při výbuchu nálože v nákladním automobilu zahynulo 220 příslušníků námořní pěchoty a 21 dalších amerických vojáků. Byl to nejsmrtelnější den pro americkou námořní pěchotu od bitvy o Iwo Jimu za druhé světové války a nejvyšší jednodenní počet obětí pro celou americkou armádu od úvodního dne ofenzívy Tet ve Vietnamu v roce 1968.

Je oprávněné tvrdit, že tato vysoká cena byla vynaložena zbytečně. Spojené státy stáhly své jednotky a mnohonárodní síly byly o několik měsíců později rozpuštěny, zatímco libanonská občanská válka pokračovala až do roku 1990 a izraelská okupace části Libanonu bude pokračovat ještě dalších deset let.

K odpovědnosti za bombový útok se přihlásil Islámský džihád, který byl později obecně chápán jako libanonské šíitské elementy, jež se později spojily v organizaci známou jako Hizballáh.

Hizballáh vděčí za svůj vznik a počáteční vzestup v 80. letech 20. století rozhodnému odporu proti izraelské invazi a okupaci. Nikdy se nesnažil vést boje se Spojenými státy na základě nějaké nadnárodní ideologie podobné al-Káidě. Ostře se soustředil na své cíle, jimiž jsou získání a udržení politické moci v Libanonu, obrana zájmů libanonských šíitů a obrana Libanonu jako celku před izraelskými útoky.

Z těchto cílů vyplývají zahraniční operace Hizballáhu. Patří k nim dva bombové útokyČesky na izraelské nebo židovské zájmy v Buenos Aires, z nichž každý byl odvetou za izraelské útoky na Blízkém východě, a podpora Hizballáhu jeho místnímu spojenci, Asadovu režimu v Sýrii. Jediný útok na americké zájmy, který se může zdát vzdálený bojům v Libanonu a na němž se Hizballáh mohl podílet nepřímo (podporou podobně smýšlejících saúdských živlů) – bombový útok na Chobar Towers v Saúdské Arábii v roce 1996 – byl opět záležitostí rozhořčené americké vojenské přítomnosti na cizím území.

Bombardování kasáren námořní pěchoty v roce 1983 bylo přímým důsledkem toho, že se Spojené státy nechaly vtáhnout do jedné z izraelských útočných válek. Bez tohoto zapojení by k bombardování nikdy nedošlo.

Podobná cena, kterou je třeba zaplatit za to, že se Spojené státy nechaly vtáhnout do současných izraelských válek, nemusí být nutně zaplacena v Libanonu. Úder, který izraelská ofenziva zasadila schopnostem Hizballáhu v Libanonu, pravděpodobně nesnížilČesky jeho schopnost asymetrických operací jinde. Jeho ochota použít tuto schopnost proti zájmům USA roste do té míry, do jaké si Spojené státy dovolí být spojovány s izraelskými smrtícími ofenzívami a do jaké míry tyto ofenzívy činí části Libanonu podobnýmiČesky strašlivým troskám Gazy.

Paul R. Pillar je nerezidentním vedoucím pracovníkem Centra bezpečnostních studií Georgetownské univerzity a nerezidentním pracovníkem Quincy Institute for Responsible Statecraft / Quincyho institutu pro zodpovědné vládnutí. Je rovněž přidruženým spolupracovníkem Ženevského centra pro bezpečnostní politiku.

Související:

THAAD pro Izrael