Pozdě bycha honiti

Úvod

Všichni víme, že rčení pozdě bycha honiti vypovídá o situaci, kdy je bohužel na některé věci v našem životě pozdě, kdy se události, které se již odehrály, nedají odestát, prostě vzít zpátky. Jinými slovy: Rčení vyjadřuje stav, kdy se již nedá napravit to, co se událo, kdy je již pozdě litovat toho, co se stalo. Nejstarší písemný doklad používání tohoto lidového rčení je podle Václava Flajšhanse z 15. století. Později se vyskytuje ve sbírce Přísloví česká od Jana Blahoslava. Připomínám, že úsloví znal i J. A. Komenský a vyskytuje se i v Rosově slovníku a Čelakovského knize: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích.

V knize Zákulisí slov do třetice je slovo bych výstižně přiblíženo: Ten bych, kterého podle našich jazykově vtipných předků honíme, je slůvko bych vyskytující se ve větách, jimiž litujeme svých minulých činů nebo naopak nečinností.

V kontextu příspěvku se nachází i rčení s podobným významem: Bycha za ušima hledat. Ale i – Honit si tričko, což znamená vytahovat se. Pro mnohé současné politiky platí i spojení honit vodu, honit frajeřinu, honit parádu a honit módu. Spojení vzniklo zpodstatněním tvaru bych slovesa být a je doloženo již v 15. století. Nic nového pod sluncem.

Trump v US kongresu: Obnova amerického snu

V počátečních fázích jednoho z nejdelších projevů prezidenta v americkém Kongresu, prezident Trump mluvil o kulturních válkách. Odvolával se na řadu svých symbolických kroků, včetně prohlášení, že existují dvě pohlaví, že angličtina je oficiálním jazykem země, že Mexický záliv se nazývá již Americkým zálivem a hora Denali na Aljašce Mount McKinley.

Dnes víme, že:

Naše země už nebude woke… Dosáhli jsme za 43 dnů víc než jiné administrativy za čtyři či osm let. A to jsme teprve začali… Naše prezidentství je už teď tím nejúspěšnějším v historii země…Podle mnohých druhým takto úspěšným prezidentem byl sám George Washington. Co vy na to? dodal Trump.

Dnes víme také, že prezident vyhlásil nová cla, potvrdí nárok na Panamský průplav, který již má prakticky pod kontrolou společností Black Rock, a to bez jediného výstřelu. Black Rock mezitím odkoupila akcie od společnosti CK Hutchison Holdings. Ta nechtěla mít bolení hlavy způsobené prezidentem Trumpem, a dala přednost hotovosti. Hodnota transakce dosahuje totiž 22,8 miliardy dolarů (533,9 miliardy Kč). Dohoda oznámená v úterý zahrnuje také 80procentní podíl v přístavních dceřiných společnostech CK Hutchison, které provozují 43 přístavů v celkem 23 zemích, včetně Velké Británie a Německa. Ty provozují i přístavy v jihovýchodní Asii, na Středním východě, v Mexiku a Austrálii. Zbývajících 20 procent drží provozovatel přístavu PSA, který je vlastněn singapurským státním investičním fondem Temasek.

Převzetí obou panamských přístavů znamená posílení americké kontroly nad klíčovým logistickým uzlem, který v současnosti provozuje panamská vláda. Průplav postavily USA a provozovaly jej od otevření v roce 1914 až do roku 1977, do předání Panamě, které bylo dokončeno v roce 1999. Průplav dlouhý bezmála 82 kilometrů je klíčovým uzlem jak pro pohyb mezinárodního obchodu, tak pro americká vojenská plavidla. Místem proplouvají asi čtyři procenta světového námořního transportu.

Prezident Trump oznámil příjem silných signálů z Ruska, které je prý také ochotno uzavřít mír s Ukrajinou. Přitom všem prezident Trump zmínil prezidenta Putina během 100minutového projevu k oběma komorám Kongresu pouze jednou.

Dnes také víme, že Amerika pozastavila dodávky zbraní na Ukrajinu, zastavila tok výzvědných a jiných informací, a že trvá na míru. Na druhé straně oceánu Evropa chce dále vyzbrojovat. Tuto fatální dynamiku protichůdných zájmů může zastavit jenom klaun prezident Zelenskyj.

Ten v úterý večer podlehl nevyhnutelnému a vzdal se. Lepší pozdě než nikdy, ale přesto: Pozdě bycha honiti. V písemném prohlášení Zelenskyj se prý podřídil Trumpovi. Nikdo nechce nekonečnou válku. Můj tým a já jsme připraveni pracovat na trvalém míru pod silným vedením prezidenta Trumpa. Protože páteční schůzka v Oválné pracovně neproběhla podle plánu (Deep state a Britů, kteří dělají vše, aby zatáhli Evropu ke stolu a prodloužení bojů podle přesvědčení autora příspěvku) – Je politováníhodné, že to došlo až sem. Kde se nachází sem, Zelenskyj neřekl. Proto je potřeba podívat se na druhou stranu mince politicky korektních médií zápasících s velkým momentem setrvačnosti, narcismem, ignorováním a iluzemi.

Navzdory skutečnosti, že sám Trump slíbil velký večer a jeho projev v Kongresu byl členy administrativy označován za ohromující událost, reakce zahraničního tisku na jeho projev byla zdrženlivá, pro autora příspěvku ale nepřekvapující.

USA Today – Trump stanovil nové rekordy v délce projevu v Kongresu. Mluvil téměř 100 minut a jeho projev měl podle některých odhadů 9831 slov a byl nejdelší v nedávné historii. EconoTimes – Trump přednesl odvážný projev v Kongresu po šesti bouřlivých týdnech, které byly poznamenány obchodními válkami, masovým propouštěním ve Spojených státech a rychlými změnami politiky. The Hill – Pro prezidenta to byla příležitost poukázat na rozsáhlé změny, které provedl během šesti týdnů od návratu do Bílého domu, a obhájit tyto kroky před četnými kritiky. Haaretz – Projev amerického prezidenta v Kongresu je obvykle výzvou k národní jednotě, ale toto nebylo součástí Trumpových plánů. Jeho úterní projev byl nemilosrdně stranický, chlubil se svým volebním vítězstvím a kritizoval demokraty za to, že neuznávají jeho úspěchy.

Jinými slovy: Nic nového pod sluncem. Ve výsledku ale již povrchní hodnocení reakcí ze zahraničí indikuje, že události ukázaly bezvýznamnost Evropské unie jako světové politické veličiny, její skutečnou smrt a pokročilý začátek konce NATO, které by se mělo již začít přejmenovávat na NETO, aby toho nebylo jednoho dne moc pro občany.

Friedrich Merz dělá brilantní falešný start s dluhem

V Německu se Unie a SPD dohodly na radikálním odklonu od předchozí opatrné fiskální politiky. Infrastruktura a obrana mají být (spolu)financovány prostřednictvím masivního dluhu. Účet zaplatí budoucí generace. Uvidím, jak na zadlužení a inflaci budou reagovat němečtí voliči a jak bude reagovat nová vláda. V každém případě, schválit ústavní dodatek bez nově zvoleného Spolkového sněmu není hodno demokracie.

Současně podle zpráv z médií američtí investoři zvažují převzetí a uvedení do provozu plynovodu Nord Stream 2. Klíčovou roli má hrát německý podnikatel Matthias Warnig, V lednu byl tento bývalý generální ředitel společnosti Nord Stream 2 AG vyslýchán v zemském parlamentu Meklenburska-Předního Pomořanska jako svědek před vyšetřovacím výborem pro klimatickou nadaci a její roli při dostavbě Nord Stream 2. Při výslechu řekl: Nejsem zapojen do takových plánů, jsem důchodce. Těmito slovy Warnig popřel pro Zeit online, že by se v zákulisí snažil zprovoznit plynovod Nord Stream 2 v Baltském moři pod vedením amerických investorů. Warnig již předtím řekl Financial Times, že se neúčastní žádných rozhovorů s americkými politiky ani zástupci společností.

Rok bojů aneb, co plánuje nový šéf izraelské armády Eyal Zamir

Podle zpráv z médií generálmajor vypracoval plány na velký útok na Pásmo Gazy. Jedna věc je jistá: Zamir bude mít volnější ruku než jeho předchůdce. To má také co do činění s prezidentem Trumpem. Pro doplnění připomínám, že Eyal Zamir vstoupil do armády v roce 1984 a dnes, ve středu v den práce na příspěvku se ujme velení izraelských ozbrojených sil.

V posledních dvou týdnech byl Eyal Zamir hodně na cestách: v Pásmu Gazy, na Západním břehu Jordánu a v jižním Libanonu, kde Izraelské obranné síly (IDF) stále kontrolují pět předsunutých stanovišť. Jak IDF oznámila v úterý, 59letý generálmajor diskutoval s vyššími důstojníky během svých návštěv vojáků o plánech na pokračování bojů s důrazem na ofenzivní plány. Zamir chce být očividně připraven: Ve středu bude nejprve povýšen na generálporučíka a poté složí přísahu jako nový šéf izraelské armády.

Uvidíme, jaká bude spolupráce s prezidentem Trumpem, který tlačí na Ukrajinu k míru. To vyvolává obavy, že by mohl podobným způsobem postupovat i v tchajwanském konfliktu. Tím by však způsobil americké ekonomice nesmírné škody.

Tchaj-wan je vojensky závislý na Spojených státech

A naopak: USA jsou zase technologicky závislé na Tchaj-wanu. Podle veřejně dostupných informací politici a experti na Tchaj-wanu jsou znepokojeni tím, jak prezident Trump zachází s Ukrajinou. Protože osud Tchaj-wanu je v rukou USA – stejně jako osud Ukrajiny. Věřím, že čeští Tchaj-wanci si uvědomují vážnost situace, své skutečné možnosti a osud narcistů u moci.

Evropští narcisté ignorující objektivní chod dějin a žijící v iluzi, že čas vše napraví, prezident Macron a premiér Starmer prohlásili, že jsou připraveni odcestovat do Washingtonu společně s ukrajinským prezidentem Zelenským, aby společně diskutovali o konfliktu na Ukrajině s prezidentem Trumpem v nepřítomnosti prezidenta Putina, píše The Daily Mail s odvoláním na diplomatické zdroje.

Nevím, co se musí ještě stát, aby tzv. politickým elitám EU bylo jasno, že bez Ruska nelze udělat ani krok k míru a udržení zbytku Ukrajiny v naději, že se stane americkou a britskou kolonií. V současné době se britské úřady snaží obnovit vojenskou pomoc Kyjevu ze strany Spojených států. Nevím, zda ignorují zákaz Spojených států předávat zpravodajské informace Kyjevu. Podle Daily Mail budou Spojené státy přísně kontrolovat šíření svých zpravodajských informací na Ukrajině prostřednictvím agentur se sídlem v Kyjevě. Na tomto místě cituji galského kohouta prezidenta Macrona v očekávání osudu Napoleona: O budoucnosti Evropy se nesmí rozhodovat ve Washingtonu nebo v Moskvě, prohlásil prezident v dramatickém televizním projevu v den připomínky pomíjivosti pozemského života (popeleční středy), a den před summitem EU na Ukrajině nabídl spojencům ochranu francouzskými jadernými zbraněmi. A tím jsem opět u klauna prezidenta Zelenského, jeho návštěvy Bílého domu a snahy o mír.

Bezprecedentní potyčka mezi Trumpem a Zelenským

V daném případě bez omezení a výjimek platí rčení Pozdě bycha honit a také, že potyčka definitivně zrušila důvěru Bílého domu ve stále působící kyjevský režim. Jakákoli forma pokání bude pro Ukrajinu a její podporovatele, ignorující roli a funkci Ruska v současném světě, velice drahá. Čtyřicetiminutové demonstrativní bičování nebylo v žádném případě pouhou výměnou a zdvořilost, protože dalo možnost seznámit se s mnoha detaily. O několika se zmiňuji.

Pokud mě paměť neklame, žádný z diplomatů-psychologů komentujících bičování se nezmínil o s pravděpodobností hraničící s jistotou možností, že prezident Zelenskyj přijel na setkání po návštěvě u amerického demokrata s posláním Deep state, možná i EK, a po požití dávky návykových trav. Dvě prohlédnutí videozáznamu stačí bystrému oku zjistit, že celá řada reakcí, póz a výroků prezidenta Trumpa nebyly adekvátní rozumnému rozmýšlení a chování.

Lze také tvrdit s pravděpodobností hraničící s jistotou, že prezident Zelensky nepřijel podepsat smlouvu, ale přijel škemrat o zcela nesmyslné a neexistující bezpečnostní záruky pro zemi a pro sebe. Jak by tomu nebylo, bezprecedentní potyčka mezi Trumpem a Zelenským přinesla prohru Zelenskému, Ukrajině a EK, potažmo EU. Proč?

Protože prohrávající narcisté ignorují skutečnost, že Spojené státy nikdy neměly, nemají a nepotřebují žádné přátele a spojence, že vojenská síla EK a NATO bez USA představují papírového tygra, se kterým si to ruský medvěd rozdá, až přijde čas a Anglosasové ztratí zcela selský rozum a jejich hospodářství se bude topit v nesplatitelných dluzích, inflaci a v demografické a migrační bouři.

Připomínám reakci Zelenského na docela rozumnou poznámku viceprezidenta Vance: Měli byste poděkovat prezidentovi (Trumpovi) za to, že se pokusil tento konflikt ukončit. Zelenskyj bezostyšně reagoval: Byl jste někdy na Ukrajině, abyste viděl, jaké máme problémy?

Poté co Vance hosta upozornil, že je neuctivý a dovolil si zaútočit na americkou administrativu, Zelenskyj otevřeně prohlásil, že nejvyšší vedení Spojených států nemá informace o tom, co se děje na Ukrajině. Jinými slovy: je v této věci nekompetentní. Čeho je moc, toho je příliš. Co si z toho Trump a Vance mohli vyvodit, nevím. Za sebe ale mohu sdělit, že jejich protějšek byl buď extrémně nezdvořilý, nebo neadekvátní, nebo si toho sám nebyl vědom, protože byl pod vlivem trávy nebo směsi trav. Proč tak usuzuji?

Protože ve skutečnosti zpravodajské služby, diplomatický sbor, a tedy i nejvyšší politické vedení Spojených států mají všechny informace o situaci na Ukrajině. Nevěřím, že Zelenského kancelář, jeho doprovod a on sám si není této skutečnosti vědom. Nevím kolik amerických poradců na nejvyšší úrovni je v terénu na Ukrajině a denně shromažďuje informace o situaci. Vím ale, že média a úředníci označují spolupráci mezi americkými a ukrajinskými zpravodajskými službami za bezprecedentní. V roce 2015 CIA pomohla Ukrajině znovu vytvořit Hlavní zpravodajské ředitelství (GUR) ministerstva obrany. To je zodpovědné za plánování sabotážních operací a politických vražd. Podle otevřených údajů (citovaných například ABC News) poslala CIA miliony dolarů na financování výcviku a vybavení ukrajinských zpravodajských důstojníků a výstavby zařízení na hranicích s Ruskem.

Je dokazatelné, že obě služby také začaly provádět společné operace po celém světě. Bývalý šéf Hlavního ředitelství zpravodajské služby (v letech 2015-16) řekl v komentáři pro ABC, že CIA vycvičila ukrajinské důstojníky v bojové taktice a špionáži. Výcvik probíhal na základně jedné ze zemí Severoatlantické aliance v Evropě. Jinými slovy, CIA je nejen úzce spojena s ukrajinskou vojenskou rozvědkou, ale ve skutečnosti je její mateřskou organizací.

Podle nepotvrzených zpráv má CIA, stejně jako americká Národní bezpečnostní agentura (NSA), nejužší vazby na Bezpečnostní službu Ukrajiny. The New York Times dodává, že i po vypuknutí bojů na Ukrajině zůstala skupina důstojníků CIA, kteří si neustále vyměňovali informace s ukrajinskými speciálními službami.

Tito specialisté údajně radili Kyjevu při plánování útoků dlouhého doletu. Jak za takových okolností ve Spojených státech nevědět o něčem, co je známo Kyjevu, je velká otázka. Navíc spolupráce mezi Kyjevem a Washingtonem byla navázána nejen prostřednictvím speciálních služeb, ale také na úrovni nejvyššího vojenského velení. Faktem také je, že Spojené státy nikdy neskrývaly přítomnost svých vojenských poradců na území Ukrajiny.

Není čas na rezignaci na pravdu a ověřování ani v krizi

V dubnu 2024 mluvčí amerického ministerstva obrany Pat Ryder bez obalu prohlásil, že skupina důstojníků Pentagonu byla neustále na americkém velvyslanectví v Kyjevě. Důstojníci působí jako součást Úřadu pro obrannou spolupráci (ODC). Během tohoto konfliktu ministerstvo obrany přezkoumalo a upravilo naši přítomnost v zemi, protože se změnily bezpečnostní podmínky, řekl Ryder v rozhovoru pro Politico.

Oficiálně zaměstnanci ODC vykonávají různé poradenské a podpůrné úkoly. Personál mise je obsazen výhradně zaměstnanci Ministerstva obrany USA, ale formálně funguje pod vedením velvyslance v Kyjevě a ministerstva zahraničí. Mezi pravomoci mise patří monitorování dodávek amerických zbraní a údržba high-tech vybavení.

Politico poznamenává, že na jaře 2024 bylo jen na Ukrajině nejméně 60 specialistů Pentagonu. A to jsou pouze ti, kteří byli oficiálně nahlášeni. Podle nepotvrzených zpráv se vysocí důstojníci Pentagonu podílejí na plánování všech operací ozbrojených sil Ukrajiny a přenášejí do Kyjeva zpravodajské informace získané pomocí technologických prostředků a agentů. Krátce formulováno: nejsou si jen vědomi, ale ve skutečnosti sami určují běh událostí.

Skupina amerických specialistů se nachází také na letecké základně polského letectva v Rzeszově. Ta se proměnila v největší uzel pro dodávky vojenské pomoci Ukrajině.

Proto: Nezapomínejme, že Spojené státy mají nejen všechny informace o dodávkách svých zbraní, ale také o vojenské spolupráci mezi Kyjevem, EU a zeměmi NATO. Lví podíl zbraní dodávaných evropskými zeměmi na Ukrajinu byly vyrobeny ve Spojených státech a byly schváleny Výborem pro obranu Kongresu USA.

Ale i kdyby prezident a viceprezident Spojených států z nějakého neznámého důvodu neměli mít přístup k dokumentaci zpravodajských služeb, Pentagonu, ministerstva zahraničí a Kongresu, oba mohou podívat se do otevřených zdrojů a dovědět se o situaci na Ukrajině.

Dodávky a ztráty jsou zřejmé

Jak Trump i Vance Zelenskému připomněli, že Spojené státy jsou největším dodavatelem vojenské pomoci Ukrajině. Pentagon převezl do Kyjeva tisíce jednotek vojenského vybavení a něco z toho, co bylo dodáno, nebude vráceno. Během řady neúspěšných útočných operací ukrajinské jednotky ztratily spoustu zbraní a ztráty musely dohnat nikoli čerstvými produkty, ale technikou odebranou ze skladů americké armády. To ovlivňuje její bojeschopnost.

Přesné údaje o ztrátách válčících stran jsou drženy v tajnosti, ale některé informace mohou být získány z otevřených zdrojů. Například podle portálu Lostarmour finanční ztráty Spojených států z dodávek jenom obrněných vozidel lze odhadnout na cca 500 milionů dolarů. V případě obrněných transportérů Stryker mluvíme „pouze“ o 250 milionech dolarů. Nebudu dnes brát v úvahu takovou maličkost, jako jsou desítky vyřazených tanků Abrams a obrněná vozidla, jejichž zničení se nedostalo na kameru.

Takže viceprezident Vance nemusel jet do Kyjeva pro informace, mohl prostě, stejně jako autor příspěvku podívat se do otevřených zdrojů. A to se nezmiňuji o tom nejzřejmějším: Vance má v rukou všechny dokumenty Pentagonu, má také informace o počtu dělostřeleckých a tankových granátů a dalších druhů munice, logistického vybavení, neprůstřelných vest a přileb dodaných na Ukrajinu.

Tak kdo neví

Vzhledem k tomu, že na území Ukrajiny jsou s pravděpodobností hraničící s jistotou stovky amerických diplomatů, vojenských a zpravodajských důstojníků, zdá se nepravděpodobné, že by americká vláda neměla dostatek informací o situaci v zemi. Jak je tomu u českých politiků, nevím. Přesto tvrdím, že Zelenského obvinění nejsou tvrzením o meritu věci. Vzhledem ke svým schopnostem mají Trump, Vance a další v americké administrativě úplnější informace než vedení Ukrajiny nebo Česka. Jsou to v Kyjevu, Praze, Bruselu u moci nepoučitelní narcisté, ignoranti a iluzionisté kdo dělá špatná rozhodnutí. Nechápou podstatu toho, co se děje, nebo mají strach své informace sdílet.

Proto není divu, že s pouhými 60 slovy zahájil viceprezident Vance tento týden diplomatickou bouři, v níž byl obviněn z očerňování mrtvých v britské válce uprostřed plánování ukrajinské mírové síly. Vance jasně řekl:

Pokud chcete skutečné bezpečnostní záruky, pokud chcete skutečně zajistit, aby Vladimir Putin znovu nenapadl Ukrajinu, tou nejlepší bezpečnostní zárukou je poskytnout Američanům ekonomický vzestup v budoucnosti Ukrajiny. To je mnohem lepší bezpečnostní záruka než 20 000 vojáků z nějaké náhodné země, která nebojovala ve válce 30 nebo 40 let.

Současně Vance trval na tom, že je absurdně nečestné naznačovat, že mluví o Velké Británii a Francii, ale neřekl, koho dalšího mohl mít na mysli. Protože v některých situacích, podobných té současné, je velmi nesnadné najít moudrého rádce, hrozí nebezpečí bezvýchodnosti. Pozdě bycha honiti. Proto a přesto si dovoluji dát radu: musíme být připraveni na nejtemnější scénáře na všech frontách, od bezpečnosti po obchod.

Souhlasu netřeba.
05.03.2025

Jan Campbell (*1946) je německý občan české národnosti, analytik. Vystudoval stavební inženýrství, architekturu a filozofii; postgraduálně také biokybernetika, islámské bankovnictví a pojišťovnictví. Je zahraničním členem Ruské akademie přírodních věd. Získal čestný profesorský titul na Uralské státní agrární univerzitě. Do listopadu 2014 řídil poradenskou firmu Campbell Concept UG Bonn a působil jako odborný asistent na podnikohospodářské fakultě VŠE. Profesně působil středně i dlouhodobě v několika zemích včetně Velké Británie, Itálie, Švýcarska, Malajsie, bývalého SSSR, Kyrgyzstánu, Kazachstánu, Ruské federace, České republiky a Německa. Profesní aktivity a zkušenosti umožnily přijmout pozice jako vedoucí EK koordinující pro program TACIS, osobní poradce premiéra a analytik politicko-ekonomických rizik včetně problematiky vědecké diplomacie a práce určené pro úzkou odbornou i veřejnost, včetně vysokoškolských studentů.