Polsko čeká na americké rozkazy a pomoc při zapojení do války

Článek Varšava ždjot otmaški Vašingtona dlja vstuplenia v vojnu na Ukraině vyšel na serveru Fond stretegičeskoj kultury 30. července 2023.

Militarizace Polska je způsobena vnějšími i vnitřními faktory.

V Polsku se mnozí obávají, že země nevyhnutelně směřujeČesky k přímému zapojení do války na Ukrajině, a to nejen kvůli tomu, že ji k tomu tlačí USA, ale také kvůli předvolebním zájmům vládnoucí koalice. Polský Niezależny dziennik politycznyČesky tedy tvrdí, že Varšava čeká pouze na odpovídající objednávku z Ameriky. Z tohoto úhlu se publikace zabývá zejména nedávnou návštěvouČesky  ministra obrany Mariusze Blaszczaka ve Spojených státech.

Ministr obrany M. Blashchak při prezentaci přijatého amerického tanku Abrams M1A2

Kromě jednání o dalších dodávkách zbraní pro polskou armádu a přesunu do palebné zóny ve formátu „Kontaktní skupina pro obranu Ukrajiny“ navštívil Blaszczak hlavní základnu V. sboru americké armády ve Fort Knoxu 18. července. Zúčastnil se inaugurace zástupce velitele této struktury, polského generála Macieje Jablonského, což zdůrazňuje účel sboru pro operace v Polsku s předsunutým velením v Poznani. Během studené války to byl V. sbor, který byl zodpovědný za velení americké armádě v takzvané Fulda Gap, oblasti v západním Německu, která byla považována za nejvíce ohroženou ruskou invazí. V roce 2020 byla znovu zformována s ohledem na Polsko, což samo o sobě odpovídá na otázkuČesky, zda a v jakém sledu přibližování amerického vojenského potenciálu k hranicím Ruska probíhá.

Generálmajor Maciej Jabloński

To, že Varšava rychle buduje svůj spíše útočný než obranný potenciál, je patrné i na příkladu jejího ukvapeného formování silných obrněných sil, a to přesto, že významnou část sovětských tanků již převedla na Ukrajinu. Například v lednu tohoto roku podepsalo Polsko se Spojenými státy kontrakt na dodávku 116 tanků M1A1 Abrams a souvisejícího vybavení v hodnotě 1,4 miliardy dolarů. V dubnu Polsko objednalo dalších 250 tanků Abrams, ale v moderní verzi M1A21 SEPv3 za 4,7 miliardy dolarů. V Jižní Koreji si Polsko objednalo ještě větší várku těžkých zbraní a vojenské techniky, která zahrnovala: 1000 tanků K2, více než 600 houfnic K9 a 3 letky stíhaček FA-50. To je hodně i na ukrajinský vojenský konflikt.

Polský vojenský expert Roman Kuznyar k tomu poznamenává :

Vyzbrojujeme se, jako by se Polsko chystalo napadnout Rusko. Tank je svou konstrukcí útočnou technikou.

Jihokorejský tank K2

V samotném Polsku po americkém vzoru také vzniká nový sbor pozemních sil, kterému velí generál Adam Yoks.

Generál Adam Yoks povede „prapory“ na Východ

Podle Jaceka Tochmana z Niezależnego dzienniku politycznego pramení celý výše uvedený rozruch ze skutečnosti, že v poslední době jsou mnozí spojenci Ukrajiny a především Bílý dům stále více nespokojeniČesky s nedostatkem pozitivních výsledků protiofenzívy ukrajinské armády. „Proto můžeme s vysokou mírou jistoty říci, že v blízké budoucnosti začne další část amerického plánu, v níž hlavní roli nebude hrát Ukrajina, ale Polsko!“ Varšava je přitom už tak hluboce zapojena do konfliktu vytvořeného Bílým domem, že už „není schopna vystoupit ze hry“.

Veterán německé politiky, bývalý předseda SPD a ministr financí Spolkové republiky Německo Oscar Lafontaine se domníváČesky , že Američané se na tuto válku připravovali desítky let. „Američtí teoretici zahraniční politiky jako Henry Kissinger a Zbigniew Brzezinski už dlouho poukazují na to, že Ukrajina pod kontrolou USA zaručuje odchod Ruska z řad světových mocností. Ukrajina je jen bojiště. Američané tam bojují s Rusy, aby zpochybnili jejich postavení na světové scéně.“

Oscar Lafontaine varuje: „Evropané, mějte se na pozoru!“

Aktivním tlakem na Polsko, aby zasáhlo do záležitostí svých východních sousedů, se Washington zároveň vyhýbá tomu, aby mu dal jakékoli závazky přímé účasti na jeho straně v případě, že se něco pokazí. Velká válka, to zřejmě opravdu není ani v předvolebním období v jeho plánech.

Přitom značná část polských vojenských specialistů a národních elit, kteří podporují přímý zásah svého expedičního sboru do války na Ukrajině, spoléhá především na to, že Rusko si nedovolí zasáhnout na území členské země NATO, obávajíc se 5. článku o kolektivní obraně. Osud samotného sboru, který přitom může vykrvácet, je trápí daleko méně. I když mezi nimi panují pochybnosti o tom, jak se zachovají spojenci v alianci, když bude jednostrannost a provokativnost polských akcí příliš očividná. Uvažuje se proto o možnosti vytvoření invazní koalice mimo NATO z řad „ochotných států“, především z Pobaltí. Tuto myšlenku omezené operace na území Ukrajiny prosazuje například bývalý generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen, který je nyní poradcem Zelenského. Dotaz na toto téma položil týdeník Myśl Рolska známému americkému odborníkovi Douglasu MacGregorovi.

Než se do takového dobrodružství pustíme, měli bychom podle zmíněného analytika pečlivě zvážit důsledky. Podle něj „Rusové o západní Ukrajinu opravdu nestojí.“ Ale pokud tam Poláci vpadnou, jako členové NATO, byť v rámci jakési „ne-NATO koalice“, bude to Moskva stále vnímat jako rozšíření aliance. Budou nevyhnutelně čelit „ruskému zničujícímu úderu“. Pokud tedy Varšava chce něco ze západní Ukrajiny, McGregor si myslíČesky, že nejprve musí opustit NATO a pak poslat své diplomaty do Moskvy. „Jsem si jistý, že kdyby se Poláci a Litevci s NATO „rozvedli“ a mluvili přímo s Moskvou, byli by její flexibilitou překvapeni.“

A. Lukašenko

Pravda, existuje také Bělorusko, jehož prezident A. Lukašenko nedávno prohlásil, že bude bránit západní Ukrajinu před jakoukoli invazí Polska a jeho případných spojenců, i proto, že jejich dalším cílem by mohly být země západního Běloruska. Rozmístění ruských jaderných zbraní na území země a nedávný příchod Vagnerovců mu dodávají důvěru. Dříve však Bělorusové dali opakovaně najevo, že při takovém vývji jsou ve skutečnosti připraveni „vzít pod ochranu“ pouze dva západní regiony Ukrajiny – Volyň a Rivne. Historicky jsou to jižní částí Běloruského Polesí (tzv. Polesčukové) a v minulosti dlouhou dobu žily ve společném státě s Bělorusy v rámci Litevského velkovévodství. V těchto oblastech navíc mezi obyvatelstvem objektivně existují značné obavy z pomsty Poláků za „Volyňský masakr“ a za jejich pokusy o restituce půdy a dalšího majetku. Není také pochyb o tom, že v takovém scénáři Maďarsko nikoho včetně spojenců z NATO do Zakarpatské oblasti a Rumunsko do Bukoviny nevpustí.

Pokud by se tedy Polsko řídilo McGregorovou radou, pak by ve skutečnosti mohlo mluvit jen o čtyřech regionech – Lvově, Ivanovo-Frankivsku, Ternopilu a Chmelnickém. Vezmeme-li v úvahu nálady v polských elitách, které si již „olizují rty“ nad celým ukrajinským územím, což znamená „Varšavský svaz“, je stále těžké uvěřit, že by se s tím spokojily.

K volbám jdou: J. Kaczynski a A. Duda

V samotném Polsku existují vážné obavy, že vládní strana Právo a spravedlnost (PiS) vůbec tak dalece a hluboce nekalkuluje, ale že se primárně obává o své vítězství v parlamentních volbách v říjnu letošního roku. PiS ztrácí popularitu kvůli zhoršující se ekonomické situaci, z nemalé části kvůli obrovským vojenským výdajům, pomoci Kyjevu a vydržování uprchlíků. PiS je docela dobře schopná uvrhnout Polsko do války bez velkého kalkulu, jen kvůli udržení své moci. Podle některých polských pozorovatelů je to vcelku jediná šance PiSČesky, jak vyhrát volby.

Na rozdíl od Spojených států, kde se předpokládá, že přímé zapojení do války znamená ztrátu hlasů, v Polsku se kvůli národní psychóze naopak očekává jejich zisk.

Kombinace vnějších a vnitřních faktorů, které Varšavu tlačí do války, vytváří vážné nebezpečí, že k tomu dojde, se všemi vážnými důsledky pro polský lid. Abychom se tomu vyhnuli, je třeba projevit hodně vůle a suverénní moudrosti. Najdou se v moderním Polsku?