Text Perestrojka vyšel paralelně na serveru blogu Přemysla Janýra.


Pro ty mladší: osmdesátá léta minulého století charakterizovalo schizma mezi rigidním ideologickým establishmentem Komunistické strany a širokým očekáváním ekonomických i politických změn ze strany obyvatelstva.  Příslušníkům establishmentu šlo – z jejich perspektivy – nejen o udržení teplých pozic, ale de facto přímo o kejhák: cesty, kterými se k moci dostali a u ní držely se daly sotva obhájit a atmosféra ve společnosti pro ně nevěstila nic dobrého.

Obranu viděly v ideologické práci s masami a v cenzuře. Mainstreamová média jednotně vykreslovala Západ jako úhlavního nepřítele provádějící ideologickou diverzi prostřednictvím buržoazní propagandy šířené nepřáteli socialismu s cílem násilím svrhnout socialistické zřízení a nastolit kapitalismus. Efekt byl omezený; Západ se vyznačoval příkladným životním standardem, mírou svobod a ideou lidských práv a snaha o násilné svržení režimu se dala doložit jedině prázdnými slovy.

V březnu 1985 se stal generálním tajemníkem Komunistické strany SSSR Michail Gorbačov a zahájil Perestrojku, komplex dalekosáhlých hospodářských a politických reforem s cílem pozvednout SSSR a celý Východní blok na úroveň konkurenceschopnou Západu. To vyvolalo nadšená očekávání ze strany obyvatelstva a zároveň obavy ze strany východoevropských establishmentů: Perestrojka zahrnovala nejen principy ohrožující jejich mocenské pozice, ale i abruptní přehodnocení dosavadního nepřítele na přítele a spojení s ním.

Společenské schizma tak získalo novou dimenzi. Naděje obyvatel satelitů se upnuly k dosavadnímu hegemonovi jako k vítanému spojenci proti zkostnatělému domácímu, hegemonem předtím dosazenému establishmentu. Z jeho perspektivy se Gorbačov dopustil zrady, přeběhl, opustil ho a ponechal ho vlastnímu osudu.

V průběhu čtyř let východní blok zkolaboval, o dva roky později i samotný SSSR, dosavadní hegemon KSSS byl v Rusku zakázán a jeho východoevropští pohrobci urychleně přeběhli k dosavadnímu nepříteli.

Dějiny mají svou logiku. Opakují se.

Ve dvacátých letech tohoto století krystalizuje schizma v západních společnostech. Všechno, co čtyřicet let tvořilo jejich atraktivnost, tradiční hodnoty, sociální trh, mír, lidská práva, svoboda i demokracie, bylo brutálně omezeno a odstraněno. Namísto toho šíří establishment covidovou hysterii a horlivě se podílí na ukrajinské válce i na izraelské genocidě. Naděje obyvatelstva se upínají k novému hnutí populistických (pravicových i levicových) stran. A opět jde establishmentu nejen o teplé pozice, ale přímo o kejhák: jeho cesty k moci a jejímu udržení zahrnují celou řadu činů klasifikovatelných přímo jako kriminální a atmosféra ve společnosti pro ně nevěstí nic dobrého

Obranu vidí v mediální kampani a v cenzuře. Mainstreamová média jednotně popisují Rusko i Čínu jako temné diktatury a vedou tažení proti dezinformacím, ruské propagandě, spikleneckým teoriím, antisemitismu šířeným Putinovými agenty. Po Ukrajině se Rusko chystá napadnout Západ. Efekt je omezený; s covidem, ukrajinskou válkou a genocidou v Gaze ztratil Západ veškerou důvěryhodnost a ruský záměr napadnout ho se dá doložit jedině prázdnými slovy.

V lednu 2025 se stal prezidentem USA Donald Trump a zahájil vlastní Perestrojku, tažení proti deep state, proces očisty americké společnosti od skrytých finančních a mocenských struktur. To vyvolalo nadšená očekávání velké části obyvatelstva a zděšení dosavadního amerického establishmentu. Proces znamená nejen ohrožení jeho mocenských pozic, ale i abruptní přehodnocení dosavadního nepřítele na přítele a spojení s ním.

Společenské schizma tak dostalo novou dimenzi. Naděje obyvatel satelitů se upnuly k dosavadnímu hegemonovi jako k vítanému spojenci proti zkostnatělému domácímu, hegemonem předtím dosazenému establishmentu. Z jeho perspektivy se Trump dopustil zrady, přeběhl, opustil ho a ponechal ho jeho osudu.

Ten se dá předvídat: rozpad atlantického bloku a přeběhnutí jeho pohrobků k dosavadnímu nepříteli. Zda bude následovat také rozpad hegemona? Můj odhad je, že bude.

Udělejme však ještě krok dál.

Po euforii konce studené války a nadšení z všeobjímajícího míru, svobody, demokracie, lidských práv, následovalo jejich postupné odbourávání. Zpětně viděno, nový hegemon měl od počátku na mysli pouze vlastní globální světovládu. Nově získaný přítel byl postupně přehodnocen na úhlavního nepřítele a v Evropě, na Blízkém východě i v Africe se rozhořely nové války.

Čeká nás po rozpadu atlantického bloku podobný vývoj?

Jsou indicie nasvědčující, že by tomu tak být nemuselo. Novým velmocem, Číně, Indii, konec konců i Rusku, chybí západní tradice koloniálního kořistnictví. BRICS+ se deklaruje jako multipolární společenství rovnoprávných států nezasahujících si navzájem do vnitřních záležitostí. Jeho paradigmatem je kooperace, ne konkurence.

Nezapomínejme ale, že i v devadesátých letech se jevila budoucnost nadmíru optimisticky. A že společnosti, která své dějiny zapomene, je dáno si je zopakovat. Za posledního čtvrt století jsme nashromáždili dostatek tragických zkušeností, abychom věděli, na co je příště třeba dávat pozor a včas se proti tomu postavit.