Oběť povodní v ČR: Polsko se stará, u nás ve vsi jsme na to sami

Komentář Občan zničené vsi: Vedle v Polsku se o vyplavené starají, u nás se za sebe musíme brát sami… vyšel v deníku Krajské listy 23. září 2024

Foto: Se svolením HZS ČR
Popisek: Povodně

Jaká je u vás situace, poté co před týdnem proběhly povodně?

Já jsem z jedné z vesnic, kterou to v roce 1997 vzalo skoro celou jako Troubky, a teď, po 27 letech, nás to vzalo podruhé. Mimochodem, stejně jako Troubečtí jsme dost katolický kraj. Proslýchá se, že teď, když to bylo na spadnutí, prošel troubecký farář nad vesnicí s Nejsvětější svátostí, voda přišla, ale zastavila se těsně před vesnicí. My jsme se modlili taky. Já jsem ještě v poslední chvíli šel nakoupit k manželům, kteří celý život střádali na svůj krámek, který v tu chvíli už byl nepřestěhovatelný, tak jsem jim řekl, ať to zavřou a jdou k nám, a když už to teklo ze všech stran a elektrika dávno nešla, ve starých knížkách jsem našel modlitbu proti živlům a tu jsme s manželi dali. Co jiného dělat se situací, se kterou se nedá jinak dělat nic? No a náš dům, oproti ostatním nijak vyvýšený, zůstal ušetřený, byli jsme na takovém ostrůvku. Když to potom začalo opadat a manželé se poprvé šli podívat před náš dům, zjistili, že krámek (který taky nebyl proti ostatním nijak nahoře) též zůstal ušetřen. Čímž bych nechtěl dělat nějakou propagandu svému pohledu na svět…

…který je ostatně, pokud vím, dost praktický. Jak se teď, po 27 letech, projevila státospráva?

Predikce povodní tentokrát byla dobrá, ale byla v zásadě k ničemu, protože nic z toho, co slibovali, neudělali. Pořád se mluvilo o těch centrálách přežití na vyvýšených místech, nakonec je tam ale nikdo nedal. V roce 1997 nebyla predikce žádná, ale okamžitě potom, co opadla voda, přijeli vojáci, přivezli jídlo, materiál, odklízeli. První vojenský kamion jsme u nás tentokrát viděli až týden od povodní, dneska (v neděli 22. 10. – pozn. autora). Přivezli nám s ním starý bagr. Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to do nějakého satirického filmu. Jo, za covidu, to se tu uniformovaní objevili hned. Měli ty vesnice obšancované a buzerovali, kdo kam jde. U nás se teď o všechno stará místní samospráva, dobrovolní hasiči, podnikatelé a jiní dobrovolníci.

Jeden chlap z našeho kraje, co za těchhle okolností vždycky pomáhá, byl strašně naštvaný, že ho nechtějí do vsi pustit s nákladem zásob a balených vod. Já jsem byl teď hned po opadnutí vody na druhé straně v Polsku, kde to vzalo celé městečko, a to bylo plné vojáků, chlapů s lopatama a už se vyklízelo. Takže: v Polsku se o lidi starají, u nás se za sebe musíme brát sami, a ještě nás vy*íraj. Užije je leda vás legitimovat, jestli jdete do vlastního baráku. Když jsme u tý predikce povodní – u nás v sousední obci jeden lokální politik předem navrhoval včas zavřít některý provozovny a zachránit v nich, co se dá, a druhej to shodil ze stolu. Samozřejmě, před kamerami se potom s panem prezidentem Pavlem producíroval ten, co tam lidem nechal utopit celej majetek.

Když jsme u těch politiků: Jak u vás tenhle víkend proběhly komunální volby?

No, proběhly, ale kdyby to bylo na mně, tak by neproběhly. Tady jsou lidi na státní správu už i tak naštvaní, a teď si představte, že by se mi stalo to, co tomu člověku ze zastupitelstva, co to měl na starosti, že jste se těsně po jeho zaplavení vrátil do domu, sám jste v šoku, ale musíte klidnit rodinu, která vám hystericky pobíhá po domě, a do toho přijde volební komisař, abyste organizoval volby. Já bych ho shodil ze schodů. Ten náš zastupitel není já, a tak volby udělal. Samozřejmě s mizivou účastí.

A aktuální situace po pohromách?

Dokud svítí sluníčko, je to dobrý, ačkoli oproti nížinám je u nás teploměr o pěkných pár čísel níž. Ale máme na to jen pár týdnů, u nás v horách někdy začíná chumelit už v říjnu, a co pak? Celá obec je bez elektřiny a nevíme, jak dlouho ještě. Ti, co si pořídili to ekologický topení, kde je všecko na elektriku, jsou v …, zatímco ti, co mají ještě normální, v zásadě nelegální kotle a kamna, ty to přežijou. Stejný je to s lidma, co maj starý agregáty. V době, kdy se ukazuje, že přinášejí světlo a teplo, už ani těm, co nad nima ohrnovali nos, už tolik nesmrděj. Holt ať žije Green Deal!

Druhá věc samozřejmě je, že bez elektriky nejdou žádný terminály, takže my, co ještě používáme hotový peníze, fungujeme. Ale u nás ve vsi se na to kašle, těm, co doma nic nemaj, se „píše na futro“. Z hlediska nouzovýho zásobování materiálem je to na druhý straně standard, i lidi z vesnice, co se jim to vyhnulo, tam nosí věci, co nepotřebují, zatímco někteří si křečkujou celý palety zásob. A viděl jsem důchodce, co žijou sami, jak si odnášejí věci pro malý děti, co se jim hodí pro vnoučata v oblasti mimo záplavy.

Jinak jsou ale lidi většinou dobrý, zajímáme se jeden o druhýho, možná logicky i víc než předtím. Na ty, co to odnesli nejvíc, jsme udělali sbírku a jeden táta od rodiny, o kterým jsem si myslel, že ho nikdy nic nerozhází, když dostal ty peníze, tak se rozbrečel. Jinak je ale na nějaký deprese po pohromě ještě brzo, ty přijdou na řadu až tak za tejden, až budem z nejhoršího venku.

Dá se z takové prožité hrůzy vůbec vyvodit nějaké obecné poučení?

Obecně se projevila stará pravda, že nejzranitelnější je ten, kdo nemá rodinu, protože bez těch strejčků, tetiček a babiček se o ně v krizi státní správa nepostará. A co se týká hierarchie správních úrovní, teď jsem poprvé na dřeň prožil, že jestli správa na některý úrovni funguje, tak jen na té lokální. U všech ouřadů výš, kterým se za Rakousko-Uherska výstižně říkalo erár, platí, že jestli ještě v roce 1997 byly lidem jakž takž k něčemu, tak dneska se ukázalo, že jsou naprosto k ničemu. Kromě vegetování z našich peněz. To jsme si u nás v kraji teď velmi perně prožili.

Tomáš Koloc (*1977) je novinář z periferie. Muž, který se vedle psaní dlouhodobě věnuje sociální práci, a zná tvrdý život lidí na okraji z první ruky. Pracoval jako učitel, knihovník, festivalový, deníkový, časopisecký, rozhlasový i knižní redaktor, překladatel a sociální terapeut. Osobně zakusil i exekuci a tématu se poté začal důkladně věnovat. Nejen k exekucím v Česku nabízí pozoruhodné postřehy. Vyšly mu tři sbírky básní a krátkých poetických próz: Osek (2001), Někdy je to blízko (2003) a Nárožní výbor (2021).