Studenoválečnická demarkace Evropy a širšího světa se mstí, podporována stejnými imperialistickými mocnostmi, které vytvořily i tu minulou.

Evropská unie, která se stala virtuálním klonem vojenské aliance NATO vedené Spojenými státy, staví napříč kontinentem novou železnou oponu – více než 30 let od údajného konce studené války.

V novém rozdělení evropského kontinentu jsou Rusko a ruští občané považováni za nepřijatelné, jsou démonizováni a exkomunikováni. EU navrhuje zakázat ruským občanům vstup do států EU jako nevinným cestujícím. Auta s ruskými poznávacími značkami mají být vyloučena z přejezdu státních hranic a hrozí, že budou jejich majitelům zabavenaČesky.

Státy EU, jako je Lotyšsko, se chystají zakázatČesky používání ruského jazyka na veřejnosti, přestože čtvrtinu jeho obyvatel tvoří etničtí Rusové. Ruské kulturní osobnosti, kteří vystoupí na koncertech, baletu nebo literárních akcích, jsou hanobeni.

Ruská zpravodajská média jsou vypínána a zpochybňování nebo alternativní pohled na válku na Ukrajině nejsou dovolené. Historické souvislosti o tom, jak tento konflikt vznikl, o pochybné expanzi NATO, jsou z jakéhokoli veřejného diskurzu vylučovány. Jednoduše řečeno, podle Západu je Rusko zlý agresor, jeho vůdce Vladimir Putin je hitlerovský tyran a celý ruský národ je vyvrhel (kromě Západem schválených „disidentských“ postav, jako je podvodník Alexej Navalnyj).

Vylučovací opatření zavádí jednostranně Evropská unie. Právě EU vytváří něco, co lze označit za novou železnou oponu. Může se to zdát poněkud ironické vzhledem k na Západě rozšířenému názoru, že to byl Sovětský svaz, předchůdce Ruské federace, kdo předchozí železnou oponu po druhé světové válce inicioval.

Ve skutečnosti to byly Spojené státy a jejich evropští spojenci, kdo byl zodpovědný za náhlé zmrazení vztahů se Sovětským svazem po druhé světové válce a za vyvolání desetiletí trvající studené války, která se vyznačovala neutuchající hrozbou vzájemného jaderného zničení.

Slovní spojení „železná opona“ poprvé představil západní veřejnosti britský válečný vůdce Winston Churchill ve slavném (přesněji řečeno notoricky známém) projevu, který pronesl během návštěvy Spojených států v březnu 1946. Churchill temně varoval před železnou oponou, která se stahuje napříč Evropou, a ze zlovolného rozdělení kontinentu obvinil Sovětský svaz.

Mějte na paměti, že k tomuto Churchillovu rétorickému výstupu došlo necelý rok po porážce nacistického Německa „spojenci“ Spojenými státy, Velkou Británií a Sovětským svazem.

Churchillova démonizace Sovětského svazu byla bezprecedentní provokací vůči bývalému spojenci, s nímž mnozí občané na Západě do značné míry sympatizovali jako s hlavní obětí nacistického imperialismu a navíc jej obdivovali jako rozhodující vojenskou sílu mezi spojenci, která způsobila konečnou porážku Třetí říše v Berlíně.

Sovětský vůdce Josif Stalin na Churchillův projev reagoval odsouzením jako „válečného štváčského“ divadla. Britové a Američané od této chvíle dávali Moskvě na vědomí, že druhá světová válka bude de facto pokračovat proti Sovětskému svazu – i když pod nálepkou studené války a dalších propagandistických konstruktů, jako je „obrana svobodného světa“. Chvíli o tom přemýšlejte. Spojené státy, Velká Británie a jejich brzy vzniklá aliance NATO (založená v roce 1949) se v podstatě stavěly do role nástupce nacistického imperialistického nepřátelství vůči Sovětskému svazu. Zlomyslnost je zde z ruského pohledu nedocenitelná.

Churchillova zrada nebyla jediným soudobým signálem zlovolných úmyslů vůči Sovětskému svazu. Také svržení dvou atomových bomb na zcela poražené Japonsko v srpnu 1945 vnímal Sovětský svaz jako skrytou teroristickou hrozbu Američanů ohledně poválečného rozdělení světa a nadcházející politiky „zadržování“.

Dalšími hrozivými signály byl nábor bývalých nacistických důstojníků, špionů a vědců ze strany USA a Britů. Místo aby byli nacističtí váleční zločinci vydáni Sovětskému svazu, jak západní mocnosti původně souhlasily, získali tito zločinci útočiště a nový život prostřednictvím krysích cestiček zřízených po celé Evropě. Mnoho nejkrutějších ukrajinských fašistů (Stepan Bandera, Mykola LebedČesky a další), kteří spolupracovali s nacistickými SS, bylo Spojenými státy a Velkou Británií rovněž naverbováno. Někteří z nich byli vysazeni za sovětskými liniemi za účelem sabotáží a atentátů.

Dnešní ukrajinští neonacisté, kteří zabíjejí etnické Rusy v oblasti Donbasu, jsou samozvanými hrdými dědici nacistických kolaborantů z druhé světové války. Vyzbrojování kyjevského nacistického režimu Spojenými státy a NATO a výcvik nacistického praporu Azov a dalších zcela odpovídá tajnému verbování Spojenými státy a Velkou Británií v raném poválečném období proti Sovětskému svazu.

Ale, ale, ale, řekne se, Sovětský svaz a spojenecké státy Varšavské smlouvy postavily Berlínskou zeď a vztyčily hranice s ostnatým drátem napříč Evropou.

Ano, to je částečně pravda. Ale uvědomte si toto: Sovětský svaz byl napaden imperialistickou nacistickou bestií, která zabila až 27 milionů jeho obyvatel. Existuje spousta důkazů, že nacistická válečná mašinérie byla ve 20. a 30. letech 20. století umožněna investicemi západního kapitálu s cílem zničit Sovětský svaz, protože byl vnímán jako hrozba západnímu imperialistickému řádu.

Vzhledem k nehorázné zradě, kterou Západ vůči Sovětskému svazu projevil uprostřed ještě doutnajícího popela druhé světové války, a vzhledem k bezprecedentním existenčním hrozbám, které Západ nově nasazoval (atomové bombardování, verbování nacistů), se nelze divit, že Moskva a její partneři z Varšavské smlouvy zaujali razantní obranný režim. Byly koneckonců napadeny, i když skrytě.

Z objektivních faktů lze vyvodit, že to byly západní mocnosti, které jako první podnítily studenou válku a následné rozdělení železné opony napříč Evropou, jež vzniklo koncem 40. let 20. století. Základním důvodem, který se týká i dnešní doby, bylo to, že Sovětský svaz nemohl být tolerován jako odlišný subjekt koexistující se západními imperialistickými státy. Pro ty je naprosto nezbytné, aby zvítězily nad světem ve hře s nulovým součtem. Nemůže existovat multipolarita, pouze unipolární dominance Západu. To je pro imperialistickou moc definiční nutnost.

Je třeba také poznamenat, že Churchill nevymyslel slovní spojení železná opona. Tuto frázi formuloval v únoru 1945 Josef Goebbels, který varovalČesky, že porážka nacistického Německa bude mít za následek katastrofu, když nad Evropou padne „železná opona“.

Spojené státy a jejich evropští vazalové z NATO nesnesou nesouhlas s jejich zkazkami o zpupné ctnosti a „obraně svobodného světa“. Rusko, stejně jako předtím Sovětský svaz, je hrozbou pro západní imperialistický řád, protože se nesmířilo se statusem vazala. Za tímto účelem musí být Moskva za každou cenu vyloučena.

Studenoválečné vymezení Evropy a širšího světa se mstivě vrací, prosazované stejnými imperialistickými mocnostmi, které vytvořily to poslední.